Lucas 22

Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs ACF

Sair da comparação
ACF Almeida Corrigida Fiel
1 Sâ cieé koô mé bɔ́ yieé yeé breêd mé kulu teèn sam baá dìdì. Cieé koô sâ bɔ́ yilá yeé *Páskà.
1 Estava, pois, perto a festa dos pães ázimos, chamada a páscoa.
2 Sâ bɔ̀ *ŋgàŋ sèmè dé kokoô mé bɔ̀ *njí-sóù né ceér fɔɔ́n te bɔ́ nde Yeésò lòù wulá naáb sɔm. Lòù sam, bɔ́ né bɔ̀ nùàr veéh.
2 E os principais dos sacerdotes, e os escribas, andavam procurando como o matariam; porque temiam o povo.
3 Sátàn yila Júdàs lè ndɔ. Yilí Júdàs déì né cu Iskariô; à né mbɔ̀ŋ cén déì lètenè bɔ̀ mbɔ̀ŋ yulà cùɔ̀b fà doô.
3 Entrou, porém, Satanás em Judas, que tinha por sobrenome Iscariotes, o qual era do número dos doze.
4 Yeé baá ménâ, à komo wuo ter ndɔ, à nde yoòr bɔ̀ ŋgàŋ sèmè dé kokoô mé bɔ̀ gó gwà Càŋ bɔ̀, bɔ́ bɔ́ né ceér fɔɔ́n te à feh keéh bɔ́ Yeésò, bɔ́ sie bú.
4 E foi, e falou com os principais dos sacerdotes, e com os capitães, de como lho entregaria;
5 Bɔ́ lé naá loôm mé vɔ́gɔ́-temé dé gècên, bɔ́ ye, bɔ́ nde né bú kàgàlɔ̀ŋ teèn haá yií ma.
5 Os quais se alegraram, e convieram em lhe dar dinheiro.
6 Júdàs gwaán ndɔ. À yila lom baá-re ceér fɔɔ̂n, te à feh nab kwaá bɔ́ Yeésò lòù.
6 E ele concordou; e buscava oportunidade para lho entregar sem alvoroço.
7 Sâ cieé koô mé bɔ́ yieé yeé breêd mé kulu teèn sam, waà baá ndɔ. Bɔ́ né yeé huaán sòrŋgaàŋ teèn ŋɔɔ́b, te bɔ́ yieé Páskà mé njéh.
7 Chegou, porém, o dia dos ázimos, em que importava sacrificar a páscoa.
8 Cieé sâ yeé waà baá, Yeésò ye Piêr bɔ̂ Jâŋ a: «Bí ndé nyégé kwá béh Páskà, te béh yieé.»
8 E mandou a Pedro e a João, dizendo: Ide, preparai-nos a páscoa, para que a comamos.
9 Bɔ́ ye bú a: «Wò gwaán né ye béh nde nyegé kwaá he wa?»
9 E eles lhe perguntaram: Onde queres que a preparemos?
10 Ye bɔ́ a: «Bí ndé; mɔ bí wa baá ké lɔ, bí bɔ̀ nuaré déì nde né mé lɔ̀ nòmò felè kwaré; bí bèlè sìè bú. À nde né lè gwà déì yilá ndeé.
10 E ele lhes disse: Eis que, quando entrardes na cidade, encontrareis um homem, levando um cântaro de água; segui-o até à casa em que ele entrar.
11 Bí júée nùà gwà sâ a: Nùà fèh-njèh ye júée wò a: bɔ́ bɔ̀ mbɔ̀ŋ nyî Páskà yieé nde né te gwà dé heè wa?
11 E direis ao pai de família da casa: O Mestre te diz: Onde está o aposento em que hei de comer a páscoa com os meus discípulos?
12 À nde né bí gwà dé koô mân feh, né ké ter felè mbeî, bɔ́ nyegé gi aá bèh denè gwò kèn. Bí nyégé kwá yáb doó sâ.»
