Lucas 17
Peñoles Mixtec NT (MIL_TBL) vs ARIB
1 Te Jèsús ní xáhaⁿ‑gǎ xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá: —Dacuɨtɨ́í sǎ cóó cuè tée dacàháⁿ‑güedé ñáyiu cadá‑yu nándɨ sá cuèhé sá dúhá, ¡dico ndàhú ní cuu cue tée ducaⁿ na dàcaháⁿ ñáhá xìí‑yu cadá‑yu nándɨ sá cuèhé sá dúhá!
1 Disse Jesus a seus discípulos: É impossível que não venham tropeços, mas ai daquele por quem vierem!
2 Chi váha‑gá sá nǔu na dàcutu ndeé ñáyiu ɨɨⁿ yúú yǒdó dǔcúⁿ‑güedě te dàquée ñàhá‑yu xii‑güedé xɨtɨ́ ndute làmár, te ñá dɨ́ú sǎ cúndècu‑güedé dacàháⁿ‑güedé ñáyiu cadá‑yu nándɨ sá cuèhé sá dúhá, cuěi ñáyiu ndàhú iní‑xi dandàhú‑güedé.
2 Melhor lhe fora que se lhe pendurasse ao pescoço uma pedra de moinho e fosse lançado ao mar, do que fazer tropeçar um destes pequeninos.
3 Te ío quɨhɨ iní‑ndó cùndecu‑ndo. ’Te núu ɨɨⁿ ñaní tnáhá‑ndó quìde‑dé ɨɨⁿ sá ñà túú tàú‑dé cada‑dé sá cúú‑xí‑ndó te cáháⁿ‑ndó dǒho‑dé, te núu ní ndixi cuéchi iní‑dé sá ñà túú ní quìde váha‑dé, te cada càhnu iní‑ndó sǎ nǐ quide‑dé.
3 Tende cuidado de vós mesmos; se teu irmão pecar, repreende-o; e se ele se arrepender, perdoa-lhe.
4 Te cuěi úsá xito na càda‑dé nándɨ sá ñà túú tàú‑dé cada‑dé sá cúú‑xí‑ndó ɨ̀ɨⁿ nduu, te núu na quìxi‑dé úsá xito núú‑ndó, te cachí‑dé sá vǎ dúcáⁿ‑gǎ cada‑dé, te xìni ñuhu‑xi cada cahnu iní‑ndó‑dě —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
4 Mesmo se pecar contra ti sete vezes no dia, e sete vezes vier ter contigo, dizendo: Arrependo-me; tu lhe perdoarás.
5 Te ní xáhaⁿ cuè tée xìca cuu ndɨhɨ Jesús xii‑gá: —Chindee ñàha xii‑ndɨ́ cuèndá ducaⁿ te quɨndáá‑gá iní‑ndɨ́ sá Yǎ Ndiǒxí ndácú‑gǎ quídé‑gǎ nchaa sá vǎha —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
5 Disseram então os apóstolos ao Senhor: Aumenta-nos a fé.
6 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Te núu nchòhó quɨ́ndáá ndisa iní‑ndó sǔúní cuědìcó luha lií dàtná cuìní‑ndó càa ɨɨⁿ ndɨ́quɨ́ⁿ yutnu nàni mostázá, te ducaⁿ te cuu cúñaha‑ndo xìi ɨɨⁿ yutnu: “Quene‑n ìha te quɨ́hɨ́ⁿ‑n cuìhnu‑n xɨtɨ́ làmár”, duha cúñaha‑ndo. Te ducaⁿ càda‑xi te núu na quɨ̀ndáá ndisa iní ñáhá‑ndó xìi‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
6 Respondeu o Senhor: Se tivésseis fé como um grão de mostarda, diríeis a esta amoreira: Desarraiga-te, e planta-te no mar; e ela vos obedeceria.
7 Te xǎhaⁿ tùcu‑gá xii‑güedé: —Te núu ɨɨⁿ nchòhó ndécú ɨ̀ɨⁿ tée xìnu cuechi núú‑ndó, te cuáháⁿ‑dé yucu cuángada chìuⁿ‑dé, àdi cuáháⁿ‑dé yucu coto‑dé quɨtɨ, te òré ní nasáá‑dé vehe sá nǐ sáháⁿ‑dé yucu, te vá cǔñaha nchòhó cue tée cùu patróóⁿ‑dě xii‑dé: “Yáchí nehé caxi‑n dǐtá”, vá dúhá cǔñaha‑ndo.
