Romanos 10
Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs VC
1 Bɔ̀ nùàr mò, mè né lom Càŋ felè bɔ̀ *Jûf dua, ye te bɔ́ yili yuo. Né lom mè yoòr yilá dé gècên.
1 Irmãos, o desejo do meu coração e a súplica que dirijo a Deus por eles são para que se salvem.
2 Mè ŋene bɔ́ né lom te seé Càŋe faá cí nɔ bɔgɔ́. Njèh cén, bɔ́ seér ŋgwé kòmò ŋgwéh;
2 Pois lhes dou testemunho de que têm zelo por Deus, mas um zelo sem discernimento.
3 wanɔɔ́ŋ ceér mé Càŋ yilá né bɔ̀ nùàr bɔ̀ didilí bɔ̀ mé njéh, bɔ́ bɔɔ̀n ŋgwé kɔ́ ŋgwéh nɔ. Bɔ́ yeé ŋgwé kɔ́ cú ménâ, bɔ́ yila baá-re ceér mé feh bɔɔ̀n fɔɔ́n gɔɔ̀, ye te bɔ́ den beè Càŋ dilísé mé njéh. Yeé baá ménâ, ceér mé Càŋ sé né bɔ́ bɔ̀ didilí bɔ̀ mé njéh yilá, bɔ́ teèn ŋgwan seér cu baá-re lòù ndɔ.
3 Desconhecendo a justiça de Deus e procurando estabelecer a sua própria justiça, não se sujeitaram à justiça de Deus.
4 Á sâ, *Kristò lé *sóú Músì te bèh denè seèn ŋgoró kwaá gi aá kèn ndɔ, ye te bɔ̀ɔ́ mé kwaá njií seér né temé yoòr nyî dɔɔ́ŋ, ŋa seér bɔ̀ didilí bɔ̀ beè Càŋ kɔɔ́.
4 Porque Cristo é o fim da lei, para justificar todo aquele que crê.
5 Ceér sóú joloò mé nùàr sé naâ nùà dilî beè Càŋ mé njéh ŋaá, Músì nùà njèh lé naá giì ter nyagá kwaá, ye: Nuaá mé né sóú mé gùm mene jolo komo dɔɔ́ŋ, yɔ̀ŋ kwa nde né kɔɔ́ ma.
5 Ora, Moisés escreve da justiça que vem da lei: O homem que a praticar viverá por ela {Lv 18,5}.
6 Sâ, ceér dé temé kwaá njiî, te nùàr ŋa nùà dilî beè Càŋ mé njéh né seér hiín ndɔ, à dé seèn ye: «Té mé feh yeè túé ye: Neì ŋaá nde né ké te vulúu kɔɔ́ wa?» Sâ tueé né ye: Neì ŋaá nde né ké te vulúu kɔɔ́, te à yila njiî Kristò ká doó wa?
6 Mas a justiça que vem da fé diz assim: Não digas em teu coração: Quem subirá ao céu? Isto é, para trazer do alto o Cristo;
7 Té túé ndɔ, ye: «Neì suaga nde né ké dòù ka tàbè kɔɔ́ wa?» Sâ tueé né ye: Neì suaga nde né ké dòù kɔɔ́, te yilá wellê bú ndɔ wa? Té ménâ túé ndɔ́g.
7 ou: Quem descerá ao abismo? Isto é, para fazer voltar Cristo dentre os mortos.
8 Càŋ né seér tueé ye, ŋgòr nyî né kwarè yeè sâ, né sònò yeè, né te temé yeè ndɔ. Ŋgòr sâ né felè temé kwaá njiî. Béh bɔ̀ nùàr hên tueé yeé cí.
8 Que diz ela, afinal? A palavra está perto de ti, na tua boca e no teu coração {Dt 30,14}. Essa é a palavra da fé, que pregamos.
9 Mɔ wò né toò bɔ̀ nùàr mé sòn yeè tueé, ye Yeésò né Nùà Dueè kɔɔ́, wò kwaá njií temé teèn ye Càŋ lé naâ bú te cio komo sɔm ndɔ, sâ wò yili yuo aá kèn.
9 Portanto, se com tua boca confessares que Jesus é o Senhor, e se em teu coração creres que Deus o ressuscitou dentre os mortos, serás salvo.
10 Mɔ béh baá temé yoòr Yeésò ménâ kwaá njií, Càŋ nde né béh bɔ̀ didilí bɔ̀ beè seèn yilá. Mɔ béh né mé sòn beèh gwaán, ye Yeésò né Nùà Dueè kɔɔ́, sâ Càŋ nde né béh yili sɔm.