12 Então ele vos mostrará um grande cenáculo mobilado; aí fazei preparativos.
13 Bɔ́ sɔm gò, bɔ́ nde kwa gi ka dɔɔ́ŋ faá Yeésò la naâ bɔ́ tueé nɔ; bɔ́ nyegé kwaá baá-re yáb Páskà teèn.
13 E, indo eles, acharam como lhes havia sido dito; e prepararam a páscoa.
14 Cu yeé wulu baá, bɔ́ bɔ̀ mbɔ̀ŋ tebê nde kaŋ yáb ndɔ.
14 E, chegada a hora, pôs-se à mesa, e com ele os doze apóstolos.
15 À ye bɔ́ a: «Mè lé gwaán kelà naâ faá bèh mân, ye kɔ béh bí yieé bilí baá Páskà, te mè ŋene ye gèr.
15 E disse-lhes: Desejei muito comer convosco esta páscoa, antes que padeça;
16 Mè tueé bí: ndɔ́g, mè ndeè Páskà yíé ŋgwé ndé cú, kɔ kwɔ̀m seèn ndeè baá ké te *Lò Càŋe ŋagá yuo kelá, sâ ye.»
16 Porque vos digo que não a comerei mais até que ela se cumpra no reino de Deus.
17 Jomo sâ à weh ŋgàb mbè ndɔ, à vra Càŋ teèn, ye bɔ́ a: «Bí wèh, bí ŋúé téná lètenè biì.
17 E, tomando o cálice, e havendo dado graças, disse: Tomai-o, e reparti-o entre vós;
18 Mè tueé bí: gi aá hên, mè ndeè mbè déì ŋúé ŋgwé ndé cú, kɔ loù mé Lò Càŋ ndeè baá bèsɔ́nè ŋené ŋagá, sâ ye.»
18 Porque vos digo que já não beberei do fruto da vide, até que venha o reino de Deus.
19 Jomo sâ à weh breêd, à vra Càŋ teèn, à kɔlé haá bɔ́, ye bɔ́ a: «Hên né ŋgàŋ yoòr mò; mè haá kuú né felè biì. Bí bɔ́ dèn mân, bí né mè teèn munó.»
19 E, tomando o pão, e havendo dado graças, partiu-o, e deu-lho, dizendo: Isto é o meu corpo, que por vós é dado; fazei isto em memória de mim.
20 Mé ŋgàb mbè à bɔɔ́ cu jomo yâb sâ ménâ ndɔ, ye bɔ́ a: «Ŋgàb hên né ŋgɔ̀ŋ dé feê mé Càŋ kɔ né mé húɔ́m mò; ber kuú né felè biì.
20 Semelhantemente, tomou o cálice, depois da ceia, dizendo: Este cálice é o novo testamento no meu sangue, que é derramado por vós.
21 «Bí kɔ́ɔ ye, nuaá mé nde né mè go sɔm né ká lètenè beèh, béh bɔ́ yáb yieé den né kɔɔ́.
21 Mas eis que a mão do que me trai está comigo à mesa.
22 Dé kuû, *Huaán Nùàr nde né faá Càŋ lé tueé naâ nɔ kuú. Njèh cén, nuaá mé yií keéh be teèn, jɔgɔ kwaá bú cie, nde né mé gèr mbiín kuú.»
22 E, na verdade, o Filho do homem vai segundo o que está determinado; mas ai daquele homem por quem é traído!
23 Bɔ́ yeé ŋgweé aá ménâ, bɔ́ duɔɔ́m baá-re lètenè bɔɔ̀n bieé kuû, ye: «Ká lètenè beèh hên neì seèn ménâ bɔɔ́ nde né kɔɔ́ wa!»
23 E começaram a perguntar entre si qual deles seria o que havia de fazer isto.
24 Bɔ̀ mbɔ̀ŋ duɔɔ́m baá-re lètenè bɔɔ̀n saán deèn, te bɔ́ ŋene kɔ nuaá mé né dé koô teèn.
24 E houve também entre eles contenda, sobre qual deles parecia ser o maior.
25 Yeésò deên ndɔ, ye bɔ́ a: «Bɔ̀ mgbèémgbè mé tàbè hihiné né bɔ̀ nùàr lòù tuú. Bɔ̀ kokoô bɔ̀ teèn ye te bɔ̀ nùàr keí bɔ́ ndɔ.
25 E ele lhes disse: Os reis dos gentios dominam sobre eles, e os que têm autoridade sobre eles são chamados benfeitores.
