Lucas 17

Peñoles Mixtec NT (MIL_TBL) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá: —Dacuɨtɨ́í sǎ cóó cuè tée dacàháⁿ‑güedé ñáyiu cadá‑yu nándɨ sá cuèhé sá dúhá, ¡dico ndàhú ní cuu cue tée ducaⁿ na dàcaháⁿ ñáhá xìí‑yu cadá‑yu nándɨ sá cuèhé sá dúhá!
1 Jesus disse aos seus discípulos:
2 Chi váha‑gá sá nǔu na dàcutu ndeé ñáyiu ɨɨⁿ yúú yǒdó dǔcúⁿ‑güedě te dàquée ñàhá‑yu xii‑güedé xɨtɨ́ ndute làmár, te ñá dɨ́ú sǎ cúndècu‑güedé dacàháⁿ‑güedé ñáyiu cadá‑yu nándɨ sá cuèhé sá dúhá, cuěi ñáyiu ndàhú iní‑xi dandàhú‑güedé.
2 Seria melhor para essa pessoa que ela fosse jogada no mar com uma grande pedra de moinho amarrada no pescoço do que fazer com que um destes pequeninos peque.
3 Te ío quɨhɨ iní‑ndó cùndecu‑ndo. ’Te núu ɨɨⁿ ñaní tnáhá‑ndó quìde‑dé ɨɨⁿ sá ñà túú tàú‑dé cada‑dé sá cúú‑xí‑ndó te cáháⁿ‑ndó dǒho‑dé, te núu ní ndixi cuéchi iní‑dé sá ñà túú ní quìde váha‑dé, te cada càhnu iní‑ndó sǎ nǐ quide‑dé.
3 Tenham cuidado! Se o seu irmão pecar, repreenda-o; se ele se arrepender, perdoe.
4 Te cuěi úsá xito na càda‑dé nándɨ sá ñà túú tàú‑dé cada‑dé sá cúú‑xí‑ndó ɨ̀ɨⁿ nduu, te núu na quìxi‑dé úsá xito núú‑ndó, te cachí‑dé sá vǎ dúcáⁿ‑gǎ cada‑dé, te xìni ñuhu‑xi cada cahnu iní‑ndó‑dě —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
4 Se pecar contra você sete vezes num dia e cada vez vier e disser: “Me arrependo”, então perdoe.
5 Te ní xáhaⁿ cuè tée xìca cuu ndɨhɨ Jesús xii‑gá: —Chindee ñàha xii‑ndɨ́ cuèndá ducaⁿ te quɨndáá‑gá iní‑ndɨ́ sá Yǎ Ndiǒxí ndácú‑gǎ quídé‑gǎ nchaa sá vǎha —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
5 Os apóstolos pediram ao Senhor: — Aumente a nossa fé.
6 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Te núu nchòhó quɨ́ndáá ndisa iní‑ndó sǔúní cuědìcó luha lií dàtná cuìní‑ndó càa ɨɨⁿ ndɨ́quɨ́ⁿ yutnu nàni mostázá, te ducaⁿ te cuu cúñaha‑ndo xìi ɨɨⁿ yutnu: “Quene‑n ìha te quɨ́hɨ́ⁿ‑n cuìhnu‑n xɨtɨ́ làmár”, duha cúñaha‑ndo. Te ducaⁿ càda‑xi te núu na quɨ̀ndáá ndisa iní ñáhá‑ndó xìi‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
6 E ele respondeu:
7 Te xǎhaⁿ tùcu‑gá xii‑güedé: —Te núu ɨɨⁿ nchòhó ndécú ɨ̀ɨⁿ tée xìnu cuechi núú‑ndó, te cuáháⁿ‑dé yucu cuángada chìuⁿ‑dé, àdi cuáháⁿ‑dé yucu coto‑dé quɨtɨ, te òré ní nasáá‑dé vehe sá nǐ sáháⁿ‑dé yucu, te vá cǔñaha nchòhó cue tée cùu patróóⁿ‑dě xii‑dé: “Yáchí nehé caxi‑n dǐtá”, vá dúhá cǔñaha‑ndo.
