João 13
Peñoles Mixtec NT (MIL_TBL) vs NTLH
1 Te cùmání‑gǎ tnahá vico pàscuá, te Jèsús sa nàha‑gá sá sà ní cuyatni òré dàndóo‑gá ñuyíú‑a, te ndaa‑gá núú ndécú Tǎtá‑gǎ. Te ío ní cuu iní‑gá nchaa ñáyiu ní sándáá iní ñáhá xìi‑gá, te ní quide ndisa‑gá sá nǐ cuu iní ñáhá‑gǎ xií‑yu.
1 Faltava somente um dia para a Festa da Páscoa . Jesus sabia que tinha chegado a hora de deixar este mundo e ir para o Pai. Ele sempre havia amado os seus que estavam neste mundo e os amou até o fim.
2 Te ní quɨ́hu yucu ñǎvǎha dɨ́quɨ́ tě Jùdás déhe té Xǐmú Iscàrioté, te ní sani iní‑dé nàcuáa cada‑dé cuáha cuèndá‑dé Jèsús núú cuè tée cùu úhú iní ñáhá xìi‑gá. Te Jèsús sa nàha‑gá sá méé Yǎ Ndiǒxí Yaá cúú Tǎtá‑gǎ ní sáñaha‑gǎ tnúhu ndee ìní xii‑gá sá cádá‑gǎ núú‑gǎ, te nàha‑gá sá dɨ́ú nǔú Tǎtá‑gǎ ní quee‑gá véxi‑gá ñuyíú‑a. Te sáá nduu nàsáá tucu‑gá núú Tǎtá‑gǎ. Te cùdini Jesús ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ní cùu, te ní ndacuɨ́ñɨ́‑gá yuhu mèsá, te ní taunuu‑gá ɨɨⁿ dóó níhnú‑gǎ, te ní queheⁿ‑gá ɨɨⁿ dóó nǐ dácútú‑gǎ núú yɨ́quɨ́‑gǎ.
2 Jesus e os seus discípulos estavam jantando. O Diabo já havia posto na cabeça de Judas, filho de Simão Iscariotes, a ideia de trair Jesus.
3 — ausente —
3 Jesus sabia que o Pai lhe tinha dado todo o poder. E sabia também que tinha vindo de Deus e ia para Deus.
4 — ausente —
4 Então se levantou, tirou a sua capa , pegou uma toalha e amarrou na cintura.
5 Te ní chihi‑gá ndute ɨɨⁿ tǐná, te xíáⁿ nǐ naquete‑gá sáhá cuè tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá, te ndɨhɨ dóó ndútú nǔú yɨ́quɨ́‑gǎ‑áⁿ nǐ nadayìchí‑gá sáhá‑güedě.
5 Em seguida pôs água numa bacia e começou a lavar os pés dos discípulos e a enxugá-los com a toalha.
6 Te òré naquete‑gá sáhá tě Xǐmú, àdi Pelú, ní cùu ní xáhaⁿ‑dě xii‑gá: —Mèstrú, ¿te yòhó naquete‑n sǎhà‑í‑u? —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
6 Quando chegou perto de Simão Pedro, este lhe perguntou: — Vai lavar os meus pés, Senhor?
7 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Vitna ñá cútnùní iní‑n sǎ quídè‑í‑a dico sáá nduu te cutnùní iní‑n —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
7 Jesus respondeu:
8 Te ní xáhaⁿ tě Pèlú: —Yúhú chi vá ɨ́ɨ́ⁿ ndùu te naquete‑n sǎhà‑í —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá. Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Te núu vá náquète‑í sáhá‑n áⁿ, te vá cádá‑gǎ‑n cuèndá sá ndécú ndɨ̀hɨ ñaha‑í xii‑n —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
8 — O senhor nunca lavará os meus pés! — disse Pedro.
9 Te ní xáhaⁿ tě Pèlú: —Te núu ducaⁿ te vá méé‑ní sǎhà‑í naquete‑n, chi naquete‑n tnàhá ndaha‑í ndɨhɨ dɨ́quɨ̀‑í —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
9 — Então, Senhor, não lave somente os meus pés; lave também as minhas mãos e a minha cabeça! — pediu Simão Pedro.
