Lucas 5
Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs NAA
1 Cieé déì Yeésò lé naâ ké sòn tub Jenesarétè njebá den, bɔ̀ nùàr né bú beè kaáŋ sie, ye te bɔ́ ŋgweé kwa ŋgòr Càŋ.
1 Aconteceu que Jesus estava junto ao lago de Genesaré, e a multidão o apertava para ouvir a palavra de Deus.
2 À ŋene njií bɔ̀ kɔm déì fà ndɔ, bɔ́ né ké sònò nòmò, bɔ̀ sìè-ŋgò bɔ̀ teèn sam, bɔ́ né yí dùà ndoór yaga den.
2 Então ele viu dois barcos junto à praia do lago. Os pescadores tinham desembarcado e estavam lavando as redes.
3 À ŋaá yila te kɔm dé Simɔ̂ŋ, à den nde doó, ye Simɔ̂ŋ a: «Ndê, kɔ̀gɔ̀ ndé sèr mé njéh yí dùà.» Bɔ́ yeé baá yí dùà, à duɔɔ́m bɔ̀ nùàr ŋgòr Càŋ tueê.
3 Entrando num dos barcos, que era o de Simão, Jesus pediu-lhe que o afastasse um pouco da praia; e, assentando-se, do barco ensinava as multidões.
4 À yeé tueé gi aá, à tueé njií mé Simɔ̂ŋ ndɔ, ye bú a: «Kɔ̀gɔ̀ njí sèr cú yí bèh legeè, te bí bɔ̀ mbeí yeè jɔ̀gɔ̀ vu ke ke yí sâ ye.»
4 Quando acabou de falar, Jesus disse a Simão:
5 Simɔ̂ŋ ye bú a: «Dé koô, hên né ka lè sòn yeè, wanɔɔ́ŋ béh naâ mé njéh vuú ŋagá, béh njeré déì kwà ŋgwéh.»
5 Em resposta, Simão disse: — Mestre, havendo trabalhado toda a noite, nada apanhamos; mas, sob esta sua palavra, lançarei as redes.
6 Bɔ́ yeé nde vu njií mân, ŋgò yuú lè deí. Bɔ́ né tulu, ndoór duɔɔ́m aá tenê.
6 Fazendo isso, apanharam grande quantidade de peixes; e as redes deles começaram a se romper.
7 Bɔ́ né bɔ̀ mbeí mé kɔm déì ci yilá njiî, te bɔ́ ndeè gam bɔ́ teèn. Bɔ́ yeé waà baá, bɔ́ yila ŋgò sɔɔ̀m, bɔ́ sɔm sɔm sɔm, kɔm fà dɔɔ́ŋ yuú gi, ye kɔ nyí jiím yila dùà.
7 Então fizeram sinais aos companheiros do outro barco, para que fossem ajudá-los. E foram e encheram ambos os barcos, a ponto de quase afundarem.
8 Simɔ̂ŋ Piêr yeé ŋene aá ménâ, à die cemmé nde toò Yeésò, ye bú a: «Fehtoò mò, té ká kwarè mò dèn ndê, mè né nùà veên.»
8 Vendo isto, Simão Pedro prostrou-se aos pés de Jesus, dizendo: — Senhor, afaste-se de mim, porque sou pecador.
9 Simɔ̂ŋ né tueé, veéh né bú sie, sie bɔ́ bɔ̀ mbeí dɔɔ́ŋ mé gèh ŋgò sieè bú sâ.
9 Pois, à vista da pesca que fizeram, a admiração se apoderou dele e de todos os seus companheiros,
10 Sâ bɔ̀ mbeí Simɔ̂ŋ déì lé naâ teèn, yilí bɔɔ̀n né Jâk bɔ̂ Jâŋ, né bɔ̀ ŋunà Jebedê, veéh lé naâ bɔ́ ménâ sie ndɔ. Yeésò ye Simɔ̂ŋ a: «Té vèh, wò kènê ŋa seér nde aá kòrò-nùàr.»
