Lucas 10
Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs ARA
1 Jomo sâ, Fehtoò beèh balé sɔm cu bɔ̀ mbɔ̀ŋ déì yulà téhbeh cùɔ̀b fà ndɔ, à tema keéh bɔ́ toò fèfà fèfà, te bɔ́ nde te lɔɔ́ hihinê mé à nde né teèn ndeé ndɔ.
1 Depois disto, o Senhor designou outros setenta; e os enviou de dois em dois, para que o precedessem em cada cidade e lugar aonde ele estava para ir.
2 Ye bɔ́ a: «Yab bɔlé lom né ŋgún. Njèh cén, bɔ̀ seê bɔ̀ mé nde né ká lɔ kwaá bilí njiî màgà ŋgwéh. Bí bɔ̀ŋ nùà njèh bɔɔ̀ŋ, te à tema njií bɔ̀ seê bɔ̀ teèn, te bɔ́ kwa bilí njiî bú mé njéh ká lɔ.
2 E lhes fez a seguinte advertência: A seara é grande, mas os trabalhadores são poucos. Rogai, pois, ao Senhor da seara que mande trabalhadores para a sua seara.
3 «Bí ndé-re. Mè bí hên yi njií né faá bɔ̀ huaán sòrŋgaàŋ lètenè bɔ̀ ŋgùì nɔ.
3 Ide! Eis que eu vos envio como cordeiros para o meio de lobos.
4 Bí té njeré déì beè wèh sìè: né mene kàgàlɔ̀ŋ, né mene ba, né mene débágá, bí té beè wèh sìè. Bí té nuaré déì ceér dueè njébá bíé gɔ̀.
4 Não leveis bolsa, nem alforje, nem sandálias; e a ninguém saudeis pelo caminho.
5 Mɔ bí nde aá gwò nuaré déì yilá, bí jɔ̀gɔ̀ júée bɔ̀ gwà bɔ̀ a: Kùsèm, dɔlê a dèn mé bí ma!
5 Ao entrardes numa casa, dizei antes de tudo: Paz seja nesta casa!
6 Mɔ nùà bagaà déì né gwò sâ teèn, sâ dɔlê biì nde né felè seèn den. Mɔ sam, bí jɔ́gɔ́ yùò cú mé dɔlê biì.
6 Se houver ali um filho da paz, repousará sobre ele a vossa paz; se não houver, ela voltará sobre vós.
7 Mɔ bí baá gwò sâ, bí dèn lè teèn, bí yíé, bí ŋúé dèn bɔ̀ njií mé bɔ́ haá né bí dɔɔ́ŋ gwò sâ. Bí kɔ́ɔ ye, nùà seê yieé né mé seé seèn. Bí té gùgwò lób ndé bèlè.
7 Permanecei na mesma casa, comendo e bebendo do que eles tiverem; porque digno é o trabalhador do seu salário. Não andeis a mudar de casa em casa.
8 «Mɔ bí wa lè lɔɔ́ déì, bɔ́ né bí teèn sie nyegé, bí yíé lòm ká bɔ̀ njií mé bɔ́ né bí haá.
8 Quando entrardes numa cidade e ali vos receberem, comei do que vos for oferecido.
9 Bí táré sɔ̀m bèlè bɔ̀ beên bɔ̀ lɔ sâ tarè, bí júée bɔ̀ lɔɔ̂ bɔ̀ a: Càŋ baá mé Mbàm seèn ká kwarè bɔɔ̀n si ndeê ma.
9 Curai os enfermos que nela houver e anunciai-lhes: A vós outros está próximo o reino de Deus.
10 «Mɔ bí wa lè lɔɔ́ déì, bɔ́ bí teèn wèh ŋgwéh, bí ndé ké mbartɔgɔ̂, bí júée bɔ̀ lɔɔ̂ bɔ̀ a:
10 Quando, porém, entrardes numa cidade e não vos receberem, saí pelas ruas e clamai:
11 fùfú lɔɔ́ bɔɔ̀n sâ ma, bú a, ndé cú mé bɔ́, à té béh gulè mbaá mègè lè. Bí júée bɔ́ a: Njèh cén, bɔ́ kɔ́ɔ ye, Càŋ baá mé Mbàm seèn kwarè bɔɔ̀n si ndeê ma.
11 Até o pó da vossa cidade, que se nos pegou aos pés, sacudimos contra vós outros. Não obstante, sabei que está próximo o reino de Deus.
