João 11
Peñoles Mixtec NT (MIL_TBL) vs ARIB
1 Ñuú Bètaniá ní xíndecu ɨɨⁿ tée ní xínani‑dě Lǎzarú. Te càhú víhí nǐ tnahá‑dé ní cuhú‑dé, te ní xíndecu ndɨhɨ‑dé cue cúha‑dé tá Màriá ndɨhɨ tá Mǎrta chi xíáⁿ ñùú‑yu.
1 Ora, estava enfermo um homem chamado Lázaro, de Betânia, aldeia de Maria e de sua irmã Marta.
2 Te tá Màriá‑áⁿ cúú‑xí xǐchí nǐ sódó àcití sàháⁿ tnámí sǎhá Jèsús, te ní nadayìchí‑xi sáhá‑gǎ ndɨhɨ idi dɨ́quɨ́‑xi. Te cuèndá sá cùhú cúha‑yu té Lǎzarú,
2 E Maria, cujo irmão Lázaro se achava enfermo, era a mesma que ungiu o Senhor com bálsamo, e lhe enxugou os pés com os seus cabelos.
3 núu ní tendàhá‑yu ñáyiu nàha tnúhu cuáháⁿ núú Jèsús, te xǎhǎⁿ‑yu xii‑gá: —Mèstrú, tée ío cùu iní‑n ǐo càhú tnàhá‑dé cùhú‑dé —càchí‑yu xǎhǎⁿ‑yu xii‑gá.
3 Mandaram, pois, as irmãs dizer a Jesus: Senhor, eis que está enfermo aquele que tu amas.
4 Te sá dúcáⁿ càa tnúhu ní sáá, núu ní xáhaⁿ Jèsús xií‑yu: —Dico cuéhé‑ǎⁿ chi vá cùú‑dé sá cùú dúcáⁿ‑dě, chi Yá Ndiǒxí cuìní‑gá sá quìní‑yu nchaa sá cádá‑gǎ cuèndá chiñuhu ñàhá‑yu xii‑gá, te dɨu‑ni ducaⁿ chìñuhu ñahá‑yu xii yúhú Déhe‑gá —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
4 Jesus, porém, ao ouvir isto, disse: Esta enfermidade não é para a morte, mas para glória de Deus, para que o Filho de Deus seja glorificado por ela.
5 Te cuěi ío cùu iní ñáhá Jèsús xii té Lǎzarú ndɨhɨ cue cúha‑dé
5 Ora, Jesus amava a Marta, e a sua irmã, e a Lázaro.
6 dico òré ní níhí‑gǎ tnúhu, te ní cuyaa‑gǎ úú‑gá nduu núú ndécú‑gǎ.
6 Quando, pois, ouviu que estava enfermo, ficou ainda dois dias no lugar onde se achava.
7 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xii cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá: —Na quɨ̀hɨ́ⁿ tucu‑o dìstritú Jùdeá —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
7 Depois disto, disse a seus discípulos: Vamos outra vez para Judéia.
8 Te ní xáhaⁿ cuè tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá xii‑gá: —Mèstrú, vitna‑ni cuìní cue tée isràél xǐndecu yàcáⁿ cuáha ñaha‑güedě xii‑n yùú ní cùu, ¿te cuìní‑ni tucu‑n quɨ̌hɨ́ⁿ‑n‑ú? —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
8 Disseram-lhe eles: Rabi, ainda agora os judeus procuravam apedrejar-te, e voltas para lá?
9 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Úxúú òré cúú ɨ̀ɨⁿ nduu, te núu nduu na càca cuu‑o, te ñá túú nǎ candaundeé‑ó chi cùtnuní núú‑ó chi dìtó.
9 Respondeu Jesus: Não são doze as horas do dia? Se alguém andar de dia, não tropeça, porque vê a luz deste mundo;
10 Dico núu niú ná càca cuu‑o, te ìó ná candaundeé‑ó chi vá cútnùní núú‑ó —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
10 mas se andar de noite, tropeça, porque nele não há luz.
