Lucas 20

Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Cieé déì lé naâ teèn, Yeésò né bɔ̀ nùàr njèh ké *gwà Càŋ koô feh den, à né bɔ́ Njàgà Bagaà se. Bɔ̀ ŋgàŋ sèmè dé kokoô mé bɔ̀ njí-sóù kar waà mé bɔ̀ kokoô bɔ̀ dé lɔɔ̂ jomo,
1 Certo dia, Jesus estava no pátio do Templo ensinando o povo e anunciando o evangelho . Então chegaram ali alguns chefes dos sacerdotes e alguns mestres da Lei, junto com alguns líderes do povo,
2 bɔ́ ye Yeésò a: «Wò bɔ̀ njií hên bɔɔ́ né mé gèh terrèb dé heè? Neì wò jegé naâ kɔɔ́ wa? Túé béh tueè.»
2 e perguntaram: — Diga para nós: com que autoridade você faz essas coisas? Quem lhe deu essa autoridade?
3 Yeésò ye bɔ́ a: «Mè nde né bí ménâ bieé ndɔ: bí jɔ̀gɔ̀ túé ke mè ye:
3 Jesus respondeu:
4 Neì lé Jâŋ Bàptîs tema njií naâ kɔɔ́, ye bú a: ndé bɔ̀ nùàr kou bele wa? Lé naâ Càŋ wa, lé naâ nùàr wa?»
4 Quem deu autoridade a João para batizar? Foi Deus ou foram pessoas?
5 Bɔ́ yila mé njéh lètenè bɔɔ̀n fellé kuú ye: «Mɔ béh ye bú a: Càŋ lé Jâŋ temà naâ kɔɔ́, à tueé nde né ye béh a: béh lé temé yoòr seèn kwá njí ná ŋgwêh dé keì wa?
5 Aí eles começaram a dizer uns aos outros: — O que é que vamos dizer? Se dissermos que foi Deus, ele vai perguntar: “Então por que vocês não creram em João?”
6 Á, mɔ béh ye bú a: bɔ̀ nùàr lé bú temà naâ kɔɔ́, sâ bɔ̀ nùàr nde né béh tɔbé wulá. Lòù sam, beè bɔɔ̀n Jâŋ lé naâ *sòn-Càŋ.»
6 Mas, se dissermos que foram pessoas, esta multidão vai nos apedrejar, pois eles acham que João era profeta .
7 Yeé baá ménâ, bɔ́ ye bú a: «Béh kɔ́ ŋgwéh nuaá mé lé temà naâ bú.»
7 Por isso responderam: — Nós não sabemos quem deu autoridade a João para batizar.
8 Yeésò ye bɔ́ a: «Sâ mè bí nuaá mé jegé naâ mè túé ndé ŋgwéh ndɔ.»
8 Jesus disse:
9 Jomo sâ Yeésò si njií bɔ̀ nùàr kàn déì, ye bɔ́ a: «Nuaré déì lé kieè naâ ŋueèh seèn; à yeé dobo gi aá yab teèn, à haá kwaá ŋgɔgɔ̂ beè bɔ̀ nuaré déì te bɔ́ ke nyegé den jomo. À yuo dé seèn, à nde bèh gò dàb déì.
9 Depois Jesus contou esta parábola para o povo:
10 «Cu mé yab yeé baá bɔlé, à tema njií nùà seê seèn cén déì ké yoòr bɔ̀ kè-ŋueèh bɔ̀ doô, ye te nyí kwa yab teèn. Nùà seê doô yeé wa ké teèn, bɔ́ lobo kwɔgɔ njií cu bú jomo be be.
10 Quando chegou o tempo da colheita, ele mandou um empregado para receber a sua parte. Mas os lavradores bateram nele e o mandaram de volta sem nada.
11 Nùà ŋueèh doô tema njií cu nùà seê seèn déì. Bɔ́ nde kem sue cu bú yoòr mé séb, bɔ́ lobo kwɔgɔ njií cu bú jomo be be ndɔ.
11 O dono mandou outro empregado, mas eles também bateram nele, depois o trataram de modo vergonhoso e o mandaram de volta sem nada.
12 Lè njùg tagáre, à tema njií cu nùà seê seèn déì ndɔ; dé sâ yeé wa cu, bɔ́ duún ye baá-re bú núr, bɔ́ tulu si njií bú ké luaà ŋueèh.