10 bem como de Tiago e João, filhos de Zebedeu, que eram seus sócios. Então Jesus disse a Simão:
11 Yeé baá ménâ, bɔ́ kɔgɔ́ kwaá njií bɔ̀ kɔm yí cie ndɔ, bɔ́ vu lɔ gi njèh dɔɔ́ŋ, bɔ́ yuo bele bú.
11 E, arrastando eles os barcos para a praia, deixando tudo, o seguiram.
12 Yeésò yeé baá lè lɔɔ́ déì, nùà beén veên déì waà ndɔ. À ŋene njií Yeésò, à die sulí nde toò seèn, ye bú a: «Kúkùr yeè, dé koô, mɔ wò né gwaán, wò nde né mè taré sɔm, mè den cu ŋagásé.»
12 Aconteceu que, estando Jesus numa das cidades, um homem coberto de lepra veio à sua presença. Quando ele viu Jesus, prostrou-se com o rosto em terra e pediu: — Senhor, se quiser, pode purificar-me.
13 Yeésò kema njií bú be yoòr ndɔ, ye bú a: «Mè gwaán aá kèn, táré yùò tarè.» Beén nùà hèllè nyimé yuo doó sâ ndɔ.
13 E Jesus, estendendo a mão, tocou nele, dizendo: E, no mesmo instante, a lepra daquele homem desapareceu.
14 Yeésò luɔm bú, ye bú a: «Càŋ a bɔ́ wò tueé nuaré déì. Ndé lòm ké yoòr *ŋgàŋ sèmè, wò feh keéh bú yo yeè, wò haá bú gèh dàgà beén sâ, faá Músì lɔ naâ tueé nɔ, te bɔ̀ nùàr ŋene kɔ seér teèn.»
14 Jesus ordenou-lhe que não contasse isso a ninguém. E acrescentou:
15 Yeésò né seèn nùà beén veên doô dé luɔɔ̀m luɔm den, ŋgɔ́g Yeésò né dé ŋgulî ŋgulí ŋeí. Yeé baá ménâ, cìlì nùàr ŋgún bilí waà, te bɔ́ ŋgweé ŋgòr seèn, te à taré sɔm bele bɔ́ ndɔ.
15 Porém o que se dizia a respeito de Jesus se espalhava cada vez mais, e grandes multidões afluíam para o ouvir e para serem curadas de suas enfermidades.
16 À né yeé bɔ́ taré sɔm, à né yeé ké ya bèh ndɔ́ŋ-ndɔ̀ŋ ndeé, à né Càŋ teèn dua.
16 Jesus, porém, se retirava para lugares solitários e orava.
17 Cieé déì Yeésò né njèh feh den, sâ bɔ̀ *Farisiên mé bɔ̀ *njí-sóù né doó. Bɔ́ lé yuo belé naâ lè lɔɔ́ hihiné te tàbè Galilê mé tàbè Judê; lé teèn nde bilí naâ mé bɔ̀ Jerusalem bɔ̀ mene. Càŋ né lom Yeésò terreb haá, à né bɔ̀ nùàr taré sɔm bele.
17 E aconteceu que, num daqueles dias, Jesus estava ensinando, e achavam-se ali assentados fariseus e mestres da Lei, vindos de todas as aldeias da Galileia, da Judeia e de Jerusalém. E o poder do Senhor estava com ele para curar.
18 Bɔ̀ nuaré déì jɔgɔ waà mé nùà gule kuû déì; à né te ndagáa cer den. Bɔ́ né ceér fɔɔ́n te bɔ́ yila nde mé bú yí toò Yeésò.
18 Vieram, então, alguns homens trazendo um paralítico deitado num leito. Eles procuravam levá-lo para dentro e colocá-lo diante de Jesus.
19 Lɔ́ŋ sam mé bɔ̀ nùàr. Yeé baá môn, bɔ́ nde ŋaá komo lɔgɔ́ seér feh gwà; bɔ́ segé yií keéh bú teèn mé ndagá mene, bɔ́ kwaá njií bú doó toò Yeésò ké lètenè bɔ̀ nùàr.