11 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Té Lǎzarú tée ío váha tnàhá tnúhu ndɨhɨ‑o nǐ xídí‑dé dico quɨ́hɨ́ⁿ‑ó chi ndocani‑o‑dě —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
11 E, tendo assim falado, acrescentou: Lázaro, o nosso amigo, dorme, mas vou despertá-lo do sono.
12 Te ní xáhaⁿ‑güedě xii‑gá: —Mèstrú, te núu xìdí‑dé te váa sa ta ndǔha‑dé cuáháⁿ —càchí‑güedé xǎhaⁿ‑güedě xii‑gá.
12 Disseram-lhe, pois, os discípulos: Senhor, se dorme, ficará bom.
13 Duha ní cáháⁿ Jèsús, chi té Lǎzarú sa ní xíhí‑dé te cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá ní sani iní‑güedé sá nǐ xídí ndisa‑dé.
13 Mas Jesus falara da sua morte; eles, porém, entenderam que falava do repouso do sono.
14 Te Jèsús ní xáhaⁿ ndǎá‑gá xii‑güedé: —Sa ní xíhí té Lǎzarú.
14 Então Jesus lhes disse claramente: Lázaro morreu;
15 Váha‑gá sá ñǎ ní sǎháⁿ‑í quɨ́ngoto‑í‑dé, chi ndècu ɨngá chìuⁿ cada‑í quiní‑ndó, te quɨndáá iní ñáhá‑gǎ‑ndó xìi‑í, te vitna na quɨ̀hɨ́ⁿ‑ó nǔú ndécú yɨ̀quɨ cuñú ndíi —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑güedé.
15 e, por vossa causa, folgo de que eu lá não estivesse, para que creiais; mas vamos ter com ele.
16 Te té Mǎxí tée xǎhaⁿ‑güedě cuǎchí ní xáhaⁿ‑dě xii dava‑gá‑güedé: —Na quɨ̀hɨ́ⁿ‑ó nchàa‑o chi yàcáⁿ cuú‑ó ndɨ̀hɨ‑dé —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé.
16 Disse, pois, Tomé, chamado Dídimo, aos seus condiscípulos: Vamos nós também, para morrermos com ele.
17 Te òré ní sáá Jèsús ñuú Bètaniá, te ní xáhǎⁿ‑yu sá sà ní cuu cúmí nduu ní xíhí té Lǎzarú.
17 Chegando pois Jesus, encontrou-o já com quatro dias de sepultura.
18 Te ñuú‑áⁿ cáá yàtni‑ni‑gá ñuú Jerusàlén, dàtná cuádava‑ná òré cuhuⁿ‑o ìchi te saá‑ó.
18 Ora, Betânia distava de Jerusalém cerca de quinze estádios.
19 Núu xíǎⁿ vài ñáyiu isràél ní sáháⁿ‑yu ní cáháⁿ ndɨhɨ́‑yu tá Mǎrta ndɨhɨ cúhú‑xi tá Màriá, te ní sáñàhá‑yu tnúhu ndee ìní sá dúcáⁿ nǐ xíhí cúha‑yu.
19 E muitos dos judeus tinham vindo visitar Marta e Maria, para as consolar acerca de seu irmão.
20 Te ní níhí tǎ Mǎrta tnúhu sá ñúhú Jèsús ichi cuáháⁿ‑gá núú ndécǔ‑yu núu ní sáháⁿ‑xi ní sátnahá‑xi‑gá, te cúhú‑xi tá Màriá ní ndóo‑xi vehe.
20 Marta, pois, ao saber que Jesus chegava, saiu-lhe ao encontro; Maria, porém, ficou sentada em casa.
21 Te òré ní naníhí tǎ Mǎrta Jèsús, te ní xáhaⁿ‑xi xìi‑gá: —Mèstrú, te núu dìcó ní xǐndecu‑n ìha te vá cùú cúha‑ndɨ́ ní cùu.