12 Então ele enviou um terceiro empregado, mas os lavradores também bateram nele e o expulsaram.
13 «Nùà ŋueèh doô ye ŋene aá ménâ, ye nyí bɔɔ́ nde né naàn wee? À deên ndɔ, ye: Nyí kènê tema njií nde aá ŋuna nyî yíé-temê; merré déì dé seèn, bɔ́ nde né bú veéh.
13 Aí o dono da plantação pensou: “O que vou fazer? Já sei: vou mandar o meu filho querido. Tenho certeza de que vão respeitá-lo.”
14 Ŋuna nde ndɔ. Bɔ́ yeé nde ŋene njií baá-re bú mân, bɔ́ nyɔgɔ sòn ye: Hên né nuaá mé nde né nùà ŋueèh ŋaá sâ. Kɔ béh wula sɔm bú lòù, te ŋueèh hên ŋa dé beèh.
14 — Mas, quando os lavradores viram o filho, disseram: “Este é o filho do dono; ele vai herdar a plantação. Vamos matá-lo, e a plantação será nossa.”
15 Bɔ́ tulu nde mé bú ké luaà ŋueèh, bɔ́ wula si lɔ bú ké teèn.»
15 — Então eles jogaram o filho para fora da plantação e o mataram. Aí Jesus perguntou:
16 Yeésò den cuù, ye bɔ̀ nùàr a: «Faá bèh mân, nùà ŋueèh doô bɔɔ́ nde né bɔ́ naàn wee? Mè tueé bí, à nde cu né bɔ́ wulá sɔm gií ndɔ, à ŋueèh kwaá lɔ cu beè bɔ̀ nuaré déì.» Bɔ̀ nùàr yeé ŋgweé aá ménâ, bɔ́ ye bú a: «Ndɔ́g gèh dé sâ ndeè seèn ménâ bɔ́ ndé ŋgwéh.»
16 Ele virá, matará aqueles homens e dará a plantação a outros lavradores. Então as pessoas que estavam ouvindo disseram: — Que Deus não permita que isso aconteça!
17 Yeésò né bɔ́ njonjolò ke njegé, ye bɔ́ a: «Kàn mé bɔ́ né te mvù Càŋe nyagá kwaá hên tueé né kei? Ye:
17 Mas Jesus olhou bem para eles e disse:
18 Nuaá mé ceén die te taá sâ nde né teèn ŋerré le. Mɔ komo die seér né nuaré déì yoòr lòù, sâ nùà hèllè nde né faá fùfú nɔ nyoló den ndɔ.»
18 Quem cair em cima dessa pedra ficará em pedaços. E, se a pedra cair sobre alguém, essa pessoa vai virar pó.
19 Bɔ̀ *njí-sóù mé bɔ̀ *ŋgàŋ sèmè dé kokoô yeé ŋgweé aá ménâ, bɔ́ ŋgweé kɔ ye Yeésò kàn si njií den né mé bɔ́; bɔ́ gwaán lom aá Yeésò doó sâ sieè. Njèh cén, veéh né bɔ́ mé bɔ̀ nùàr sie yɔgɔ́.
19 Os mestres da Lei e os chefes dos sacerdotes sabiam que era contra eles que Jesus havia contado essa parábola e queriam prendê-lo ali mesmo, porém tinham medo do povo.
20 Bɔ́ duɔɔ́m bú filî, bɔ́ tema njií bɔ̀ no ké kwarè seèn faá né bɔ̀ gècên bɔ̀ nɔ, te bɔ́ ŋgweé weh ŋgòr sònò seèn, bɔ́ jɔgɔ yií bú beè ŋgɔ́mnà.
20 Então começaram a vigiar Jesus. Pagaram alguns homens para fazerem perguntas a ele. Eles deviam fingir que eram sinceros e procurar conseguir alguma prova contra Jesus. Assim os mestres da Lei e os chefes dos sacerdotes teriam uma desculpa para o prender e entregar nas mãos do Governador romano.
21 Wa ké teèn, bɔ́ ye bú a: «Nùà fèh-njèh, njií mé wò né yeé tueé, wò né bɔ̀ nùàr feh dɔɔ́ŋ né teèn yilá, béh né kɔɔ́. Wò nùàr bàlè bèh, wò né bɔ́ ceér Càŋ mé gècên mene feh dilí.
21 Esses homens perguntaram: — Mestre, sabemos que aquilo que o senhor diz e ensina é certo. Sabemos também que o senhor não julga pela aparência e ensina a verdade sobre a maneira de viver que Deus exige.