10 Te ní xáhaⁿ Jèsús xii‑dé: —Tée íchí nǐ xichi chi xìni ñuhu‑xi sá sǎhá‑na‑dě ndoo, te ducaⁿ te nduu ndoo‑dé nɨhìí‑dé. Te nchòhó sa càndoo‑ndo cuéi ñá ncháá‑ndó càndoo —cachí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
10 Aí Jesus disse:
11 Te ducaⁿ nǐ cáháⁿ Jèsús chi sa nàha‑gá sá ɨ́ɨ́ⁿ cuè tée‑áⁿ cuǎha cuèndá ñáhá‑güedě xii‑gá núú cuè tée cùu úhú iní ñáhá, xíǎⁿ nǔu ní xáhaⁿ‑gǎ sá ñà túú càndoo‑güedé nchaa‑güedé.
11 Jesus sabia quem era o traidor. Foi por isso que disse: “Todos menos um.”
12 Te sátá nǐ naquete‑gá sáhá‑güedě, te ní ndécuǐhnu‑gá dóó‑gǎ, te ní nucóo‑gá yuhu mèsá, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —¿Te ní cutnùní iní‑ndó sǎ nǐ quide ñaha‑ǐ xii‑ndo‑ǎⁿ?
12 Depois de lavar os pés dos seus discípulos, Jesus vestiu de novo a capa, sentou-se outra vez à mesa e perguntou:
13 Te nchòhó váha‑ni càháⁿ‑ndó sǎ cúnùu‑í, te dànani ñaha tucu‑ndo Mestrú xii‑í, te ndáá càháⁿ‑ndó.
13 Vocês me chamam de “Mestre” e de “Senhor” e têm razão, pois eu sou mesmo.
14 Te núu yúhú cúù‑í Mèstrú, te cùu tucu‑í tée cùnuu te nàquete‑í sáhá‑ndó, te dɨu‑ni ducaⁿ càda nchohó tucu naquete sáhá tnáhá‑ndó.
14 Se eu, o Senhor e o Mestre, lavei os pés de vocês, então vocês devem lavar os pés uns dos outros.
15 Yúhú sànu ichi ñaha‑í xii‑ndo nàcuáa cada‑ndo.
15 Pois eu dei o exemplo para que vocês façam o que eu fiz.
16 Te na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ nì ɨɨⁿ tée xìnu cuechi ñá túú cùnuu‑dé dàcúúxí pàtróóⁿ‑dě, te ni ɨ̀ɨⁿ tée xìca chiuⁿ ñá túú cùnuu‑dé dàcúúxí těe tèndaha ñaha xii‑dé cuáháⁿ‑dé chìuⁿ. Te ducaⁿ sǎtnahá‑xi cùu yúhú ndɨhɨ nchòhó.
16 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: o empregado não é mais importante do que o patrão, e o mensageiro não é mais importante do que aquele que o enviou.
17 Te núu ní cutnùní iní‑ndó nàcuáa ní quide ñaha‑ǐ xii‑ndo ña, te ducaⁿ càda tnaha‑ndo te cuu váha iní ñáhá Yǎ Ndiǒxí xii‑ndo.
17 Já que vocês conhecem esta verdade, serão felizes se a praticarem.
18 ’Yúhú, ñá túú càháⁿ‑í cuèndá‑ndó nchàa‑ndo, chi yúhú sa nàha‑í nàcuáa sàni iní ɨɨⁿ ɨɨⁿ nchòhó cue tée ní nanducu nìhnu‑í tnuú nchaa ñáyiu ñùhu ichi cuehé ichi duha ní cachí‑í chitnahá ñáhá‑ndó xìi‑í. Chi dacuɨtɨ́í sǎ quéé ndǎá‑xi nàcuáa càháⁿ‑xi núú tùtú Yǎ Ndiǒxí núú càchí‑xi: “Tée xèxi ndɨhɨ ñaha xii‑í ngóo‑dé cuu úhú iní ñáhá‑dě”, duha càchí‑xi núú tùtú‑gá.
18 — Não estou falando de vocês todos; eu conheço aqueles que escolhi. Pois tem de se cumprir o que as
19 Te cùmání‑gǎ sáá nduu càda ñaha‑dé sá sání ìní‑dé, núu xíǎⁿ càchí tnúhu‑í xii‑ndo nàcuáa cada‑dé, chi na sàá nduu‑ǎⁿ te cutnùní iní‑ndó sǎ yǔhú cúù‑í Crìstú Yaá ní tendaha Yǎ Ndiǒxí véxi ñuyíú‑a.