26 Bí té dé biì ménâ bɔ́. Dé biì, nùà koô lètenè biì a: dèn sér faá huaán maàn nɔ; nuaá mé né toò bɔ̀ nùàr a, dèn sér nùà seê bɔɔ̀n ndɔ.
26 Mas não sereis vós assim; antes o maior entre vós seja como o menor; e quem governa como quem serve.
27 Hên, mɔ bɔ̀ nùàr né fà, déì né yáb den kela, déì né yáb geé, sâ nùà koô lètenè bɔɔ̀n né dé heè wa? Ŋgweéh nùà koô né dé mé den kela yeé lòù doô wa? Sâ, bí kè cú-re kán! Ká lètenè biì, mè né seér nùà seê kɔɔ́!
27 Pois qual é maior: quem está à mesa, ou quem serve? Porventura não é quem está à mesa? Eu, porém, entre vós sou como aquele que serve.
28 «Dé biì, gèr mé mè lé naâ ŋené dɔɔ́ŋ, bí lé mè mé huún sì lɔ́ ná ŋgwêh.
28 E vós sois os que tendes permanecido comigo nas minhas tentações.
29 Mè bí kɔgɔ ké te *Lò Càŋe nyegé kwaá gi aá kèn. Né faá Tele mò lé naá giì mè nyegé kwaá nɔ.
29 E eu vos destino o reino, como meu Pai mo destinou,
30 Ké te Lò mò sâ, béh bí nde né yieé, béh ŋueé bilí kɔɔ́. Bí nde né te kɔgɔ mgbè den, bí tueé ju felè gèh bɔ̀ huaán *Iserálà yulà cùɔ̀b fà doô.»
30 Para que comais e bebais à minha mesa no meu reino, e vos assenteis sobre tronos, julgando as doze tribos de Israel.
31 Yeésò den cuù, ye Simɔ̂ŋ Piêr a: «Simɔ̂ŋ, Simɔ̂ŋ, ŋgwé nyégé bagasé: *Sátàn bie aá kèn, ye nyí nde né bí jilí. À ceéh nde né bí faá bɔ́ ceéh yeé ŋgwàgàm, te bɔ́ kobo sɔm tùlù teèn nɔ.
31 Disse também o Senhor: Simão, Simão, eis que Satanás vos pediu para vos cirandar como trigo;
32 Mè né Càŋ felè yeè dua, te ndèm yeè toò cùàrè kélá ndé cú; mɔ wò ŋa cu aá nùàr mò, te wò haá cu bɔ̀ mbaábi terreb.»
32 Mas eu roguei por ti, para que a tua fé não desfaleça; e tu, quando te converteres, confirma teus irmãos.
33 Piêr deên ndɔ, ye bú a: «Fehtoò mò, né mene gwà cibì, né mene cio, mè kuú nde né jomo yeè.»
33 E ele lhe disse: Senhor, estou pronto a ir contigo até à prisão e à morte.
34 À yeé tueé gi aá ménâ, Yeésò ye bú a: «Mè jue né wò Piêr, lan kwaá túágá ndé ŋgwéh, sâ wò yaáŋ aá njó baá mbei tagár, ye nyí mè kɔ́ ŋgwéh.»
34 Mas ele disse: Digo-te, Pedro, que não cantará hoje o galo antes que três vezes negues que me conheces.
35 Yeésò den cuù, ye bɔ́ a: «Mè lé naâ bí cu déì ké cie be-be temá njií, kàgàlɔ̀ŋ sam, ba sam, débágá sam ndɔ. Mé njéh mene, njeré déì lé naâ bí toò saám wa?» Bɔ́ ye bú a: «Njeré déì lé béh sám ná ŋgwêh.»
35 E disse-lhes: Quando vos mandei sem bolsa, alforje, ou alparcas, faltou-vos porventura alguma coisa? Eles responderam: Nada.
36 À ye bɔ́ a: «Dé kènê môn sam nde cuú: nuaá né mé kàgàlɔ̀ŋ, bú a, wèh sìè beè; nuaá né mé ba, bú a, wèh sìè beè ndɔ; nuaá mé njèh salê sam, bú a, gò sɔ̀m cɔ̀gɔ̀ seèn déì, à ŋge sie bòù beè.