7 Qual de vós, tendo um servo a lavrar ou a apascentar gado, lhe dirá, ao voltar ele do campo: chega-te já, e reclina-te à mesa?
8 Chi nchòhó cue tée cùu patróóⁿ‑dě cúñaha‑ndo xìi‑dé: “Cundɨhɨ́ iní cada túha sá cúdìni‑í, te díhna‑gá‑í caxi‑í dítá te dǎtnùní caxi‑n”, duha cúñaha nchòhó cue tée cùu patróóⁿ xii‑dé.
8 Não lhe dirá antes: Prepara-me a ceia, e cinge-te, e serve-me, até que eu tenha comido e bebido, e depois comerás tu e beberás?
9 Te òré ná ndɨ́hɨ́ chìuⁿ ní táhú nchòhó cue tée cùu patróóⁿ cada tée xìnu cuechi núú‑ndó, te ñá túú tàú‑ndó ndàcáⁿ táhú‑ndó nǔú těe xìnu cuechi núú‑ndó.
9 Porventura agradecerá ao servo, porque este fez o que lhe foi mandado?
10 Te duha càháⁿ‑í chi núu òré ná ndɨ̀hɨ nchaa chiuⁿ ní táhú Yǎ Ndiǒxí cada‑ndo, te cachí‑ndó: “Nchúhú cúú‑ndɨ̌ cue tée xìnu cuechi núú Yǎ Ndiǒxí, dico ñá túú tàú‑gá ndacáⁿ táhú‑gǎ núú‑ndɨ̌, chi mee‑ni chìuⁿ ní táhú‑gǎ ní quide‑ndɨ́”, duha cachí‑ndó —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
10 Assim também vós, quando fizerdes tudo o que vos for mandado, dizei: Somos servos inúteis; fizemos somente o que devíamos fazer.
11 Te ñùhu Jesús ichi cuáháⁿ‑gá ñuú Jerusàlén, te ní yáha‑gá núú ràyá distrìtú Sàmariá ndɨhɨ distrìtú Galìleá.
11 E aconteceu que, indo ele a Jerusalém, passava pela divisa entre a Samária e a Galiléia.
12 Te ta cùyatni‑gá ɨɨⁿ ñuú lǐhli cuáháⁿ, te ní sátnahá ñáhá ǔxí tnàhá cue tée cùhú xii‑gá, te tnàhá‑güedé cuéhé sǎ dátèhyú nihnu‑xi yɨquɨ cùñú‑ó dico xica lùha ní ngúnu tnɨ́ɨ‑güedé,
12 Ao entrar em certa aldeia, saíram-lhe ao encontro dez leprosos, os quais pararam de longe,
13 te níhi ní cáháⁿ‑güedé, te xǎhaⁿ‑güedě xii Jèsús: —¡Mèstrú, cundàhú iní ñáhá xìi‑ndɨ́! —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
13 e levantaram a voz, dizendo: Jesus, Mestre, tem compaixão de nós!
14 Te òré ní xiní ñáhá Jèsús xii‑güedé, te ní xáhaⁿ‑gǎ: —Chí cuàháⁿ núú dǔtú ná cùndehe ñaha‑dé xii‑ndo —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé. Te ní xica‑güedé cuáháⁿ‑güedé, te ichi‑ni ñùhu‑güedé cuáháⁿ‑güedé ní ndúha‑güedé cuéhé tnàhá‑güedé.
14 Ele, logo que os viu, disse-lhes: Ide, e mostrai-vos aos sacerdotes. E aconteceu que, enquanto iam, ficaram limpos.
15 Te nchaa‑güedé ní cutnùní iní‑güedé sá nǐ ndúha‑güedé, dico ɨɨⁿ‑ni‑dé ní nacuico‑dě, te ní ngüíta‑dé níhi ní cáháⁿ‑dé, te ní cachí‑dé sá ǐo càhnu cuu Yá Ndiǒxí.
15 Um deles, vendo que fora curado, voltou glorificando a Deus em alta voz;
16 Te ní ngüɨ́ñɨ́ xɨ́tɨ́‑dě núú Jèsús, te ní nuu núú‑dě ndàa núú ñúhú ndàcáⁿ táhú‑dě núú‑gǎ. Te tée‑áⁿ cúú‑dě tée distrìtú Sàmariá.
16 e prostrou-se com o rosto em terra aos pés de Jesus, dando-lhe graças; e este era samaritano.
