Marcos 3
Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs VC
1 Jomo sâ Yeésò nde cu ké *gwà sóù ndɔ. Sâ nùà be ŋemâ déì né ké gwò sâ.
1 Noutra vez, entrou ele na sinagoga e achava-se ali um homem que tinha a mão seca.
2 Bɔ́ né Yeésò mé ju taáb, ye mɔ à taré sɔm nùà sâ loù sóù, bɔ́ nde né bú sie ma.
2 Ora, estavam-no observando se o curaria no dia de sábado, para o acusarem.
3 Yeé baá ménâ, Yeésò ye nùà mé be ŋemâ doô a: «Wùò njébá ter njolò bɔ̀ nùàr.»
3 Ele diz ao homem da mão seca: "Vem para o meio."
4 À den cuù, ye bɔ̀ nùàr a: «Sóú biì ye naàn wa? Ye loù sóù béh bɔ́ njèh bagaà wa, béh bɔ́ sér dé veên wa? Ye huɔm kela né nùàr loù sóù yili sɔɔ̀m wa, dé nùàr wulá seêr wa?» Bɔ́ sòn kòmò ŋgwéh.
4 Então lhes pergunta: "É permitido fazer o bem ou o mal no sábado? Salvar uma vida ou matar?" Mas eles se calavam.
5 À né bɔ́ doó dɔɔ́ŋ mé njèh mene ke laré, temé né bú lè mé jéré-temé bɔɔ̀n yulá. À tueé njií mé nùà hèllè ndɔ, ye bú a: «Nèbbè be yeè nebbè.» À nebbé be ndɔ, be seèn taré yuo.
5 Então, relanceando um olhar indignado sobre eles, e contristado com a dureza de seus corações, diz ao homem: "Estende tua mão!" Ele estendeu-a e a mão foi curada.
6 Te bɔ̀ *Farisiên yeé nde ŋene njií ménâ, bɔ́ kem yuo kela gi cie, bɔ́ bɔ̀ nùàr *Herôde nde sòn nyɔgɔ, te bɔ́ wula sɔm Yeésò.
6 Saindo os fariseus dali, deliberaram logo com os herodianos como o haviam de perder.
7 Yeésò fɔɔ́n gò ndɔ, bɔ́ bɔ̀ mbɔ̀ŋ seèn nde cu ké sòn tub Galilê. Bɔ̀ nùàr ŋgún né bú jomo kem bele: bɔ̀ déì né bɔ̀ Galilê bɔ̀, bɔ̀ déì yuoô Jerusalem
7 Jesus retirou-se com os seus discípulos para o mar, e seguia-o uma grande multidão, vinda da Galiléia.
8 mé te tàbè Judê sâ bèh hihiné. Bɔ̀ déì yuoô te tàbè Idumê bɔ̂ Jurdên kèb yágà, bɔ̀ déì lè lɔɔ́ hihinê kwarè Tîr bɔ̂ Sídɔ̀ŋ. Bɔ̀ nùàr hên dɔɔ́ŋ lé ŋgweé giì naâ njií mé Yeésò né yeé bɔɔ́, bɔ́ ndeè né bèh cî.
8 E da Judéia, de Jerusalém, da Iduméia, do além-Jordão e dos arredores de Tiro e de Sidônia veio a ele uma grande multidão, ao ouvir o que ele fazia.
9 Yeé baá ménâ, ye bɔ̀ mbɔ̀ŋ seèn a: «Bí wèh kwá mè kɔm ká kwarè, wanɔɔ́ŋ bɔ̀ nùàr nde aá mè baré wulá.»
9 Ele ordenou a seus discípulos que lhe aprontassem uma barca, para que a multidão não o comprimisse.
10 Lòù sam, à né lom bɔ̀ nùàr taré sɔm dé gècên; bɔ̀ beén bɔ̀ dɔɔ́ŋ né ká yoòr seèn lege ndeê, ye te bɔ́ kema kwa bú kemà.
