Lucas 22
Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs NTLH
1 Sâ cieé koô mé bɔ́ yieé yeé breêd mé kulu teèn sam baá dìdì. Cieé koô sâ bɔ́ yilá yeé *Páskà.
1 Faltava pouco tempo para a Festa dos Pães sem Fermento , chamada Páscoa .
2 Sâ bɔ̀ *ŋgàŋ sèmè dé kokoô mé bɔ̀ *njí-sóù né ceér fɔɔ́n te bɔ́ nde Yeésò lòù wulá naáb sɔm. Lòù sam, bɔ́ né bɔ̀ nùàr veéh.
2 Os chefes dos sacerdotes e os mestres da Lei procuravam um jeito para matar Jesus em segredo porque tinham medo do povo.
3 Sátàn yila Júdàs lè ndɔ. Yilí Júdàs déì né cu Iskariô; à né mbɔ̀ŋ cén déì lètenè bɔ̀ mbɔ̀ŋ yulà cùɔ̀b fà doô.
3 Então Satanás entrou em Judas, chamado Iscariotes, que era um dos doze discípulos.
4 Yeé baá ménâ, à komo wuo ter ndɔ, à nde yoòr bɔ̀ ŋgàŋ sèmè dé kokoô mé bɔ̀ gó gwà Càŋ bɔ̀, bɔ́ bɔ́ né ceér fɔɔ́n te à feh keéh bɔ́ Yeésò, bɔ́ sie bú.
4 Judas foi falar com os chefes dos sacerdotes e com os oficiais da guarda do Templo para combinar a maneira como ele ia lhes entregar Jesus.
5 Bɔ́ lé naá loôm mé vɔ́gɔ́-temé dé gècên, bɔ́ ye, bɔ́ nde né bú kàgàlɔ̀ŋ teèn haá yií ma.
5 Eles ficaram muito contentes e prometeram dar dinheiro a ele.
6 Júdàs gwaán ndɔ. À yila lom baá-re ceér fɔɔ̂n, te à feh nab kwaá bɔ́ Yeésò lòù.
6 Judas aceitou e começou a procurar uma oportunidade para entregar Jesus a eles, sem que o povo ficasse sabendo.
7 Sâ cieé koô mé bɔ́ yieé yeé breêd mé kulu teèn sam, waà baá ndɔ. Bɔ́ né yeé huaán sòrŋgaàŋ teèn ŋɔɔ́b, te bɔ́ yieé Páskà mé njéh.
7 Chegou o dia da Festa dos Pães sem Fermento , dia em que os judeus matavam carneirinhos para comemorar a Páscoa .
8 Cieé sâ yeé waà baá, Yeésò ye Piêr bɔ̂ Jâŋ a: «Bí ndé nyégé kwá béh Páskà, te béh yieé.»
8 Então Jesus deu a Pedro e a João a seguinte ordem:
9 Bɔ́ ye bú a: «Wò gwaán né ye béh nde nyegé kwaá he wa?»
9 Eles perguntaram: — Onde o senhor quer que a gente prepare o jantar?
10 Ye bɔ́ a: «Bí ndé; mɔ bí wa baá ké lɔ, bí bɔ̀ nuaré déì nde né mé lɔ̀ nòmò felè kwaré; bí bèlè sìè bú. À nde né lè gwà déì yilá ndeé.
10 Jesus respondeu:
11 Bí júée nùà gwà sâ a: Nùà fèh-njèh ye júée wò a: bɔ́ bɔ̀ mbɔ̀ŋ nyî Páskà yieé nde né te gwà dé heè wa?
11 e digam ao dono dela: “O Mestre mandou perguntar a você onde fica a sala em que ele e os seus discípulos vão comer o jantar da Páscoa.”
12 À nde né bí gwà dé koô mân feh, né ké ter felè mbeî, bɔ́ nyegé gi aá bèh denè gwò kèn. Bí nyégé kwá yáb doó sâ.»
