Lucas 19
Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs NVI
1 Yeésò wa Jerikò ndɔ, à né lètenè lɔɔ̂ kelá.
1 Jesus entrou em Jericó, e atravessava a cidade.
2 Nuaré déì lé naâ lɔ sâ teèn, yilí seèn né Jasê, à né nùà koô felè bɔ̀ wèh-kàgàlɔ̀ŋ làmpɔ̂ŋ bɔ̀. Né nùà lieê.
2 Havia ali um homem rico chamado Zaqueu, chefe dos publicanos.
3 À né ceér fɔɔ́n, ye te nyí ŋene kwa nuaá mé bɔ́ yilá né Yeésò sâ; lɔ́ŋ sam mé bɔ̀ nùàr, à lé naá cuù nùà tibî ndɔ.
3 Ele queria ver quem era Jesus, mas, sendo de pequena estatura, não o conseguia, por causa da multidão.
4 À yeé ŋene aá ménâ, à dula kela nde gè toò bɔ̀ nùàr, à sie ŋaá toú déì, à né Yeésò teèn kela den, te à ŋene ŋgweé bú ndɔ.
4 Assim, correu adiante e subiu numa figueira brava para vê-lo, pois Jesus ia passar por ali.
5 Yeésò waà bèh sâ, à sɔm njií njolo ter, à ŋene njií bú; ye bú a: «Súágà ká doó wúwágá, Jasê; lan mè cer nde né ké gwò yeè.»
5 Quando Jesus chegou àquele lugar, olhou para cima e lhe disse: "Zaqueu, desça depressa. Quero ficar em sua casa hoje".
6 Jasê wur suagà, à weh njií Yeésò ké gwò seèn mé vràb mene.
6 Então ele desceu rapidamente e o recebeu com alegria.
7 Bɔ̀ nùàr yeé ŋene aá ménâ, bɔ́ duɔɔ́m ndugô, ye: Nùà hên nde ké gwò nùà veên cer seér né dé keì wa?
7 Todo o povo viu isso e começou a se queixar: "Ele se hospedou na casa de um ‘pecador’ ".
8 Jomo sâ Jasê komo wuo ter ndɔ, ye Yeésò a: «Fehtoò mò, mè nde né bɔ̀ njèh mò dɔɔ́ŋ fèfà kɔbé bele, mè geé haá njií bɔ̀ saâm bɔ̀ kèb déì. Mɔ mè lé naâ kàgàlɔ̀ŋ beè nuaré déì bele weh, mè nde cu né bú jomo méménâ mbei nèà haá cuú.»
8 Mas Zaqueu levantou-se e disse ao Senhor: "Olha, Senhor! Estou dando a metade dos meus bens aos pobres; e se de alguém extorqui alguma coisa, devolverei quatro vezes mais".
9 À yeé tueé gi aá ménâ, Yeésò ye: «Nùà hên né ndùté ndùtù Abrahâm ndɔ; lan, cɔ̀ŋ yilà baá te mbàgà seèn kèn.
9 Jesus lhe disse: "Hoje houve salvação nesta casa! Porque este homem também é filho de Abraão.
10 Bí kɔ́ɔ ye, bɔ̀ɔ́ mé né lòù leér le dɔɔ́ŋ, *Huaán Nùàr hên nde kuú naâ bɔ́ fɔɔ́n, te à yili sɔm bɔ́.»
10 Pois o Filho do homem veio buscar e salvar o que estava perdido".
11 Bɔ̀ɔ́ mé naâ ŋgòr hên ŋgweé, Yeésò si cu bɔ́ kàn déì. Sâ, bɔ́ baá kwarè Jerusalem, bɔ̀ nùàr baá lom munó ye, doó sâ *Lò Càŋ nde aá ŋené ŋagá.
11 Estando eles a ouvi-lo, Jesus passou a contar-lhes uma parábola, porque estava perto de Jerusalém e o povo pensava que o Reino de Deus ia se manifestar de imediato.
12 À ye bɔ́ a: «Nuaré déì lé naâ teèn, à né lè bɔ̀ŋ bɔ̀ huaán mgbè. À yeé nde aá mgbè cer, à nde lè lɔɔ́ déì bèh dàb mân, te bɔ́ lobo bú tì, à cuù, à cer ye mgbè.
12 Ele disse: "Um homem de nobre nascimento foi para uma terra distante para ser coroado rei e depois voltar.
13 «À yeé baá mé gò, à yilá bilí bɔ̀ seê bɔ̀ seèn yulà, à geé haá kwaá bele bɔ́ kàgàlɔ̀ŋ kám cécéné beè-beè, à ye bɔ́ a: Bí bɔ́ ŋgɔ́gɔ̀ toón mé njéh jomo; kɔ mè ndeè cuù aá. À yuo ndɔ.