12 Mè tueé bí, sâ loù téná-juù, gèr ŋene kela nde né lɔɔ́ hèllè mé *Sɔ́dɔ̀m.»
12 Digo-vos que, naquele dia, haverá menos rigor para Sodoma do que para aquela cidade.
13 Yeésò deén baá-re ye: «Wò lɔɔ́ Korasêŋ, wò nde né meì bɔ̀ gèr ŋené! Becaida wò nde né gèr ŋené ndɔ! Mɔ gèh fém mé lé bɔɔ́ naâ lètenè biì hên sé bɔɔ́ naâ ké Tîr bɔ̂ Sídɔ̀ŋ, mè tueé bí, dàb mé bɔ̀ nùàr ké sâ sé lɔ temé kweéh seér gi aá kèn, bɔ́ den ka nde doó, bɔ́ yií wè, bɔ́ su tou, te feh keéh ye bɔ́ kweéh seér aá temé.
13 Ai de ti, Corazim! Ai de ti, Betsaida! Porque, se em Tiro e em Sidom, se tivessem operado os milagres que em vós se fizeram, há muito que elas se teriam arrependido, assentadas em pano de saco e cinza.
14 Mè tueé bí, loù ju tenâ, gèr dé biì taré kela nde né kɔɔ́ mé dé Tîr bɔ̂ Sídɔ̀ŋ hèllè.
14 Contudo, no Juízo, haverá menos rigor para Tiro e Sidom do que para vós outras.
15 Déì né cu wò Kapernahûm; wò munó né ye, nyí nde né ké te vulúu ŋgulí waá wa? Ndɔ́g, mè tueé wò, bɔ́ wò ba njií seér nde né ké ndugo bɔ̀ càŋ; kwá yeè!»
15 Tu, Cafarnaum, elevar-te-ás, porventura, até ao céu? Descerás até ao inferno.
16 À den cuù ye bɔ̀ mbɔ̀ŋ seèn a: «Mè tueé bí, nuaá mé né sòn biì ŋgweé dɔɔ́ŋ ŋgweé né sòn mò. Nuaá mé né bí ŋgɔɔ́n, ŋgɔn né mè ndɔ. Nuaá mé ŋgɔn mè, ŋgɔn né Nuaá mé lé temà naâ mè.»
16 Quem vos der ouvidos ouve-me a mim; e quem vos rejeitar a mim me rejeita; quem, porém, me rejeitar rejeita aquele que me enviou.
17 Bɔ̀ tebé bɔ̀ yulà téhbeh cùɔ̀b fà doô cu cuù mé vɔ́gɔ́-temé, bɔ́ ye Yeésò a: «Fehtoò beèh, njií mé béh tueé naâ mé yilí yeè dɔɔ́ŋ, né mene bɔ̀ tándulu, bɔ́ naá giì sòn beèh ŋgweé.»
17 Então, regressaram os setenta, possuídos de alegria, dizendo: Senhor, os próprios demônios se nos submetem pelo teu nome!
18 Yeésò ye bɔ́ a: «Mè naâ *Sátàn ŋené njií, à die suagà naâ ter faá mbàn nɔ.»
18 Mas ele lhes disse: Eu via Satanás caindo do céu como um relâmpago.
19 À deén baá-re ndɔ, ye bɔ́ a: «Mè lé naâ bí terreb haá, te bí dobo keéh bɔ̀ sàb mé taŋtàŋ gulè; bí né Sátàn mé be terrèb seèn mene gulè dobo keéh, njeré déì bí bɔ́ ndé ŋgwéh.
19 Eis aí vos dei autoridade para pisardes serpentes e escorpiões e sobre todo o poder do inimigo, e nada, absolutamente, vos causará dano.
20 Njèh cén, bí té vrà ye bɔ̀ tándulu ŋgweé aá sòn biì kèn. Yilí biì mé baá ké te vulúu nyagá den, bí jɔ̀gɔ̀ vrà sér cí.»
20 Não obstante, alegrai-vos, não porque os espíritos se vos submetem, e sim porque o vosso nome está arrolado nos céus.
21 Loù sâ Yeésò lé naá loôm mé vɔ́gɔ́-temé dé gècên. Lòù sam, Cúcuí Ŋagâ lé naâ bú yoòr ŋgulí. Yeé baá ménâ, à vra Càŋ, ye bú a: «È môn, Tele mò, vulú bɔ̂ tàbè né gi beè yeè, mè vra baá wò! Lòù sam, njií mé né njolò bɔ̀ kɔ́gɔ̀n bɔ̀ mé bɔ̀ lo bɔ̀ cibi mbaá leér den, njua yeè mé wò bɔ́ feh keéh seér né mé bɔ̀ huaán tetɔɔ̂r mân. È môn, Tele mò! Sâ né njií mé wò gwaán nê.
