Marcos 7
Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs ARA
1 Bɔ̀ *Farisiên mé bɔ̀ *njí-sóù déì yuoô ké Jerusalem, bɔ́ bilí ndeè ká kwarè Yeésò.
1 Ora, reuniram-se a Jesus os fariseus e alguns escribas, vindos de Jerusalém.
2 Waà ká toò, bɔ́ ŋene, ye bɔ̀ mbɔ̀ŋ seèn déì né yáb yieé, bɔ́ be faá tabɔ́ né tueé nɔ yàgà ŋgwéh.
2 E, vendo que alguns dos discípulos dele comiam pão com as mãos impuras, isto é, por lavar
3 Sâ bɔ̀ Farisiên mé bɔ̀ *Jûf déì né yeé dé bɔɔ̀n tabɔ́ jolo: mɔ bɔ́ be faá tabɔ́ né tueé nɔ yàgà ŋgwéh, bɔ́ yáb yíé bèh.
3 (pois os fariseus e todos os judeus, observando a tradição dos anciãos, não comem sem lavar cuidadosamente as mãos;
4 Mɔ bɔ́ cuù baá tan, kɔ bɔ́ yaga kellé gi aá yo, bɔ́ yieé ye yáb. Bɔ́ né cu tòù hihiné faá tabɔ́ tueé nê nɔ jolo ndɔ: gèh dé mé bɔ́ yaga yeé njèh mé njéh, né mene bɔ̀ ŋgàb, né mene bɔgɔ, né mene sɔɔ̀, né mene ndagá, bɔ́ né gi jolo.
4 quando voltam da praça, não comem sem se aspergirem; e há muitas outras coisas que receberam para observar, como a lavagem de copos, jarros e vasos de metal [e camas]),
5 Bɔ̀ Farisiên mé bɔ̀ njí-sóù hèllè yeé nde ŋene njií bɔ̀ mbɔ̀ŋ Yeésò né tabɔ́ ménâ kwaá, bɔ́ bie njií baá-re Yeésò ndɔ, ye bú a: «Bɔɔ́ né naàn mé bɔ̀ mbɔ̀ŋ yeè tabɔ́ bèlè ŋgwéh, bɔ́ né yáb mé be yilî yieé wa?»
5 interpelaram-no os fariseus e os escribas: Por que não andam os teus discípulos de conformidade com a tradição dos anciãos, mas comem com as mãos por lavar?
6 Yeésò deên ndɔ, ye bɔ́ a: «Esáyà lɔ jueè bɔ̀n, ye bí né bɔ̀ sòn fà bɔ̀! À yeé baá sòn-Càŋ tueé, à nyagá kwaá te mvù ménâ ndɔ, ye: Càŋ ye:
6 Respondeu-lhes: Bem profetizou Isaías a respeito de vós, hipócritas, como está escrito:
7 Den né faá bɔ́ né nyí dua nɔ, sâ né dé lòù;
7 E em vão me adoram, ensinando doutrinas que são preceitos de homens.
8 Yeésò den cuù, ye bɔ́ a: «Wanɔɔ́ŋ bí né tòù Càŋ kwaá lɔɔ́, bí feh seér tòù bɔ̀ tele biì nɔ.»
8 Negligenciando o mandamento de Deus, guardais a tradição dos homens.
9 Yeésò den cuù baá-re, ye bɔ́ a: «Dé tòù Càŋ, bí né lom bú doó si njií kɔɔ́ dé gècên, te bí bele nyegé tòù biì.
9 E disse-lhes ainda: Jeitosamente rejeitais o preceito de Deus para guardardes a vossa própria tradição.
10 Sâ Músì né gi tueé ye: Léb toò tele mé meí yeè, wò ŋgweé sòn bɔɔ̀n. À né cu tueé, ye nuaá mé duagá tele, wa né meí wa, bú a, kú táré lè teèn ŋgwán.
10 Pois Moisés disse:
11 Mé njéh mene, bí ménâ fèh bèh. Bí den seér cu né ye: Mɔ nuaré déì tueé njií mé tele, wa mé meí wa, ye bú a: nyí sé la naâ wò gam; njèh cén, baá gi *sèmè, (sâ tueé né ye: baá gi dé Càŋ),
11 Vós, porém, dizeis: Se um homem disser a seu pai ou a sua mãe: Aquilo que poderias aproveitar de mim é Corbã, isto é, oferta para o Senhor,
12 à né mene môn tueé seér, bɔɔ́ né naàn mé bí ye né baga wa? Ŋgweéh sâ bí ye bú a: Té tele mbaá gàm kú cú mà.
