João 6
Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs BKJ
1 Jomo sâ Yeésò sela yuo kela yí sòn tub Galilê kèb yagâ. Yilí tub sâ déì né Tiberiâde ndɔ.
1 Após estas coisas Jesus partiu para o outro lado do mar da Galileia, que é o mar de Tiberíades.
2 Bɔ̀ nùàr ŋgún kem bele cu bú jomo. Lòù sam, bɔ́ lé naâ fém seèn ŋené, à lé naâ bɔ̀ beén bɔ̀ taré sɔm.
2 E uma grande multidão o seguia, porque eles viam seus milagres que operava sobre os enfermos.
3 Yeésò wa, à ŋaá nde ké te kun tòre, bɔ́ bɔ̀ mbɔ̀ŋ seèn den nde doó.
3 E Jesus subiu ao monte, e assentou-se ali com os seus discípulos.
4 Sâ *Páskà, cieé koô bɔ̀ *Jûf, nde aá feí.
4 E a páscoa, a festa dos judeus, estava próxima.
5 Yeésò yeé sɔm njií njolo ter, à ke bɔ̀ nùàr baá ká yoòr seèn kem ndeê, à tueé njií mé Filîp, ye bú a: «Yáb mé nde né bɔ̀ nùà hên koó laré, béh ŋge kwa nde né he wa?»
5 Então Jesus levantando os seus olhos e vendo que uma grande multidão vinha até ele, disse a Filipe: Onde nós compraremos pão, para que estes possam comer?
6 Sâ njií mé à nde né bɔɔ́, à né gi dé seèn kɔɔ́, à tueé ke né dé tueê, te à ŋgweé njií mé Filîp nde né bú tueé.
6 Mas dizia isso para pôr à prova; porque ele bem sabia o que ia fazer.
7 Filîp deên ndɔ, ye bú a: «Kàgàlɔ̀ŋ dé yáb ŋgeè, te koó bɔ̀ nùà hên la né mene kám yuií fà, wúlú ndé ŋgwéh, nùà kàn hàm njeré déì kwà nyì ndé ŋgwéh.»
7 Filipe respondeu-lhe: Duzentos denários de pão não são o suficiente, para que cada um deles tome um pouco.
8 Mbɔ̀ŋ seèn cén déì den cuù ndɔ, dé sâ yilí seèn né Andrê, dìm Simɔ̂ŋ-Piêr, ye bú a:
8 Um dos seus discípulos, André, irmão de Simão Pedro, disse-lhe:
9 «Huaán déì né lètenè beèh hên teèn, à né mé breêd tîn bɔ̂ ŋgò fà beè. Á, dé sâ seèn mé bɔ̀ nùàr hên bɔɔ́ sɔm nde né kei wa?»
9 Está aqui um rapaz que tem cinco pães de cevada e dois pequenos peixes; mas o que é isso para tantos?
10 Yeé baá ménâ, Yeésò ye bɔ́ a: «Bí júée bɔ̀ nùàr a, bɔ́ dèn ndé gí doó.» Nyure lé naâ ké bèh sâ kókoó ndɔ. Bɔ́ den nde gi doó te sòn seèn. Bɔ̀ siíb lé ndeè naâ teèn njèh kám tîn mân.
10 E disse Jesus: Fazei os homens se assentarem. E havia muita grama naquele lugar. Assim os homens se sentaram, em número de aproximadamente cinco mil.
11 Yeésò weh bɔ̀ breêd doô ndɔ, à vra Càŋ teèn, à geé haá njií mé bɔ̀ɔ́ mé den ndeè naâ doó sâ; à geé haá cu bɔ́ ŋgò ménâ ndɔ. Bɔ́ yieé keéh bèh mé bɔ́ gwaán nê.
11 E Jesus tomou os pães, e havendo dado graças, ele distribuiu para os discípulos, e os discípulos, para os que estavam assentados; e do mesmo modo os peixes, quanto eles queriam.
