Lucas 19

Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Yeésò wa Jerikò ndɔ, à né lètenè lɔɔ̂ kelá.
1 Jesus entrou em Jericó e atravessava a cidade.
2 Nuaré déì lé naâ lɔ sâ teèn, yilí seèn né Jasê, à né nùà koô felè bɔ̀ wèh-kàgàlɔ̀ŋ làmpɔ̂ŋ bɔ̀. Né nùà lieê.
2 Havia ali um homem rico chamado Zaqueu, chefe dos cobradores de impostos.
3 À né ceér fɔɔ́n, ye te nyí ŋene kwa nuaá mé bɔ́ yilá né Yeésò sâ; lɔ́ŋ sam mé bɔ̀ nùàr, à lé naá cuù nùà tibî ndɔ.
3 Tentava ver Jesus, mas era baixo demais e não conseguia olhar por cima da multidão.
4 À yeé ŋene aá ménâ, à dula kela nde gè toò bɔ̀ nùàr, à sie ŋaá toú déì, à né Yeésò teèn kela den, te à ŋene ŋgweé bú ndɔ.
4 Por isso, correu adiante e subiu numa figueira-brava, no caminho por onde Jesus passaria.
5 Yeésò waà bèh sâ, à sɔm njií njolo ter, à ŋene njií bú; ye bú a: «Súágà ká doó wúwágá, Jasê; lan mè cer nde né ké gwò yeè.»
5 Quando Jesus chegou ali, olhou para cima e disse: “Zaqueu, desça depressa! Hoje devo hospedar-me em sua casa”.
6 Jasê wur suagà, à weh njií Yeésò ké gwò seèn mé vràb mene.
6 Sem demora, Zaqueu desceu e, com alegria, recebeu Jesus em sua casa.
7 Bɔ̀ nùàr yeé ŋene aá ménâ, bɔ́ duɔɔ́m ndugô, ye: Nùà hên nde ké gwò nùà veên cer seér né dé keì wa?
7 Ao ver isso, o povo começou a se queixar: “Ele foi se hospedar na casa de um pecador!”.
8 Jomo sâ Jasê komo wuo ter ndɔ, ye Yeésò a: «Fehtoò mò, mè nde né bɔ̀ njèh mò dɔɔ́ŋ fèfà kɔbé bele, mè geé haá njií bɔ̀ saâm bɔ̀ kèb déì. Mɔ mè lé naâ kàgàlɔ̀ŋ beè nuaré déì bele weh, mè nde cu né bú jomo méménâ mbei nèà haá cuú.»
8 Enquanto isso, Zaqueu se levantou e disse: “Senhor, darei metade das minhas riquezas aos pobres. E, se explorei alguém na cobrança de impostos, devolverei quatro vezes mais!”.
9 À yeé tueé gi aá ménâ, Yeésò ye: «Nùà hên né ndùté ndùtù Abrahâm ndɔ; lan, cɔ̀ŋ yilà baá te mbàgà seèn kèn.
9 Jesus respondeu: “Hoje chegou a salvação a esta casa, pois este homem também é filho de Abraão.
10 Bí kɔ́ɔ ye, bɔ̀ɔ́ mé né lòù leér le dɔɔ́ŋ, *Huaán Nùàr hên nde kuú naâ bɔ́ fɔɔ́n, te à yili sɔm bɔ́.»
10 Porque o Filho do Homem veio buscar e salvar os perdidos”.
11 Bɔ̀ɔ́ mé naâ ŋgòr hên ŋgweé, Yeésò si cu bɔ́ kàn déì. Sâ, bɔ́ baá kwarè Jerusalem, bɔ̀ nùàr baá lom munó ye, doó sâ *Lò Càŋ nde aá ŋené ŋagá.
11 A multidão estava atenta ao que Jesus dizia. Então, como ele se aproximava de Jerusalém, contou-lhes uma parábola, pois o povo achava que o reino de Deus começaria de imediato.
12 À ye bɔ́ a: «Nuaré déì lé naâ teèn, à né lè bɔ̀ŋ bɔ̀ huaán mgbè. À yeé nde aá mgbè cer, à nde lè lɔɔ́ déì bèh dàb mân, te bɔ́ lobo bú tì, à cuù, à cer ye mgbè.
12 Disse ele: “Um nobre foi chamado a um país distante para ser coroado rei e depois voltar.
13 «À yeé baá mé gò, à yilá bilí bɔ̀ seê bɔ̀ seèn yulà, à geé haá kwaá bele bɔ́ kàgàlɔ̀ŋ kám cécéné beè-beè, à ye bɔ́ a: Bí bɔ́ ŋgɔ́gɔ̀ toón mé njéh jomo; kɔ mè ndeè cuù aá. À yuo ndɔ.