21 Disse, pois, Marta a Jesus: Senhor, se meu irmão não teria morrido.
22 Te cuěi vitna te núu ná sá ná càcáⁿ‑n nǔú Yǎ Ndiǒxí te taxi‑gá xii‑n —càchí‑xi xǎhaⁿ‑xi xìi‑gá.
22 E mesmo agora sei que tudo quanto pedires a Deus, Deus to concederá.
23 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Vá ndɨ̀hú iní‑n chi ndoto cúha‑n —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑xi.
23 Respondeu-lhe Jesus: Teu irmão há de ressurgir.
24 Te ní xáhaⁿ tǎ Mǎrta: —Ndáá chi sa xìní‑í sá ndótó‑dě ná quɨ̌tnahá nduu ndòto nchaa ñáyiu ní xíhí —càchí‑xi xǎhaⁿ‑xi xìi‑gá.
24 Disse-lhe Marta: Sei que ele há de ressurgir na ressurreição, no último dia.
25 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —Yúhú dandòto‑í‑yu cuèndá cundecú‑yu nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ ná sàá nduu. Te nchaa ñáyiu na quɨ̀ndáá iní ñáhá xìi‑í, te cuěi na cùú‑yu dico ndotó‑yu cundecu‑í ndɨhɨ́‑yu nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ.
25 Declarou-lhe Jesus: Eu sou a ressurreição e a vida; quem crê em mim, ainda que morra, viverá;
26 Te nchaa ñáyiu ndècu vívú ñuyíú‑a te núu na quɨ̀ndáá iní ñáhǎ‑yu xii‑í, te cundecu ndɨhɨ‑í‑yu nɨ caa nɨ quɨ́hɨ́ⁿ. ¿Sàndáá iní‑n tnǔhu‑a ñǎ? —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii tá Mǎrta.
26 e todo aquele que vive, e crê em mim, jamais morrerá. Crês isto?
27 Te xǎhaⁿ‑xi: —Mèstrú, sàndáá iní‑í, te sàndáá tucu iní‑í sá dɨ́ú‑n cùu‑n Cristú Déhe Yá Ndiǒxí, Yaá ní tendaha‑gǎ véxi ñuyíú‑a —càchí‑xi xǎhaⁿ‑xi xìi‑gá.
27 Respondeu-lhe Marta: Sim, Senhor, eu creio que tu és o Cristo, o Filho de Deus, que havia de vir ao mundo.
28 Sátá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ‑xi te ní sáháⁿ ngana‑xi cúhú‑xi tá Màriá, te dayuhu nǐ xáhaⁿ‑xi: —Yàcáⁿ ní quexìo Mestrú, te càna ñaha‑dé xii‑n —càchí‑xi xǎhaⁿ‑xi.
28 Dito isto, retirou-se e foi chamar em segredo a Maria, sua irmã, e lhe disse: O Mestre está aí, e te chama.
29 Te sá dúcáⁿ xǎhaⁿ cǔhú tǎ Màriá sá cáná ñàha Jesús xii‑xi, núu ndɨ̌hɨ‑ni ní xica‑xi cuáháⁿ‑xi núú ndécú‑gǎ.
29 Ela, ouvindo isto, levantou-se depressa, e foi ter com ele.
30 Te Jèsús vátá quɨ̌hu‑gá xɨtɨ́ ñuú, chi ndècu‑ni‑gá núú nǐ sáháⁿ tnahá ñáhá tǎ Mǎrta.
30 Pois Jesus ainda não havia entrado na aldeia, mas estava no lugar onde Marta o encontrara.
31 Te ñáyiu isràél ndécú sǎñaha tnǔhu ndee ìní xii tá Màriá ndɨhɨ cúhú‑xi ní sani iní‑yu sá cuàháⁿ‑xi núú yɨ́ndǔxi cúha‑xi ndáhyú‑xi ní cáhǎⁿ‑yu, núu nchìcúⁿ‑yu‑xi cuáháⁿ.
31 Então os judeus que estavam com Maria em casa e a consolavam, vendo-a levantar-se apressadamente e sair, seguiram-na, pensando que ia ao sepulcro para chorar ali.