12 Então ele mostrará a vocês uma grande sala mobiliada, no andar de cima. Preparem ali o jantar.
13 Bɔ́ sɔm gò, bɔ́ nde kwa gi ka dɔɔ́ŋ faá Yeésò la naâ bɔ́ tueé nɔ; bɔ́ nyegé kwaá baá-re yáb Páskà teèn.
13 Os dois discípulos foram até a cidade e encontraram tudo como Jesus tinha dito. Então prepararam o jantar da Páscoa.
14 Cu yeé wulu baá, bɔ́ bɔ̀ mbɔ̀ŋ tebê nde kaŋ yáb ndɔ.
14 Quando chegou a hora, Jesus sentou-se à mesa com os apóstolos
15 À ye bɔ́ a: «Mè lé gwaán kelà naâ faá bèh mân, ye kɔ béh bí yieé bilí baá Páskà, te mè ŋene ye gèr.
15 e lhes disse:
16 Mè tueé bí: ndɔ́g, mè ndeè Páskà yíé ŋgwé ndé cú, kɔ kwɔ̀m seèn ndeè baá ké te *Lò Càŋe ŋagá yuo kelá, sâ ye.»
16 Pois eu digo a vocês que nunca comerei este jantar até que eu coma o verdadeiro jantar que haverá no
17 Jomo sâ à weh ŋgàb mbè ndɔ, à vra Càŋ teèn, ye bɔ́ a: «Bí wèh, bí ŋúé téná lètenè biì.
17 Então Jesus pegou o cálice de vinho, deu graças a Deus e disse:
18 Mè tueé bí: gi aá hên, mè ndeè mbè déì ŋúé ŋgwé ndé cú, kɔ loù mé Lò Càŋ ndeè baá bèsɔ́nè ŋené ŋagá, sâ ye.»
18 Pois eu afirmo a vocês que nunca mais beberei deste vinho até que chegue o Reino de Deus.
19 Jomo sâ à weh breêd, à vra Càŋ teèn, à kɔlé haá bɔ́, ye bɔ́ a: «Hên né ŋgàŋ yoòr mò; mè haá kuú né felè biì. Bí bɔ́ dèn mân, bí né mè teèn munó.»
19 Depois pegou o pão e deu graças a Deus. Em seguida partiu o pão e o deu aos apóstolos, dizendo:
20 Mé ŋgàb mbè à bɔɔ́ cu jomo yâb sâ ménâ ndɔ, ye bɔ́ a: «Ŋgàb hên né ŋgɔ̀ŋ dé feê mé Càŋ kɔ né mé húɔ́m mò; ber kuú né felè biì.
20 Depois do jantar, do mesmo modo deu a eles o cálice de vinho, dizendo:
21 «Bí kɔ́ɔ ye, nuaá mé nde né mè go sɔm né ká lètenè beèh, béh bɔ́ yáb yieé den né kɔɔ́.
21 Mas vejam: o traidor está aqui sentado comigo à mesa!
22 Dé kuû, *Huaán Nùàr nde né faá Càŋ lé tueé naâ nɔ kuú. Njèh cén, nuaá mé yií keéh be teèn, jɔgɔ kwaá bú cie, nde né mé gèr mbiín kuú.»
22 Pois o
23 Bɔ́ yeé ŋgweé aá ménâ, bɔ́ duɔɔ́m baá-re lètenè bɔɔ̀n bieé kuû, ye: «Ká lètenè beèh hên neì seèn ménâ bɔɔ́ nde né kɔɔ́ wa!»
23 Então os apóstolos começaram a perguntar uns aos outros quem seria o traidor.
24 Bɔ̀ mbɔ̀ŋ duɔɔ́m baá-re lètenè bɔɔ̀n saán deèn, te bɔ́ ŋene kɔ nuaá mé né dé koô teèn.
24 Os apóstolos tiveram uma forte discussão sobre qual deles deveria ser considerado o mais importante.
25 Yeésò deên ndɔ, ye bɔ́ a: «Bɔ̀ mgbèémgbè mé tàbè hihiné né bɔ̀ nùàr lòù tuú. Bɔ̀ kokoô bɔ̀ teèn ye te bɔ̀ nùàr keí bɔ́ ndɔ.