36 Disse-lhes pois: Mas agora, aquele que tiver bolsa, tome-a, como também o alforje; e, o que não tem espada, venda a sua capa e compre-a;
37 Mè tueé bí, kɔ mboón yuo kelà felè mò faá bɔ́ lé naâ te mvù Càŋe nyagá kwaá nɔ, ye: Bɔ́ kulá yií keéh aá bú yí lètenè bɔ̀ vevenê bɔ̀ teèn. Bí kɔ́ɔ ye, bɔ̀ njií mé bɔ́ lé naá giì felè mò nyagá kwaá dɔɔ́ŋ nde ye aá mboón.»
37 Porquanto vos digo que importa que em mim se cumpra aquilo que está escrito: E com os malfeitores foi contado. Porque o que está escrito de mim terá cumprimento.
38 Bɔ̀ mbɔ̀ŋ ye bú a: «Bòù fà né béh beè teèn, hên nɔ.» À ye bɔ́ a: «Wulu baá kèn.»
38 E eles disseram: Senhor, eis aqui duas espadas. E ele lhes disse: Basta.
39 Yeésò yeé yuo kelà baá, à ŋaá nde cu ké te tòr Oliviê faá bèh jomò nɔ. Bɔ̀ mbɔ̀ŋ seèn ŋaá bele bú ké teèn ndɔ.
39 E, saindo, foi, como costumava, para o Monte das Oliveiras; e também os seus discípulos o seguiram.
40 À yeé baá ké teèn, ye bɔ̀ mbɔ̀ŋ a: «Bí dùà dèn Càŋ duaà, te *Sátàn bí mé veên táb sìè cú.»
40 E quando chegou àquele lugar, disse-lhes: Orai, para que não entreis em tentação.
41 À yeé tueé gi aá ménâ, à kwaá lɔ bɔ́ ndɔ, à nde ser ké toò bɔɔ̀n bèh ndɔ́ŋ-ndɔ̀ŋ mân. Wa ké teèn, à cemmé nde doó, à né Càŋ dua,
41 E apartou-se deles cerca de um tiro de pedra; e, pondo-se de joelhos, orava,
42 ye bú a: «Tele mò, mɔ wò né gwaán, ŋgòrò sɔ̀m yeè mè ŋgàb gèr hên kwarè teèn. Mè né mene ménâ gwaán, bɔ́ sér faá wò né gwaán nɔ.»
42 Dizendo: Pai, se queres, passa de mim este cálice; todavia não se faça a minha vontade, mas a tua.
43 À yeé dua gi aá ménâ, cìlì Càŋ déì suagà ké te vulúu, ŋené yuo kelà toò seèn, bɔɔ́ taré bú yo.
43 E apareceu-lhe um anjo do céu, que o fortalecia.
44 À cer ŋeí cu seé dé ceèr. À né Càŋ dua njegé, lemè keér bú yoòr, né doó faá húɔ́m nɔ diené ndeé den.
44 E, posto em agonia, orava mais intensamente. E o seu suor tornou-se como grandes gotas de sangue, que corriam até ao chão.
45 À yeé dua gi aá, à komo wuo ter ndɔ, à cu cuù ká jomo yoòr bɔ̀ mbɔ̀ŋ. À waà, sâ bɔ́ homo baá mé kú, bɔ́ baá gi lɔ́m.
45 E, levantando-se da oração, veio para os seus discípulos, e achou-os dormindo de tristeza.
46 Ye bɔ́ a: «Bí lɔ́m ménâ cer né dé keì wa? Bí wùò dèn làŋ, bí né Càŋ dua, te Sátàn bí mé veên táb sìè cú.»
46 E disse-lhes: Por que estais dormindo? Levantai-vos, e orai, para que não entreis em tentação.
47 À yeé baá bɔ́ mân tueé den, bɔ̀ nùàr kókoó mbaá kem waà ndɔ. Ké toò bɔɔ̀n lé naâ Júdàs, mbɔ̀ŋ cén déì lètenè bɔ̀ mbɔ̀ŋ yulà cùɔ̀b fà doô. À yeé waà baá, à kela nde yí toò Yeésò, te à vra kumó sie bú.
47 E, estando ele ainda a falar, surgiu uma multidão; e um dos doze, que se chamava Judas, ia adiante dela, e chegou-se a Jesus para o beijar.