17 Te Jèsús ní cachí‑gá: —Úxí tnàhá‑güedé ní ndúha cuéhé tnàhá‑güedé. ¿Te ndèé ndécú dàva‑gá‑güedé‑i?
17 Perguntou, pois, Jesus: Não foram limpos os dez? E os nove, onde estão?
18 ¿Te náa ɨɨⁿdìi‑ni tée ɨngá ñuú‑a ní nacuico‑dě ndàcáⁿ táhú‑dě núú Yǎ Ndiǒxí, te càchí‑dé sá ǐo càhnu cuu‑gá ñǎ? —càchí‑gá.
18 Não se achou quem voltasse para dar glória a Deus, senão este estrangeiro?
19 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii tée‑áⁿ: —Ndacuɨ́ñɨ́ te núhú‑n, chi sa ní ndúha‑n cuěhé tnàhá‑n, chi ní sándáá iní‑n Yǎ Ndiǒxí —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
19 E disse-lhe: Levanta-te, e vai; a tua fé te salvou.
20 Te cue tée cùu fariséú ní xícáⁿ tnúhú‑güedě núú Jèsús nǔu ná ama ngüíta Yá Ndiǒxí ndɨ́hu ndaha‑gǎ ñáyiu. Te ní xáhaⁿ‑gǎ: —Ñá túú nǎ cada‑xi ñuyíú quiní‑ndó cuèndá cutnùní iní‑ndó sǎ ndɨ̌hu ndaha ñàha Yá Ndiǒxí xii‑ndo.
20 Sendo Jesus interrogado pelos fariseus sobre quando viria o reino de Deus, respondeu-lhes: O reino de Deus não vem com aparência exterior;
21 Te ni vǎ yǒo cachí: “Iha ndècu‑gá táxí tnùní‑gá, àdi yacáⁿ ndécú‑gǎ táxí tnùní‑gá”, chi tnuú‑ndó sà ndecu‑gá ndɨhɨ nchaa ñáyiu yɨ̀ndaha‑gá —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
21 nem dirão: Ei-lo aqui! ou: Ei-lo ali! pois o reino de Deus está dentro de vós.
22 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá: —Te nchòhó chi sáá nduu, te cachí iní‑ndó sǎ sǔúní cuědìcó ɨɨⁿ nduu quiní ñáhá‑ndó xìi yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo, dico vá quìní ñáhá‑gǎ‑ndó xìi‑í.
22 Então disse aos discípulos: Dias virão em que desejareis ver um dos dias do Filho do homem, e não o vereis.
23 Te coo ñáyiu cúñàhá‑yu xii‑ndo: “Iha ndècu‑gá, áⁿ yàcáⁿ ndécú‑gǎ”, quesàhá‑yu cúñàhá‑yu xii‑ndo. Dico vá quɨ̀ndáá iní‑ndó quɨ̌hɨ́ⁿ‑ndó ndɨ̀hɨ́‑yu núú càchí‑yu, te ni vǎ cání ìní‑ndó quɨ̌hɨ́ⁿ méé‑ndó.
23 Dir-vos-ão: Ei-lo ali! ou: Ei-lo aqui! não vades, nem os sigais;
24 Chi dàtná cuìní‑ndó quìde‑xi oré sàá ndúté àndɨu, chi uuⁿni dàyehé‑xi nɨhìí ñuyíú, ducaⁿ càda‑xi nduu na quixi tucu yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo, te dàvá‑áⁿ quiní ñáhá nchàa‑ndɨ túhú ñáyiu xii‑í.
24 pois, assim como o relâmpago, fuzilando em uma extremidade do céu, ilumina até a outra extremidade, assim será também o Filho do homem no seu dia.
25 Dico díhna‑gá ndoho vìhi‑í, te daquèe tɨ́hú ñáhá ñǎyiu ñuyíú‑a xii‑í.
25 Mas primeiro é necessário que ele padeça muitas coisas, e que seja rejeitado por esta geração.
26 Te cadá‑yu dàtná ní quide ñáyiu ní xíndecu cútnàhá ní xíndecu té Nǒé, te dɨu‑ni ducaⁿ sǎtnahá‑xi cada nchaa ñáyiu ndècu vitna ndéé sáá nduu quìxi tucu yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo.
26 Como aconteceu nos dias de Noé, assim também será nos dias do Filho do homem.
27 Chi caxi‑ní‑yu, coho‑ní‑yu, te caca cuu‑ni cue tée xìca ndáhú, te tnǎndaha‑ní‑yu, chi ducaⁿ nǐ quidé‑yu dàvá‑áⁿ nděé ní sáá nduu cuǎnguee té Nǒé xɨtɨ́ bàrcú, te ní ngüíta‑xi ní cuuⁿ dáú nǐ ndaa ndute ñuyíú, te nchaá‑yu ní xíhí ní cáhá‑yu dàvá‑áⁿ.
