Tiago 1

Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Né mè Jâk nyagá né kɔɔ́. Mè né nùà seê Càŋ bɔ̂ Fehtoò beèh Yeésò *Kristò. Mè nyagá njií né mé bí bɔ̀ Càŋ bɔ̀ mé né wɔ́ŋ dɔɔ́ŋ ŋellé ndeé, mè né bí bieé.
1 Tiago, servo de Deus e do Senhor Jesus Cristo, às doze tribos da dispersão, saúde!
2 Bɔ̀ nùàr mò, mɔ bí baá mene bɔ̀ dàm gèr feh hihiné ŋené, bí sàmè sér mé njéh lòù;
2 Considerai que é suma alegria, meus irmãos, quando passais por diversas provações,
3 bí kɔ né ye, mɔ bí né temé yoòr Càŋ tég kwaá njií, gèr né mene bí jilí, sâ feh né bí njèh yolô.
3 sabendo que a prova da vossa fé produz a paciência.
4 Mɔ bí baá yoló, bí yóló ŋágá lòm njèh dɔɔ́ŋ ndɔ, te gècên biì yieé lom mé gùm mene, veên déì yoòr biì ŋéné cú, bí den lom bɔ̀ jéjég bɔ̀ sâ.
4 Mas é preciso que a paciência efetue a sua obra, a fim de serdes perfeitos e íntegros, sem fraqueza alguma.
5 Mɔ lètenè biì lo né nuaré déì saám, bú a, yúé njí mé Càŋ, à nde né bú ceér feh; à né Càŋ kɔ́-jere felè nùàr dɔɔ̂ŋ, à haá yeé mé temé cén.
5 Se alguém de vós necessita de sabedoria, peça-a a Deus - que a todos dá liberalmente, com simplicidade e sem recriminação - e ser-lhe-á dada.
6 Njèh cén, kɔ nùà bú sâ a, dùà lòm bú mé temé seèn mene ndɔ, à té lòù sàn sér. Mɔ sam, nùà saân den né faá mvùɔ̀b nòmò nɔ; fu sé yeé baá kobó, nde né mé bú dùà dɔɔ́ŋ ndɔré yɔŋ.
6 Mas peça-a com fé, sem nenhuma vacilação, porque o homem que vacila assemelha-se à onda do mar, levantada pelo vento e agitada de um lado para o outro.
7 Mɔ à né gèh nùà dé sâ, bú a, té ndèm mbaá kwá kú, ye nyí nde né njeré déì beè Càŋ kwa ndɔ;
7 Não pense, portanto, tal homem que alcançará alguma coisa do Senhor,
8 bú a, kɔ́ sér lòù, ye nyí né nùà sòn fà, nyí né táfùr mbaá ma.
8 pois é um homem irresoluto, inconstante em todo o seu proceder.
9 Nùà saâm mé né beè Yeésò *Kristò a, té njeré déì nyàmè; bú a, sàmè sér lòù, ye ŋgúlú dé nyî né beè Càŋ ma.
9 Mas que os irmãos humildes se gloriem de sua elevação;
10 Mé nùà lieê mene, bú a, sàmè táré mé ŋgúlú dé beè Càŋ ménâ ndɔ. Bú a, kɔ́ɔ ye, dé kènê nyí nde né lòù jieé seér, nyí nde cu né faá mvue nyurè nɔ yuaá yuo.
10 os ricos, pelo contrário, de sua humilhação, porque passarão como a flor dos campos.
11 Mɔ lou komo yuoó aá gè bà, nde né baá taré, à bɔgɔ́ ŋema sɔm nyure dɔɔ́ŋ, bɔ̀ mvue yua yuo gi, nòmò yàgà bɔɔ̀n nyimé yuo gi ndɔ. Nùà lieê né ménâ, à nde né lètenè bɔ̀ njèh seèn môn nyimé yuo.
11 Desponta o sol com ardor, seca a erva, cai sua flor e perde a beleza do seu aspecto. Assim murcha também o rico em suas empresas.
12 Nuaá mé gèr jilí mene bú naàn, mɔ à né yoló, à nde né samésé den. Lòù sam, à nde né yɔ̀ŋ ndeèr jomo sâ kwa. Né sàgà mé Càŋ lé naâ tueé kwaá, ye bɔ̀ɔ́ mé né nyí gwaán dɔɔ́ŋ, nyí nde né mé bɔ́ haá.
12 Feliz o homem que suporta a tentação. Porque, depois de sofrer a provação, receberá a coroa da vida que Deus prometeu aos que o amam.
13 Mɔ veên baá nuaré déì taáb, bú a, té Càŋ yoòr kú, à té túé ye, Càŋ tab né nyí kɔɔ́. Mè tueé bí, veên Càŋ sìè kòmò bèh, Càŋ nùàr mé veên táb bèh ndɔ.
