João 13

Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Sâ cieé ŋaga, baá *Páskà. Mé Páskà ndeè waâ, sâ Yeésò kɔ gi aá ye cieé nyî ká te wɔ́ŋe ceré baá, nyí baá cu mé gò ké yoòr Tele nyî ma. À lé naá loôm bɔ̀ dé seèn ká te wɔ́ŋe mé gècên mene gwaán, à bɔ́ gwaán nde den né ménâ, kɔ ndeè ceré baá kɔɔ́.
1 Faltava somente um dia para a Festa da Páscoa . Jesus sabia que tinha chegado a hora de deixar este mundo e ir para o Pai. Ele sempre havia amado os seus que estavam neste mundo e os amou até o fim.
2 Yeé baá mân, Yeésò bɔ́ bɔ̀ mbɔ̀ŋ seèn yieé bilí ndɔ. Sâ *Sátàn lé naá giì kàgà-ndòn veên lè Júdàs ŋunà Simɔ̂ŋ Iskariô yií, ye kɔ à Yeésò go sɔm aá.
2 Jesus e os seus discípulos estavam jantando. O Diabo já havia posto na cabeça de Judas, filho de Simão Iscariotes, a ideia de trair Jesus.
3 Mé njéh mene, Yeésò lé naá giì dé seèn kɔɔ́, ye nyí lé yuoó naâ ké beè Tele nyî Càŋ, nyí nde cu né beè Càŋ. Sâ, à né gi kɔɔ́ ye Càŋ njèh dɔɔ́ŋ haá kwaá gi né beè nyî ndɔ.
3 Jesus sabia que o Pai lhe tinha dado todo o poder. E sabia também que tinha vindo de Deus e ia para Deus.
4 Bɔ́ bɔ̀ mbɔ̀ŋ seèn yeé baá yáb yieé, à komo wuo ter, à huar sɔm cɔ̀gɔ̀ seèn dé felèbɔ̀, à weh táhòrò, à cam njií tenè.
4 Então se levantou, tirou a sua capa , pegou uma toalha e amarrou na cintura.
5 À ber kwaá nòmò te ŋgàb déì mân, à yila bɔ̀ mbɔ̀ŋ seèn gule beè yagaà. Táhòrò mé à cam kwaá naâ tenè doô, à né bɔ́ gule mé njéh fɔ ŋemá.
5 Em seguida pôs água numa bacia e começou a lavar os pés dos discípulos e a enxugá-los com a toalha.
6 À yaga waà mé njéh toò Simɔ̂ŋ Piêr. Simɔ̂ŋ Piêr ye bú a: «Fehtoò mò, wò yaga seér cu nde aá mè gule beè kɔɔ́ wa?»
6 Quando chegou perto de Simão Pedro, este lhe perguntou: — Vai lavar os meus pés, Senhor?
7 Yeésò ye bú a: «Wò dé hên kènê ŋgwé kòmò ndé ŋgwéh, kɔ ndeè baá jomo.»
7 Jesus respondeu:
8 Piêr ye bú a: «Ndɔ́g, wò mè gule beè kɔɔ́ yàgà sér ndé ŋgwéh!» Yeésò den cuù, ye bú a: «Mɔ mè wò gule beè yàgà kwá ŋgwéh, sâ wò gà njeré déì beè mò kwà ndé cú ndɔ.»
8 — O senhor nunca lavará os meus pés! — disse Pedro.
9 Simɔ̂ŋ Piêr deén baá-re ndɔ, ye bú a: «Á sâ, mɔ né mân, Fehtoò mò, sâ léláŋ gulè gí cégé ndé cú, wò yàgà bílí mè mé be bɔ̂ feh mene!»
9 — Então, Senhor, não lave somente os meus pés; lave também as minhas mãos e a minha cabeça! — pediu Simão Pedro.
10 Yeésò ye bú a: «Nuaá mé kou ŋaga gi aá yo kèn baá ŋagásé, à yo mbei fà kòù dèn ndé cú, à yaga lom nde aá gule. Bí dé biì ŋaga gi né ŋagaà dág. Njèh cén, bí dɔɔ́ŋ sam.»
10 Aí Jesus disse:
11 Sâ Yeésò né gi nuaá mé né sàrnyé lètenè bɔɔ̀n kɔɔ́. À lé ménâ tueé naâ dé cî, ye bɔ́ a: bí dɔɔ́ŋ sam.
11 Jesus sabia quem era o traidor. Foi por isso que disse: “Todos menos um.”
12 À yeé yaga gi aá bɔ́ gule, à su cu cɔ̀gɔ̀ seèn, à nde cu yí kwarè yâb. Jomo sâ ye bɔ́ a: «Njií mé mè bɔɔ́ naâ bí hên, bí né ŋgweé komo wa?
