Lucas 7
Peñoles Mixtec NT (MIL_TBL) vs NVT
1 Te sátá nǐ yáha ní cáháⁿ Jèsús ndɨhɨ ñáyiu, te cuáháⁿ‑gá ñuú Capèrnaúm.
1 Quando Jesus terminou de dizer tudo isso à multidão, entrou em Cafarnaum.
2 Te yàcáⁿ ndécú ɨ̀ɨⁿ tée cùu capitáⁿ, te cùhú ɨɨⁿ tée xìnu cuechi núú‑dě tée ío‑gá cúú ìní‑dé, te sa ndècu‑ná‑dé sá cùú‑dé.
2 Naquela ocasião, um escravo muito estimado de um oficial romano estava enfermo, à beira da morte.
3 Te òré ní níhí těe cùu capitáⁿ‑áⁿ tnǔhu cuèndá Jèsús, te ní tendaha‑dě ɨɨⁿ ǔú cue tée cùu sacuéhé nǔú ñǎyiu isràél cuáháⁿ‑güedé cáháⁿ ndàhú‑güedé núú‑gǎ nǔu vá cúndèe iní‑gá quɨ́hɨ́ⁿ‑gá cada tátna‑gá tée xìnu cuechi núú‑dě‑áⁿ.
3 Quando o oficial ouviu falar de Jesus, mandou alguns líderes judeus lhe pedirem que fosse curar seu escravo.
4 Te ní quexìo‑güedé núú ndécú Jèsús, te ní ngüíta‑güedé càháⁿ ndàhú víhí‑güedě núú‑gǎ, te xǎhaⁿ‑güedě: —Tée cùu capitáⁿ ní cachí‑dé véxi‑ndɨ́ nǔu vá cúndèe iní‑n quɨ̌hɨ́ⁿ‑n càda tátna‑n ɨ̀ɨⁿ tée xìnu cuechi núú‑dě chi cùhú‑dé, te tàú ndisa‑n càda‑n nacuáa càháⁿ capìtáⁿ‑áⁿ,
4 Os líderes suplicaram insistentemente que Jesus socorresse o homem, dizendo: “Ele merece sua ajuda,
5 chi tée‑ǎⁿ ío cùu iní ñáhá‑dě xii nchaa nchúhú ñáyiu isràél te dɨu‑dé ní táúchíúⁿ‑dě ní sáá veñúhu‑ndɨ́ —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
5 pois ama o povo judeu e até nos construiu uma sinagoga”.
6 Te sátá dúcáⁿ te Jèsús ní xica‑gá cuáháⁿ‑gá ndɨhɨ‑güedé, te òré tá cùyatni‑gá vehe núú ndécú těe cùhú‑áⁿ cuǎháⁿ, te tée cùu capitáⁿ‑áⁿ nǐ xáhaⁿ‑dě xii ɨɨⁿ ǔú cue tée càháⁿ ndɨhɨ‑dé: —Quɨ́hɨ́ⁿ‑ndó cǔñaha‑ndo xìi Yaá cúú Mèstrú sá càchí‑í sá ñà túú nǎ cani iní‑gá, chi ñá túú tàú‑í sá quɨ̌hu‑gá ndéé xɨtɨ́ vehe‑í,
6 Jesus foi com eles, mas, antes de chegarem à casa, o oficial mandou alguns amigos para dizer: “Senhor, não se incomode em vir à minha casa, pois não sou digno de tamanha honra.
7 chi nì sá cùnú ndúcú mèe‑í‑gá ñá túú ní cùyɨɨ‑í. Núu xíǎⁿ cúñaha‑ndo xìi‑gá sá ná càháⁿ‑ni‑gá sá ndǔha tée xìnu cuechi núù‑í‑a te ndúha‑dé.