48 Yeésò ye bú a: «Júdàs, wò bie feh seér cu aá Huaán Nùàr mé bɔ̀ nùàr lòù wa?»
48 E Jesus lhe disse: Judas, com um beijo trais o Filho do homem?
49 Bɔ̀ɔ́ mé naâ jomo Yeésò yeé ŋene, ye njeré déì nde né bɔɔ́, bɔ́ ye Yeésò a: «Fehtoò beèh, béh kɔ̀rè mé bòù wa?»
49 E, vendo os que estavam com ele o que ia suceder, disseram-lhe: Senhor, feriremos à espada?
50 Yeésò nde sòn komo, sâ cén déì lètenè bɔɔ̀n bòù ter sɔm aá, mvur tena si njií nuaré déì tie gaâ doó; lé naâ tie nùà seê *ŋgàŋ sèmè dé koô.
50 E um deles feriu o servo do sumo sacerdote, e cortou-lhe a orelha direita.
51 Yeésò yiín bɔ́ ndɔ, ye bɔ́ a: «Bí gè mé ceér sâ!» À kema njií nùà hèllè be tieè, tie seèn taré yuo cu.
51 E, respondendo Jesus, disse: Deixai-os; basta. E, tocando-lhe a orelha, o curou.
52 Jomo sâ Yeésò tueé njií mé bɔ̀ ŋgàŋ sèmè dé kokoô bɔ́ bɔ̀ gó gwà Càŋ bɔ̀ mé bɔ̀ kokoô bɔ̀ dé lɔɔ̂. Sâ bɔ́ lé nde giì naâ yoòr seèn te bɔ́ sie bú; ye bɔ́ a: «Den né faá bí mé bɔ̀ bòù mé cùgò beè-beè hên kem nde giì né yoòr nùà yîb nɔ.
52 E disse Jesus aos principais dos sacerdotes, e capitães do templo, e anciãos, que tinham ido contra ele: Saístes, como a um salteador, com espadas e varapaus?
53 Sâ, cieé dɔɔ́ŋ béh bí ké gwà Càŋ né yeé kɔɔ́ ndɔ. Cu sâ bí lé mè be yoòr njí ná ŋgwêh dé keì wa? Bí kɔ́ɔ ye: kɔ cibí baá mé terreb mân te bí nde ye mân bɔɔ́. Sâ hên baá cu biì sâ.»
53 Tenho estado todos os dias convosco no templo, e não estendestes as mãos contra mim, mas esta é a vossa hora e o poder das trevas.
54 Bɔ́ sie Yeésò ndɔ. Bɔ́ sie njií bú ké lɔ *ŋgàŋ sèmè dé koô.
54 Então, prendendo-o, o levaram, e o puseram em casa do sumo sacerdote. E Pedro seguia-o de longe.
55 Piêr né bɔ́ jojomo ké bèh ndɔ́ŋ-ndɔ̀ŋ naáb bele. À wa, sâ bɔ́ fu kwaá baá we yí lètenè caâ, bɔ́ né ŋuagá den. À kela nde yí teèn ndɔ, à den nde doó kwarè bɔɔ̀n.
55 E, havendo-se acendido fogo no meio do pátio, estando todos sentados, assentou-se Pedro entre eles.
56 Nùà seê dé veèh déì ŋene kɔ bú, à né ka bú yí kwarè weè sâ ke njege den. Jomo sâ, ye bɔ̀ nùàr a: «Hên né nùàr seèn déì!»
56 E como certa criada, vendo-o estar assentado ao fogo, pusesse os olhos nele, disse: Este também estava com ele.
57 Piêr cam, ye ma doô a: «Njó mò, mè bú kɔ́ ŋgwéh.»
57 Porém, ele negou-o, dizendo: Mulher, não o conheço.
58 Den ser, nuaré déì wa cuù, ŋene njií bú, ye bú a: «Wò né yeé lètenè bɔɔ̀n ndɔ!» Piêr cam cu, ye bú a: «Nùàr mò, mè sam.»
58 E, um pouco depois, vendo-o outro, disse: Tu és também deles. Mas Pedro disse: Homem, não sou.
59 Nde nde, lou kela sa gùm lɔ̀ŋ déì, nuaré déì waà, tueé ŋeí cu ye baá-re dé seèn mé terreb, ye bɔ́ a: «Mé gècên mene, nùà hên né nùà Galilê, bɔ́ bú né yeé kɔɔ́.»