12 Depois de lavar os pés dos seus discípulos, Jesus vestiu de novo a capa, sentou-se outra vez à mesa e perguntou:
13 Bí mè yilá né Nùà fèh-njèh, bí mè yilá Nùà Dueè, bí mè yilá yií né teèn, mè tueé bí, mè né cí.
13 Vocês me chamam de “Mestre” e de “Senhor” e têm razão, pois eu sou mesmo.
14 Mɔ mè Nùà fèh-njèh, gùm Nùà Dueè dɔɔ́ŋ, né bí gule beè yaga, sâ bí lètenè biì yàgà kú bèh ménâ ndɔ.
14 Se eu, o Senhor e o Mestre, lavei os pés de vocês, então vocês devem lavar os pés uns dos outros.
15 Mè la hên bɔɔ́ feéh naâ bí, te bí bɔɔ́ kuú den lètenè biì mân.
15 Pois eu dei o exemplo para que vocês façam o que eu fiz.
16 Mè né tueé ye bí a, ndɔ́g nùà seê beéh tele seê seèn hàm yɔ́gɔ́ bèh; nùà tebê nùà temâ hàm yɔ́gɔ́ ŋgwéh ndɔ.
16 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: o empregado não é mais importante do que o patrão, e o mensageiro não é mais importante do que aquele que o enviou.
17 Kènê, bí ŋgweé baá kèn; mɔ bí né ménâ bɔɔ́, bí nde né samésé den.
17 Já que vocês conhecem esta verdade, serão felizes se a praticarem.
18 «Mè mò mé bí dɔɔ́ŋ túé njí ŋgwéh ndɔ. Bɔ̀ɔ́ mé mè lé naâ bɔ́ balé weh, mè né bɔ́ kɔɔ́. Naâ ye te den faá né te mvù Càŋe nyagá den nɔ, ye: Nuaá mé né yáb mò yieé, bele seér cuù né mé mè kɔɔ́.
18 — Não estou falando de vocês todos; eu conheço aqueles que escolhi. Pois tem de se cumprir o que as
19 Mè bí toò hên tueé kwaá gi né te ndeè waà ye. Mɔ ndeè waà baá, te bí kwaá njií ye temé yoòr mò, ye hên né mè nuaá mé né nùà sâ bɔ̀n.
19 Digo isso a vocês agora, antes que aconteça, para que, quando acontecer, vocês creiam que “
20 Mè né tueé ye bí a, nuaá mé né nùà tebê mò ke nyegé dɔɔ́ŋ, ke nyegé né mè; nuaá mé né mè ke nyegé, ke nyegé né nuaá mé lé temà naâ mè ndɔ.»
20 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: quem receber aquele que eu enviar estará também me recebendo; e quem me recebe recebe aquele que me enviou.
21 Yeésò nde tueé gií, sâ feh baá bú ter ŋellé, ye bɔ́ a: «Mè né tueé ye bí a, nùà cén lètenè biì mè sar nde né kɔɔ́.»
21 Depois de dizer isso, Jesus ficou muito aflito e declarou abertamente aos discípulos:
22 Bɔ̀ mbɔ̀ŋ duɔɔ̂m lètenè bɔɔ̀n ke kuû ndɔ, ye à sâ jue né-re neì wa?
22 Então eles olharam uns para os outros, sem saber de quem ele estava falando.
23 Sâ mbɔ̀ŋ dé mé yila yeé Yeésò yoòr doô né kwarè Yeésò doó sâ cer den.
23 Ao lado de Jesus estava sentado um deles, a quem Jesus amava.
24 Simɔ̂ŋ Piêr me njií bú mé be, ye bú a: «Jɔ̀gɔ̀ bíé náb ke Yeésò nùà sâ ye.»
24 Simão Pedro fez um sinal para ele e disse: — Pergunte de quem o Mestre está falando.
25 Mbɔ̀ŋ doô geér nde yoòr seèn ndɔ, bie njií ye Yeésò a: «Sâ dé sâ né neì mân, Fehtoò?»
25 Então aquele discípulo chegou mais perto de Jesus e perguntou: — Senhor, quem é ele?
26 Yeésò ye bú a: «Mè nde né dòù breêd te to cie weh, mè haá njií nuaré déì, sâ né nùà sâ.» À weh baá-re dòù breêd doô, à cie haá njií Júdàs ŋunà Simɔ̂ŋ Iskariô ndɔ.
26 — É aquele a quem vou dar um pedaço de pão passado no molho! — respondeu Jesus. Em seguida pegou um pedaço de pão, passou no molho e deu a Judas, filho de Simão Iscariotes.