7 Não sou digno sequer de ir ao seu encontro. Basta uma ordem sua, e meu servo será curado.
8 Chi yúhú ndécú cuè tée tàxi tnuní ñáhá xìi‑í, te ducaⁿ yǔhú tucu ndècu cue sandadú táxí tnùní‑í. Te òré xǎhaⁿ‑ǐ xii ɨɨⁿ‑dé quɨ́hɨ́ⁿ‑dé ɨɨⁿ chìuⁿ te cuáháⁿ‑dé, te òré xǎhaⁿ‑ǐ xii ɨngá‑dé quixi‑dé te véxi‑dé, te òré xǎhaⁿ‑ǐ xii tée xìnu cuechi núù‑í cada‑dé ɨɨⁿ chìuⁿ te quìde‑dé. Duha càchí‑í cúñaha‑ndo xìi‑gá —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii cue tée càháⁿ ndɨhɨ‑dé‑áⁿ.
8 Sei disso porque estou sob a autoridade de meus superiores e tenho autoridade sobre meus soldados. Só preciso dizer ‘Vão’, e eles vão, ou ‘Venham’, e eles vêm. E, se digo a meus escravos: ‘Façam isto’, eles fazem”.
9 Te sátá dúcáⁿ nǐ xáhaⁿ‑güedě xii Jèsús, te ní cuñúhu‑gá nchaa tnúhu ní cáháⁿ tée cùu capitáⁿ‑áⁿ, te ní nchócótó‑gǎ núú nchàa ñáyiu nchìcúⁿ ñáhá xìi‑gá cuáháⁿ, te ní xáhaⁿ‑gǎ: —Na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ vǎtá quìní‑gá‑í ni ɨ̀ɨⁿ ñáyiu isràél, ñáyiu ío váha sàndáá iní‑xi Yá Ndiǒxí dàtná sàndáá iní ñáhá těe‑ǎⁿ xii‑gá —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
9 Quando Jesus ouviu isso, ficou admirado. Voltou-se para a multidão que o seguia e disse: “Eu lhes digo a verdade: jamais vi fé como esta em Israel!”.
10 Te òré ní ndexìo cue tée nèhe tnúhu‑áⁿ nǐ sáháⁿ núú Jèsús, te sa ní ndúha tée cùhú‑áⁿ.
10 E, quando os amigos do oficial voltaram para a casa dele, encontraram o escravo em perfeita saúde.
11 Te sátá dúcáⁿ nǐ cuu te ní xica Jèsús cuáháⁿ‑gá ɨɨⁿ ñuú nání Nàín, ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, ndɨhɨ vài ñáyiu.
11 Logo depois, Jesus foi com seus discípulos à cidade de Naim, e uma grande multidão o seguiu.
12 Te òré ní sáá‑gá yuhu ñùú‑áⁿ, te ní xiní‑gá nchídó‑güedě ɨɨⁿ ndɨ́yɨ cuáháⁿ chindúxi ñaha‑güedě, te ndɨ́yɨ‑áⁿ cúú děhe ɨɨⁿ ñaha quèé, te ɨɨⁿdìi ducaⁿ‑ni déhe‑aⁿ ndècu ni cuu te ní xíhí‑dé. Te ío cuéhé ñǎyiu cuáháⁿ chindúxi ñaha.
12 Quando ele se aproximou da porta da cidade, estava saindo o enterro do único filho de uma viúva, e uma grande multidão da cidade a acompanhava.
13 Te òré ní xiní ñáhá Jèsús xii‑aⁿ ndàhyú‑aⁿ te ní cundàhú iní ñáhá‑gǎ, te ní xáhaⁿ‑gǎ: —Vá ndàhyú‑n —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑aⁿ.
13 Quando o Senhor a viu, sentiu profunda compaixão por ela. “Não chore!”, disse ele.
14 Te ní dáyátní‑gǎ càjá ñúhú ndɨ̌yɨ‑áⁿ te ní dácàá‑gá ndaha‑gá te ní tendaha‑gǎ càjá‑áⁿ, te ní ngüɨ́ñɨ́ cue tée nchìdo ñaha‑áⁿ. Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii ndɨ́yɨ‑áⁿ: —Tée cuechi, yúhú càchí‑í sá ndácǒo‑n —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii ndɨ́yɨ‑áⁿ.
