Mateus 20
Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs NVT
1 «Mè tueé bí, *Lò Càŋ felá né dèbbè nùà ŋueèh déì; à lé komo yuoó naâ maánjɔ̀gɔ̀, à nde bɔ̀ seé bɔ̀ ké ŋueh yií.
1 “Pois o reino dos céus é como o dono de uma propriedade que saiu de manhã cedo a fim de contratar trabalhadores para seu vinhedo.
2 Bɔ́ bɔ́ colo gi sòn, ye nyí gwɔm nde né bɔ́ cieé cén kám cén faá bɔ́ gwɔm yeé nɔ. Jomo sâ à weh njií bɔ́ ké ŋueh bèh seê ndɔ.
2 Combinou de pagar uma moeda de prata por um dia de serviço e os mandou trabalhar.
3 À yuo kela cuù mé lou lɔ̀ŋ tárènèà, sâ bɔ̀ déì né ké cie mbaá tɔɔ́m den,
3 “Às nove da manhã, estava passando pela praça e viu por ali alguns desocupados.
4 ye bɔ́ a: Bí ndé ké ŋueh mò seé bɔɔ́ ndɔ, mè gwɔm yií nde né bí teèn.
4 Contratou-os e disse-lhes que, no final do dia, pagaria o que fosse justo.
5 Bɔ̀ sâ bɔ̀ nde cu ké teèn. Nùà doô yɔŋ yuo kela cuù déì, sâ lou dilí baá; déì mé lou lɔ̀ŋ tagár; dɔɔ́ŋ à bɔɔ́ den ka njèh cén sâ.
5 E eles foram trabalhar no vinhedo. Ao meio-dia e às três da tarde, fez a mesma coisa.
6 À nde yuo kela weéh baá dé jomò mé lou lɔ̀ŋ tîn, sâ bɔ̀ déì baá cu ké cie mbaá tɔɔ́m den, ye bɔ́ a: Bí ká cie mbaá bɔɔ́ sɔɔ́ yeé kei wa?
6 “Às cinco da tarde, estava outra vez na cidade e viu por ali mais algumas pessoas. ‘Por que vocês não trabalharam hoje?’, perguntou ele.
7 Bɔ́ ye bú a: Nuaré déì seèn béh seé wèh ŋgwéh nɔ! Ye bɔ́ a: Sâ bí ndé ké ŋueh mò bèh seê ndɔ.
7 “‘Porque ninguém nos contratou’, responderam. “Então o proprietário disse: ‘Vão e trabalhem com os outros no meu vinhedo’.
8 «Yeé baá liyilì, nùà ŋueèh doô ye mabɔn a: Yílá bílí bɔ̀ seé bɔ̀ yilà, te wò gwɔm bɔ́ kàgàlɔ̀ŋ seê bɔɔ̀n; gwɔ̀m dùɔ̀m bɔ̀ɔ́ mé yila ceré naâ ká jomo, te wò nde ceré seér mé bɔ̀ɔ́ mé la yila lɔgɔ́ naâ maánjɔ̀gɔ̀.
8 “Ao entardecer, mandou o capataz chamar os trabalhadores e pagá-los, começando pelos que haviam sido contratados por último.
9 «Bɔ̀ɔ́ mé yilà naâ seé liyilì mé lou lɔ̀ŋ tîn doô waà ndɔ, bɔ́ weh bele kám cécéné.
9 Os que foram contratados às cinco da tarde vieram e receberam uma moeda de prata.
10 Bɔ̀ɔ́ mé la yila lɔgɔ́ naâ seé kɔɔ́ yeé ŋene aá ménâ, bɔ́ ye merré déì kàgàlɔ̀ŋ dé bɔɔ̀n maga kela nde né kɔɔ́; kàmbér dɔɔ́ŋ né gi ka kám cécéné sâ.
10 Quando chegaram os que foram contratados primeiro, imaginaram que receberiam mais. Contudo, também receberam uma moeda de prata.
11 Bɔ́ duɔɔ̂m kám cécéné hèllè ménâ weèh ndɔ; bɔ́ né weh, bɔ́ né teèn ndugó yií,
11 Ao receber o pagamento, queixaram-se ao proprietário:
12 ye nùà ŋueèh a: Hên béh bɔ̀ liyilì bɔ̀ weh cu né kàgàlɔ̀ŋ kèì cên, sâ béh duɔɔ́m naâ dé beèh seé maánjɔ̀gɔ̀; lou ŋgela sɔɔ́ béh teèn gùm cieê; yeé baá gi liyilì, te bɔ̀ hên bɔ̀ nde ye waâ; bɔ́ bɔɔ́ cegé seé yɔ̀ŋ loù cén, sâ gi aá. Kènê yeé baá dé gwɔɔ̀m, wò gwɔm ŋgeré béh bɔ́ lòù; hên né dilí wa?