10 Curou a muitos, de modo que todos os que padeciam de algum mal se arrojavam a ele para o tocar.
11 Bɔ̀ tándulu mé lé naá giì bú ŋené, suelé nde gi toò seèn, bɔ́ né ké ter tueé njií, ye bú a: «Ŋgweéh wò dé yeè né Ŋunà Càŋ mà.»
11 Quando os espíritos imundos o viam, prostravam-se diante dele e gritavam: Tu és o Filho de Deus!
12 À né lom bɔ́ mé terreb luɔm, te bɔ́ ndègè seèn cie túé sɔ̀m cú.
12 Ele os proibia severamente que o dessem a conhecer.
13 Jomo sâ Yeésò ŋaá nde ké te tòre ndɔ. À yilá njií bɔ̀ nùàr ké yoòr seèn; lé naâ bɔ̀ɔ́ mé à né gwaân. Bɔ́ yeé waà baá,
13 Depois, subiu ao monte e chamou os que ele quis. E foram a ele.
14 à balé weh bɔ̀ yulà cùɔ̀b fà bɔ̀ déì teèn, te bɔ́ bɔ́ den beh, te à tema beh bɔ́, bɔ́ nde ŋgòr Càŋ se yɔŋ;
14 Designou doze dentre eles para ficar em sua companhia.
15 à haá bɔ́ terreb ndɔ te bɔ́ kwɔgɔ sɔm bele bɔ̀ nùàr càŋ tándulu yoòr.
15 Ele os enviaria a pregar, com o poder de expulsar os demônios.
16 Lé naâ Simɔ̂ŋ, ye yilí seèn déì baá cu Piêr ma.
16 Escolheu estes doze: Simão, a quem pôs o nome de Pedro;
17 Déì né Jâk ŋunà Jebedê bɔ̂ dìm seèn Jâŋ; à yilá cu bɔ́ Boaneje, ye: bɔ́ né faá mbàn nɔ.
17 Tiago, filho de Zebedeu, e João, seu irmão, aos quais pôs o nome de Boanerges, que quer dizer Filhos do Trovão.
18 Bɔ̀ déì né cu Andrê, Filîp, Bartelemî, Matíô, Tomâs, Jâk ŋunà Alfê, Tadê, mé Simɔ̂ŋ nuaá mé gwàn bèh dé mé bɔ̀ kìn den felè bɔ̀ lɔɔ́ bɔ̀ doô,
18 Ele escolheu também André, Filipe, Bartolomeu, Mateus, Tomé, Tiago, filho de Alfeu; Tadeu, Simão, o Zelador;
19 mé Júdàs sàrnyé Yeésò.
19 e Judas Iscariotes, que o entregou.
20 Yeésò nde cu lɔ ndɔ. À yeé wa baá, bɔ̀ nùàr ŋgún bilí wa cuù, yɔgɔ́ bilí bɔ́ bɔ̀ mbɔ̀ŋ seèn mé yáb yieê mene.
20 Dirigiram-se em seguida a uma casa. Aí afluiu de novo tanta gente, que nem podiam tomar alimento.
21 Bɔ̀ nùàr seèn yeé ŋgweé aá ménâ, bɔ́ ndeè bú sie weh, ye: «À vera baá kèn.»
21 Quando os seus o souberam, saíram para o reter; pois diziam: "Ele está fora de si."
22 Bɔ̀ njí-sóù mé lé yuoó naâ ké Jerusalem ye: «À yila baá beè *Beljebu kèn. Mgbè bɔ̀ tándulù sâ haá né bú terreb kɔɔ́, à né bɔ̀ tándulu mé njéh kwɔgɔ́ den.»
22 Também os escribas, que haviam descido de Jerusalém, diziam: "Ele está possuído de Beelzebul: é pelo príncipe dos demônios que ele expele os demônios."
23 Yeésò yilá njiî bɔ́ ká toò seèn ndɔ, à né bɔ́ njèh lè kàne tueé keéh, ye bɔ́ a: «Naàn naàn mé Sátàn nde né yo seèn nùà njèh kwɔgɔ́ wa?