25 Então Jesus disse:
26 Bí té dé biì ménâ bɔ́. Dé biì, nùà koô lètenè biì a: dèn sér faá huaán maàn nɔ; nuaá mé né toò bɔ̀ nùàr a, dèn sér nùà seê bɔɔ̀n ndɔ.
26 Mas entre vocês não pode ser assim. Pelo contrário, o mais importante deve ser como o menos importante; e o que manda deve ser como o que é mandado.
27 Hên, mɔ bɔ̀ nùàr né fà, déì né yáb den kela, déì né yáb geé, sâ nùà koô lètenè bɔɔ̀n né dé heè wa? Ŋgweéh nùà koô né dé mé den kela yeé lòù doô wa? Sâ, bí kè cú-re kán! Ká lètenè biì, mè né seér nùà seê kɔɔ́!
27 Quem é o mais importante? É o que está sentado à mesa para comer ou é o que está servindo? Claro que é o que está sentado à mesa. Mas entre vocês eu sou como aquele que serve.
28 «Dé biì, gèr mé mè lé naâ ŋené dɔɔ́ŋ, bí lé mè mé huún sì lɔ́ ná ŋgwêh.
28 — Vocês têm estado sempre comigo nos meus sofrimentos.
29 Mè bí kɔgɔ ké te *Lò Càŋe nyegé kwaá gi aá kèn. Né faá Tele mò lé naá giì mè nyegé kwaá nɔ.
29 Por isso, assim como o meu Pai me deu o direito de governar, eu também dou o mesmo direito a vocês.
30 Ké te Lò mò sâ, béh bí nde né yieé, béh ŋueé bilí kɔɔ́. Bí nde né te kɔgɔ mgbè den, bí tueé ju felè gèh bɔ̀ huaán *Iserálà yulà cùɔ̀b fà doô.»
30 Vocês vão comer e beber à minha mesa no meu
31 Yeésò den cuù, ye Simɔ̂ŋ Piêr a: «Simɔ̂ŋ, Simɔ̂ŋ, ŋgwé nyégé bagasé: *Sátàn bie aá kèn, ye nyí nde né bí jilí. À ceéh nde né bí faá bɔ́ ceéh yeé ŋgwàgàm, te bɔ́ kobo sɔm tùlù teèn nɔ.
31 Jesus continuou:
32 Mè né Càŋ felè yeè dua, te ndèm yeè toò cùàrè kélá ndé cú; mɔ wò ŋa cu aá nùàr mò, te wò haá cu bɔ̀ mbaábi terreb.»
32 Mas eu tenho orado por você, Simão, para que não lhe falte fé. E, quando você voltar para mim, anime os seus irmãos.
33 Piêr deên ndɔ, ye bú a: «Fehtoò mò, né mene gwà cibì, né mene cio, mè kuú nde né jomo yeè.»
33 Então Pedro disse a Jesus: — Estou pronto para ser preso e morrer com o senhor!
34 À yeé tueé gi aá ménâ, Yeésò ye bú a: «Mè jue né wò Piêr, lan kwaá túágá ndé ŋgwéh, sâ wò yaáŋ aá njó baá mbei tagár, ye nyí mè kɔ́ ŋgwéh.»
34 Então Jesus afirmou:
35 Yeésò den cuù, ye bɔ́ a: «Mè lé naâ bí cu déì ké cie be-be temá njií, kàgàlɔ̀ŋ sam, ba sam, débágá sam ndɔ. Mé njéh mene, njeré déì lé naâ bí toò saám wa?» Bɔ́ ye bú a: «Njeré déì lé béh sám ná ŋgwêh.»
35 Depois Jesus perguntou aos discípulos: — Não faltou nada! — responderam eles.
36 À ye bɔ́ a: «Dé kènê môn sam nde cuú: nuaá né mé kàgàlɔ̀ŋ, bú a, wèh sìè beè; nuaá né mé ba, bú a, wèh sìè beè ndɔ; nuaá mé njèh salê sam, bú a, gò sɔ̀m cɔ̀gɔ̀ seèn déì, à ŋge sie bòù beè.