14 Então foi até o caixão, tocou nele e os carregadores pararam. E disse: “Jovem, eu lhe digo: levante-se!”.
15 Te tée ní xíhí‑áⁿ nǐ nucúnucóo‑dé te ní ngüíta‑dé càháⁿ‑dé, te Jèsús ní nacuáha cuèndá ñáhá‑gǎ xii‑dé ndaha nǎná‑dě.
15 O jovem que estava morto se levantou e começou a conversar, e Jesus o devolveu à sua mãe.
16 Te sá dúcáⁿ nǐ quide Jèsús ní xiní‑yu te ío ní yùhú‑yu, te ní xítnàhá‑yu: —Ío càhnu cuu Yá Ndiǒxí chi ɨɨⁿ tée càháⁿ tnúhu‑gá ní quexìo núú ndécú‑ó —càchí‑yu xǐtnàhá‑yu. Te ní xítnàha tucú‑yu: —Yá Ndiǒxí véxi‑gá chindee ñàha‑gá xii nchaa nchoo ñǎyiu cùu cuendá‑gá —càchí‑yu xǐtnàhá‑yu.
16 Grande temor tomou conta da multidão, que louvava a Deus, dizendo: “Um profeta poderoso se levantou entre nós!” e “Hoje Deus visitou seu povo!”.
17 Te nchaa ñuú distrìtú Jùdeá, ndɨhɨ dava‑gá ñuú ní níhǐ‑yu tnúhu nàcuáa ní quide Jèsús.
17 Essa notícia sobre Jesus se espalhou por toda a Judeia e seus arredores.
18 Te cue tée xìca cuu ndɨhɨ té Juàá ní xáhaⁿ‑güedě xii‑dé nchaa sá nǐ quide‑gá, núu ní cana‑dé úú tnàhá‑güedé
18 Os discípulos de João Batista lhe contaram tudo que Jesus estava fazendo. Então João chamou dois de seus discípulos
19 cuèndá cúñaha‑dě quɨ́hɨ́ⁿ‑güedé nducu tnǔhu‑güedé núú Jèsús, te núu sá dɨ́ú‑gǎ cúú‑gǎ Crìstú Yaá ní tendaha Yǎ Ndiǒxí véxi ñuyíú‑a àdi sá cúndètu nahi‑ni‑güedé mei Yàá‑áⁿ.
19 e os enviou ao Senhor, para lhe perguntar: “O senhor é aquele que haveria de vir, ou devemos esperar algum outro?”.
20 Te òré ní quexìo cue tée ní tendaha tě Juàá núú ndécú Jèsús, te xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Té Juàá tée dàcuandute ñaha xii ñáyiu ní tendaha ñàha‑dé xii‑ndɨ́ véxi‑ndɨ́ cácáⁿ tnúhú‑ndɨ̌ núú‑n, núu sá dɨ́ú‑n cùu Cristú Yaá quixi ñuyíú‑a, àdi sá cúndètu‑ndɨ́ mei Crìstú càchí‑dé —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
20 Os dois discípulos de João encontraram Jesus e lhe disseram: “João Batista nos enviou para lhe perguntar: ‘O senhor é aquele que haveria de vir, ou devemos esperar algum outro?’”.
21 Te mei òré ní quexìo‑güedé‑áⁿ nǐ quide tátna Jèsús vài ñáyiu cùhú, te davá‑yu càhú víhí tnàhá‑yu, te ndɨ dɨ́ɨ́ⁿ ndɨ̀ dɨ́ɨ́ⁿ nǔú cuèhé tnàhá‑yu ɨɨⁿ ɨɨ́ⁿ‑yu, te cue ñáyiu yɨ̀hɨ ñaha espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha ní queñuhu‑gá espíritú‑áⁿ yɨquɨ cùñú‑yu, te ío vài ñáyiu cuàá ní nacaáⁿ‑gá núǔ‑yu.
21 Naquela mesma hora, Jesus curou muitas pessoas de suas doenças, enfermidades e espíritos impuros, e restaurou a visão a muitos cegos.