12 Bɔ́ yeé yieé fulu gi aá, ye bɔ̀ mbɔ̀ŋ seèn a: «Bí ŋùàn bílí cú bɔ̀ dé mé leé naâ doô dɔɔ́ŋ, te mbaá vù lè cú.»
12 E, quando estavam saciados, ele disse aos seus discípulos: Recolhei os pedaços que sobraram, para que nada se perca.
13 Bɔ̀ mbɔ̀ŋ ŋuaán bilí bɔ̀ ndilí breêd tîn jɔ̀gɔ̀ hèllè, yuú sɔgɔ́ yulà cùɔ̀b fà.
13 Recolheram, pois, e encheram doze cestos de pedaços dos cinco pães de cevada, que sobejaram aos que haviam comido.
14 Te bɔ̀ nùàr yeé nde ŋene njií cu baá-re fém mé Yeésò bɔɔ́ naâ doô, bɔ́ tueé njií lom aá bèsɔ́nè mbaá, ye: «Mé gècên mene, nùà hên né *sòn-Càŋ mé bɔ́ lé ye à ndeè né ká lè wɔ́ŋe ndeê doô.»
14 Então, vendo aqueles homens o milagre que Jesus tinha feito, diziam: Este é verdadeiramente o profeta que devia vir ao mundo.
15 Yeésò ŋene kɔ ndɔ ye, bɔ́ nde né nyí dé terrèb weh, te bɔ́ lobo nyí tì ma. Yeé baá ménâ, à sua yuo lètenè bɔɔ̀n doó sâ mé huún, à ŋaá nde cu ké te kun tòre.
15 Percebendo, pois, Jesus que estavam prestes a vir e levá-lo à força para o fazerem rei, ele partiu novamente sozinho para o monte.
16 Yeé baá liyilì, bɔ̀ mbɔ̀ŋ seèn suaga nde ké sòn tuùb ndɔ,
16 E, chegando à tarde, os seus discípulos desceram para o mar.
17 bɔ́ nde yila kɔm, te bɔ́ sela yuo kela tub kèb yágà te lèmè Kapernahûm mân. Sâ cibí yili gi aá kèn, Yeésò née bɔ́ kwà sìè ŋgwéeh ye ndɔ.
17 E, entrando no barco, foram para o mar em direção a Cafarnaum. E já era escuro, e Jesus ainda não tinha vindo até eles.
18 Bɔ́ né ka ndeé, fu né lom dùà mé terreb kobó taré yilá, né nòmò dùà dɔɔ́ŋ jilí ŋellé.
18 E o mar se levantou, porque um grande vento assoprava.
19 Bɔ́ né ka ndeé, bɔ́ kɔgɔ́ yɔŋ kílòmétà tîn mé ténjén, bɔ́ ŋene njií Yeésò, à né ká yoòr bɔɔ̀n felè nòmò gɔ ndeê, à ndeè ká kwarè kɔɔ̀m waâ, sâ bɔ̀ mbɔ̀ŋ nde aá mé veéh kuú.
19 Tendo, pois, remado uns vinte e cinco ou trinta estádios, eles viram Jesus andando sobre o mar, e aproximando-se do barco, e eles ficaram com medo.
20 À deên ndɔ, ye bɔ a: «Né mè, bí té vèh!»
20 Mas ele lhes disse: Sou eu; não temais.
21 Bɔ́ yeé nde aá bú te kɔme weh yií, sâ kɔm hèllè wa gi aá yí sòn ŋgɔ̀m bèh mé bɔ́ nde né teèn sâ.
21 Então eles de boa vontade o receberam no barco; e imediatamente o barco chegou à terra para onde iam.
22 Cieé ŋaga, bɔ̀ nùàr mé lé cer leé naâ dé bɔɔ̀n yí jomo sòn tuùb kèb yágà doô, ŋene kɔ ndɔ, ye kɔm lé naá cegê doó sâ cén; Yeésò lé teèn yílá ná ŋgwêh, bɔ̀ mbɔ̀ŋ seèn lé mé njéh kèb yágà yila ndeè naâ léláŋ bɔɔ̀n.