32 Te ní sáá tá Màriá núú ndécú Jèsús te ní ngüɨ́ñɨ́ xɨ́tɨ́‑xí nǔú‑gǎ, te xǎhaⁿ‑xi xìi‑gá: —Mèstrú, te núu dìcó ní xǐndecu‑n ìha te vá cùú cúha‑ndɨ́ ní cùu —cachí‑xi xǎhaⁿ‑xi xìi‑gá.
32 Tendo, pois, Maria chegado ao lugar onde Jesus estava, e vendo-a, lançou-se-lhe aos pés e disse: Senhor, se tu estiveras aqui, meu irmão não teria morrido.
33 Te sá nǐ xiní Jèsús ndàhyú tá Màriá ndɨhɨ ñáyiu isràél nchìcúⁿ ñáhá cuǎháⁿ, xíǎⁿ ío ní cuyica ìní‑gá.
33 Jesus, pois, quando a viu chorar, e chorarem também os judeus que com ela vinham, comoveu-se em espírito, e perturbou-se,
34 Te ní xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu: —¿Ndèé ní taxi ndecu‑ndo yɨ̀quɨ cuñú‑dé‑i? —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu. Te ní xáhǎⁿ‑yu: —Mèstrú, néhé ná quɨ̀hɨ́ⁿ‑ó te quiní‑n —càchí‑yu xǎhǎⁿ‑yu xii‑gá.
34 e perguntou: Onde o puseste? Responderam-lhe: Senhor, vem e vê.
35 Te ní ndáhyú‑gá tnàhá‑gá.
35 Jesus chorou.
36 Te ní xítnàha ñáyiu isràél: —Súúní cùu iní‑dé ndíi ni cùu —cachí‑yu xǐtnàhá‑yu.
36 Disseram então os judeus: Vede como o amava.
37 Te davá‑yu xǐtnàhá‑yu: —Tée‑a ní quide tátna‑dé núú těe cuàá te ní ndúha. ¿Te nása ní cuu núu ñá túú ní quìde tátna‑dé té Lǎzarú cuèndá sá vǎ cùú‑dé ní cùu‑i? —cachí‑yu xǐtnàhá‑yu.
37 Mas alguns deles disseram: Não podia ele, que abriu os olhos ao cego, fazer também que este não morreste?
38 Te ío ní cuyica tùcu iní Jèsús òré ní quexìo‑gá yuhu yàú núú nǐ chihi‑güedé yɨquɨ cùñú té Lǎzarú. Te yuhu yàú‑áⁿ ndèdɨ́ ɨɨⁿ yúú.
38 Jesus, pois, comovendo-se outra vez, profundamente, foi ao sepulcro; era uma gruta, e tinha uma pedra posta sobre ela.
39 Te ní xáhaⁿ Jèsús xií‑yu: —Chí xócàni yúú‑ǎⁿ —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu. Te ní xáhaⁿ tǎ Mǎrta cúha tée ní xíhí‑áⁿ: —Mèstrú, sa tucu sàháⁿ‑dé chi sa ní cuu cúmí nduu sá nǐ xíhí‑dé —càchí‑xi xǎhaⁿ‑xi xìi‑gá.
39 Disse Jesus: Tirai a pedra. Marta, irmã do defunto, disse-lhe: Senhor, já cheira mal, porque está morto há quase quatro dias.
40 Te ní xáhaⁿ Jèsús: —¿Náa ñá dɨ́ú nǐ cachí‑í sá nǔu na quɨ̀ndáá iní‑n, te quiní‑n sǎ ǐo càhnu cuu Yá Ndiǒxí? —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑xi.
40 Respondeu-lhe Jesus: Não te disse que, se creres, verás a glória de Deus?
41 Te ní xócánǐ‑yu yúú ndèdɨ́ yuhu yàú‑áⁿ. Te ní ndacoto‑gá andɨu, te ní xáhaⁿ‑gǎ xii Tǎtá‑gǎ Dútú Ndiǒxí: —Táu, ndàcáⁿ táhù‑í núú‑n sǎ nǐ tèdoho‑n tnúhu ní cáháⁿ‑í.