13 Antes de partir, reuniu dez de seus servos e deu a cada um deles dez moedas de prata, dizendo: ‘Invistam esse dinheiro enquanto eu estiver fora’.
14 À wa toò, bɔ̀ lɔɔ́ bɔ̀ seèn bunó bú ká jomo, bɔ́ tema njií ye: Té bú tì lòbò, béh bú gwàn ŋgwéh, à mgbè beèh sam.
14 Seu povo, porém, o odiava, e enviou uma delegação atrás dele para dizer: ‘Não queremos que ele seja nosso rei’.
15 Mé njéh mene, bɔ́ lobo bú tì. À cu cuù ká lɔ lètenè bɔɔ̀n. À waà, à ye, bɔ́ yílá njî bɔ̀ seê bɔ̀ nyî doô, kɔ ŋgweé kàgàlɔ̀ŋ naâ jomo ŋar wa.
15 “Depois de ser coroado, ele voltou e chamou os servos aos quais tinha confiado o dinheiro, pois queria saber quanto haviam lucrado.
16 «Déì waà ye bú a: Dé koô, kám yeè cén doô ŋar aá kám yulà; hên nɔ.
16 O primeiro servo informou: ‘Senhor, investi seu dinheiro, e ele rendeu dez vezes a quantia recebida.
17 Mgbè doô ye bú a: Môn, wò né nùà gècên; wò né njèh memanè ke nyegé kɔɔ́, wèh bá bɔ̀ ndugo lɔɔ̂ yulà hên, wò cèr mgbè teèn.
17 “‘Muito bem!’, disse o rei. ‘Você é um bom servo. Foi fiel no pouco que lhe confiei e, como recompensa, governará dez cidades.’
18 «Dé jomò wa cuù, ye bú a: Dé koô, dé mò ŋar cu aá kám tîn déì ndɔ.
18 “O servo seguinte informou: ‘Senhor, investi seu dinheiro, e ele rendeu cinco vezes a quantia recebida’.
19 Mgbè doô ye bú a: Bɔ̀ ndugo lɔɔ̂ tîn hên baá dé yeè ndɔ; cèr á mgbè teèn kɔɔ́.
19 “‘Muito bem!’, disse o rei. ‘Você governará cinco cidades.’
20 «Déì wa cuù ndɔ, ye bú a: Dé koô, wèh cú-re kàgàlɔ̀ŋ yeè. Mè lé naâ bú te cɔ̀gɔ̀ kaga nyegé, mè leér kwaá lòù.
20 “O terceiro servo, porém, trouxe de volta apenas a quantia recebida e disse: ‘Senhor, escondi seu dinheiro para mantê-lo seguro.
21 Wò yeè né nùà yɔgɔ̂; mè veéh naâ cí. Wò mene njeré déì kɔɔ́ kwá ŋgwéh, wò né yeé mbaá weh njií. Wò mene kɔɔ́ dòbò bèh, wò né yeé mbaá kwaá njií.
21 Tive medo, pois o senhor é um homem severo. Toma o que não lhe pertence e colhe o que não plantou’.
22 «Mgbè doô ye bú a: Nùà veên faá wò nɔ! Wò ju kènê beè mò die nde né mé ŋgòr yeè sâ. Wò lé naá giì kɔɔ́ ye mè né nùà yɔgɔ̂: mè mene kɔɔ́ kwá ŋgwéh, mè né yeé mbaá weh njií. Mè mene kɔɔ́ dòbò bèh, mè né yeé mbaá kwaá njií.
22 “‘Servo mau!’, exclamou o senhor. ‘Suas próprias palavras o condenam. Se você sabia que sou homem severo, que tomo o que não me pertence e colho o que não plantei,
23 Lé bɔɔ́ naâ naàn mé wò lé mè kàgàlɔ̀ŋ mò ké te mbiîn kwá njí ná ŋgwêh te ŋar, mè cuù, sâ nòmò baá teèn wa?
23 por que não depositou meu dinheiro? Pelo menos eu teria recebido os juros.’
24 «À tueé njií mé bɔ̀ nùàr ndɔ, ye bɔ́ a: Bí ŋgà sɔ̀m bú kàgàlɔ̀ŋ sâ beè ŋgaà; bí ságá njí mé nùà kám yulà jɔ̀gɔ̀.
24 “Então, voltando-se para os outros que estavam ali perto, o rei ordenou: ‘Tomem o dinheiro deste servo e deem ao que tem dez moedas.