22 No dia seguinte, quando a multidão que ficara no outro lado do mar viu que não havia ali nenhum outro barco, exceto aquele no qual seus discípulos haviam entrado, e que Jesus não entrara com seus discípulos naquele barco, mas que os seus discípulos tinham ido sós;
23 Sâ bɔ̀ kɔm déì waà baá ndɔ, bɔ́ yuoó naâ lè lɔɔ́ Tiberiâde, bɔ́ né njebá den. Sâ bèh mé bɔ̀ nùàr yieé naâ breêd mé Fehtoò beèh vra naâ Càŋ teèn doô né kèbè sâ.
23 (contudo, outros barcos haviam chegado de Tiberíades para perto do lugar onde comeram o pão, após o Senhor ter dado graças);
24 Bɔ̀ nùàr yeé ke, bɔ́ Yeésò ŋéné cú, bɔ́ bɔ̀ mbɔ̀ŋ seèn ŋéné cú ndɔ, bɔ́ kem yila gi bɔ̀ kɔm dé sâ, bɔ́ nde bú ké Kapernahûm fɔɔ́n.
24 portanto, vendo a multidão que Jesus não estava ali, nem os seus discípulos, eles também embarcaram, e foram a Cafarnaum, em busca de Jesus.
25 Bɔ́ wa tub kèb yágà, bɔ́ kwa Yeésò, bɔ́ ye bú a: «Njí fèh-njèh, wò la yeè kèb hên waà heèh ndɔ wa?»
25 E, achando-o no outro lado do mar, disseram-lhe: Rabi, quando tu chegaste aqui?
26 Yeésò deên ndɔ, ye bɔ́ a: «Mè né tueé ye bí a, bí mè hên fɔɔ́n kuú né felè breêd mé bí lé naâ yieé doô, dèn ŋgwéh ye bí né fém mò ŋené kɔɔ́.
26 Jesus respondeu e disse-lhes: Na verdade, na verdade eu vos digo que me buscais, não porque vistes milagres, mas porque comestes do pão, e vos saciastes.
27 Yáb mé nde né mbaá vu yuo, bí té seé seèn bɔ́ dèn, bí bɔ́ sér seé yâb mé nde né ter le. Gèh yáb dé sâ *Huaán Nùàr bí haá nde né kɔɔ́. Lòù sam, Càŋ Tele seèn terreb dɔɔ́ŋ haá kwaá gi aá beè seèn.»
27 Trabalhai, não pela comida que perece, mas pela comida que dura para a vida eterna, a qual o Filho do homem vos dará; porque a ele Deus o Pai, o selou.
28 Yeé baá môn, bɔ́ ye bú a: «Béh bɔɔ́ nde né naàn, te yuo faá seé mé Càŋ gwaán nê wa?»
28 Então, lhe disseram: O que devemos fazer, para realizar as obras de Deus?
29 Yeésò ye bɔ́ a: «Seé mé Càŋ né beè biì gwaán, né temé biì yoòr mò nùà tebê seèn kwaá njiî.»
29 Jesus respondeu e disse-lhes: Esta é a obra de Deus: que creiais naquele que ele enviou.
30 Bɔ́ ye bú a: «Wò bɔɔ́ feh nde né béh gèh fém dé heè, te béh ŋene kɔ teèn, béh kwaá njií temé yoòr yeè wa? Wò bɔɔ́ weéh nde né gèh seé dé heè ndɔ wa?