41 Tiraram então a pedra. E Jesus, levantando os olhos ao céu, disse: Pai, graças te dou, porque me ouviste.
42 Te yúhú sa nàha‑í sá ncháá‑ni òré ndèdóho ñaha‑n xìi‑í, dico duha càháⁿ‑í cuèndá sá ná tècú dóho nchaa ñáyiu ndècu iha cuendá quɨ́ndáá iní‑yu sá dɨ́ú‑n nǐ tendaha ñàha‑n xii‑í véxi‑í ñuyíú‑a —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii Dútú Ndiǒxí.
42 Eu sabia que sempre me ouves; mas por causa da multidão que está em redor é que assim falei, para que eles creiam que tu me enviaste.
43 Te sátá dúcáⁿ nǐ cáháⁿ‑gá ndɨhɨ Yá Ndiǒxí, te níhi ní cáháⁿ‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii tée ní xíhí‑áⁿ: —¡Lǎzarú, tandèe xíáⁿ! —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xii‑dé.
43 E, tendo dito isso, clamou em alta voz: Lázaro, vem para fora!
44 Te ní ndee tée ní xíhí‑áⁿ yaú‑áⁿ, te ndùtu dóó cuɨ́ñɨ́ ndàha‑dé ndɨhɨ sáhá‑dě, te dǎhu tucu ɨɨⁿ dóó nǔú‑dě. Te ní xáhaⁿ Jèsús xií‑yu: —Chí nándàxi‑dé te daña‑ndo‑dě ná cácá‑dě —càchí‑gá xáhaⁿ‑gǎ xií‑yu.
44 Saiu o que estivera morto, ligados os pés e as mãos com faixas, e o seu rosto envolto num lenço. Disse-lhes Jesus: Desligai-o e deixai-o ir.
45 Te nchaa ñáyiu nchìcúⁿ ñáhá xìi tá Màriá cuáháⁿ ío vàí‑yu ní sándáá iní‑yu Jèsús sá nǐ xiní‑yu nàcuáa ní quide‑gá.
45 Muitos, pois, dentre os judeus que tinham vindo visitar Maria, e que tinham visto o que Jesus fizera, creram nele.
46 Dico davá‑yu ní sáháⁿ‑yu núú cuè tée cùu fariséú, te ní caní‑yu cuèndú núú‑güedě nàcuáa ní quide Jèsús.
46 Mas alguns deles foram ter com os fariseus e disseram-lhes o que Jesus tinha feito.
47 Te cue tée cùu fariséú ndɨhɨ cue dútú cúnùu ní natacá‑güedé ní xóo‑güedé jùndá, te ní xítnàha‑güedé: —¿Nása cada‑o?, chi tée‑ǎⁿ ío vài sá vǎ yǒo tnàhí ndàcu cada quide‑dé.
47 Então os principais sacerdotes e os fariseus reuniram o sinédrio e diziam: Que faremos? porquanto este homem vem operando muitos sinais.
48 Te núu na dàña íó te nchaa ñáyiu quɨndáá iní ñáhǎ‑yu xii‑dé, te quixi cue tée ñuú Ròmá dangòyo‑güedé veñúhu‑o te danàa‑güedé nchaa ñuú‑ó —càchí‑güedé xǐtnàha‑güedé.
48 Se o deixarmos assim, todos crerão nele, e virão os romanos, e nos tirarão tanto o nosso lugar como a nossa nação.
49 Te ɨɨⁿ cue tée‑áⁿ nání‑dě Caìfás, te cùnuu‑gá‑dé núú dàva‑gá cue dútú cuǐá‑ǎⁿ, te ní xáhaⁿ‑dě xii‑güedé: —Nchòhó ni lùha ñá túú cùtnuní iní‑ndó.