21 Naquela hora, exultou Jesus no Espírito Santo e exclamou: Graças te dou, ó Pai, Senhor do céu e da terra, porque ocultaste estas coisas aos sábios e instruídos e as revelaste aos pequeninos. Sim, ó Pai, porque assim foi do teu agrado.
22 «Mè tueé bí, Tele mò njèh dɔɔ́ŋ kwaá lɔ gi né beè mò. Mé njéh mene nuaré déì kɔ́ ŋgwéh ye: hên né Huaán; gi cu né ka Tele. Nuaré déì kɔ́ ŋgwéh ye: hên né Tele ndɔ, gi cu né ka Huaán mé bɔ̀ɔ́ mé Huaán né bɔ́ Tele feh doô.»
22 Tudo me foi entregue por meu Pai. Ninguém sabe quem é o Filho, senão o Pai; e também ninguém sabe quem é o Pai, senão o Filho, e aquele a quem o Filho o quiser revelar.
23 Yeé gi aá, à bele seér, à tueé njií lom mé bɔ̀ mbɔ̀ŋ seèn, ye bɔ́ a: «Dé biì, njua biì wa. Lòù sam, bí ŋene né bɔ̀ njií hên mé njolo.
23 E, voltando-se para os seus discípulos, disse-lhes particularmente: Bem-aventurados os olhos que veem as coisas que vós vedes.
24 Mè tueé bí, dàm bɔ̀ *sòn-Càŋ bɔ̀ mé bɔ̀ mgbè kókoó mbaá lɔ ye te bɔ́ ŋene faá bí né ŋené hên, ndɔ́g; bɔ́ ye te bɔ́ ŋgweé kwa faá bí né ŋgweé hên, ndɔ́g ndɔ, dɔɔ́ŋ lé naá giì bɔ́ liím.»
24 Pois eu vos afirmo que muitos profetas e reis quiseram ver o que vedes e não viram; e ouvir o que ouvis e não o ouviram.
25 *Njí-sóù déì ndeè Yeésò sòn felá weh, ye bú a: «Nùà fèh-njèh, mè bɔɔ́ nde né naàn, te mè kwa ye yɔ̀ŋ dé ndeèr wa?»
25 E eis que certo homem, intérprete da Lei, se levantou com o intuito de pôr Jesus à prova e disse-lhe: Mestre, que farei para herdar a vida eterna?
26 Yeésò ye bú a: «Bɔ́ te sóu nyagá né kei wa? Wò teèn ŋgweé yeé naàn wa?»
26 Então, Jesus lhe perguntou: Que está escrito na Lei? Como interpretas?
27 Nùà hèllè ye bú a: «Bɔ́ nyagá kwaá né ye: Gwàn gí Càŋ Nùà Dueè mé temé yeè mene, mé càŋ yeè mene, mé terreb yeè mene, mé mùnò yeè mene dɔɔ́ŋ ma; wò gwaán cu mbeí yeè faá wò gwaán né ŋgàŋ yoòr yeè nɔ.»
27 A isto ele respondeu: Amarás o Senhor, teu Deus, de todo o teu coração, de toda a tua alma, de todas as tuas forças e de todo o teu entendimento; e: Amarás o teu próximo como a ti mesmo.
28 Yeésò ye bú a: «Môn, wò tueé yií né teèn. Ndé bɔ́ dèn ká méménâ nág, te wò yili yuo ye.»
28 Então, Jesus lhe disse: Respondeste corretamente; faze isto e viverás.
29 Nùà hèllè bie nyegé cu, te bɔ̀ nùàr ye nyí né nùà gècên, ye bú a: «Neì né cu mbeí mò kɔɔ́ wa?»
29 Ele, porém, querendo justificar-se, perguntou a Jesus: Quem é o meu próximo?
30 Yeésò deên ndɔ, ye bú a: «Nuaré déì lé yuoó naâ Jerusalem, à né ké Jerikò suagá ndeé, à wa ceér dueè beré déì, à die yila beè bɔ̀ yîb bɔ̀ wúlá-feèh déì. Bɔ́ huaré gi bú cɔ̀gɔ̀ yoòr, bɔ́ lobo si lɔ bú ceér dueè, sâ à nde aá kuú dɔlé.
30 Jesus prosseguiu, dizendo: Certo homem descia de Jerusalém para Jericó e veio a cair em mãos de salteadores, os quais, depois de tudo lhe roubarem e lhe causarem muitos ferimentos, retiraram-se, deixando-o semimorto.
31 «*Ŋgàŋ sèmè déì naâ jomo seèn ndɔ, à waà, à né bú yí doó ŋené njií, à wɔɔ́ŋ kela sa.