23 Mas, havendo-os convocado, dizia-lhes em parábolas: "Como pode Satanás expulsar a Satanás?
24 Mè tueé bí, né mene lè lò mgbè dé heè, mɔ bɔ̀ nùàr né lètenè bɔɔ̀n kerré kuú, sâ lò sâ nde né ŋellé veé.
24 Pois, se um reino estiver dividido contra si mesmo, não pode durar.
25 Né mene te mbàgà dé heè ndɔ, mɔ bɔ̀ nùàr né lètenè bɔɔ̀n kerré kuú, sâ mbàgà hèllè nde né tɔb yuo.
25 E se uma casa está dividida contra si mesma, tal casa não pode permanecer.
26 Mɔ Sátàn hên lege kuú cu né mé yo seèn nùà njèh, te lò seèn kerré den hihiné, sâ terreb seèn toò ndé ndé ŋgwéh, nde né gií.
26 E se Satanás se levanta contra si mesmo, está dividido e não poderá continuar, mas desaparecerá.
27 «Nuaré déì gwò nùà terrèb déì yílá kòmò ndé ŋgwéh, à ŋuɔb bú. Kɔ à nùà hèllè doó kaga si gi aá, à nde ye bú ŋuɔɔ́b.
27 Ninguém pode entrar na casa do homem forte e roubar-lhe os bens, se antes não o prender; e então saqueará sua casa.
28 «Mè tueé bí, nùàr a bɔ́ mene gèh veên dé heè, bú a: júé mene yilí Càŋ, Càŋ nde né dé sâ doó kulú njií.
28 "Em verdade vos digo: todos os pecados serão perdoados aos filhos dos homens, mesmo as suas blasfêmias;
29 Nuaá mé dé seèn jue seér né Cúcuí Ŋagâ, Càŋ veên seèn doó kúlú njí ndé ŋgwéh, veên bú yoòr gí ndé cú dé nyèmà mé nyèmà.»
29 mas todo o que tiver blasfemado contra o Espírito Santo jamais terá perdão, mas será culpado de um pecado eterno."
30 Sâ bɔ́ la naâ tueé ye, Yeésò yoòr né seér mé càŋ tándulu. À bɔ́ ménâ tueé né dé cî.
30 Jesus falava assim porque tinham dito: "Ele tem um espírito imundo."
31 Meì Yeésò mé bɔ̀ dìm Yeésò waà ndɔ, bɔ́ njebá le yí cie, bɔ́ ye bɔ̀ nùàr a: «Yílá kêh béh Yeésò teèn.»
31 Chegaram sua mãe e seus irmãos e, estando do lado de fora, mandaram chamá-lo.
32 Sâ nùàr ŋgún né kwarè seèn den kaáŋ yɔŋ, bɔ́ ye bú a: «Meí yeè bɔ́ bɔ̀ dìm yeè né yí cie, bɔ́ ye yílá kêh wò ma.»
32 Ora, a multidão estava sentada ao redor dele; e disseram-lhe: "Tua mãe e teus irmãos estão aí fora e te procuram."
33 Ye bɔ́ a: «Meí mò mé bɔ̀ dìm mò né bɔ̀ neì wa?»
33 Ele respondeu-lhes: "Quem é minha mãe e quem são meus irmãos?"
34 À né bɔ̀ nùàr gwà dɔɔ́ŋ ke yɔŋ. À den cuù, ye bɔ́ a: «Meí mò mé bɔ̀ dìm mò né seér bɔ̀ hên bɔ̀.
34 E, correndo o olhar sobre a multidão, que estava sentada ao redor dele, disse: "Eis aqui minha mãe e meus irmãos.
35 Bɔ̀ɔ́ mé né sòn Càŋ ŋgweé dɔɔ́ŋ, bɔ̀ meí mò, bɔ̀ dìm mò, bɔ̀ tie mò né bɔ́.»
35 Aquele que faz a vontade de Deus, esse é meu irmão, minha irmã e minha mãe."
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 3, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.