12 então, o dispensais de fazer qualquer coisa em favor de seu pai ou de sua mãe,
13 Ŋgweéh bí sâ bɔɔ́ ŋellé né ŋgòr Càŋ, te bí feh keéh tòù lɔɔ̂ biì wa? Bí né ménâ bɔɔ́, bí né cu mé bɔ̀ tòù ŋgún ménâ feh ndeé den.»
13 invalidando a palavra de Deus pela vossa própria tradição, que vós mesmos transmitistes; e fazeis muitas outras coisas semelhantes.
14 Jomo sâ Yeésò yilá bilí bɔ̀ nùàr ndɔ, ye bɔ́ a: «Bí dɔɔ́ŋ, bí ndɔ̀gɔ̀ gí tie, te bí ŋgweé.
14 Convocando ele, de novo, a multidão, disse-lhes: Ouvi-me, todos, e entendei.
15 Mè tueé bí, njií mé yuo yeé kèb cieè, yila seér lè nùàr lòù, bú kɔɔ́ bɔ́ yílí bèh. Né seér dé mé yuo né ké lè te temê bɔɔ́ yili né nùàr kɔɔ́. [
15 Nada há fora do homem que, entrando nele, o possa contaminar; mas o que sai do homem é o que o contamina.
16 Nuaá né mé tie, bú a, ŋgwé nyégé ŋgòr hên bagasé.»]
16 [Se alguém tem ouvidos para ouvir, ouça.]
17 Yeésò yeé kwaá lɔ aá bɔ̀ nùàr, à baá ké gwò, bɔ̀ mbɔ̀ŋ seèn bie bú kàn sâ ndɔ.
17 Quando entrou em casa, deixando a multidão, os seus discípulos o interrogaram acerca da parábola.
18 À ye bɔ́ a: «Mé bí mene, bí ŋgwé kòmò ŋgwéh ndɔ wa? Bí née kɔ́ ŋgwéeh ye: njií mé yuo yeé kèb cieè, yila lè nùàr lòù, bú kɔɔ́ bɔ́ yílí ŋgwéh wa?
18 Então, lhes disse: Assim vós também não entendeis? Não compreendeis que tudo o que de fora entra no homem não o pode contaminar,
19 Lòù sam, dé sâ temé kèmà bèh, bele lom né tɔŋ, yuo kela nde ké cie.» Mé kàn hên, sâ Yeésò tueé lɔgɔ́ baá kèn, ye yáb dɔɔ́ŋ né gi dé yieê ma.
19 porque não lhe entra no coração, mas no ventre, e sai para lugar escuso? E, assim, considerou ele puros todos os alimentos.
20 À deén baá-re, ye bɔ́ a: «Bí kɔ́ɔ ye, njií mé yuo yeé lè nùàr bɔɔ́ yili seér né nùàr kɔɔ́.
20 E dizia: O que sai do homem, isso é o que o contamina.
21 Lòù sam, mùnò veên dɔɔ́ŋ jeré yuo den né te temé nùàr: sár yɔɔ̀ŋ né sâ; yíb né teèn sâ, wúlá-feh né sâ; yàgà ndeê né teèn;
21 Porque de dentro, do coração dos homens, é que procedem os maus desígnios, a prostituição, os furtos, os homicídios, os adultérios,
22 temé te njèh nùàre kwaá njiî né sâ; jélá-temé né sâ; nùàr beleè né sâ; tándabé né sâ; sà né teèn sâ; súí né sâ; hàm feh ceré né teèn mé kùlù mene,
22 a avareza, as malícias, o dolo, a lascívia, a inveja, a blasfêmia, a soberba, a loucura.
23 dɔɔ́ŋ yuo giì né te temê, bɔ́ nùàr bɔɔ́ yili yeé kɔɔ́.»
23 Ora, todos estes males vêm de dentro e contaminam o homem.
24 Jomo sâ, Yeésò yuo doó sâ ndɔ, à nde ser kwarè lɔɔ́ Tîr, à yila nde lè gwà déì, ye te nuaré déì kɔ́ cú ye nyí waà baá. Mé njéh mene, à lèr kòmò ŋgwéh.
24 Levantando-se, partiu dali para as terras de Tiro [e Sidom]. Tendo entrado numa casa, queria que ninguém o soubesse; no entanto, não pôde ocultar-se,
25 Dèn sɔ́ ŋgwéh, ma déì ŋgweé ŋgɔ́g seèn, à waà, à cemmé nde doó toò seèn. Sâ ŋuna seèn dé vêh lé naâ mé tándulu yoòr.
25 porque uma mulher, cuja filhinha estava possessa de espírito imundo, tendo ouvido a respeito dele, veio e prostrou-se-lhe aos pés.