7 Jesus disse:
8 Chi nchòhó cue tée cùu patróóⁿ‑dě cúñaha‑ndo xìi‑dé: “Cundɨhɨ́ iní cada túha sá cúdìni‑í, te díhna‑gá‑í caxi‑í dítá te dǎtnùní caxi‑n”, duha cúñaha nchòhó cue tée cùu patróóⁿ xii‑dé.
8 Claro que não! Pelo contrário, você dirá: “Prepare o jantar para mim, ponha o avental e me sirva enquanto eu como e bebo. Depois você pode comer e beber.”
9 Te òré ná ndɨ́hɨ́ chìuⁿ ní táhú nchòhó cue tée cùu patróóⁿ cada tée xìnu cuechi núú‑ndó, te ñá túú tàú‑ndó ndàcáⁿ táhú‑ndó nǔú těe xìnu cuechi núú‑ndó.
9 Por acaso o empregado merece agradecimento porque obedeceu às suas ordens?
10 Te duha càháⁿ‑í chi núu òré ná ndɨ̀hɨ nchaa chiuⁿ ní táhú Yǎ Ndiǒxí cada‑ndo, te cachí‑ndó: “Nchúhú cúú‑ndɨ̌ cue tée xìnu cuechi núú Yǎ Ndiǒxí, dico ñá túú tàú‑gá ndacáⁿ táhú‑gǎ núú‑ndɨ̌, chi mee‑ni chìuⁿ ní táhú‑gǎ ní quide‑ndɨ́”, duha cachí‑ndó —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
10 Assim deve ser com vocês. Depois de fazerem tudo o que foi mandado, digam: “Somos empregados que não valem nada porque fizemos somente o nosso dever.”
11 Te ñùhu Jesús ichi cuáháⁿ‑gá ñuú Jerusàlén, te ní yáha‑gá núú ràyá distrìtú Sàmariá ndɨhɨ distrìtú Galìleá.
11 Jesus continuava viajando para Jerusalém e passou entre as regiões da Samaria e da Galileia.
12 Te ta cùyatni‑gá ɨɨⁿ ñuú lǐhli cuáháⁿ, te ní sátnahá ñáhá ǔxí tnàhá cue tée cùhú xii‑gá, te tnàhá‑güedé cuéhé sǎ dátèhyú nihnu‑xi yɨquɨ cùñú‑ó dico xica lùha ní ngúnu tnɨ́ɨ‑güedé,
12 Quando estava entrando num povoado, dez leprosos foram se encontrar com ele. Eles pararam de longe
13 te níhi ní cáháⁿ‑güedé, te xǎhaⁿ‑güedě xii Jèsús: —¡Mèstrú, cundàhú iní ñáhá xìi‑ndɨ́! —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
13 e gritaram: — Jesus, Mestre, tenha pena de nós!
14 Te òré ní xiní ñáhá Jèsús xii‑güedé, te ní xáhaⁿ‑gǎ: —Chí cuàháⁿ núú dǔtú ná cùndehe ñaha‑dé xii‑ndo —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te ní xica‑güedé cuáháⁿ‑güedé, te ichi‑ni ñùhu‑güedé cuáháⁿ‑güedé ní ndúha‑güedé cuéhé tnàhá‑güedé.
14 Jesus os viu e disse: Quando iam pelo caminho, eles foram curados.
15 Te nchaa‑güedé ní cutnùní iní‑güedé sá nǐ ndúha‑güedé, dico ɨɨⁿ‑ni‑dé ní nacuico‑dě, te ní ngüíta‑dé níhi ní cáháⁿ‑dé, te ní cachí‑dé sá ǐo càhnu cuu Yá Ndiǒxí.
15 E, quando um deles, que era samaritano , viu que estava curado, voltou louvando a Deus em voz alta.
16 Te ní ngüɨ́ñɨ́ xɨ́tɨ́‑dě núú Jèsús, te ní nuu núú‑dě ndàa núú ñúhú ndàcáⁿ táhú‑dě núú‑gǎ. Te tée‑áⁿ cúú‑dě tée distrìtú Sàmariá.
16 Ajoelhou-se aos pés de Jesus e lhe agradeceu.
17 Te Jèsús ní cachí‑gá: —Úxí tnàhá‑güedé ní ndúha cuéhé tnàhá‑güedé. ¿Te ndèé ndécú dàva‑gá‑güedé‑i?
17 Jesus disse:
18 ¿Te náa ɨɨⁿdìi‑ni tée ɨngá ñuú‑a ní nacuico‑dě ndàcáⁿ táhú‑dě núú Yǎ Ndiǒxí, te càchí‑dé sá ǐo càhnu cuu‑gá ñǎ? —càchí‑gá.