12 ‘Aqueles trabalharam apenas uma hora e, no entanto, o senhor lhes pagou a mesma quantia que a nós, que trabalhamos o dia todo no calor intenso’.
13 «Nùà ŋueèh doô tueé njií mé cén déì lètenè bɔɔ̀n ndɔ, ye bú a: Mè wò lòù yíé ŋgwéh, mbeí mò. Ŋgweéh bélɔ̀ naá giì sòn coló ye gùm cieê né kám cén, wò gwaán ndɔ mà.
13 “O proprietário respondeu a um deles: ‘Amigo, não fui injusto. Você não concordou em trabalhar o dia inteiro por uma moeda de prata?
14 Hên né ka cí, sìè mè beè, fɔ́n lòm gò nɔɔ́ŋ; mè gwɔm nde né bí bɔ̀ɔ́ mé yila ceré naâ ká jomo dɔɔ́ŋ kèì cén; baga né mè cí.
14 Pegue seu dinheiro e vá. Eu quis pagar ao último trabalhador o mesmo que paguei a você.
15 Bɔ́ ye mè a: té mé kàgàlɔ̀ŋ mɔ̀ faá mè gwaán keéh nê nɔ bɔ́ wa? Wò né huer mé húɔ́m-temé mò hên bɔɔ́ wee?»
15 É contra a lei eu fazer o que quero com o meu dinheiro? Ou você está com inveja porque fui bondoso com os outros?’.
16 Yeésò den cuù ye bɔ̀ nùàr a: «Nde né ka faá bèh mân nág: bɔ̀ ké jomo bɔ̀ nde né ké toò kelá seér, bɔ̀ ké toò bɔ̀ kela seér cu ké jomo.»
16 “Assim, os últimos serão os primeiros, e os primeiros serão os últimos”.
17 Sâ Yeésò né ké Jerusalem ndeé. Wa beré déì, à weh kwaá njií bɔ̀ mbɔ̀ŋ yulà cùɔ̀b fà doô bèh ndɔ́ŋ-ndɔ̀ŋ, ye bɔ́ a:
17 Enquanto subia para Jerusalém, Jesus chamou os doze discípulos e lhes disse, em particular, o que aconteceria com ele:
18 «Hên béh bí ŋaá nde baá ké Jerusalem sâ. Wa ké teèn, bɔ́ nde né *Huaán Nùàr sar, bɔ́ yií njií bú beè bɔ̀ *ŋgàŋ sèmè dé kokoô, mé bɔ̀ *njí-sóù. Bɔ̀ sâ bɔ̀ nde né bú ké bèh juù weh njií, te bɔ́ wula bú wulà.
18 “Ouçam, estamos subindo para Jerusalém, onde o Filho do Homem será traído e entregue aos principais sacerdotes e aos mestres da lei. Eles o condenarão à morte
19 Bɔ́ nde né bú beè bɔ̀ lòù bɔ̀ jɔgɔ́ yií. Bɔ̀ lòù bɔ̀ nde né bú selé, bɔ́ nde né bú lobo, bɔ́ nde né bú ter fagá njií ndɔ. Te cieé tagáre, à nde né lè cio komo yuo cuú.»
19 e o entregarão aos gentios, para que zombem dele, o açoitem e o crucifiquem. No terceiro dia, porém, ele ressuscitará”.
20 Jomo sâ meì bɔ̀ ŋunà Jebedê ŋgoró nde mé bɔ̀ ŋuna seèn kwarè Yeésò, à cemmé nde toò seèn bèh njeré déì bieê.
20 Então a mãe dos filhos de Zebedeu veio a Jesus com seus filhos. Ela se ajoelhou diante dele a fim de lhe pedir um favor.
21 Yeésò ye bú a: «Wò gwaán né kei wa?» Ye Yeésò a: «Kwá bɔ̀ huaán mò hên kwa gi bèh denè ké Mbàm yeè fà dɔɔ́ŋ: déì te be gaâ, déì te be ŋgoù yeè.»
21 “O que você quer?”, perguntou ele. Ela respondeu: “Por favor, permita que, no seu reino, meus dois filhos se sentem em lugares de honra ao seu lado, um à sua direita e outro à sua esquerda”.
22 Yeésò ye bú a: «Njií mé bí né bieé hên, bí kɔ́ ŋgwéh, wanɔɔ́ŋ bí nde né ŋgàb jelâ faá mè nɔ jɔgɔ́ ŋueé komo wa?» Bɔ́ ye bú a: «Béh nde né ŋueé komo.»
22 Jesus respondeu: “Vocês não sabem o que estão pedindo! São capazes de beber do cálice que estou prestes a beber?”. “Somos!”, disseram eles.