26 Bú nùà njèh lé naâ nùà kìn, bɔ́ lé ŋaár naâ bú ké Fenisî te tàbè Sirî. À yeé cemmé nde aá doó, ye Yeésò a: «Kúkùr yeè, ndê kwɔ́gɔ́ sɔ̀m yeè huaán nyî càŋ yoòr teèn.»
26 Esta mulher era grega, de origem siro-fenícia, e rogava-lhe que expelisse de sua filha o demônio.
27 Yeésò den seêr, ye bú a: «Kwá mè jɔ̀gɔ̀ koó lɔgɔ̂ bɔ̀ huaán lɔɔ̂ ye. Mɔ bɔ́ si njií yáb bɔ̀ huaân mé boór, húɔ́m ŋgwéh.»
27 Mas Jesus lhe disse: Deixa primeiro que se fartem os filhos, porque não é bom tomar o pão dos filhos e lançá-lo aos cachorrinhos.
28 Ma doô gwaán ndɔ, ye Yeésò a: «Né ka môn jég, dé koô. Á sâ, bɔ̀ boór domó yieé yeé tòmò yâb ka bɔ̀ huaân ndɔ.»
28 Ela, porém, lhe respondeu: Sim, Senhor; mas os cachorrinhos, debaixo da mesa, comem das migalhas das crianças.
29 Yeésò deén baá-re, ye bú a: «Môn, mé ŋgòr yeè hên, ndé á yeè lɔ. Tándulu yuo aá ŋuna yeè yoòr kèn.»
29 Então, lhe disse: Por causa desta palavra, podes ir; o demônio já saiu de tua filha.
30 Ma doô cu cu lɔ ndɔ. À wa, sâ ŋuna baá te ndagáa cer den; càŋ bú yoòr yuo aá kèn.
30 Voltando ela para casa, achou a menina sobre a cama, pois o demônio a deixara.
31 Jomo sâ Yeésò yuo te tàbè Tîr ndɔ, à kela seér ké Sídɔ̀ŋ, à cu cu seêr te lò Dèkàpòlî lòù, ye te nyí yuo kelà te tub Galilê.
31 De novo, se retirou das terras de Tiro e foi por Sidom até ao mar da Galileia, através do território de Decápolis.
32 Bɔ́ weh waà bú mé nuaré déì ndɔ, tie né ndúg, sòn né tácobó. Bɔ́ ye bú a: «Kúkùr yeè kèmà njí yeè bú be yoòr teèn.»
32 Então, lhe trouxeram um surdo e gago e lhe suplicaram que impusesse as mãos sobre ele.
33 Yeésò weh nde mé bú ké bèh ndɔ́ŋ-ndɔ̀ŋ, à fagá yií bú nyɔ̀gɔ̀ beè tieè. Jomo sâ à kulu kwaá dèh te nyɔ̀gɔ̀ beè, à kema njií bú te leba,
33 Jesus, tirando-o da multidão, à parte, pôs-lhe os dedos nos ouvidos e lhe tocou a língua com saliva;
34 à ke njií njolo ké te vulúu, à homo, ye nùàrè a: «Efátà.» Sâ tueé né ye: «Lélɔgɔ̀!»
34 depois, erguendo os olhos ao céu, suspirou e disse: Efatá!, que quer dizer: Abre-te!
35 Tie fuŋ, leba weh yuo ter, nùà hèllè yila keéh sòn tueê ndɔ.
35 Abriram-se-lhe os ouvidos, e logo se lhe soltou o empecilho da língua, e falava desembaraçadamente.
36 Yeé baá ménâ, Yeésò luɔm bɔ̀ nùàr, ye bɔ́ a: «Càŋ a bɔ́ bí tueé nuaré déì.» À né mene bɔ́ dé luɔɔ̀m luɔm, bɔ́ né dé tueê tueé ŋeí.
36 Mas lhes ordenou que a ninguém o dissessem; contudo, quanto mais recomendava, tanto mais eles o divulgavam.
37 Gèh fém dé sâ lé naâ bɔ́ geí yɔgɔ́ dé gècên. Bɔ́ né lom tueé ye: «Seé seèn dɔɔ́ŋ né lom seé gècên! Né mene bɔ̀ tándúg, à né bɔ́ taré sɔm; bɔ́ ŋgweé cu tie, bɔ́ tueé sòn.»
37 Maravilhavam-se sobremaneira, dizendo: Tudo ele tem feito esplendidamente bem; não somente faz ouvir os surdos, como falar os mudos.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.