22 Sâ jɔ̀gɔ̀ túé ke béh ye: *Sóú beèh ye gwɔ̀m làmpɔ̂ŋ mgbè Rɔ̂m gwɔɔ̀m wa, té gwɔ̀m wa?»
22 Diga: é ou não é contra a nossa Lei pagar impostos ao Imperador romano?
23 Yeésò ŋene kɔ ndɔ, ye ŋgòr hên né njɔ́g ŋgòr; à ye bɔ́ a:
23 Mas Jesus percebeu a má intenção deles e disse:
24 «Bí kélé ke mè kàgàlɔ̀ŋ sâ cén déì ye.» Bɔ́ weh haá njií bú cén déì. Ye bɔ́ a: «Feh nùàr mé yilí nùàr ká teèn hên nyagá den né dé neì wa?» Bɔ́ ye bú a: «Né gi dé mgbè Rɔ̂m.»
24 — Tragam aqui uma moeda. De quem são o nome e a cara que estão gravados nela? — São do Imperador! — responderam eles.
25 À deén baá-re, ye bɔ́ a: «Sâ bɔ̀ njií mé né dé mgbè dɔɔ́ŋ, bí gwɔ̀m njí cú mé mgbè; bí bɔ̀ dé Càŋ há njí cú mé Càŋ ndɔ.»
25 Então Jesus disse:
26 À yeé tueé gi aá ménâ, hiím yɔgɔ́ bɔ́ dé tueê. Ŋgòr mé à lé naá giì toò bɔ̀ nùàr tueé dɔɔ́ŋ, bɔ́ bú teèn sìè kwà ŋgwéh.
26 Eles não puderam conseguir nenhuma prova contra Jesus diante do povo. Por isso ficaram calados, admirados com a resposta dele.
27 Bɔ̀ *Sadusiên déì bilí ndeè ká kwarè Yeésò. Sâ bɔ́ né yeé tueé ye: mɔ nùàr kuú baá, sâ gi aá, à lè cio kòmò yùò ndé cú.
27 Alguns saduceus , os quais afirmam que ninguém ressuscita, chegaram perto de Jesus
28 Bɔ́ yeé waà baá, bɔ́ ye bú a: «Nùà fèh-njèh, Músì lɔ naá giì ter nyagá kwaá, ye béh a: mɔ nuaré déì kuú kwaá lɔ véh mé huaán sam, dìm a, sàgà cú ma kû doô, à ŋar yilá cu bei ma.
28 e disseram: — Mestre, Moisés escreveu para nós a seguinte
29 Yeé baá ménâ, nuaré déì bɔ́ bɔ̀ dìm lé naâ téhbeh. Bei jɔgɔ véh, à kuú kwaá lɔ véh sâ, huaán sam.
29 Acontece que havia sete irmãos. O mais velho casou e morreu sem deixar filhos.
30 Dìm sagá weh ma kû doô, à kuú cu, huaán sam.
30 Então o segundo casou com a viúva,
31 Dìm bɔɔ̀n déì sagá weh keéh cu ndɔ. Bɔ́ né ka mé bú méménâ sagá ndeé; bɔ́ sagá laré bú téhbeh dɔɔ́ŋ, bɔ́ huaán mé ma hèllè ŋàr kwà ŋgwéh, bɔ́ kuú gi.
31 e depois, o terceiro. E assim a mesma coisa aconteceu com os sete irmãos, isto é, todos morreram sem deixar filhos.
32 Jomo sâ, ma hèllè kuú bele bɔ́ ndɔ.
32 Depois a mulher também morreu.
33 Á hên, mɔ loù sâ bɔ̀ komó ndeè baá te cio komo yuo, ma hèllè ŋa sɔm nde né veèh dé heè wa? Ŋgweéh lètenè bɔɔ̀n téhbeh dɔɔ́ŋ, bɔ́ lé naá giì bú sagá laré wa?»
33 Portanto, no dia da ressurreição, de qual dos sete a mulher vai ser esposa? Pois todos eles casaram com ela!
34 Yeésò ye bɔ́ a: «Bɔ̀ siíb bɔ́ bɔ̀ véh jɔgɔ kuú lom né ká cie.
34 Jesus respondeu:
35 Bɔ̀ɔ́ mé wulu gi aá dé *Lò Càŋ kèn, nde né te cio komó yuo, bɔ́ yila nde teèn. Ké Lò Càŋ sâ nùàr ndeè jɔ́gɔ́ kú ndé cú.