25 Bɔ́ ye bú a: Dé koô, á dé sâ baá gi dé seèn mé kám yulà beè nɔ.
25 “‘Mas senhor!’, disseram eles. ‘Ele já tem dez!’
26 Ye bɔ́ a: Mè tueé bí, nuaré déì nde gi né mé njèh beè, bɔ́ haá sagá cu bú déì teèn. Nuaré déì dé seèn mé njèh beè sam nde ŋgweéh, né mene dé maàn mé à né mé njéh dɔɔ́ŋ, bɔ́ nde né bú beè horó sɔm.
26 “Então o rei respondeu: ‘Sim, ao que tem, mais lhe será dado; mas do que nada tem, até o que tem lhe será tomado.
27 Dé bɔ̀ bùnò bɔ̀ mò, bí sìè ndé gî mé bɔ́ ká toò mò; bɔ́ ye mè mgbè bɔɔ̀n sam, bí wúlá sɔ̀m gí bɔ́ wulà.»
27 E, quanto a esses meus inimigos que não queriam que eu fosse seu rei, tragam-nos aqui e executem-nos na minha presença’”.
28 Yeésò yeé tueé gi aá ménâ, à gɔ kela nde gè toò bɔ̀ nùàr ndɔ, bɔ́ bɔ́ né Jerusalem ndeé.
28 Depois de contar essa história, Jesus prosseguiu rumo a Jerusalém.
29 Bɔ́ yeé wa kèbè Betafajê bɔ̂ Betanî, kwarè tòr mé bɔ́ yilá yeé tòr Oliviê, Yeésò tema keéh bɔ̀ mbɔ̀ŋ fà déì toò, ye bɔ́ a:
29 Quando chegou a Betfagé e Betânia, próximo ao monte das Oliveiras, enviou dois de seus discípulos.
30 «Bí ndé lè lɔɔ́ toò biì sâ. Mɔ bí yilá baá lɔ, bí nde né huaán vuɔmndeè ŋené. Nuaré déì née teèn ŋá lɔ́gɔ́ ŋgwéeh ye. À né te yuiî mân. Bí sè ndê mé bú.
30 “Vão àquele povoado adiante”, disse ele. “Assim que entrarem, verão amarrado ali um jumentinho no qual ninguém jamais montou. Desamarrem-no e tragam-no para cá.
31 Mɔ nuaré déì ye bí a, bí bú se né dé keì wa, bí júée bú a: Nùà Dueè gwaán né bú kɔɔ́.»
31 Se alguém perguntar: ‘Por que estão soltando o jumentinho?’, respondam apenas: ‘O Senhor precisa dele’.”
32 Bɔ́ yuo gò ndɔ, bɔ́ wa, bɔ́ kwa gi ka dɔɔ́ŋ faá Yeésò tueé naâ bɔ́ nɔ.
32 Eles foram e encontraram o jumentinho, exatamente como Jesus tinha dito.
33 Bɔ́ yeé baá ménâ se den, bɔ̀ njèh bɔ̀ bie ye bɔ́ a: «Bí huaán vuɔmndeè sâ se den né dé keì wa?»
33 E, enquanto o desamarravam, seus donos perguntaram: “Por que estão soltando o jumentinho?”.
34 Bɔ́ ye bɔ́ a: «Nùà Dueè gwaán né bú kɔɔ́.»
34 Os discípulos responderam: “O Senhor precisa dele”.
35 Jomo sâ, bɔ́ se haá njií bú mé Yeésò ndɔ; bɔ́ né bɔ̀ cɔ̀gɔ̀ bɔɔ̀n huaré weh, bɔ́ né ŋgètenè vuɔmndeè teé njií, bɔ́ né Yeésò teèn jɔgɔ́ kwaá.
35 Então trouxeram o jumentinho e lançaram seus mantos sobre o animal, para que Jesus montasse nele.
36 À yuo gò, à né ndeé, bɔ̀ nùàr né bɔ̀ cɔ̀gɔ̀ yoòr bɔɔ̀n huaré weh, bɔ́ né ceceér teé njií.
36 À medida que Jesus ia passando, as multidões espalhavam seus mantos ao longo do caminho diante dele.
37 À né ké te tòr Oliviê doô suagá ndeé, à wa kwarè Jerusalem, sâ dàm bɔ̀ mbɔ̀ŋ né ceér dueè léláŋ vɔ́gɔ́-temê samé den, bɔ́ né Càŋ ké ter seén njií. Bɔ́ né bú felè bɔ̀ fém mé bɔ́ lé naá giì ŋené dɔɔ́ŋ seén laré.