30 Disseram-lhe, pois: Que sinal, pois, fazes tu, para que o vejamos e creiamos em ti? O que tu operas?
31 Bɔ̀ tele beèh léí jɔ̀gɔ̀ lé bɔɔ̀n naá giì “*mánà” ké ya dueè yieé; bɔ́ lé nyagá kwaá naâ te mvù Càŋe ménâ, ye: À bɔ́ yáb haá né breêd mé lé yuoó naâ ké te vulúu.»
31 Nossos pais comeram o maná no deserto, como está escrito: Deu-lhes a comer o pão do céu.
32 Yeé baá ménâ, Yeésò ye bɔ́ a: «Mè né tueé ye bí a, yáb mé lé yuoó naâ ké te vulúu sâ, Músì lé bí kɔɔ́ há ná ŋgwêh, lé naá seêr Tele mò.» Jomo sâ à ye bɔ́ a: «Tele mò né bí yáb gècên mé yuo né ké te vulúu haá.
32 Então Jesus disse: Na verdade, na verdade eu vos digo: Moisés não vos deu o pão do céu, mas meu Pai vos dá o verdadeiro pão do céu.
33 Yáb mé Càŋ haá né sâ, né nuaá mé suagà naâ ké te vulúu, à bɔ̀ nùàr yɔ̀ŋ haá né kɔɔ́.»
33 Porque o pão de Deus é aquele que desce do céu, e dá vida ao mundo.
34 Yeé baá ménâ, bɔ́ ye Yeésò a: «Fehtoò beèh, sâ há dèn ká béh gèh yáb sâ môn.»
34 Então disseram-lhe: Senhor, dá-nos sempre desse pão.
35 À deên ndɔ, ye bɔ́ a: «Yáb mé haá né yɔ̀ŋ sâ né mè. Nuaá mé ndeè ká yoòr mò, cùè bú dé seèn sìè ndé cú; nuaá mé né temé yoòr mò kwaá njií, nyúá bú sìè ndé cú ndɔ.
35 E Jesus lhes disse: Eu sou o pão da vida; aquele que vem a mim nunca terá fome, e quem crê em mim nunca terá sede.
36 Mè tueé gi aá bí kèn, bí ŋene gi aá mè kèn ndɔ, mé njéh mene bí temé yoòr mò kwá njí ŋgwéh.
36 Mas eu vos digo: Que vós também me tendes visto, mas não credes.
37 Mè tueé bí ndɔ, bɔ̀ɔ́ mé Tele mò ye bɔ́ né bɔ̀ dé mò dɔɔ́ŋ, nde giì né ká yoòr mò ndeê. Bɔ̀ɔ́ mé né ká yoòr mò ndeê sâ, mè cén déì lètenè bɔɔ̀n bèrɔ̀ŋ ndé ŋgwéh.
37 Todo aquele que meu Pai me dá, virá a mim; e o que vem a mim, de modo algum o lançarei fora.
38 Mè ké te vulúu suaga kuú naâ te mè bɔɔ́ njií mé Tele mò mé temà naâ mè gwaán nê. Mè ndé sér ná ŋgwêh te mè bɔɔ́ faá mè gwaán nê nɔ.
38 Porque eu desci do céu, não para fazer a minha própria vontade, mas a vontade daquele que me enviou.
39 Nuaá mé temà naâ mè ye mè a: bɔ̀ɔ́ mé né beè mò dɔɔ́ŋ, cén déì a, té teèn lèr lè, wa mè kòmò nyìmè sɔ̀m sér bɔ́ lè cio te cieé cèrè jomò lòù.
39 E esta é a vontade do Pai que me enviou: que nenhum de todos aqueles que me deu se perca, mas que o ressuscite no último dia.
40 Hên né njií mé Tele mò gwaán nê, ye te bɔ̀ɔ́ mé né mè ŋené, mé né gi temé yoòr mò kwaá njií dɔɔ́ŋ, kwa yɔ̀ŋ tètàgà; te mé cieé cèrè jomò mè komo sɔm gi bɔ́ lè cio ndɔ.»
