Romanos 14
Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs ARA
1 Mɔ nuaré déì né te ceér Càŋe yuaá, bí tá bú taà, bí té bú lòù bɔ̀ sér.
1 Acolhei ao que é débil na fé, não, porém, para discutir opiniões.
2 Sâ tueé né ye: mɔ nuaré déì né mé terreb njèh dɔɔ́ŋ yieé larê teèn, mbeí né dé seèn te ceér Càŋe yuaá, à dé seèn yieé lom né yùè,
2 Um crê que de tudo pode comer, mas o débil come legumes;
3 sâ nuaá mé yieé laré né dɔɔ́ŋ a, té mbeí mé yieé geí né lòù doô sèb. Dé mé yieé geí né lòù a, té dé mé yieé njií né mbaá doô ndúgó ndɔ; à né beè Càŋ.
3 quem come não despreze o que não come; e o que não come não julgue o que come, porque Deus o acolheu.
4 Wò né neì, mé né ju felè nùà seê nùàr tená gɔ wa? À bɔɔ́ mene bagaà, né mene veên, dɔɔ́ŋ né lom ju tele seê seèn. Mè tueé wò, nùà hèllè nde né bagaà bɔɔ́ komo; Nùà Dueè né mé terreb teèn, à nde né bú taá.
4 Quem és tu que julgas o servo alheio? Para o seu próprio senhor está em pé ou cai; mas estará em pé, porque o Senhor é poderoso para o suster.
5 Bɔ̀ nuaré déì ye: bɔ̀ cieé déì né bɔ̀ mbeí yɔgɔ́. Sâ bɔ̀ déì né dé bɔɔ̀n tueé ye: cieé dɔɔ́ŋ né gi kèì cén. Mɔ né mân, sâ nùà kàn a, njébá nyégé te mùnò seèn bagasé.
5 Um faz diferença entre dia e dia; outro julga iguais todos os dias. Cada um tenha opinião bem-definida em sua própria mente.
6 Nuaá mé ye cieé déì né bɔ̀ mbeí yɔgɔ́ doô, cieé sâ jolo né ye te seén Nùà Dueè. Nuaá mé né njèh dɔɔ́ŋ yieé laré doô, mé njéh seén taré né Nùà Dueè ndɔ. Mɔ à nde aá yieé, à né yeé Càŋ vra, faá dé mé yieé geí né lòù vra yeé Càŋ, à né Càŋ seén ndɔ nɔ.
6 Quem distingue entre dia e dia para o Senhor o faz; e quem come para o Senhor come, porque dá graças a Deus; e quem não come para o Senhor não come e dá graças a Deus.
7 Á sâ, nuaré déì den lom né dene dé seèn nùà njèh wa? À cio kuú lom né dé seèn nùà njèh ndɔ wa?
7 Porque nenhum de nós vive para si mesmo, nem morre para si.
8 Mè tueé bí, mɔ béh né yɔŋ, béh yɔŋ né dé Nùà Dueè; mɔ béh né kuú, béh kuú né dé Nùà Dueè ndɔ. Mɔ né mân, sâ béh yili mene lòù, béh kuú mene, dɔɔ́ŋ béh né gi beè Nùà Dueè.
8 Porque, se vivemos, para o Senhor vivemos; se morremos, para o Senhor morremos. Quer, pois, vivamos ou morramos, somos do Senhor.
9 Kristò lé kuú naâ dé cî, à komo yuo cu lè cio, ye te nyí den Nùà Dueè bɔ̀ komô mé bɔ̀ lèlàŋ bɔ̀.
9 Foi precisamente para esse fim que Cristo morreu e ressurgiu: para ser Senhor tanto de mortos como de vivos.
10 Sâ, mɔ né mân, wò mbeí yeè jue né dé keì wa? Á, wò ndɔ nɔ, wò nùàr seb né dé keì ndɔ wa? Ŋgweéh béh nde gi né ké toò Càŋ waá, à tena ju felè beèh dɔɔ́ŋ mà.
10 Tu, porém, por que julgas teu irmão? E tu, por que desprezas o teu? Pois todos compareceremos perante o tribunal de Deus.
11 Né gi te mvù Càŋe nyagá den, ye:
11 Como está escrito: Por minha vida, diz o Senhor, diante de mim se dobrará todo joelho, e toda língua dará louvores a Deus.
12 Á sâ, nùà kàn a, njébá tég, à nde né sòn seèn mé be seèn toò Càŋ tueé.