23 À ye bɔ́ a: «Né bɔ̀n, bí nde né ŋgàb mò ŋueé; bí ŋueé gi nde né dág. Njèh cén, dé te be gaâ mé be ŋgoù mò deèn, beè mò sam. Bɔ̀ɔ́ mé Tele mò lé nyegé kwaá naâ bèh denè sâ mé bɔ́, kwa nde né kɔɔ́.»
23 Então Jesus disse: “De fato, vocês beberão do meu cálice. Não cabe a mim, no entanto, dizer quem se sentará à minha direita ou à minha esquerda. Meu Pai preparou esses lugares para aqueles que ele escolheu”.
24 Bɔ̀ mbɔ̀ŋ dé yulà doô yeé nde ŋgweé njií ménâ, temé yulá gi bɔ́ lè mé bɔ̀ fà bɔ̀ doô.
24 Quando os outros dez discípulos souberam o que os dois irmãos haviam pedido, ficaram indignados.
25 Yeésò yeé ŋene aá môn, à yilá njiî bɔ́ ká toò, ye bɔ́ a: «Bí né kɔɔ́ ye bɔ̀ mgbèémgbè mé tàbè hihiné né bɔ̀ nùàr lòù tuú; bɔ̀ kokoô bɔ̀ né bɔ́ ménâ tuú taré ndɔ.
25 Então Jesus os reuniu e disse: “Vocês sabem que os governantes deste mundo têm poder sobre o povo, e que os oficiais exercem sua autoridade sobre os súditos.
26 Dé biì, bú a, té lètenè biì ménâ dèn. Nuaá mé gwaán né nùà koô lètenè biì ŋaâ dɔɔ́ŋ, bú a, ŋá sér nùà seê bɔ̀ mbeî kɔɔ́.
26 Entre vocês, porém, será diferente. Quem quiser ser o líder entre vocês, que seja servo,
27 Nuaá mé gwaán né feh lètenè biì deèn, bú a, ŋá sér kwer bɔ̀ mbeî kɔɔ́ ndɔ.
27 e quem quiser ser o primeiro entre vocês, que se torne escravo.
28 Mè tueé bí, *Huaán Nùàr ndé ná ŋgwêh ye te bɔ́ bɔɔ́ kwaá nyí seé beè. À tétég nde seér naâ ye te nyí den nùà seê bɔ̀ nùàr, te nyí ŋa weh cio nùàr ŋgún mé húɔ́m nyî.»
28 Pois nem mesmo o Filho do Homem veio para ser servido, mas para servir e dar sua vida em resgate por muitos”.
29 Bɔ́ yeé baá Jerikò yuo, bɔ̀ nùàr ŋgún kem bele cu bɔ́ jomo.
29 Quando Jesus e seus discípulos saíam de Jericó, uma grande multidão os seguiu.
30 Wa beré déì, sâ bɔ̀ tácugó déì fà né te sòn ceêr den den. Bɔ́ yeé baá ŋgweé ye, Yeésò kela né kɔɔ́ mân, bɔ́ sɔm hueh, ye: «Fehtoò beèh Ŋunà *Davîd, kɔ́ yeè béh jere teèn.»
30 Dois cegos estavam sentados à beira do caminho e, quando souberam que Jesus vinha naquela direção, começaram a gritar: “Senhor, Filho de Davi, tenha misericórdia de nós!”.
31 Bɔ̀ nùàr yeé ŋgweé aá ménâ, bɔ́ nde seér bɔ́ lòù, bɔ́ ye bɔ́ a: «Bí máb sòn biì doó sâ.» Mé njéh mene, bɔ́ kɔ lom né méménâ ké ter lɔgɔ́ njiî, ye: «Fehtoò beèh Ŋunà Davîd, kɔ́ yeè béh jere teèn!»
31 “Calem-se!”, diziam aos brados os que estavam na multidão. Eles, porém, gritavam ainda mais alto: “Senhor, Filho de Davi, tenha misericórdia de nós!”.
32 Yeésò njebá le ndɔ, à yilá njiî bɔ́, ye bɔ́ a: «Bí ye mè a, gàm bí naàn wa?»
32 Ao ouvi-los, Jesus parou e perguntou: “O que vocês querem que eu lhes faça?”.
33 Bɔ́ ye bú a: «Fehtoò beèh, bɔ́ yeè te béh ŋene njolo teèn.»
33 Eles responderam: “Senhor, nós queremos enxergar!”.
34 Yeésò yeé ŋgweé aá ménâ, jere bɔɔ́ bú njèh, à kema njií bɔ́ be njolò, njolo bɔɔ̀n kwɔgɔ yuo doó sâ. Bɔ́ yuo bele bú ndɔ.
34 Jesus teve compaixão deles e tocou-lhes nos olhos. No mesmo instante, passaram a enxergar e o seguiram.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.