59 E, passada quase uma hora, um outro afirmava, dizendo: Também este verdadeiramente estava com ele, pois também é galileu.
60 Piêr cam cu, ye bú a: «Nùàr mò, mè dé sònò yeè sâ ŋgwé kɔ́ ŋgwéh lág.» À yeé baá ménâ tueé den, kwaá tuaga lɔ bú mé njéh sònò.
60 E Pedro disse: Homem, não sei o que dizes. E logo, estando ele ainda a falar, cantou o galo.
61 Cu sâ, Fehtoò beèh bele seér ndɔ, ke njií Piêr, bɔ́ bú ke kwaré. Piêr munó ko cu baá-re dé mé Fehtoò beèh la tueé naâ ye bú a: «Lan mé kwaá sé nde tuagá wa, sâ wò yaáŋ aá njó baá mbei tagár, ye nyí mè kɔ́ ŋgwéh ma.»
61 E, virando-se o Senhor, olhou para Pedro, e Pedro lembrou-se da palavra do Senhor, como lhe havia dito: Antes que o galo cante hoje, me negarás três vezes.
62 Piêr yeé munó ko aá ménâ, à jeré yuo doó sâ, à nde yúé njegér.
62 E, saindo Pedro para fora, chorou amargamente.
63 Bɔ̀ɔ́ mé né Yeésò mɔɔ́m, né bú teèn selé yií, bɔ́ né bú lobó ndɔ.
63 E os homens que detinham Jesus zombavam dele, ferindo-o.
64 Bɔ́ vuɔb bú njolo, bɔ́ ye bú a: «Ŋéné kɔ́ cú-re ŋenè, jɔ̀gɔ̀ túé ke nuaá mé né wò lobo hên ye.»
64 E, vendando-lhe os olhos, feriam-no no rosto, e perguntavam-lhe, dizendo: Profetiza, quem é que te feriu?
65 Bɔ́ né bú gbêg hihiné kókoó mbaá haá den.
65 E outras muitas coisas diziam contra ele, blasfemando.
66 Cieé yeé ŋaga baá, bɔ̀ kokoô bɔ̀ dé lɔɔ̂ mé bɔ̀ ŋgàŋ sèmè dé kokoô bɔ́ bɔ̀ *njí-sóù nde bilí den gi ké te *mbàgà juù. Bɔ́ ye: wèh ndê mé Yeésò ndɔ.
66 E logo que foi dia ajuntaram-se os anciãos do povo, e os principais dos sacerdotes e os escribas, e o conduziram ao seu concílio, e lhe perguntaram:
67 À yeé waà baá, bɔ́ ye bú a: «*Nùà Cɔ̀ŋ né wò wa? Túé béh tueè.» Yeésò ye bɔ́ a: «Mè tueé kuú mene ménâ, bí biì temé teèn kwá njí ndé ŋgwéh.
67 És tu o Cristo? Dize-no-lo. Ele replicou: Se vo-lo disser, não o crereis;
68 Mè bie mene bí njeré déì, bí biì sòn kòmò ndé ŋgwéh ndɔ.
68 E também, se vos perguntar, não me respondereis, nem me soltareis.
69 Duɔɔ̂m lan *Huaán Nùàr nde aá ké te be gaâ Càŋ terrèb den ndeé.»
69 Desde agora o Filho do homem se assentará à direita do poder de Deus.
70 Bɔ́ deên dɔɔ́ŋ ndɔ, ye bú a: «Á sâ, Ŋunà Càŋ né ka wò mà.» Ye bɔ́ a: «Bí tueé né tueè, né mè.»
70 E disseram todos: Logo, és tu o Filho de Deus? E ele lhes disse: Vós dizeis que eu sou.
71 Bɔ́ deên baá-re ye: «Béh ŋgweé gi aá sònò seèn mé tie beèh kèn. Béh sònò bɔ̀ nùàr bie sɔɔ́ cu nde né kei?»
71 Então disseram: De que mais testemunho necessitamos? pois nós mesmos o ouvimos da sua boca.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 22, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.