22 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Chí cuánùhú te cani‑ndo cuèndú núú tě Juàá nchaa sá nǐ xiní‑ndó quìde‑í, ndɨhɨ nchaa nàcuáa ndùu tnúhu ní cáháⁿ‑í ní xíndedóho‑ndo. Te cúñaha‑ndo xìi‑dé sá quídé tǎtna‑í núú cuè ñáyiu cuàá, te quìde tátna‑í cue ñáyiu yacua, ndɨhɨ cue ñáyiu tnàhá cuéhé sǎ dátèhyú nihnu‑xi yɨquɨ cùñú‑yu, ndɨhɨ cue ñáyiu doho, nchaa ñáyiu‑áⁿ quìde tátna‑í te ndǔha‑yu, te ndéé cue ñáyiu sa ní xíhí dándòto‑í cúñaha‑ndo xìi‑dé, te cúñaha tùcu‑ndo xii‑dé sá nděcuu‑í dánèhé‑í nchaa ñáyiu ndàhú tnúhu sá sánú ìchi ñaha xií‑yu nàcuáa naníhí tàhú‑yu.
22 Em seguida, disse aos discípulos de João: “Voltem a João e contem a ele o que vocês viram e ouviram: os cegos veem, os aleijados andam, os leprosos são purificados, os surdos ouvem, os mortos são ressuscitados e as boas-novas são anunciadas aos pobres”.
23 Te cúñaha tùcu‑ndo xii‑dé sá ǐo váha táhú nchaa ñáyiu ñá túú quìde sáá iní nchaa tnúhu càháⁿ‑í, duha cúñaha‑ndo xìi‑dé —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
23 E disse ainda: “Felizes são aqueles que não se sentem ofendidos por minha causa”.
24 Te sátá nǐ yáha‑güedé cuánuhú‑güedé, te ní ngüíta Jèsús ní cáháⁿ‑gá núú ñǎyiu cuèndá té Juàá, te xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu: —Nchòhó ní sándéhé‑ndó ɨ̀ɨⁿ tée ndècu xɨtɨ́ yucu, te tée‑áⁿ ñà túú sàni ɨɨⁿ sani úú iní‑dé, chi ñá túú quìde‑dé dàtná quídé nchàa ité náhnú cuǎháⁿ‑xi duha cuáháⁿ‑xi dàcáⁿ òré quéné tǎchí.
24 Depois que os discípulos de João saíram, Jesus começou a falar a respeito dele para as multidões: “Que tipo de homem vocês foram ver no deserto? Um caniço que qualquer brisa agita?
25 Te ni ñà túú ní sàndéhé‑ndó ɨ̀ɨⁿ tée nìhnu dóó vǎha dóó vii càa. Te nchòhó xìní‑ndó sǎ ñǎyiu sàcuíhnu dóó vǎha dóó vii càa ñá túú nǎ cúmǎní xií‑yu, te nchaa ñáyiu‑áⁿ ndécǔ‑yu vehe cue tée cùnuu yɨndaha ñaha xii ñáyiu.
25 Afinal, o que esperavam ver? Um homem vestido com roupas caras? Não, quem veste roupas caras e vive no luxo mora em palácios.
26 Dico nchòhó chi ní sándéhé‑ndó ɨ̀ɨⁿ tée càháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí. Te ndáá sá dɨ́ú těe càháⁿ tnúhu‑gá cúú‑dě dico cùnuu‑gá‑dé dàcúúxí dàva‑gá cue tée càháⁿ tnúhu‑gá.
26 Acaso procuravam um profeta? Sim, ele é mais que profeta.
27 Te dɨu cuèndá té Juàá‑áⁿ càháⁿ‑xi núú tùtú Yǎ Ndiǒxí nàcuáa ní xáhaⁿ‑gǎ xii Crìstú, te duha ní xáhaⁿ‑gǎ:Duha ní xáhaⁿ‑gǎ, te ducaⁿ nǐ ngódó tnùní núú tùtú‑gá.
27 João é o homem ao qual as Escrituras se referem quando dizem: ‘Envio meu mensageiro adiante de ti, e ele preparará teu caminho à tua frente’.