13 Então, chamou dez dos seus servos e lhes deu dez minas. Disse ele: ‘Façam esse dinheiro render até à minha volta’.
14 À wa toò, bɔ̀ lɔɔ́ bɔ̀ seèn bunó bú ká jomo, bɔ́ tema njií ye: Té bú tì lòbò, béh bú gwàn ŋgwéh, à mgbè beèh sam.
14 "Mas os seus súditos o odiavam e depois enviaram uma delegação para lhe dizer: ‘Não queremos que este homem seja nosso rei’.
15 Mé njéh mene, bɔ́ lobo bú tì. À cu cuù ká lɔ lètenè bɔɔ̀n. À waà, à ye, bɔ́ yílá njî bɔ̀ seê bɔ̀ nyî doô, kɔ ŋgweé kàgàlɔ̀ŋ naâ jomo ŋar wa.
15 "Contudo, foi feito rei e voltou. Então mandou chamar os servos a quem dera o dinheiro, a fim de saber quanto tinham lucrado.
16 «Déì waà ye bú a: Dé koô, kám yeè cén doô ŋar aá kám yulà; hên nɔ.
16 "O primeiro veio e disse: ‘Senhor, a tua mina rendeu outras dez’.
17 Mgbè doô ye bú a: Môn, wò né nùà gècên; wò né njèh memanè ke nyegé kɔɔ́, wèh bá bɔ̀ ndugo lɔɔ̂ yulà hên, wò cèr mgbè teèn.
17 " ‘Muito bem, meu bom servo! ’, respondeu o seu senhor. ‘Por ter sido confiável no pouco, governe sobre dez cidades’.
18 «Dé jomò wa cuù, ye bú a: Dé koô, dé mò ŋar cu aá kám tîn déì ndɔ.
18 "O segundo veio e disse: ‘Senhor, a tua mina rendeu cinco vezes mais’.
19 Mgbè doô ye bú a: Bɔ̀ ndugo lɔɔ̂ tîn hên baá dé yeè ndɔ; cèr á mgbè teèn kɔɔ́.
19 "O seu senhor respondeu: ‘Também você, encarregue-se de cinco cidades’.
20 «Déì wa cuù ndɔ, ye bú a: Dé koô, wèh cú-re kàgàlɔ̀ŋ yeè. Mè lé naâ bú te cɔ̀gɔ̀ kaga nyegé, mè leér kwaá lòù.
20 "Então veio outro servo e disse: ‘Senhor, aqui está a tua mina; eu a conservei guardada num pedaço de pano.
21 Wò yeè né nùà yɔgɔ̂; mè veéh naâ cí. Wò mene njeré déì kɔɔ́ kwá ŋgwéh, wò né yeé mbaá weh njií. Wò mene kɔɔ́ dòbò bèh, wò né yeé mbaá kwaá njií.
21 Tive medo, porque és um homem severo. Tiras o que não puseste e colhes o que não semeaste’.
22 «Mgbè doô ye bú a: Nùà veên faá wò nɔ! Wò ju kènê beè mò die nde né mé ŋgòr yeè sâ. Wò lé naá giì kɔɔ́ ye mè né nùà yɔgɔ̂: mè mene kɔɔ́ kwá ŋgwéh, mè né yeé mbaá weh njií. Mè mene kɔɔ́ dòbò bèh, mè né yeé mbaá kwaá njií.
22 "O seu senhor respondeu: ‘Eu o julgarei pelas suas próprias palavras, servo mau! Você sabia que sou homem severo, que tiro o que não pus e colho o que não semeei.
23 Lé bɔɔ́ naâ naàn mé wò lé mè kàgàlɔ̀ŋ mò ké te mbiîn kwá njí ná ŋgwêh te ŋar, mè cuù, sâ nòmò baá teèn wa?
23 Então, por que não confiou o meu dinheiro ao banco? Assim, quando eu voltasse o receberia com os juros’.
24 «À tueé njií mé bɔ̀ nùàr ndɔ, ye bɔ́ a: Bí ŋgà sɔ̀m bú kàgàlɔ̀ŋ sâ beè ŋgaà; bí ságá njí mé nùà kám yulà jɔ̀gɔ̀.
24 "E disse aos que estavam ali: ‘Tomem dele a sua mina e dêem-na ao que tem dez’.