19 Digo isso a vocês agora, antes que aconteça, para que, quando acontecer, vocês creiam que “
20 Te na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ nchàa ñáyiu na quèheⁿ cuendá ñáhá xìi cue tée tendaha‑ǐ cáháⁿ tnúhu‑í, te cada iní‑yu sá tnàhá yúhú ní queheⁿ cuèndá‑yu. Te nchaa ñáyiu na quèheⁿ cuendá ñáhá xìi‑í, te cada iní‑yu sá tnàhá Tǎtà‑í Dútú Ndiǒxí Yaá ní tendaha ñàha xii‑í véxi‑í ñuyíú‑a ní queheⁿ cuèndá‑yu —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
20 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: quem receber aquele que eu enviar estará também me recebendo; e quem me recebe recebe aquele que me enviou.
21 Te sátá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ Jèsús te ío ní ndɨ́hú iní‑gá, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé: —Na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑ndo sǎ dɨ́ú‑ní ɨ̀ɨⁿ nchohó cuáha cuèndá ñáhá‑ndó xìi‑í núú cuè tée cùu úhú iní ñáhá —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
21 Depois de dizer isso, Jesus ficou muito aflito e declarou abertamente aos discípulos:
22 Te ní ngüíta cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ndéhé ɨ̀ɨⁿ ndehe ɨɨⁿ núú tnáhá‑güedě, chi ñá ní cùtnuní iní‑güedé ndědacàa‑güedé cuèndá‑güedé ní cáháⁿ‑gá.
22 Então eles olharam uns para os outros, sem saber de quem ele estava falando.
23 Te ɨɨⁿ tée‑áⁿ ǐo cùdɨ́ɨ́ ìní ñáhá Jèsús, te ndècu yatni‑dé dɨ̀ñɨ‑gá cúdìni‑dé ndɨhɨ‑gá.
23 Ao lado de Jesus estava sentado um deles, a quem Jesus amava.
24 Te té Xǐmú, àdi Pelú chi úú dɨ̀u‑dé, ní quide‑dé sèñá núú těe ndècu yatni dɨñɨ‑gá‑áⁿ sá càcáⁿ tnúhú‑dě núú‑gǎ nǔu ndědacàa‑güedé cuèndá‑güedé ní cáháⁿ‑gá.
24 Simão Pedro fez um sinal para ele e disse: — Pergunte de quem o Mestre está falando.
25 Te tée‑ǎⁿ ní sáháⁿ ndehe yatni‑gá‑dé dɨ̀ñɨ Jesús, te ní xáhaⁿ‑dě xii‑gá: —Mèstrú, ¿ndědacàa‑ndɨ́ cuèndá‑ndɨ́ ní cáháⁿ‑n‑i? —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
25 Então aquele discípulo chegou mais perto de Jesus e perguntou: — Senhor, quem é ele?
26 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Na chìndóyo‑í luha pàá, te tée na cuǎha‑í te tée‑áⁿ cúú‑dě —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé. Te ní chindóyo‑gá luha pàá, te ní sáha‑gá té Jùdás déhe té Xǐmú Iscàrioté.
26 — É aquele a quem vou dar um pedaço de pão passado no molho! — respondeu Jesus. Em seguida pegou um pedaço de pão, passou no molho e deu a Judas, filho de Simão Iscariotes.
27 Te òré ní queheⁿ‑dé pàá, te ní ngúndecu ndɨhɨ ñaha dùuⁿ‑ná yucu ñǎvǎha xii‑dé. Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Sá nǐ sani iní‑n càda‑n te cada ndɨ̌hɨ‑ni‑n —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
27 E assim que Judas recebeu o pão, Satanás entrou nele. Então Jesus disse a Judas:
28 Te ni ɨ̀ɨⁿ cue tée cùdini ndɨhɨ‑gá ñá ní tècú tnùní‑güedé nása ndùu tnúhu ní xáhaⁿ‑gǎ xii té Jùdás.
28 Nenhum dos que estavam à mesa entendeu por que Jesus disse isso.
29 Te dava‑güedé ní sani iní‑güedé sá sǎ cuèndá sá ndécú ndɨ̀hɨ‑dé sá ñúhú dǐhúⁿ, te váa ìó ɨɨⁿ sá cuááⁿ‑dě nàndɨ́hɨ‑güedé vico, àdi díhúⁿ cuǎha‑dé ñáyiu ndàhú xáhaⁿ‑gǎ ní cáháⁿ‑güedě.
29 Como era Judas que tomava conta da bolsa do dinheiro, alguns pensaram que Jesus tinha mandado que ele comprasse alguma coisa para a festa ou desse alguma ajuda aos pobres.