28 Te na càchí tnúhu‑í xii‑ndo sǎ nì ɨɨⁿ cue tée ñuyíú‑a ñá túú cùnuu‑güedé dàtná cúnùu té Juàá tée dàcuandute ñaha xii ñáyiu. Te nchaa ñáyiu sa ta ndɨ̌hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí vitna cuáháⁿ cúnùu‑gá‑ni tucú‑yu dàcúúxí tě Juàá cuěi cùú‑yu ñáyiu ñá túú cùnuu dacúúxí dàva‑gá ñáyiu yɨ̀ndaha‑gá —càchí Jèsús xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
28 Eu lhes digo: de todos que nasceram de mulher, nenhum é maior que João Batista. E, no entanto, até o menor no reino de Deus é maior que ele”.
29 Te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ Jèsús, núu nchaa ñáyiu ní dácuándùte té Juàá ní cachí‑yu sá ǐo váha quìde Yá Ndiǒxí, te dɨu‑ni ducaⁿ nǐ cáháⁿ cue tée cuihna ìní‑xi quìde cobrá ñáhá xìi ñáyiu cuèndá impuèstú, cue tée ní dácuándùte‑dé.
29 Todos que ouviram as palavras de Jesus, até mesmo os cobradores de impostos, concordaram que o caminho de Deus era justo, pois tinham sido batizados por João.
30 Dico cue tée cùu fariséú, ndɨhɨ cue tée dàcuaha ñaha xii ñáyiu nchaa tnúhu ní chídó tnùní ndíi Moìsés, cue tée ñá túú ní dàcuandute té Juàá ñá túú ní tnàhá iní‑güedé cada‑güedé nchaa sá vǎha cuìní Yǎ Ndiǒxí.
30 Os fariseus e mestres da lei, no entanto, rejeitaram o propósito de Deus para eles, pois recusaram o batismo de João.
31 Te Xítohó Jesucrìstú ní xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu: —Na càchí tnúhu‑í xii‑ndo nàcuáa sǎtnahá‑xi cùu ñáyiu ndècu vitna.
31 “Assim, a que posso comparar o povo desta geração?”, perguntou Jesus.
32 Chi ñáyiu‑áⁿ cúǔ‑yu dàtná cue landú sácǒo núú yǎhu dàdɨquɨ‑güexi te níhi càháⁿ‑güexi, te xǐtnàha‑güexi: “Ní tɨú‑ndɨ́ yaá ndɨhɨ vǐlu te ñá túú ní cuìní‑ndó càta‑ndo. Te ío yica ìní ní xita yuhu‑ndɨ̌ te ñá túú ní ndǎhyú‑ndó”, càchí‑güexi xǐtnàha‑güexi. Te ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùu ñáyiu ndècu vitna.
32 “Como posso descrevê-los? São como crianças que brincam na praça. Queixam-se a seus amigos: ‘Tocamos flauta, e vocês não dançaram, entoamos lamentos, e vocês não choraram’.
33 Te té Juàá tée ní xóo dacuàndute ñaha xii ñáyiu ío ndàhú ní xóo caxi‑dé, te ni ñà túú ní xǒo coho‑dé ndudí ndéhé yoho yàha stilé sá sà ní nduu‑xi ndidí, te ní cachí‑ndó sǎ nǐ xíndecu ndɨhɨ‑dé espíritú cúndɨ̀hɨ yucu ñávǎha.
33 Quando João Batista apareceu, não costumava comer e beber em público, e vocês disseram: ‘Está possuído por demônio’.
34 Te sátá nǐ quexìo yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo, te xèxi‑í xìhi‑í ndécù‑í te càchí‑ndó sǎ cúù‑í tée xèxi vihi te xìhi vihi‑í. Te càchí tucu‑ndo sǎ cúù‑í tée xìca cuu ndɨhɨ cue tée cuihna ìní‑xi quìde cobrá ñáhá xìi ñáyiu cuèndá impuèstú, ndɨhɨ nchaa dava‑gá cue tée ndècu ichi cuehé ichi duha, duha càchí‑ndó.
34 O Filho do Homem, por sua vez, come e bebe, e vocês dizem: ‘É comilão e beberrão, amigo de cobradores de impostos e pecadores’.