27 Comiam, bebiam, casavam e davam-se em casamento, até o dia em que Noé entrou na arca, e veio o dilúvio e os destruiu a todos.
28 Te dɨu‑ni ducaⁿ nǐ quide tucu ñáyiu cútnàhá ní xíndecu té Lǒt, chi xèxí‑yu xìhí‑yu, te sàáⁿ‑yu te nàdicó‑yu, te xǐxitú‑yu nándɨ sá xǐxitú‑yu, te nchaa cue tée xǐdácáá‑güedě vehe.
28 Como também da mesma forma aconteceu nos dias de Ló: comiam, bebiam, compravam, vendiam, plantavam e edificavam;
29 Te òré ní quee té Lǒt ñuú Sòdomá, te ní ngoyo ñuhú andɨu, te dàcá yúú sǔúní dìcó ní nduu ñuhú‑nǎ‑xi, te ní xíhí nchaandɨ túhú ñáyiu ñuú‑áⁿ.
29 mas no dia em que Ló saiu de Sodoma choveu do céu fogo e enxofre, e os destruiu a todos;
30 Te dɨu‑ni ducaⁿ sǎtnahá‑xi cada ñáyiu na sàá nduu quìxi tucu yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo ñuyíú‑a.
30 assim será no dia em que o Filho do homem se há de manifestar.
31 ’Te núu ɨɨⁿ ñáyiu càndodó‑yu dɨ́quɨ́ véhě‑yu nduu‑ǎⁿ, te nì vá ndɨ̌hu‑gá‑yu quehéⁿ‑yu ɨɨⁿ ndachìúⁿ‑yu canehé‑yu quɨ́hɨ́ⁿ, te ñáyiu cuáháⁿ yucu, te nì vá nùhú‑gá‑yu vehé‑yu.
31 Naquele dia, quem estiver no eirado, tendo os seus bens em casa, não desça para tirá-los; e, da mesma sorte, o que estiver no campo, não volte para trás.
32 Te chí dándàcu iní nàcuáa ní yáha ñadɨ̀hɨ́ té Lǒt.
32 Lembrai-vos da mulher de Ló.
33 Te nchaa ñáyiu cuìní dàcácu nihnu mee‑xi ñùyíú‑a ña, te cuíta nihnú‑yu, te nchaa ñáyiu na cùú sá cuèndá‑í, te naníhí tàhú‑yu.
33 Qualquer que procurar preservar a sua vida, perdê-la-á, e qualquer que a perder, conservá-la-á.
34 ’Te na càchí tnúhu tucu‑í xii‑ndo sǎ ndùu‑áⁿ, te núu úú‑yu càa ɨɨⁿ núú xǐto, te ɨɨ́ⁿ‑yu ndanchitá‑yu ndaá‑yu andɨu, te ɨɨ́ⁿ‑yu quendóo.
34 Digo-vos: Naquela noite estarão dois numa cama; um será tomado, e o outro será deixado.
35 Te núu úú ñáyiu dɨ̀hɨ́ nchícǒ‑yu ɨɨⁿ‑ni vèhe, te ɨɨ́ⁿ‑yu ndanchitá‑yu ndaá‑yu andɨu, te ɨɨ́ⁿ‑yu quendóo.
35 Duas mulheres estarão juntas moendo; uma será tomada, e a outra será deixada.
36 Te núu úú cue tée yɨ̀hɨ‑güedé yucu, te ɨɨⁿ‑dé ndànchita‑dé ndaa‑dé andɨu, te ɨɨⁿ‑dé quendóo —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
36 {Dois homens estarão no campo; um será tomado, e o outro será deixado.}
37 Te sá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ‑gá nǔu ní xícáⁿ tnúhú‑güedě núú‑gǎ, te xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Mèstrú, ¿te ndèé ducaⁿ càda‑xi‑i? —cachí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá. Te ní xáhaⁿ‑gǎ: —Te nchòhó xìní‑ndó sǎ ncháá nǔú yúcú yɨ̀quɨ cuñú ní xíhí, te yàcáⁿ tàcá cue ndɨxíí xéxí‑güèdɨ —cachí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
37 Perguntaram-lhe: Onde, Senhor? E respondeu-lhes: Onde estiver o corpo, aí se ajuntarão também os abutres.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 17, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.