12 Assim, pois, cada um de nós dará contas de si mesmo a Deus.
13 Mɔ né mân, sâ béh gè mé nùàr jueê lètenè beèh geè, béh gwàn sér bɔ̀ mbeí beèh lòù. Njií mé nde né mbeí beèh te veên luú njií, béh té gwàn.
13 Não nos julguemos mais uns aos outros; pelo contrário, tomai o propósito de não pordes tropeço ou escândalo ao vosso irmão.
14 Bêh Yeésò Fehtoò beèh nyɔgɔ́ bilí baá kèn. Kènê mè baá gi kɔɔ́, ye yáb nùàr kɔɔ́ bɔ́ yílí bèh. Á, mɔ nuaré déì né munó ye, nyí nde né mé njéh fulá kuú, sâ né ka beè seèn fulásé ménâ ndɔ.
14 Eu sei e estou persuadido, no Senhor Jesus, de que nenhuma coisa é de si mesma impura, salvo para aquele que assim a considera; para esse é impura.
15 Mɔ wò né mbeí yeè temé mé yáb déì yieé yulá, sâ kɔ́ɔ ye nyí bú lòù gwàn sér ŋgwéh. Té bú teèn bɔ́ lèr kéh, né lom yáb mbaá; *Kristò lé naá giì felè mbeí yeè sâ kuú!
15 Se, por causa de comida, o teu irmão se entristece, já não andas segundo o amor fraternal. Por causa da tua comida, não faças perecer aquele a favor de quem Cristo morreu.
16 Bí té gwàn dé njií mé né beè biì huɔɔ́m, ŋa seér njèh júêb beè bɔ̀ déì.
16 Não seja, pois, vituperado o vosso bem.
17 *Lò Càŋ dé seèn mé yáb bɔ̂ mbè dɔ̀gɔ̀ dèn ŋgwéh; né seér mé dene didilî bɔ̂ pɔ́ŋ mé vɔ́gɔ́-temé, faá Cúcuí Ŋagâ haá nê nɔ.
17 Porque o reino de Deus não é comida nem bebida, mas justiça, e paz, e alegria no Espírito Santo.
18 Nuaá mé né seé Kristò gèh dé hên bɔɔ́ dɔɔ́ŋ, né lom nùà bagaà beè Càŋ mé njolò bɔ̀ nùàr mene.
18 Aquele que deste modo serve a Cristo é agradável a Deus e aprovado pelos homens.
19 Mɔ né mân ndɔ, sâ béh fɔ́n nyégé ceér mé cɔ̀ŋ nde né teèn yuo, te béh bɔ̀ mbeí beèh ta kuú te ceér Càŋe.
19 Assim, pois, seguimos as coisas da paz e também as da edificação de uns para com os outros.
20 Nùàr a, té seé Càŋ mé yáb túlú ŋèrrè sɔ̀m. Dé yáb dɔɔ́ŋ yieé larê né gi môn dág. Njèh cén, njií mé nde né mbeí te veéne luú njií, húɔ́m ŋgwéh mé nùàr yieé njií sâ.
20 Não destruas a obra de Deus por causa da comida. Todas as coisas, na verdade, são limpas, mas é mau para o homem o comer com escândalo.
21 Huɔm kela né mé nùàr núɔ́gɔ́ yíé ŋgwéh, à mbè ŋúé ŋgwéh. Bú a, bèrɔ̀ŋ gí bɔ̀ njií mé nde né mbeí te veéne luú njií dɔɔ́ŋ ndɔ.
21 É bom não comer carne, nem beber vinho, nem fazer qualquer outra coisa com que teu irmão venha a tropeçar [ou se ofender ou se enfraquecer].
22 Sâ njií mé wò naâ lè yeè ŋgweé nyegé doô, kwá lɔ́ lè yeè bî Càŋ fà. Mè tueé bí, nuaá mé né kɔɔ́ ye nyí bɔɔ́ yií né teèn, samésé nde né bú.
22 A fé que tens, tem-na para ti mesmo perante Deus. Bem-aventurado é aquele que não se condena naquilo que aprova.
23 Nuaá mé né njeré déì lòù yieé kiné, baá te ju beè Càŋ ndɔ. Lòù sam, ndòn seèn né mene bú tueé, à teèn jéjég njébá dìlì ŋgwéh. Mè tueé bí, mɔ nuaré déì né njií sâ kɔɔ́, mé njéh mene à né ka teèn ŋeí den, sâ né veên.
23 Mas aquele que tem dúvidas é condenado se comer, porque o que faz não provém de fé; e tudo o que não provém de fé é pecado.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 14, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.