35 Te ñáyiu ní tnahá tnúhu ndɨhɨ Yá Ndiǒxí, ñáyiu‑áⁿ quídě‑yu nàcuáa cutnùní sá méé‑gǎ ío ndècu ndɨhɨ‑gá sá xìní tnùní‑gá —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
35 Mas a sabedoria é comprovada pela vida daqueles que a seguem.”
36 Te ɨɨⁿ tée cùu fariséú ní cáháⁿ‑dé Jèsús vehe‑dé caxi‑gá, te òré ní quexìo‑gá te cuánguɨhu‑gá mèsá.
36 Um dos fariseus convidou Jesus para jantar. Jesus foi à casa dele e tomou lugar à mesa.
37 Te xíáⁿ núcǒo‑gá ní sáá ɨɨⁿ ñadɨ̀hɨ́ te dɨu‑ni ñaha ñuú‑áⁿ cúú‑áⁿ, te ndècu‑aⁿ ichi dɨ́ɨ́ ìní, te sá nǐ níhí‑aⁿ tnúhu sá cuǎngaxi Jèsús vehe tée cùu fariséú‑áⁿ, núu nèhe‑aⁿ ɨɨⁿ yoó chitu àcití sàháⁿ tnámí.
37 Quando uma mulher daquela cidade, uma pecadora, soube que ele estava jantando ali, trouxe um frasco de alabastro contendo um perfume caro.
38 Te ní ngóo‑aⁿ ɨɨⁿ xio dɨ̀ñɨ Jesús, te ní ngüíta‑aⁿ ndàhyú‑aⁿ te ndɨhɨ ndute núú‑aⁿ ní naquete‑aⁿ sáhá‑gǎ. Te dǎtnùní ní nadayìchí‑aⁿ ndɨhɨ idi dɨ́quɨ́‑aⁿ, te ní teyuhu‑aⁿ sǎhá‑gǎ, te ní chihi ñaha‑aⁿ àcití sàháⁿ tnámí‑ǎⁿ.
38 Em seguida, ajoelhou-se aos pés de Jesus, chorando. As lágrimas caíram sobre os pés dele, e ela os secou com seu cabelo; e continuou a beijá-los e a derramar perfume sobre eles.
39 Te sá dúcáⁿ nǐ quide‑aⁿ ní xiní tée cùu fariséú tée ní cáháⁿ ñáhá xìi‑gá‑áⁿ nǔu ní sani iní‑dé: “Te núu dìcó ndisa tée càháⁿ tnúhu Yá Ndiǒxí cúú těe‑a ña, te sa cutnùní iní‑dé yoo cùu ñaha tnándeé ñáhá xìi‑dé, àdi ná ñáyiu cùu‑aⁿ, te dìcó ɨɨⁿ ñaha ndècu ichi dɨ́ɨ́ ìní cúú‑áⁿ”, duha ní sani iní‑dé.
39 Quando o fariseu que havia convidado Jesus viu isso, disse consigo: “Se este homem fosse profeta, saberia que tipo de mulher está tocando nele. Ela é uma pecadora!”.
40 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé: —Xǐmú, ndècu ɨɨⁿ tnúhu cachí tnúhu‑í xii‑n —càchí‑gá xǎhaⁿ‑gǎ xii‑dé. Te tée cùu fariséú‑áⁿ xǎhaⁿ‑dě xii‑gá: —Cachí tnúhu, Mèstrú —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
40 Jesus disse ao fariseu: “Simão, tenho algo a lhe dizer”. “Diga, mestre”, respondeu Simão.
41 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ: —Ní xíndecu ɨɨⁿ tée ní xóo dasaⁿ nùu díhúⁿ, te ní xítaú úú tnàhá‑güedé núú‑dě. Te ɨɨⁿ‑dé ní sáha‑dé úhúⁿ cièndú díhúⁿ denàriú, te ɨngá‑dé ní sáha‑dé údico úxí.
41 Então Jesus lhe contou a seguinte história: “Um homem emprestou dinheiro a duas pessoas: quinhentas moedas de prata a uma delas e cinquenta à outra.
42 Te ñá ní nǐhí‑güedě nacháhu‑güedé núú‑dě, te tée ní sánùu ñaha‑áⁿ nǐ quide càhnu iní‑dé ndɨ ndùú‑güedé. Te vitna cachí‑ǒ tucu te núu nděda càa‑güedé cúú ìní ñáhá‑gǎ‑güedé xii‑dé —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
42 Como nenhum dos devedores conseguiu lhe pagar, ele generosamente perdoou ambos e cancelou suas dívidas. Qual deles o amou mais depois disso?”.