40 E esta é a vontade daquele que me enviou: que todo aquele que vê o Filho e crê nele, possa ter a vida eterna, e eu o ressuscitarei no último dia.
41 Te bɔ̀ Jûf yeé nde ŋgweé njií mân, bɔ́ ndugó ŋellé doó dɔɔ́ŋ, wa Yeésò la tueé fí ye: nyí né yáb mé lé suagà naâ ké te vulúu.
41 Então os Judeus murmuravam dele, porque ele dissera: Eu sou o pão que desceu do céu.
42 Bɔ́ ye: «Ŋgweéh hên né ka Yeésò ŋunà Josêf wa? Béh né gi tele mé meí seèn kɔɔ́, à mân tueé né dé keì ye: nyí yuoó naâ ké te vulúu wa?»
42 E eles diziam: Não é este Jesus, o filho de José, cujo pai e mãe nós conhecemos? Como, então, ele diz: Eu desci do céu?
43 Yeésò tueé njií mé bɔ́ ndɔ, ye bɔ́ a: «Bí kwá lɔ́ ménâ lètenè biì ndugó deèn.
43 Portanto, Jesus respondendo, disse-lhes: Não murmureis entre vós.
44 Nuaré déì ká yoòr mò mbaá ndé kòmò ndé ŋgwêh, kɔ Tele mò mé lé temà naâ mè yilá njií né bú ká yoòr mò kɔɔ́, te mé cieé cèrè jomò mè komo sɔm ye bú lè cio.
44 Ninguém pode vir a mim, se o Pai, que me enviou, não o trouxer; e eu o ressuscitarei no último dia.
45 Bɔ̀ *sòn-Càŋ bɔ̀ lé naá giì te mvù Càŋe nyagá kwaá ye: bɔ́ dɔɔ́ŋ, Càŋ bɔ́ feh nde né kɔɔ́ ma. Sâ mè tueé bí, bɔ̀ɔ́ mé né ndéb Tele mò ŋgweé, mé né gwaán dɔɔ́ŋ, nde giì né ká yoòr mò ndeê.
45 Está escrito nos profetas: E eles serão todos ensinados por Deus. Portanto, cada homem que ouviu e aprendeu do pai, vem a mim.
46 Sâ túé ŋgwéh ye nuaré déì lé naâ Tele mò mé njolo ŋené ndɔ. Mè tueé bí, nuaá mé lé yuoó naâ dé seèn ké te vulúu Tele mò njolò ŋene cegé né kɔɔ́.
46 Não que algum homem tenha visto ao Pai, senão aquele que é de Deus, este tem visto ao Pai.
47 Mé gècên mene: nuaá mé né temé teèn kwaá njií dɔɔ́ŋ baá dé seèn mé yɔ̀ŋ tètàgà.
47 Na verdade, na verdade eu vos digo: Aquele que crê em mim tem a vida eterna.
48 Mè né yáb mé haá né yɔ̀ŋ kɔɔ́.
48 Eu sou o pão da vida.
49 Dé bɔ̀ tele biì léí jɔ̀gɔ̀, bɔ́ lé naá menè “*mánà” ké ya dueè yieé, mé njéh mene bɔ́ lé naá giì kuú.
49 Vossos pais comeram o maná no deserto e morreram.
50 Yáb bú hên dé seèn suagà né ké te vulúu; nuaá mé yieé né bú dé seèn kú ndé ŋgwéh.
50 Este é o pão que desce do céu, para que o homem que dele comer não morra.
51 Mè né yáb dé làŋ mé lé suagà naâ ké te vulúu. Nuaá mé né yáb bú hên yieé, den nde né mé yɔ̀ŋ dé ndeèr. Yáb mé mè nde né haá sâ, né ŋgàŋ yoòr mò; mè haá nde né ménâ, te *wɔ́ŋ yili yuo mé njéh.»