30 Te sa ní cundɨquɨⁿ ní queheⁿ cuèndá té Jùdás pàá caxi‑dé, te òré ní níhí‑dě pàá‑áⁿ te ní quee‑dé cuáháⁿ‑dé.
30 Judas recebeu o pão e saiu logo. E era noite.
31 Te sátá nǐ quee té Jùdás cuáháⁿ‑dé, te ní xáhaⁿ Jèsús xii dava‑gá‑güedé: —Vitna te quiní‑ndó ndɨ̀hɨ nchaa ñáyiu sá ǐo càhnu cuu yúhú Tée cùu ñaní tnáhá‑ndó nchàa‑ndo, te òré‑áⁿ cutnùní iní‑ndó sǎ ǐo càhnu cuu tucu mee Yá Ndiǒxí.
31 Quando Judas saiu, Jesus disse:
32 Te núu yúhú quídé càhnu‑í Yǎ Ndiǒxí, te dɨu‑ni ducaⁿ càda cahnu ñaha‑gá xii yúhú, te ñá túú‑gǎ tɨtnɨ́ nduu te ducaⁿ càda‑gá.
32 E, se por meio dele a natureza gloriosa de Deus for revelada, então Deus revelará em si mesmo a natureza divina do Filho do Homem. E Deus fará isso agora mesmo.
33 Te nchòhó cue déhe‑í na càchí tnúhu‑í sá sàcú duha‑ná nduu ndècu ndɨhɨ ñaha‑í xii‑ndo. Te nchòhó nanducu ñàha‑ndo xii‑í dico vá ná nìhí ñáhá‑ndó dàtná ní xáhaⁿ‑ǐ xii ñáyiu isràél, te dɨu‑ni ducaⁿ càháⁿ‑í núú‑ndó sǎ vǎ ndácú‑ndó quɨ̌hɨ́ⁿ‑ndó nǔú quɨ̀hɨ́ⁿ‑í.
33 Meus filhos, não vou ficar com vocês por muito tempo. Vocês vão me procurar, mas eu digo agora o que já disse aos líderes judeus: vocês não podem ir para onde eu vou.
34 Te duha sànu ichi ñaha tucu‑í xii‑ndo nàcuáa cada‑ndo sǎ cúú ìní tnáhá‑ndó ɨ̀ɨⁿ ɨɨⁿ‑ndo datná yúhú cúú ìní ñáhà‑í xii‑ndo.
34 Eu lhes dou este novo mandamento: amem uns aos outros. Assim como eu os amei, amem também uns aos outros.
35 Te núu na cùu iní tnáhá‑ndó ɨ̀ɨⁿ ɨɨⁿ‑ndo ña, te ducaⁿ te cutnùní iní nchaa ñáyiu sá cúú‑ndó cuè tée ní chitnahá ñáhá xìi‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
35 Se tiverem amor uns pelos outros, todos saberão que vocês são meus discípulos.
36 Te ní xáhaⁿ tě Xǐmú, àdi Pelú chi úú dɨ̀u‑dé, xii Jèsús: —Mèstrú, ¿ndèé quɨ́hɨ́ⁿ‑n‑í? —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá. Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Vitna te vá ndácú‑n cànchicúⁿ ñáhá‑n quɨ̌hɨ́ⁿ núú quɨ̀hɨ́ⁿ‑í, dico na sàá nduu te dai sáá‑n nǔú cúndècu‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
36 Simão Pedro perguntou a Jesus: — Senhor, para onde é que o senhor vai? Jesus respondeu:
37 Te ní xáhaⁿ tě Pèlú xii‑gá: —Mèstrú, ¿te ná cuèndá nǔu vá ndácù‑í canchicúⁿ ñáhà‑í xii‑n quɨ̌hɨ́ⁿ vitna‑i? Chi yúhú ñá túú tnàhí yùhú‑í cuěi na cùú‑í sá cuèndá‑n —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑gá.
37 Pedro tornou a perguntar: — Senhor, por que eu não posso segui-lo agora? Eu estou pronto para morrer pelo senhor!
38 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —¿Te ndáá sá xèhndé iní‑n sǎ cuěi na cùú‑n cuèndá‑í‑u? Te na càchí tnúhu ndáá‑í xii‑n sǎ cùmání‑gǎ cana lǐhi, te úní xito cáháⁿ‑n sǎ ñà túú xìní ñáhá‑n xìi‑í —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
38 — Está mesmo? — perguntou Jesus. — Pois eu afirmo a você que isto é verdade: antes que o galo cante, você dirá três vezes que não me conhece.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.