13 Ninguém, quando for tentado, diga: É Deus quem me tenta. Deus é inacessível ao mal e não tenta a ninguém.
14 Tuaá mé né yoòr nùàr nderé né nùàr kɔɔ́, né bú soób, ye te à sela veên.
14 Cada um é tentado pela sua própria concupiscência, que o atrai e alicia.
15 Tuaá hèllè sé yeé baá kurú, veên ŋar. Veên sé yeé baá yaám, cio ŋar ndɔ.
15 A concupiscência, depois de conceber, dá à luz o pecado; e o pecado, uma vez consumado, gera a morte.
16 Bɔ̀ nùàr mò, temé mò né yoòr biì, bí té feh biì mbaá bèlè kú.
16 Não vos iludais, pois, irmãos meus muito amados.
17 Bɔ̀ njèh dé bebagaà yuo gi né ké te vulúu beè Càŋ nùà njèh. Lou bɔ̂ weéh mé bɔ̀ mbentò ké te vulúu dɔɔ́ŋ lé si giì naâ bú. À dé seèn kwéh sér bèh, à faá lou nɔ yílá lèr bèh, à béh te cibi faá lou nɔ sì lɔ́ ŋgwéh.
17 Toda dádiva boa e todo dom perfeito vêm de cima: descem do Pai das luzes, no qual não há mudança, nem mesmo aparência de instabilidade.
18 À béh yɔ̀ŋ haá seér yeé kɔɔ́, à béh haá lom né mé kàgà-ndòn seèn ndɔ. À lé béh yɔ̀ŋ sâ haá keéh naâ te ŋgòr gècên-e, ye te béh yuo kela lɔgɔ̂ mé yɔ̀ŋ sâ kɔɔ́, béh den felè bɔ̀ njií mé nyí lé naá giì si dɔɔ́ŋ.
18 Por sua vontade é que nos gerou pela palavra da verdade, a fim de que sejamos como que as primícias das suas criaturas.
19 Bɔ̀ nùàr mò, temé mò né yoòr biì, bí mùnò dèn ŋgòr hên munò. Sâ tueé né ye: mɔ bɔ́ né tueé, nùà kàn a, félá kɔ́r gí dɔɔ́ŋ. Njèh cén, bú a, tée wúwágá túé ye; temé a, té bú wúwágá ŋá ndɔ.
19 Já o sabeis, meus diletíssimos irmãos: todo homem deve ser pronto para ouvir, porém tardo para falar e tardo para se irar;
20 Mɔ sam, nùà fúrú-temê njèh didilî beè Càŋ bɔ́ húɔ́m ndé ŋgwéh.
20 porque a ira do homem não cumpre a justiça de Deus.
21 Bí gè mé ceér jéré-temé lè biì, bí nyénné sér veên lòù. Bí gwaán yebbé seér ŋgòr Càŋ mé Càŋ dobo kwaá né lè biì doô; dé sâ yili sɔm seér nde né bí kɔɔ́.
21 Rejeitai, pois, toda impureza e todo vestígio de malícia e recebei com mansidão a palavra em vós semeada, que pode salvar as vossas almas.
22 Bí té ŋgòr Càŋ mbaá ŋgwé fàŋ njí, kɔ bí bɔɔ́ seér faá ŋgòr Càŋ tueé nê nɔ, sâ ye. Mɔ sam, sâ bí né feh biì mé be biì bele.
22 Sede cumpridores da palavra e não apenas ouvintes; isto equivaleria a vos enganardes a vós mesmos.
23 Mè tueé bí, nuaá mé né ŋgòr Càŋ ŋgweé, à faá ŋgòr Càŋ tueé nê nɔ bɔ́ ŋgwéh, felá né nuaá mé la naâ daregà ke.
23 Aquele que escuta a palavra sem a realizar assemelha-se a alguém que contempla num espelho a fisionomia que a natureza lhe deu:
24 À yeé ŋene nyegé gi aá njolo seèn teèn bagasé, à kwaá njií doó, à fɔɔ́n gò seèn; tètèì sam à nyen njií cu aá gèh dé mé njolo seèn hèllè la naâ.
24 contempla-se e, mal sai dali, esquece-se de como era.
25 Dé nuaá mé né *sóú Càŋ ŋené kɔɔ́, môn sam, à dé seèn sóú mbaá ŋgwé njí ŋgwéh, à bú nyèn ŋgwéh. Lòù sam, sóú sâ né sóú jéjêg mé né nùàr te veên huaár sɔm. À né temé teèn kwaá njií, à né faá tueé nê nɔ bɔɔ́ ndɔ. Dé seèn Càŋ nde né bú mé seé seèn kulú.
25 Mas aquele que procura meditar com atenção a lei perfeita da liberdade e nela persevera - não como ouvinte que facilmente se esquece, mas como cumpridor fiel do preceito -, este será feliz no seu proceder.
26 Mɔ nuaré déì né munó ye nyí né nùà Càŋ, mé à leba sìè ŋgwéh, sâ à né feh seèn bele, à Càŋ dua kuú né dé lòù.
26 Se alguém pensa ser piedoso, mas não refreia a sua língua e engana o seu coração, então é vã a sua religião.
27 Ceér Càŋ duaà mé né Càŋ yoòr huɔɔ́m tueé né dé seèn ye: kɔ nùàr né bɔ̀ huaán kû mé bɔ̀ ma kû te gèr-e sie nyegé, sâ ye; kɔ à né be te seé *wɔ́ŋe sɔm, te veên bú yoòr jèrè ndé cú, sâ ye ndɔ. Tele beèh Càŋ gwaán kela né cí.
27 A religião pura e sem mácula aos olhos de Deus e nosso Pai é esta: visitar os órfãos e as viúvas nas suas aflições, e conservar-se puro da corrupção deste mundo.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Tiago 1, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.