51 Eu sou o pão vivo que desceu do céu; se algum homem comer desse pão, ele viverá para sempre; e o pão que eu darei é a minha carne, a qual eu darei pela vida do mundo.
52 Te bɔ̀ Jûf yeé nde ŋgweé njií cu mân, bɔ́ ŋaáŋ ŋeí cu ye baá-re mé njéh lètenè bɔɔ̀n dé ŋaâŋ, ye: «Nùà hên béh ŋgàŋ yoòr seèn haá seér nde né naàn, te béh yieé wa?»
52 Portanto, os judeus discutiram entre si, dizendo: Como poderia nos dar este homem a sua carne para comer?
53 Bɔ́ yeé baá ménâ bieé kuú den, Yeésò deên ndɔ, ye bɔ́ a: «Mè né tueé ye bí a, mɔ bí ŋgàŋ yoòr *Huaán Nùàr yíé ŋgwéh, bí húɔ́m seèn ŋúé ŋgwéh, sâ bí mé yɔ̀ŋ sam ndɔ.
53 Então Jesus lhes disse: Na verdade, na verdade eu vos digo: Se não comerdes a carne do Filho do homem, e não beberdes o seu sangue, não tereis vida em vós mesmos.
54 Nuaá mé né dé seèn ŋgàŋ yoòr mò yieé, né húɔ́m mò ŋueé, né dé seèn mé yɔ̀ŋ tètàgà teèn; sâ lè cieé cèrè jomò mè nde né bú te cio komo sɔm.
54 Quem come a minha carne, e bebe o meu sangue, tem a vida eterna, e eu o ressuscitarei no último dia.
55 Lòù sam, núɔ́gɔ́ mò né yáb dé gècên, húɔ́m mò né mbè dé gècên ndɔ.
55 Porque a minha carne verdadeiramente é comida, e o meu sangue verdadeiramente é bebida.
56 Nuaá mé né núɔ́gɔ́ mò yieé, né húɔ́m mò ŋueé, nyɔgɔ́ nde aá yoòr mò, sâ mè nyɔgɔ́ nde aá yoòr seèn ndɔ.
56 Quem come a minha carne, e bebe o meu sangue, permanece em mim, e eu nele.
57 Tele mò mé tema njií naâ mè né làŋ; ká yoòr mò hên né yɔ̀ŋ seèn. Né kèì cén mé nuaá mé yieé né mè, à né mé yɔ̀ŋ mò yoòr seèn ménâ ndɔ.
57 Assim como o Pai, que vive, me enviou, e eu vivo pelo Pai; assim quem de mim se alimenta também viverá por mim.
58 Yáb mé suagà naâ ké te vulúu né hên; à dé seèn faá dé mé bɔ̀ tele biì léí jɔ̀gɔ̀ lé yieé naâ doô sam, bɔ́ lé naâ kuú gií. Dé yáb bú hên, nuaá mé yieé bú nde né làŋ dé kèì cên yili den.»
58 Este é o pão que desceu do céu; não é o caso de vossos pais, que comeram o maná e morreram; quem comer este pão viverá para sempre.
59 Yeésò lé ŋgòr hên dɔɔ́ŋ tueé deén naâ ké Kapernahûm, sâ à né bɔ́ njèh ké *gwà sóù feh.
59 Estas coisas ele disse ensinando na sinagoga em Cafarnaum.
60 Bɔ̀ mbɔ̀ŋ Yeésò kókoó mbaá yeé ŋgweé aá ménâ, bɔ́ ye: «Ŋgòr hên né taré; neì seèn dé sâ gwaán nde né kɔɔ́ wa?»
60 Portanto, muitos dos seus discípulos, ouvindo isso, disseram: Este é um discurso duro, quem o pode ouvir?
61 Sâ Yeésò kɔ gi aá, ye bɔ̀ mbɔ̀ŋ né mé ŋgòr hên ndugó ndɔ, à bie njií ye bɔ́ a: «Né bí sieé wa?
61 Sabendo, pois, Jesus em si mesmo que os seus discípulos murmuravam sobre isto, ele disse-lhes: Isto vos ofende?
62 Á, mɔ bí ndeè ŋene *Huaán Nùàr baá ké te bèh mé à lé yuoó naâ teèn ŋaá ndeé nɔ, den nde né naàn wa?