37 Quando ele chegou próximo à descida do monte das Oliveiras, seus seguidores começaram a gritar e a cantar enquanto o acompanhavam, louvando a Deus por todos os milagres maravilhosos que tinham visto.
38 Bɔ́ ye: «Càŋ a, kúlú nyégé Nùà Dueè mé ndeè né mé yilí seèn hên kulù. Cɔ̀ŋ ké ter te vulúu mé *sùsùm né dé Càŋ.»
38 “Bendito é o Rei que vem em nome do Senhor! Paz no céu e glória nas maiores alturas!”.
39 Sâ bɔ̀ *Farisiên déì lé naâ lètenè bɔ̀ nùàr doó sâ teèn. Bɔ́ ye Yeésò a: «Júée bɔ̀ mbɔ̀ŋ yeè a, bɔ́ húné-re nɔɔ́ŋ.»
39 Alguns dos fariseus que estavam entre a multidão disseram: “Mestre, repreenda seus seguidores por dizerem estas coisas!”.
40 Yeésò ye bɔ́ a: «Mè tueé bí ndɔ, mɔ bɔ́ huné mene nɔɔ́ŋ, bɔ̀ taá nde né ménâ seén den.»
40 Ele, porém, respondeu: “Se eles se calarem, as próprias pedras clamarão!”.
41 Yeésò yeé baá kwarè Jerusalem, à ke njií lɔɔ́, à yueé velé,
41 Quando Jesus se aproximou de Jerusalém e viu a cidade, começou a chorar.
42 ye lɔɔ́ a: «Nuaá mé sé naâ wò dɔlê haá, wò sé naâ yeè bú keí mé né hên ŋené kɔɔ́ nɔ. Ŋgweéh kènê leér baá njolò yeè mà.
42 “Como eu gostaria que hoje você compreendesse o caminho para a paz!”, disse ele. “Agora, porém, isso está oculto a seus olhos.
43 Kékɔɔ̀ ye, cieé déì nde né teèn, bɔ̀ bùnò bɔ̀ yeè nde né wò beè kaáŋ sie, bɔ́ kaga keéh wò yí lètenè, bɔ́ sané yilà nde né lètenè biì dɔɔ́ŋ,
43 Chegará o tempo em que seus inimigos construirão rampas para atacar seus muros e a rodearão e apertarão o cerco por todos os lados.
44 bɔ́ kibí kela mé bɔ̀ nùàr yeè doó, bɔ́ kum sɔm bí. Taá déì felè mbeî lè ndé ŋgwéh. Lòù sam, Càŋ ndeè né ye te nyí yili sɔm wò. Mé njéh mene, wò ŋéné kɔ́ ŋgwéh.»
44 Esmagarão você e seus filhos e não deixarão pedra sobre pedra, pois você não reconheceu que Deus a visitou.”
45 Yeésò yila nde yí cie gwà Càŋ koô ndɔ. À wa, sâ bɔ̀ nùàr né toón teèn bɔɔ́ den. À yeé nde ŋene njií ménâ, à yila bɔ́ cie kwɔgɔ́ sɔm keêh.
45 Então Jesus entrou no templo e começou a expulsar os que ali vendiam,
46 À né bɔ́ teèn tueé yií, ye bɔ́ a: «Né gi lè mvù Càŋe nyagá den ye: Gwà mò né lom gwà Càŋ duaà. Keí mé bɔɔ́ bí weh kwaá seér aá gùr yîb biì wa?»
46 dizendo: “As Escrituras declaram: ‘Meu templo será casa de oração’, mas vocês o transformaram num esconderijo de ladrões!”.
47 Cieé dɔɔ́ŋ Yeésò né bɔ̀ nùàr njèh ké gwà Càŋ feh den. Yeé baá môn, bɔ̀ *ŋgàŋ sèmè dé kokoô mé bɔ̀ *njí-sóù, bɔ́ bɔ̀ kokoô bɔ̀ dɔɔ́ŋ duɔɔ́m aá ceér fɔɔ̂n, te bɔ́ wula sɔm bú.
47 Jesus ensinava todos os dias no templo, mas os principais sacerdotes, os mestres da lei e outros líderes do povo planejavam matá-lo.
48 Njèh cén, bɔ́ bú sìè kwà ŋgwéh. Lòù sam, cìlì nùàr lé naâ doó, bɔ́ né ŋgòr seèn felá.
48 Contudo, não conseguiam pensar num modo de fazê-lo, pois o povo ouvia atentamente tudo que ele dizia.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.