36 Então Jesus disse:
37 Mè tueé bí, kɔ mboón yuo kelà felè mò faá bɔ́ lé naâ te mvù Càŋe nyagá kwaá nɔ, ye: Bɔ́ kulá yií keéh aá bú yí lètenè bɔ̀ vevenê bɔ̀ teèn. Bí kɔ́ɔ ye, bɔ̀ njií mé bɔ́ lé naá giì felè mò nyagá kwaá dɔɔ́ŋ nde ye aá mboón.»
37 Pois as
38 Bɔ̀ mbɔ̀ŋ ye bú a: «Bòù fà né béh beè teèn, hên nɔ.» À ye bɔ́ a: «Wulu baá kèn.»
38 Aí os seus discípulos disseram: — Senhor, aqui estão duas espadas.
39 Yeésò yeé yuo kelà baá, à ŋaá nde cu ké te tòr Oliviê faá bèh jomò nɔ. Bɔ̀ mbɔ̀ŋ seèn ŋaá bele bú ké teèn ndɔ.
39 Jesus saiu e foi, como de costume, ao monte das Oliveiras; e os seus discípulos foram com ele.
40 À yeé baá ké teèn, ye bɔ̀ mbɔ̀ŋ a: «Bí dùà dèn Càŋ duaà, te *Sátàn bí mé veên táb sìè cú.»
40 Quando chegou ao lugar escolhido, Jesus disse:
41 À yeé tueé gi aá ménâ, à kwaá lɔ bɔ́ ndɔ, à nde ser ké toò bɔɔ̀n bèh ndɔ́ŋ-ndɔ̀ŋ mân. Wa ké teèn, à cemmé nde doó, à né Càŋ dua,
41 Então se afastou a uma distância de mais ou menos trinta metros. Ajoelhou-se e começou a orar,
42 ye bú a: «Tele mò, mɔ wò né gwaán, ŋgòrò sɔ̀m yeè mè ŋgàb gèr hên kwarè teèn. Mè né mene ménâ gwaán, bɔ́ sér faá wò né gwaán nɔ.»
42 dizendo:
43 À yeé dua gi aá ménâ, cìlì Càŋ déì suagà ké te vulúu, ŋené yuo kelà toò seèn, bɔɔ́ taré bú yo.
43 [Então um anjo do céu apareceu e o animava.
44 À cer ŋeí cu seé dé ceèr. À né Càŋ dua njegé, lemè keér bú yoòr, né doó faá húɔ́m nɔ diené ndeé den.
44 Cheio de uma grande aflição, Jesus orava com mais força ainda. O seu suor era como gotas de sangue caindo no chão.]
45 À yeé dua gi aá, à komo wuo ter ndɔ, à cu cuù ká jomo yoòr bɔ̀ mbɔ̀ŋ. À waà, sâ bɔ́ homo baá mé kú, bɔ́ baá gi lɔ́m.
45 Depois de orar, ele se levantou, voltou para o lugar onde os discípulos estavam e os encontrou dormindo, pois a tristeza deles era muito grande.
46 Ye bɔ́ a: «Bí lɔ́m ménâ cer né dé keì wa? Bí wùò dèn làŋ, bí né Càŋ dua, te Sátàn bí mé veên táb sìè cú.»
46 E disse:
47 À yeé baá bɔ́ mân tueé den, bɔ̀ nùàr kókoó mbaá kem waà ndɔ. Ké toò bɔɔ̀n lé naâ Júdàs, mbɔ̀ŋ cén déì lètenè bɔ̀ mbɔ̀ŋ yulà cùɔ̀b fà doô. À yeé waà baá, à kela nde yí toò Yeésò, te à vra kumó sie bú.
47 Jesus ainda estava falando, quando chegou uma multidão. Judas, um dos doze discípulos, que era quem guiava aquela gente, chegou perto de Jesus para beijá-lo.