18 Por que somente este estrangeiro voltou para louvar a Deus?
19 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii tée‑áⁿ: —Ndacuɨ́ñɨ́ te núhú‑n, chi sa ní ndúha‑n cuěhé tnàhá‑n, chi ní sándáá iní‑n Yǎ Ndiǒxí —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
19 E Jesus disse a ele:
20 Te cue tée cùu fariséú ní xícáⁿ tnúhú‑güedě núú Jèsús nǔu ná ama ngüíta Yá Ndiǒxí ndɨ́hu ndaha‑gǎ ñáyiu. Te ní xáhaⁿ‑gǎ: —Ñá túú nǎ cada‑xi ñuyíú quiní‑ndó cuèndá cutnùní iní‑ndó sǎ ndɨ̌hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí xii‑ndo.
20 Alguns fariseus perguntaram a Jesus quando ia chegar o Reino de Deus . Ele respondeu:
21 Te ni vǎ yǒo cachí: “Iha ndècu‑gá táxí tnùní‑gá, àdi yacáⁿ ndécú‑gǎ táxí tnùní‑gá”, chi tnuú‑ndó sà ndecu‑gá ndɨhɨ nchaa ñáyiu yɨ̀ndaha‑gá —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
21 Ninguém vai dizer: “Vejam! Está aqui” ou “Está ali”. Porque o Reino de Deus está dentro de vocês.
22 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá: —Te nchòhó chi sáá nduu, te cachí iní‑ndó sǎ sǔúní cuědìcó ɨɨⁿ nduu quiní ñáhá‑ndó xìi yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo, dico vá quìní ñáhá‑gǎ‑ndó xìi‑í.
22 Então ele disse aos discípulos:
23 Te coo ñáyiu cúñàhá‑yu xii‑ndo: “Iha ndècu‑gá, áⁿ yàcáⁿ ndécú‑gǎ”, quesàhá‑yu cúñàhá‑yu xii‑ndo. Dico vá quɨ̀ndáá iní‑ndó quɨ̌hɨ́ⁿ‑ndó ndɨ̀hɨ́‑yu núú càchí‑yu, te ni vǎ cání ìní‑ndó quɨ̌hɨ́ⁿ méé‑ndó.
23 Alguns vão dizer a vocês: “Olhem aqui” ou “Olhem ali”; porém não saiam para procurá-lo.
24 Chi dàtná cuìní‑ndó quìde‑xi oré sàá ndúté àndɨu, chi uuⁿni dàyehé‑xi nɨhìí ñuyíú, ducaⁿ càda‑xi nduu na quixi tucu yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo, te dàvá‑áⁿ quiní ñáhá nchàa‑ndɨ túhú ñáyiu xii‑í.
24 Porque, assim como o relâmpago brilha de uma ponta do céu até a outra, assim será no dia em que o Filho do Homem vier.
25 Dico díhna‑gá ndoho vìhi‑í, te daquèe tɨ́hú ñáhá ñǎyiu ñuyíú‑a xii‑í.
25 Mas primeiro ele precisa sofrer e ser rejeitado pelo povo de hoje.
26 Te cadá‑yu dàtná ní quide ñáyiu ní xíndecu cútnàhá ní xíndecu té Nǒé, te dɨu‑ni ducaⁿ sǎtnahá‑xi cada nchaa ñáyiu ndècu vitna ndéé sáá nduu quìxi tucu yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo.
26 Como foi no tempo de Noé, assim também será nos dias de antes da vinda do Filho do Homem.
27 Chi caxi‑ní‑yu, coho‑ní‑yu, te caca cuu‑ni cue tée xìca ndáhú, te tnǎndaha‑ní‑yu, chi ducaⁿ nǐ quidé‑yu dàvá‑áⁿ nděé ní sáá nduu cuǎnguee té Nǒé xɨtɨ́ bàrcú, te ní ngüíta‑xi ní cuuⁿ dáú nǐ ndaa ndute ñuyíú, te nchaá‑yu ní xíhí ní cáhá‑yu dàvá‑áⁿ.