35 Mas as pessoas que merecem alcançar a ressurreição e a vida futura não vão casar lá,
36 Ké sâ nùàr ndeè kú ndé cú ndɔ, bɔ́ den seér nde aá faá bɔ̀ cìlì Càŋ nɔ. Ŋgweéh bɔ́ lé naá giì te cio komó yuo mà, bɔ́ baá gi bɔ̀ ŋunà Càŋ.
36 pois serão como os anjos e não poderão morrer. Serão filhos de Deus porque ressuscitaram.
37 Músì te mvù Càŋe tueé taré né ménâ ndɔ, ye: bɔ̀ komó nde cuù né lè cio komo yuo gií ma. À lé mân nyagá naâ te lèmè mé à nyagá né ju jìlì ŋgémbèì teèn doô, ye Nùà koô nyî né Càŋ mé bɔ̀ tele nyî Abrahâm bɔ̂ Isâk mé Jakɔ̂b né yeé dua doô ma.
37 E Moisés mostra claramente que os mortos serão ressuscitados. Quando fala do espinheiro que estava em fogo, ele escreve que o Senhor é “o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó.”
38 Mè tueé bí, Càŋ né Càŋ bɔ̀ lèlàŋ bɔ̀, à Càŋ bɔ̀ komô sam. Bí kɔ́ɔ ye, beè seèn nùàr dɔɔ́ŋ né gi bɔ̀ lèlàŋ bɔ̀.»
38 Isso mostra que Deus é Deus dos vivos e não dos mortos, pois para ele todos estão vivos.
39 Bɔ̀ *njí-sóù déì yeé ŋgweé aá ménâ, bɔ́ ye bú a: «Nùà fèh-njèh, wò tueé yií né teèn.»
39 Aí alguns mestres da Lei disseram: — Boa resposta, Mestre!
40 Yeé baá mân, nuaré déì njolo toò seèn kàgà nyì cú, ye nyí nde né bú njeré déì bieé.
40 E não tinham coragem de lhe fazer mais perguntas.
41 Yeésò ye bɔ́ a: «Bɔ́ ye Nùà Cɔ̀ŋ né *ndùté ndùtù Davîd, mé ŋgei wa?
41 Em seguida Jesus perguntou a eles:
42 Davîd mé feh seèn lé naá giì lè mvù benê tueé kwaá ye:
42 Pois o próprio Davi diz assim no livro de Salmos:
43 kɔ nyí komó silí njií gi aá bɔ̀ bùnò bɔ̀ yeè doó,
43 até que eu ponha os seus inimigos
44 Hên, mɔ Davîd mé feh seèn Nùà Cɔ̀ŋ sâ yilá né Nùà koô seèn, sâ Nùà Cɔ̀ŋ né cu ndùté ndùtù seèn wa?»
44 Se Davi chama o Messias de Senhor, como é que o Messias pode ser descendente de Davi?
45 Yeésò né mé bɔ̀ mbɔ̀ŋ seèn njolò cìlì nùàr tueé njií, ye bɔ́ a:
45 O povo todo estava escutando, e Jesus disse aos discípulos:
46 «Bí bɔ̀ŋ feh biì beè bɔ̀ njí-sóù. Bɔ́ gwaán lom né bɔ̀ cɔ̀gɔ̀ dé dèdàbe lètenè bɔ̀ nùàr su gɔɔ̀. Né mene ké tan mé ké mbartɔgɔ̂, bɔ́ ye kɔ bɔ̀ nùàr gìbì bíé bɔ́ lòù. Ké *gwà sóù bɔ́ gwaán né bèh denè dé kokoô njolò bɔ̀ nùàr. Bɔ́ nde mene bèh kùrmò lɔ nùàr dɔɔ́ŋ, né gi ménâ ndɔ.
46 — Cuidado com os
47 Bɔ́ né njèh beè bɔ̀ ma kû horó weh bele. Mɔ bɔ́ baá Càŋ dua, kɔ bɔ́ dua tugó lòù, te den faá bɔ́ né bɔ́ gècên bɔ̀ nɔ. Me tueé bí, ju sie kela nde né bɔ́ mé bɔ̀ déì.»
47 Exploram as viúvas e roubam os seus bens; e, para disfarçar, fazem orações compridas. Portanto, o castigo que eles vão sofrer será pior ainda!

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.