25 Bɔ́ ye bú a: Dé koô, á dé sâ baá gi dé seèn mé kám yulà beè nɔ.
25 " ‘Senhor’, disseram, ‘ele já tem dez! ’
26 Ye bɔ́ a: Mè tueé bí, nuaré déì nde gi né mé njèh beè, bɔ́ haá sagá cu bú déì teèn. Nuaré déì dé seèn mé njèh beè sam nde ŋgweéh, né mene dé maàn mé à né mé njéh dɔɔ́ŋ, bɔ́ nde né bú beè horó sɔm.
26 "Ele respondeu: ‘Eu lhes digo que a quem tem, mais será dado, mas a quem não tem, até o que tiver lhe será tirado.
27 Dé bɔ̀ bùnò bɔ̀ mò, bí sìè ndé gî mé bɔ́ ká toò mò; bɔ́ ye mè mgbè bɔɔ̀n sam, bí wúlá sɔ̀m gí bɔ́ wulà.»
27 E aqueles inimigos meus, que não queriam que eu reinasse sobre eles, tragam-nos aqui e matem-nos na minha frente! ’ "
28 Yeésò yeé tueé gi aá ménâ, à gɔ kela nde gè toò bɔ̀ nùàr ndɔ, bɔ́ bɔ́ né Jerusalem ndeé.
28 Depois de dizer isso, Jesus foi adiante, subindo para Jerusalém.
29 Bɔ́ yeé wa kèbè Betafajê bɔ̂ Betanî, kwarè tòr mé bɔ́ yilá yeé tòr Oliviê, Yeésò tema keéh bɔ̀ mbɔ̀ŋ fà déì toò, ye bɔ́ a:
29 Ao aproximar-se de Betfagé e de Betânia, no monte chamado das Oliveiras, enviou dois dos seus discípulos, dizendo-lhes:
30 «Bí ndé lè lɔɔ́ toò biì sâ. Mɔ bí yilá baá lɔ, bí nde né huaán vuɔmndeè ŋené. Nuaré déì née teèn ŋá lɔ́gɔ́ ŋgwéeh ye. À né te yuiî mân. Bí sè ndê mé bú.
30 "Vão ao povoado que está adiante e, ao entrarem, encontrarão um jumentinho amarrado, no qual ninguém jamais montou. Desamarrem-no e tragam-no aqui.
31 Mɔ nuaré déì ye bí a, bí bú se né dé keì wa, bí júée bú a: Nùà Dueè gwaán né bú kɔɔ́.»
31 Se alguém lhes perguntar: ‘Por que o estão desamarrando? ’ digam-lhe: ‘O Senhor precisa dele’ ".
32 Bɔ́ yuo gò ndɔ, bɔ́ wa, bɔ́ kwa gi ka dɔɔ́ŋ faá Yeésò tueé naâ bɔ́ nɔ.
32 Os que tinham sido enviados foram e encontraram o animal exatamente como ele lhes tinha dito.
33 Bɔ́ yeé baá ménâ se den, bɔ̀ njèh bɔ̀ bie ye bɔ́ a: «Bí huaán vuɔmndeè sâ se den né dé keì wa?»
33 Quando estavam desamarrando o jumentinho, os seus donos lhes perguntaram: "Por que vocês estão desamarrando o jumentinho? "
34 Bɔ́ ye bɔ́ a: «Nùà Dueè gwaán né bú kɔɔ́.»
34 Eles responderam: "O Senhor precisa dele".
35 Jomo sâ, bɔ́ se haá njií bú mé Yeésò ndɔ; bɔ́ né bɔ̀ cɔ̀gɔ̀ bɔɔ̀n huaré weh, bɔ́ né ŋgètenè vuɔmndeè teé njií, bɔ́ né Yeésò teèn jɔgɔ́ kwaá.
35 Levaram-no a Jesus, lançaram seus mantos sobre o jumentinho e fizeram que Jesus montasse nele.
36 À yuo gò, à né ndeé, bɔ̀ nùàr né bɔ̀ cɔ̀gɔ̀ yoòr bɔɔ̀n huaré weh, bɔ́ né ceceér teé njií.
36 Enquanto ele prosseguia, o povo estendia os seus mantos pelo caminho.
37 À né ké te tòr Oliviê doô suagá ndeé, à wa kwarè Jerusalem, sâ dàm bɔ̀ mbɔ̀ŋ né ceér dueè léláŋ vɔ́gɔ́-temê samé den, bɔ́ né Càŋ ké ter seén njií. Bɔ́ né bú felè bɔ̀ fém mé bɔ́ lé naá giì ŋené dɔɔ́ŋ seén laré.