10 É crendo de coração que se obtém a justiça, e é professando com palavras que se chega à salvação.
11 Ŋgòr Càŋ né môn tueé ndɔ, ye: «Nuaá mé né temé yoòr seèn kwaá njií dɔɔ́ŋ lòù pɔ́ lè ndé ŋgwéh.»
11 A Escritura diz: Todo o que nele crer não será confundido {Is 28,16}.
12 Mɔ né mân, sâ lètenè bɔ̀ Jûf mé bɔ̀ɔ́ mé Jûf sam, gwèn teèn sam cuú; bɔ́ baá lom dɔɔ́ŋ mé Nùà Dueè cên. Bɔ̀ɔ́ mé né bú yueé fɔɔ́n dɔɔ́ŋ, à né gi bɔ́ bagaà bɔɔ́ laré.
12 Pois não há distinção entre judeu e grego, porque todos têm um mesmo Senhor, rico para com todos os que o invocam,
13 Né te mvù Càŋe môn nyagá den, ye: «Nuaá mé nde né Nùà Dueè yueé fɔɔ́n dɔɔ́ŋ nde né yili yuo.»
13 porque todo aquele que invocar o nome do Senhor será salvo {Jl 3,5}.
14 Á, bɔ̀ nùàr bú yueé yilá keéh nde né he, mɔ bɔ́ temé yoòr seèn kwá njí ŋgwéh wa? Bɔ́ temé yoòr seèn kwaá njií keéh nde né naàn, mɔ bɔ́ née ŋgúŋgwéeh ye wa? Bɔ́ ŋgweé keéh nde né he, mɔ nuaré déì seèn ndé ŋgwéh bɔ́ tueé wa?
14 Porém, como invocarão aquele em quem não têm fé? E como crerão naquele de quem não ouviram falar? E como ouvirão falar, se não houver quem pregue?
15 Á, neì tueé nde né bɔ́ kɔɔ́, mɔ bɔ́ nuaré déì ké teèn témá njí ŋgwéh wa? Né cu te mvù Càŋe nyagá den ye: «Bɔ́ baá mé gò Njàgà Bagaà! Keé bèh huɔm nê!»
15 E como pregarão, se não forem enviados, como está escrito: Quão formosos são os pés daqueles que anunciam as boas novas {Is 52,7}?
16 Mé njéh mene, bɔ̀ nùàr Njàgà Bagaà sâ dɔɔ́ŋ gwàn làrè ŋgwéh. Esáyà *sòn-Càŋ lɔ naâ mân tueé ndɔ, ye: «Nùà Dueè, neì seèn kwaá njií né-re temé te ŋgòr beèh kɔɔ́?»
16 Mas não são todos que prestaram ouvido à boa nova. É o que exclama Isaías: Senhor, quem acreditou na nossa pregação {Is 53,1}?
17 Mɔ né mân, bí kɔ́ɔ ye, kɔ bɔ́ ŋgweé lɔgɔ́ ŋgòr, te bɔ́ gwaán ye. Mè ŋgòr sâ jue né kùr Kristò.
17 Logo, a fé provém da pregação e a pregação se exerce em razão da palavra de Cristo.
18 Njií ye mè a, bíé bí lòù: Hên bɔ́ née ka ŋgòr sâ ŋgúŋgwéeh á? Hêceè, bɔ́ ŋgweé gi aá kèn! Te mvù Càŋe né bèsɔ́nè nyagá den, ye:
18 Pergunto, agora: Acaso não ouviram? Claro que sim! Por toda a terra correu a sua voz, e até os confins do mundo foram as suas palavras {Sl 18,5}.
19 Mɔ né ménâ, kwá mè jɔ̀gɔ̀ bie cu déì ye: Hên bɔ̀ Iserálà bɔ̀ lé kaà ŋgwé kɔ́ ná ŋgwêh á? Mè tueé bí, Músì lɔ naá giì bɔ́ tueé, ye:
19 E pergunto ainda: Acaso Israel não o compreendeu? Já Moisés lhes havia dito: Eu vos despertarei ciúmes com um povo que não merece este nome; provocar-vos-ei a ira contra uma nação insensata {Dt 32,21}.
20 Esáyà salé sɔm cuù dé seèn ndɔ, ye:
20 E Isaías se abalança a dizer: Fui achado pelos que não me buscavam; manifestei-me aos que não perguntavam por mim {Is 65,1}.
21 Dé bɔ̀ Iserálà bɔ̀, Càŋ den cuù ye:
21 Ao passo que a respeito de Israel ele diz: Todo o dia estendi as minhas mãos a um povo desobediente e teimoso {Is 65,2}.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Romanos 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.