31 Casualmente, descia um sacerdote por aquele mesmo caminho e, vendo-o, passou de largo.
32 Nùà *Levî déì wa cuù, ŋene njií bú yí doó, wɔɔ́ŋ kela cu ménâ ndɔ.
32 Semelhantemente, um levita descia por aquele lugar e, vendo-o, também passou de largo.
33 «Nùà *Samarî déì naâ bèh gò seèn, à waà jomo bɔɔ̀n, à ŋene njií nùà doô yí doó, jere bɔɔ́ bú njèh,
33 Certo samaritano, que seguia o seu caminho, passou-lhe perto e, vendo-o, compadeceu-se dele.
34 à suaga die doó, à se weh kómó mé mbè seèn lè baà, à berré njií bú lè nyer-e, à yaga nyegé, à kaga nyegé gi bú bɔ̀ nyer sâ dɔɔ́ŋ, à jɔgɔ kwaá bú ŋgètenè nyaàm, à derré njií bú ké lɔ, à nde gwɔm bèh cèrrè lòù, à ke nyegé bú ndɔ.
34 E, chegando-se, pensou-lhe os ferimentos, aplicando-lhes óleo e vinho; e, colocando-o sobre o seu próprio animal, levou-o para uma hospedaria e tratou dele.
35 Cieé ŋaga, à sɔm kwaá lɔ nùà gwà kàgàlɔ̀ŋ déì, lé naâ kám fà, ye bú a: kè nyégé nyí nùà hên jomo mé njéh. Bɔ̀ njií mé wò nde cu né felèbɔ̀ sagá dɔɔ́ŋ, mɔ nyí cuù baá, nyí nde né wò gwɔm gií.»
35 No dia seguinte, tirou dois denários e os entregou ao hospedeiro, dizendo: Cuida deste homem, e, se alguma coisa gastares a mais, eu to indenizarei quando voltar.
36 Yeésò yeé tueé gi aá, ye njí-sóù doô a: «Beè yeè, lètenè bɔ̀ nùà tagâr hên, dé heè né mbeí nuaá mé lé die yilà naâ beè bɔ̀ yíb bɔ̀ doô kɔɔ́ wa?»
36 Qual destes três te parece ter sido o próximo do homem que caiu nas mãos dos salteadores?
37 Njí-sóù hèllè ye bú a: «Mbeí seèn né dé mé kɔɔ̀ naâ bú jere doô.» Yeésò ye bú a: «Mé wò mene, ndé ménâ bɔɔ́ ndɔ.»
37 Respondeu-lhe o intérprete da Lei: O que usou de misericórdia para com ele. Então, lhe disse: Vai e procede tu de igual modo.
38 Yeésò bɔ́ bɔ̀ mbɔ̀ŋ né ka ndeé, bɔ́ wa lè lɔɔ́ déì; ma déì weh njií bɔ́ ké lɔ seèn; yilí ma sâ né Mártà.
38 Indo eles de caminho, entrou Jesus num povoado. E certa mulher, chamada Marta, hospedou-o na sua casa.
39 Ma sâ lé naâ mé dìm teèn ndɔ. Yilí dìm né Marî. Marî lé dé seèn ndeè naâ ké kwarè Fehtoò beèh, à den nde ka seèn, bɔ̀ njií mé Yeésò né tueé dɔɔ́ŋ, à né felá den.
39 Tinha ela uma irmã, chamada Maria, e esta quedava-se assentada aos pés do Senhor a ouvir-lhe os ensinamentos.
40 Sâ Mártà né ké gwò mé seé yâb feh hihinê kwaré. À ŋar waà ndɔ, ye Yeésò a: «Fehtoò beèh, wò yúlá ŋgwéh mé dìm mò kwaá lɔ né mè seé yâb beè mé huún wa? Sâ júée bú a, ndê gàm mè teèn.»
40 Marta agitava-se de um lado para outro, ocupada em muitos serviços. Então, se aproximou de Jesus e disse: Senhor, não te importas de que minha irmã tenha deixado que eu fique a servir sozinha? Ordena-lhe, pois, que venha ajudar-me.
41 Fehtoò beèh ye bú a: «Mártà, Mártà, wò dé yeè nyamé le né mé njèh ŋgún bɔɔ́ larê.
41 Respondeu-lhe o Senhor: Marta! Marta! Andas inquieta e te preocupas com muitas coisas.
42 Kɔ́ɔ ye, dé bagaà né cén. Marî dé seèn ke sɔm né dé mé huɔm kela né kɔɔ́. Nuaré déì ndeè bú beè lùàgà sɔ̀m ndé cú.»
42 Entretanto, pouco é necessário ou mesmo uma só coisa; Maria, pois, escolheu a boa parte, e esta não lhe será tirada.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.