19 E, não encontrando uma forma de fazer isso por causa da multidão, subiram ao telhado e, por entre as telhas, desceram o paralítico no seu leito, deixando-o no meio das pessoas, diante de Jesus.
20 Yeésò yeé ŋene, ye temé bɔɔ̀n dɔɔ́ŋ né lom yoòr nyî ménâ, à ye nùà beên a: «Nùàr mò, bɔ̀ veên yeè gi aá wò mé njéh kèn.»
20 Vendo-lhes a fé, Jesus disse ao paralítico:
21 Bɔ̀ njí-sóù mé bɔ̀ Farisiên munó baá-re ye: «Nùà hên ye nyí né neì wa? À feh seèn faá Càŋ nɔ weh né dé keì ndɔ wa? Nuaré déì né mé terreb veên nùàr kulú sɔɔ̀m wa? Né lom Càŋ.»
21 E os escribas e fariseus começaram a pensar: — Quem é este que diz blasfêmias? Quem pode perdoar pecados, a não ser um, que é Deus?
22 Yeésò yeé ŋene mùnò bɔɔ̀n né ménâ, ye bɔ́ a: «Bí ménâ munó né dé keì?
22 Jesus, porém, conhecendo os pensamentos deles, disse-lhes:
23 Beè biì, taré kela né tueê ye: Bɔ̀ veên yeè gi aá wò mé njéh kèn, wa né: wùò ter, gègɔɔ̀ wa?
23 O que é mais fácil? Dizer: “Os seus pecados estão perdoados”, ou dizer: “Levante-se e ande”?
24 Bí kɔ́ɔ ye: ká doó dɔɔ́ŋ *Huaán Nùàr né mé terreb veên kulú sɔɔ̀m teèn.» À den cuù baá-re, ye nùà gule kuû doô a: «Mè ye wò a: wùò ter, wèh ndagá yeè, ndé á lɔ.»
24 Mas isto é para que vocês saibam que o Filho do Homem tem autoridade sobre a terra para perdoar pecados. E disse ao paralítico:
25 Nùà hèllè komo wuo ter toò bɔ̀ nùàr doó sâ, weh ndagá seèn, fɔɔ́n gò lɔɔ̂. À né gɔ, à né Càŋ seén.
25 E imediatamente ele se levantou diante de todos e, pegando o leito em que até então estava deitado, voltou para casa, glorificando a Deus.
26 Geí laré bɔ̀ nùàr doó dɔɔ́ŋ. Veéh yila bɔ́ lè, bɔ́ né Càŋ teèn seén yií, ye: «Lan béh naâ mé njèh kèkènè ŋené kuú.»
26 Todos ficaram muito admirados, davam glória a Deus e, cheios de temor, diziam: — Hoje vimos coisas extraordinárias!
27 Yeésò yuo kela ndɔ, à ŋene njií nuaré déì né ké gwò bèh seê seèn den den. Yilí seèn né Levî. À né yeé kàgàlɔ̀ŋ làmpɔ̂ŋ weh. Yeésò ye bú a: «Yùò bèlè mè.»
27 Depois disso, Jesus saiu e viu um publicano, chamado Levi, sentado na coletoria. E lhe disse:
28 À vu lɔ bɔ̀ njèh seèn dɔɔ́ŋ, à yuo bele bú.
28 Ele se levantou e, deixando tudo, o seguiu.
29 Jomo sâ Levî ne haá Yeésò kùrmò ndɔ. Dàm bɔ̀ mbeí mé weh yeé kàgàlɔ̀ŋ làmpɔ̂ŋ mé bɔ̀ nuaré déì lé naá giì teèn, bɔ́ bɔ́ né bècénè yieé den.
29 Então Levi lhe ofereceu um grande banquete em sua casa; e era grande o número de publicanos e outras pessoas que estavam com eles à mesa.