49 Um deles, porém, chamado Caifás, que era sumo sacerdote naquele ano, disse-lhes: Vós nada sabeis,
50 Te ni ñǎ sǎha‑ndo cuèndá sá vǎha‑gá tnahá‑ó, te núu na cùú ɨɨⁿ‑ni tée cuèndá nchaa ñáyiu isràél, te ñá dɨ́ú sǎ dánàa ñaha‑güedé xií‑yu —càchí‑dé xǎhaⁿ‑dě xii‑güedé.
50 nem considerais que vos convém que morra um só homem pelo povo, e que não pereça a nação toda.
51 Dico té Caìfás chi ñá dɨ́ú sǎ cúú ìní méé‑dě ní cǎháⁿ‑dé, chi cuèndá sá cuǐá‑ǎⁿ nǐ cunuu‑dě núú cuè dútú, núu xíǎⁿ Yǎ Ndiǒxí ní dácáhú ìní ñáhá‑gǎ nàcuáa cáháⁿ‑dé sá Jèsús cuú‑gá sá cúú‑xí nchàa ñáyiu isràél.
51 Ora, isso não disse ele por si mesmo; mas, sendo o sumo sacerdote naquele ano, profetizou que Jesus havia de morrer pela nação,
52 Te ñá dɨ́ú cuèndá mee‑ni ñǎyiu‑áⁿ cuú‑gá, chi cuú‑gá tnàhá cuèndá nchaa ñáyiu ní sándáá iní ñáhá xìi‑gá, ñáyiu nchìténuu nɨhìí ñuyíú, te ɨɨⁿ‑nǎ cuú‑yu ndɨhɨ‑gá.
52 e não somente pela nação, mas também para congregar num só corpo os filhos de Deus que estão dispersos.
53 Núu ndéé nduu‑ǎⁿ nǐ ndatnúhu cue tée cùnuu núú ñǎyiu isràél nàcuáa cada‑güedé cahni‑güedé Jèsús.
53 Desde aquele dia, pois, tomavam conselho para o matarem.
54 Te xíǎⁿ nǔu ñá ní xìca cuu‑gá Jèsús quiní ñáhá ñǎyiu isràél, te ní quee‑gá cuáháⁿ‑gá ñuú Efràín, ɨɨⁿ ñuú cáá yàtni yucu, yàcáⁿ ní ngüɨ́ñɨ́‑gá ndɨhɨ cue tée xìca cuu ndɨhɨ‑gá.
54 De sorte que Jesus já não andava manifestamente entre os judeus, mas retirou-se dali para a região vizinha ao deserto, a uma cidade chamada Efraim; e ali demorou com os seus discípulos.
55 Te ta cùyatni nduu cadá‑yu vico pàscuá. Te cuéhé ñǎyiu ní queé‑yu ñuú‑yu cuáháⁿ‑yu ñuú Jerusàlén cuèndá sá sà ndɨhɨ́‑yu nchaá‑yu nduu íí, te tnahá nduu vìco pascuá.
55 Ora, estava próxima a páscoa dos judeus, e dessa região subiram muitos a Jerusalém, antes da páscoa, para se purificarem.
56 Te yàcáⁿ nándùcú‑yu Jèsús ní cùu te ñá túú‑gǎ òré‑áⁿ, te ní naníhí tnáhǎ‑yu xɨtɨ́ veñúhu, te xǐtnàhá‑yu: —¿Nása sàni iní‑ndó‑í? ¿Quixi Jèsús vico ǎⁿ ñǎhá? —càchí‑yu xǐtnàhá‑yu.
56 Buscavam, pois, a Jesus e diziam uns aos outros, estando no templo: Que vos parece? Não virá ele à festa?
57 Te cue tée cùu fariséú ndɨhɨ cue dútú cúnùu sa ní xáhaⁿ‑güedě xii ñáyiu sá nǔu nděda‑ni càá‑yu xìní‑yu núú ndécú Jèsús te na càháⁿ‑ni‑yu cuèndá tnɨɨ ñaha‑güedě xii‑gá.
57 Ora, os principais sacerdotes e os fariseus tinham dado ordem que, se alguém soubesse onde ele estava, o denunciasse, para que o prendessem.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.