62 O que seria, se vós vísseis o Filho do homem subir para onde estava antes?
63 Cúcuí Càŋ yɔ̀ŋ haá yeé kɔɔ́; núɔ́gɔ́ dé seèn né njèh mbaâ. Bɔ̀ ŋgòr mé la yuoó naâ sònò mò hên né gi bɔ̀ ŋgòr mé Cúcuí Càŋ né teèn, bɔ́ nùàr yɔ̀ŋ haá né kɔɔ́.
63 O espírito é o que vivifica, a carne para nada aproveita; as palavras que eu vos falo, elas são espírito, e elas são vida.
64 Mé njéh mene, bɔ̀ déì lètenè biì temé teèn kwá njí ŋgwéh.»
64 Mas há alguns de vós que não creem. Porque Jesus conhecia desde o princípio aqueles que não criam, e quem deveria o trair.
65 Yeé baá ménâ, ye bɔ́ a: «Mè la bí hên tueé naâ dé cî, ye bí a: nuaré déì ká yoòr mò mbaá ndé kòmò ndé ŋgwêh; kɔ Tele mò haá né bú terreb kɔɔ́, sâ ye.»
65 E ele dizia: Por isso, eu vos disse que nenhum homem pode vir a mim, a não ser que lhe fosse dado por meu Pai.
66 Bɔ̀ mbɔ̀ŋ seèn kókoó yeé ŋgweé aá môn, bɔ́ suaré yuo gi, bɔ́ kwaá lɔ bú.
66 Desde daquele momento, muitos dos seus discípulos retrocederam, e não andavam mais com ele.
67 Yeésò deén baá-re ndɔ, ye bɔ̀ mbɔ̀ŋ dé yulà cùɔ̀b fà doô a: «Mé bí mene, bí nde né yuo gií ndɔ wa?»
67 Então, disse Jesus aos doze: Quereis vós também ir embora?
68 Simɔ̂ŋ Piêr ye bú a: «Béh dé beèh toò nde ser cu nde né yoòr neì wa, Fehtoò beèh? Ŋgweéh bɔ̀ ŋgòr yɔ̀ŋ tètàgà né gi beè yeè mà.
68 Então, Simão Pedro respondeu-lhe: Senhor, para quem iremos nós? Tu tens as palavras da vida eterna.
69 Kènê béh dé beèh temé kwaá njií gi né yoòr yeè, béh né gi kɔɔ́ ye wò dé yeè né ŋagásé, wò yuoó naâ beè Càŋ ndɔ.»
69 E nós cremos e estamos certos de que tu és o Cristo, o Filho do Deus vivo.
70 Yeésò ye bɔ́ a: «Mè lé bí bɔ̀ yulà cùɔ̀b fà bɔ̀ hên kɔɔ́ bàlè wèh ná ŋgwêh wa? Mé njéh mene, cén déì lètenè biì né táhòrò!»
70 Respondeu-lhe Jesus: Não escolhi os doze de vós? E um de vós é um diabo.
71 Sâ à ménâ jue né Júdàs ŋunà Simɔ̂ŋ Iskariô. Lòù sam, gwaán Júdàs né mene lètenè bɔ̀ mbɔ̀ŋ yulà cùɔ̀b fà doô, à Yeésò cie sar sɔm nde né kɔɔ́.
71 Ele falava de Judas Iscariotes, filho de Simão, porque este deveria traí-lo, sendo um dos doze.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.