48 Yeésò ye bú a: «Júdàs, wò bie feh seér cu aá Huaán Nùàr mé bɔ̀ nùàr lòù wa?»
48 Mas Jesus disse:
49 Bɔ̀ɔ́ mé naâ jomo Yeésò yeé ŋene, ye njeré déì nde né bɔɔ́, bɔ́ ye Yeésò a: «Fehtoò beèh, béh kɔ̀rè mé bòù wa?»
49 Quando os discípulos que estavam com Jesus viram o que ia acontecer, disseram: — Senhor, devemos atacar essa gente com as nossas espadas?
50 Yeésò nde sòn komo, sâ cén déì lètenè bɔɔ̀n bòù ter sɔm aá, mvur tena si njií nuaré déì tie gaâ doó; lé naâ tie nùà seê *ŋgàŋ sèmè dé koô.
50 Um deles feriu com a espada o empregado do Grande Sacerdote , cortando a sua orelha direita.
51 Yeésò yiín bɔ́ ndɔ, ye bɔ́ a: «Bí gè mé ceér sâ!» À kema njií nùà hèllè be tieè, tie seèn taré yuo cu.
51 Mas Jesus ordenou: Aí tocou na orelha do homem e o curou.
52 Jomo sâ Yeésò tueé njií mé bɔ̀ ŋgàŋ sèmè dé kokoô bɔ́ bɔ̀ gó gwà Càŋ bɔ̀ mé bɔ̀ kokoô bɔ̀ dé lɔɔ̂. Sâ bɔ́ lé nde giì naâ yoòr seèn te bɔ́ sie bú; ye bɔ́ a: «Den né faá bí mé bɔ̀ bòù mé cùgò beè-beè hên kem nde giì né yoòr nùà yîb nɔ.
52 Em seguida disse aos chefes dos sacerdotes, aos oficiais da guarda do Templo e aos líderes judeus que tinham vindo para prendê-lo:
53 Sâ, cieé dɔɔ́ŋ béh bí ké gwà Càŋ né yeé kɔɔ́ ndɔ. Cu sâ bí lé mè be yoòr njí ná ŋgwêh dé keì wa? Bí kɔ́ɔ ye: kɔ cibí baá mé terreb mân te bí nde ye mân bɔɔ́. Sâ hên baá cu biì sâ.»
53 Eu estava com vocês todos os dias no pátio do Templo, e vocês não tentaram me prender. Mas esta é a hora de vocês e também a hora do poder da escuridão.
54 Bɔ́ sie Yeésò ndɔ. Bɔ́ sie njií bú ké lɔ *ŋgàŋ sèmè dé koô.
54 Eles prenderam Jesus e o levaram até a casa do Grande Sacerdote . E Pedro os seguia de longe.
55 Piêr né bɔ́ jojomo ké bèh ndɔ́ŋ-ndɔ̀ŋ naáb bele. À wa, sâ bɔ́ fu kwaá baá we yí lètenè caâ, bɔ́ né ŋuagá den. À kela nde yí teèn ndɔ, à den nde doó kwarè bɔɔ̀n.
55 Quando acenderam uma fogueira no meio do pátio, Pedro foi e sentou-se com os que estavam em volta do fogo.
56 Nùà seê dé veèh déì ŋene kɔ bú, à né ka bú yí kwarè weè sâ ke njege den. Jomo sâ, ye bɔ̀ nùàr a: «Hên né nùàr seèn déì!»
56 Uma das empregadas o viu sentado ali perto da fogueira, olhou bem para ele e disse: — Este homem também estava com Jesus!
57 Piêr cam, ye ma doô a: «Njó mò, mè bú kɔ́ ŋgwéh.»
57 Mas Pedro negou, dizendo: — Mulher, eu nem conheço esse homem!
58 Den ser, nuaré déì wa cuù, ŋene njií bú, ye bú a: «Wò né yeé lètenè bɔɔ̀n ndɔ!» Piêr cam cu, ye bú a: «Nùàr mò, mè sam.»
58 Pouco tempo depois, um homem o viu ali e disse: — Você também é um deles! Mas Pedro respondeu: — Homem, eu não sou um deles.