37 Quando ele já estava perto da descida do monte das Oliveiras, toda a multidão dos discípulos começou a louvar a Deus alegremente, em alta voz, por todos os milagres que tinham visto. Exclamavam:
38 Bɔ́ ye: «Càŋ a, kúlú nyégé Nùà Dueè mé ndeè né mé yilí seèn hên kulù. Cɔ̀ŋ ké ter te vulúu mé *sùsùm né dé Càŋ.»
38 "Bendito é o rei que vem em nome do Senhor! " "Paz no céu e glória nas alturas! "
39 Sâ bɔ̀ *Farisiên déì lé naâ lètenè bɔ̀ nùàr doó sâ teèn. Bɔ́ ye Yeésò a: «Júée bɔ̀ mbɔ̀ŋ yeè a, bɔ́ húné-re nɔɔ́ŋ.»
39 Alguns dos fariseus que estavam no meio da multidão disseram a Jesus: "Mestre, repreende os teus discípulos! "
40 Yeésò ye bɔ́ a: «Mè tueé bí ndɔ, mɔ bɔ́ huné mene nɔɔ́ŋ, bɔ̀ taá nde né ménâ seén den.»
40 "Eu lhes digo", respondeu ele, "se eles se calarem, as pedras clamarão".
41 Yeésò yeé baá kwarè Jerusalem, à ke njií lɔɔ́, à yueé velé,
41 Quando se aproximou e viu a cidade, Jesus chorou sobre ela
42 ye lɔɔ́ a: «Nuaá mé sé naâ wò dɔlê haá, wò sé naâ yeè bú keí mé né hên ŋené kɔɔ́ nɔ. Ŋgweéh kènê leér baá njolò yeè mà.
42 e disse: "Se você compreendesse neste dia, sim, você também, o que traz a paz! Mas agora isso está oculto aos seus olhos.
43 Kékɔɔ̀ ye, cieé déì nde né teèn, bɔ̀ bùnò bɔ̀ yeè nde né wò beè kaáŋ sie, bɔ́ kaga keéh wò yí lètenè, bɔ́ sané yilà nde né lètenè biì dɔɔ́ŋ,
43 Virão dias em que os seus inimigos construirão trincheiras contra você, e a rodearão e a cercarão de todos os lados.
44 bɔ́ kibí kela mé bɔ̀ nùàr yeè doó, bɔ́ kum sɔm bí. Taá déì felè mbeî lè ndé ŋgwéh. Lòù sam, Càŋ ndeè né ye te nyí yili sɔm wò. Mé njéh mene, wò ŋéné kɔ́ ŋgwéh.»
44 Também a lançarão por terra, você e os seus filhos. Não deixarão pedra sobre pedra, porque você não reconheceu o tempo em que Deus a visitaria".
45 Yeésò yila nde yí cie gwà Càŋ koô ndɔ. À wa, sâ bɔ̀ nùàr né toón teèn bɔɔ́ den. À yeé nde ŋene njií ménâ, à yila bɔ́ cie kwɔgɔ́ sɔm keêh.
45 Então ele entrou no templo e começou a expulsar os que estavam vendendo.
46 À né bɔ́ teèn tueé yií, ye bɔ́ a: «Né gi lè mvù Càŋe nyagá den ye: Gwà mò né lom gwà Càŋ duaà. Keí mé bɔɔ́ bí weh kwaá seér aá gùr yîb biì wa?»
46 Disse-lhes: "Está escrito: ‘A minha casa será casa de oração’; mas vocês fizeram dela ‘um covil de ladrões’".
47 Cieé dɔɔ́ŋ Yeésò né bɔ̀ nùàr njèh ké gwà Càŋ feh den. Yeé baá môn, bɔ̀ *ŋgàŋ sèmè dé kokoô mé bɔ̀ *njí-sóù, bɔ́ bɔ̀ kokoô bɔ̀ dɔɔ́ŋ duɔɔ́m aá ceér fɔɔ̂n, te bɔ́ wula sɔm bú.
47 Todos os dias ele ensinava no templo. Mas os chefes dos sacerdotes, os mestres da lei e os líderes do povo procuravam matá-lo.
48 Njèh cén, bɔ́ bú sìè kwà ŋgwéh. Lòù sam, cìlì nùàr lé naâ doó, bɔ́ né ŋgòr seèn felá.
48 Todavia, não conseguiam encontrar uma forma de fazê-lo, porque todo o povo estava fascinado pelas suas palavras.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.