27 Todos comiam e bebiam, e os homens e as mulheres casavam, até o dia em que Noé entrou na barca. Depois veio o dilúvio e matou todos.
28 Te dɨu‑ni ducaⁿ nǐ quide tucu ñáyiu cútnàhá ní xíndecu té Lǒt, chi xèxí‑yu xìhí‑yu, te sàáⁿ‑yu te nàdicó‑yu, te xǐxitú‑yu nándɨ sá xǐxitú‑yu, te nchaa cue tée xǐdácáá‑güedě vehe.
28 A mesma coisa aconteceu no tempo de Ló. Todos comiam e bebiam, compravam e vendiam, plantavam e construíam.
29 Te òré ní quee té Lǒt ñuú Sòdomá, te ní ngoyo ñuhú andɨu, te dàcá yúú sǔúní dìcó ní nduu ñuhú‑nǎ‑xi, te ní xíhí nchaandɨ túhú ñáyiu ñuú‑áⁿ.
29 No dia em que Ló saiu de Sodoma, choveu do céu fogo e enxofre e matou todos.
30 Te dɨu‑ni ducaⁿ sǎtnahá‑xi cada ñáyiu na sàá nduu quìxi tucu yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo ñuyíú‑a.
30 Assim será o dia em que o Filho do Homem aparecer.
31 ’Te núu ɨɨⁿ ñáyiu càndodó‑yu dɨ́quɨ́ véhě‑yu nduu‑ǎⁿ, te nì vá ndɨ̌hu‑gá‑yu quehéⁿ‑yu ɨɨⁿ ndachìúⁿ‑yu canehé‑yu quɨ́hɨ́ⁿ, te ñáyiu cuáháⁿ yucu, te nì vá nùhú‑gá‑yu vehé‑yu.
31 Aí quem estiver em cima da sua casa, no terraço, desça, e fuja logo, e não perca tempo entrando na casa para pegar as suas coisas. E quem estiver no campo não volte para casa.
32 Te chí dándàcu iní nàcuáa ní yáha ñadɨ̀hɨ́ té Lǒt.
32 Lembrem da mulher de Ló.
33 Te nchaa ñáyiu cuìní dàcácu nihnu mee‑xi ñùyíú‑a ña, te cuíta nihnú‑yu, te nchaa ñáyiu na cùú sá cuèndá‑í, te naníhí tàhú‑yu.
33 A pessoa que procura os seus próprios interesses nunca terá a vida verdadeira; mas quem esquece a si mesmo terá a vida verdadeira.
34 ’Te na càchí tnúhu tucu‑í xii‑ndo sǎ ndùu‑áⁿ, te núu úú‑yu càa ɨɨⁿ núú xǐto, te ɨɨ́ⁿ‑yu ndanchitá‑yu ndaá‑yu andɨu, te ɨɨ́ⁿ‑yu quendóo.
34 Naquela noite duas pessoas estarão dormindo numa mesma cama. Eu afirmo a vocês que uma será levada, e a outra, deixada.
35 Te núu úú ñáyiu dɨ̀hɨ́ nchícǒ‑yu ɨɨⁿ‑ni vèhe, te ɨɨ́ⁿ‑yu ndanchitá‑yu ndaá‑yu andɨu, te ɨɨ́ⁿ‑yu quendóo.
35 Duas mulheres estarão moendo trigo juntas: uma será levada, e a outra, deixada.
36 Te núu úú cue tée yɨ̀hɨ‑güedé yucu, te ɨɨⁿ‑dé ndànchita‑dé ndaa‑dé andɨu, te ɨɨⁿ‑dé quendóo —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
36 [Naquele dia, dois homens estarão trabalhando na fazenda: um será levado, e o outro, deixado.]
37 Te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ‑gá nǔu ní xícáⁿ tnúhú‑güedě núú‑gǎ, te xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Mèstrú, ¿te ndèé ducaⁿ càda‑xi‑i? —cachí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá. Te ní xáhaⁿ‑gǎ: —Te nchòhó xìní‑ndó sǎ ncháá nǔú yúcú yɨ̀quɨ cuñú ní xíhí, te yàcáⁿ tàcá cue ndɨxíí xéxí‑güèdɨ —cachí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
37 Então os discípulos perguntaram: — Senhor, onde vai ser isso? Ele respondeu:

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 17, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.