59 Nde nde, lou kela sa gùm lɔ̀ŋ déì, nuaré déì waà, tueé ŋeí cu ye baá-re dé seèn mé terreb, ye bɔ́ a: «Mé gècên mene, nùà hên né nùà Galilê, bɔ́ bú né yeé kɔɔ́.»
59 Mais ou menos uma hora depois, outro insistiu: — Você estava mesmo com ele porque também é galileu.
60 Piêr cam cu, ye bú a: «Nùàr mò, mè dé sònò yeè sâ ŋgwé kɔ́ ŋgwéh lág.» À yeé baá ménâ tueé den, kwaá tuaga lɔ bú mé njéh sònò.
60 Mas Pedro respondeu: — Homem, eu não sei do que é que você está falando! Naquele instante, enquanto ele falava, o galo cantou.
61 Cu sâ, Fehtoò beèh bele seér ndɔ, ke njií Piêr, bɔ́ bú ke kwaré. Piêr munó ko cu baá-re dé mé Fehtoò beèh la tueé naâ ye bú a: «Lan mé kwaá sé nde tuagá wa, sâ wò yaáŋ aá njó baá mbei tagár, ye nyí mè kɔ́ ŋgwéh ma.»
61 Então o Senhor virou-se e olhou firme para Pedro, e ele lembrou das palavras que o Senhor lhe tinha dito: “Hoje, antes que o galo cante, você dirá três vezes que não me conhece.”
62 Piêr yeé munó ko aá ménâ, à jeré yuo doó sâ, à nde yúé njegér.
62 Então Pedro saiu dali e chorou amargamente.
63 Bɔ̀ɔ́ mé né Yeésò mɔɔ́m, né bú teèn selé yií, bɔ́ né bú lobó ndɔ.
63 Os homens que estavam guardando Jesus zombavam dele e batiam nele.
64 Bɔ́ vuɔb bú njolo, bɔ́ ye bú a: «Ŋéné kɔ́ cú-re ŋenè, jɔ̀gɔ̀ túé ke nuaá mé né wò lobo hên ye.»
64 Taparam os olhos dele e perguntavam: — Quem foi que bateu em você? Adivinhe!
65 Bɔ́ né bú gbêg hihiné kókoó mbaá haá den.
65 E diziam muitas outras coisas para insultá-lo.
66 Cieé yeé ŋaga baá, bɔ̀ kokoô bɔ̀ dé lɔɔ̂ mé bɔ̀ ŋgàŋ sèmè dé kokoô bɔ́ bɔ̀ *njí-sóù nde bilí den gi ké te *mbàgà juù. Bɔ́ ye: wèh ndê mé Yeésò ndɔ.
66 Quando amanheceu, alguns líderes dos judeus, alguns chefes dos sacerdotes e alguns mestres da Lei se reuniram. Depois mandaram levar Jesus diante do Conselho Superior .
67 À yeé waà baá, bɔ́ ye bú a: «*Nùà Cɔ̀ŋ né wò wa? Túé béh tueè.» Yeésò ye bɔ́ a: «Mè tueé kuú mene ménâ, bí biì temé teèn kwá njí ndé ŋgwéh.
67 Então lhe disseram: — Diga para nós se você é o Ele respondeu:
68 Mè bie mene bí njeré déì, bí biì sòn kòmò ndé ŋgwéh ndɔ.
68 E, se eu fizer uma pergunta, vocês não vão responder.
69 Duɔɔ̂m lan *Huaán Nùàr nde aá ké te be gaâ Càŋ terrèb den ndeé.»
69 Mas de agora em diante o
70 Bɔ́ deên dɔɔ́ŋ ndɔ, ye bú a: «Á sâ, Ŋunà Càŋ né ka wò mà.» Ye bɔ́ a: «Bí tueé né tueè, né mè.»
70 Aí todos perguntaram: — Então você é o Filho de Deus? Jesus respondeu:
71 Bɔ́ deên baá-re ye: «Béh ŋgweé gi aá sònò seèn mé tie beèh kèn. Béh sònò bɔ̀ nùàr bie sɔɔ́ cu nde né kei?»
71 E eles disseram: — Não precisamos mais de testemunhas. Nós mesmos ouvimos o que ele disse.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.