30 Bɔ̀ *Farisiên mé bɔ̀ njí-sóù bɔɔ̀n yeé ŋene aá ménâ, bɔ́ yila mé bɔ̀ mbɔ̀ŋ Yeésò ndugó njiî, ye bɔ́ a: «Bí bɔ̀ wèh-kàgàlɔ̀ŋ làmpɔ̂ŋ bɔ̀ mé bɔ̀ vevenê bɔ̀ yáb bècénè yieé bilí né dé keì wa?»
30 Os fariseus e seus escribas murmuravam contra os discípulos de Jesus, perguntando: — Por que vocês comem e bebem com os publicanos e pecadores?
31 Yeésò yeé ŋgweé aá ménâ, à ye bɔ́ a: «Bɔ̀ beén bɔ̀ né yeé mé koró nùà lèh kɔɔ́, dèn ŋgwéh bɔ̀ tetarê bɔ̀.
31 Jesus tomou a palavra e disse:
32 Mè hên nde kuú naâ bɔ̀ vevenê bɔ̀ ká yoòr mò yilá njiî, te bɔ́ kweéh seér temé, dèn ŋgwéh bɔ̀ didilî bɔ̀.»
32 Não vim chamar justos, e sim pecadores, ao arrependimento.
33 Bɔ̀ nuaré déì waà kwarè Yeésò ndɔ, ye bú a: «Bɔ̀ mbɔ̀ŋ Jâŋ né yeé yáb jolo, bɔ́ né Càŋ dua; bɔ̀ mbɔ̀ŋ dé bɔ̀ *Farisiên né yeé ménâ bɔɔ́ ndɔ. Bɔɔ́ né naàn mé bɔ̀ dé yeè kɔ lom né yieê mé ŋueê, bɔ́ jòlò ŋgwéh wa?»
33 Então eles disseram a Jesus: — Os discípulos de João frequentemente jejuam e fazem orações, e os discípulos dos fariseus fazem o mesmo; mas os seus discípulos comem e bebem.
34 Yeésò ye bɔ́ a: «Loù mé bɔ́ sua yeé véh, mé si né doó samé den, bí nde né bɔ̀ mbeí tueé ye bɔ́ a, jòlò yáb wa? Dé sâ ndɔ́g.
34 Jesus, porém, lhes disse:
35 Mé njéh mene, bí kwá cieé déì, mɔ bɔ́ ŋgaá sɔm aá bɔ́ siì fù beè, bɔ́ ndeè jolo ye bɔɔ̀n.»
35 No entanto, virão dias em que o noivo lhes será tirado, e então, naqueles dias, eles vão jejuar.
36 À den cuù mé kàn déì ndɔ, ye bɔ́ a: «Nùàr cɔ̀gɔ̀ feê ŋà wèh bèh, à lab dé cuûm mé njéh. Mɔ sam, à nde né cɔ̀gɔ̀ dé feê mbaá tená kuú; dé cuûm bú sìè kòmò ndé ŋgwéh ndɔ.
36 Também lhes contou uma parábola:
37 «Bɔ́ tàgà mé kulu feê lè ŋguú cuúme sì kwá bèh ndɔ. Mɔ sam, tàgà nde né jelá, ŋguú keér, mbè ber nde doó. Bɔ́ nde né be te mbè vu, bɔ́ vu be te ŋguû ndɔ.
37 E ninguém põe vinho novo em odres velhos, porque, se fizer isso, o vinho novo romperá os odres, o vinho se derramará, e os odres se estragarão.
38 Mɔ bɔ́ baá mbè mé kulu feê si, bɔ́ bú si kwaá yeé lè ŋguú feê.
38 Pelo contrário, vinho novo deve ser posto em odres novos.
39 Déì né cu teèn: mɔ nùàr ŋueé meh gi aá mbè lɔɔ̂ kèn, à mbè dé kìn gwàn ndé cú, à ye: beè nyî, mbè lɔɔ̂ huɔm kela né kɔɔ́.»
39 E ninguém, tendo bebido o vinho velho, prefere o novo, porque diz: “O velho é excelente.”
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.