43 Te ní xáhaⁿ tě Xǐmú‑áⁿ: —Sànuu sá těe tàú vài‑gá díhúⁿ ǐo‑gá cúú ìní‑dé tée ní sánùu ñaha díhúⁿ‑ǎⁿ —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá. Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Sá ndàá càháⁿ‑n —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
43 Simão respondeu: “Suponho que aquele de quem ele perdoou a dívida maior”. “Você está certo”, disse Jesus.
44 Te Jèsús ní ndacoto‑gá núú ñadɨ̀hɨ́‑áⁿ, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii té Xǐmú‑áⁿ: —¿Ndèhe‑n nacuáa quìde ñadɨhɨ́‑a ñǎ? Chi cuánguɨhu‑í vehe‑n, dico ñá túú ní tàxi‑n ndute ndoo sáhà‑í, te ni ñà túú ní tèyuhu ñaha‑n, te ni ñà túú ní chìhi‑n acití dɨ́quɨ̀‑í, dico ñadɨ̀hɨ́‑a ní naquete‑aⁿ ndɨhɨ ndute núú‑aⁿ sǎhà‑í, te ní nadayìchí‑aⁿ ndɨhɨ idi dɨ́quɨ́‑aⁿ, te nuu núu teyuhu‑aⁿ sáhà‑í, te ní chihi‑aⁿ acìtí sàháⁿ tnámí sǎhà‑í.
44 Então voltou-se para a mulher e disse a Simão: “Veja esta mulher ajoelhada aqui. Quando entrei em sua casa, você não ofereceu água para eu lavar os pés, mas ela os lavou com suas lágrimas e os secou com seus cabelos.
45 — ausente —
45 Você não me cumprimentou com um beijo, mas, desde a hora em que entrei, ela não parou de beijar meus pés.
46 — ausente —
46 Você não me ofereceu óleo para ungir minha cabeça, mas ela ungiu meus pés com um perfume raro.
47 Te na càchí tnúhu‑í xii‑n sǎ ǐo cùu iní ñáhá‑áⁿ xìi‑í, te núu xíǎⁿ cútnùní iní‑ó sǎ cuěi ío vài sá cuèhé sá dúhá nǐ quide‑aⁿ, dico Yá Ndiǒxí sa ní quide càhnu iní ñáhá‑gǎ xii‑aⁿ. Chi Yá Ndiǒxí quídé càhnu iní‑gá ñáyiu cuěi vài àdi sacú cuéchi‑yu, te núu sacú cuéchi‑yu te sacú cúú ìní ñáhǎ‑yu xii‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
47 “Eu lhe digo: os pecados dela, que são muitos, foram perdoados e, por isso, ela demonstrou muito amor por mim. Mas a pessoa a quem pouco foi perdoado demonstra pouco amor”.
48 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii ñadɨ̀hɨ́‑áⁿ: —Sa ní quide càhnu iní‑í nchaa cuéchi‑n —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑aⁿ.
48 Então Jesus disse à mulher: “Seus pecados estão perdoados”.
49 Te cue tée xǐnucóo ndɨhɨ‑gá xǐtnàha‑güedé: —¿Ná tée cùu tée‑a núu nándɨ sá quídé‑dě, te ndéé nchaa yícá cuěchi ñáyiu quìde cahnu iní‑dé‑i? —càchí‑güedé xǐtnàha‑güedé.
49 Os homens que estavam à mesa diziam entre si: “Quem é esse que anda por aí perdoando pecados?”.
50 Te Jèsús ní xáhaⁿ tùcu‑gá xii ñadɨ̀hɨ́‑áⁿ: —Sa ní cácu nihnu‑n nǔú ùhú núú ndàhú vitna chi ní sándáá iní ñáhá‑n xìi‑í, te vitna cuanùhú te ñá túú‑gǎ ná cani iní‑n —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑aⁿ.
50 E Jesus disse à mulher: “Sua fé a salvou. Vá em paz”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.