27 Júdàs mé dòù breêd beè Yeésò weèh, *Sátàn mé bú yoòr yilâ ndɔ. À yeé weh baá, Yeésò ye bú a: «Njií mé wò gwaán né bɔɔ̂ sâ bɔ́ lòm kukwar!»
27 E assim que Judas recebeu o pão, Satanás entrou nele. Então Jesus disse a Judas:
28 Kwɔ̀m njií mé Yeésò né bú tueé den sâ, bɔ̀ɔ́ mé né gi kwarè yâb sâ dɔɔ́ŋ ŋgwé kòmò ŋgwéh.
28 Nenhum dos que estavam à mesa entendeu por que Jesus disse isso.
29 Sâ mvugó kàgàlɔ̀ŋ né yeé beè Júdàs ndɔ; bɔ̀ déì munó baá-re ye merré déì Yeésò tema né bú bèh njèh cieé koô ŋge wellê, te gam bɔ́. Bɔ̀ déì ye merré déì Yeésò ye bú a: ndé bɔ̀ saám bɔ̀ njeré déì haá bele ndɔ.
29 Como era Judas que tomava conta da bolsa do dinheiro, alguns pensaram que Jesus tinha mandado que ele comprasse alguma coisa para a festa ou desse alguma ajuda aos pobres.
30 Júdàs yeé weh aá breêd beè Yeésò, à yuo kela sa. Sâ baá cíbítenè mân.
30 Judas recebeu o pão e saiu logo. E era noite.
31 Júdàs yeé nde aá, Yeésò ye bɔ̀ mbɔ̀ŋ a: «Kènê terreb Huaán Nùàr ŋené ŋagá baá kèn. Be terrèb Càŋ ŋené yuo kelà baá cie.
31 Quando Judas saiu, Jesus disse:
32 Gèh dé mé Huaán Nùàr né bɔ̀ nùàr be terrèb Càŋ feh keéh hên, Càŋ mé feh seèn nde né bɔ̀ nùàr be terrèb Ŋuna seèn bèsɔ́nè feh keéh, nde né toò hên ndɔ.
32 E, se por meio dele a natureza gloriosa de Deus for revelada, então Deus revelará em si mesmo a natureza divina do Filho do Homem. E Deus fará isso agora mesmo.
33 Bɔ̀ huaán mò, béh bí dèn màgà ndé cú! Bí nde né mè fɔɔ́n. Mè tueé né mé bí faá mè lé tueé naâ mé bɔ̀ *Jûf nɔ, ye bɔ́ a: njèh cén, bí ké bèh denè mò wá kòmò ndé ŋgwéh.
33 Meus filhos, não vou ficar com vocês por muito tempo. Vocês vão me procurar, mas eu digo agora o que já disse aos líderes judeus: vocês não podem ir para onde eu vou.
34 «Bí ŋgwé cú ndéb mò dé feê: bí gwàn kú lètenè biì mé temé cén. Bí gwaán kuú lètenè biì faá mè né bí mé temé cén gwaán nɔ.
34 Eu lhes dou este novo mandamento: amem uns aos outros. Assim como eu os amei, amem também uns aos outros.
35 Mɔ bí né lètenè biì mân gwaán kuú, bɔ̀ nùàr nde né mé njéh ŋené kɔɔ́ ye bí né bɔ̀ mbɔ̀ŋ mò.»
35 Se tiverem amor uns pelos outros, todos saberão que vocês são meus discípulos.
36 Simɔ̂ŋ Piêr bie njií ndɔ, ye bú a: «Wò nde né he wa, Fehtoò beèh?» Yeésò ye bú a: «Dé kènê wò mè ké bèh denè mò sâ bèlè kòmò ndé ŋgwéh; kɔ ndeè baá jomo, wò ndeè ye teèn.»
36 Simão Pedro perguntou a Jesus: — Senhor, para onde é que o senhor vai? Jesus respondeu:
37 Piêr ye bú a: «Mè wò jomo kènê bèlè ndé ŋgwéh mé ŋgei wa, Fehtoò beèh? Mè baá gi hên, né mene cio felè yeè, mè nde lom né dé mò kuú.»
37 Pedro tornou a perguntar: — Senhor, por que eu não posso segui-lo agora? Eu estou pronto para morrer pelo senhor!
38 Yeésò bie njií cu, ye bú a: «Wò ye né mene cio, nyí nde né felè mò kuú sé wa? Mè né tueé ye wò a, lan mé kwaá sé nde tuagá, sâ wò yaáŋ aá njó baá mbei tagár, ye nyí mè kɔ́ ŋgwéh ma.»
38 — Está mesmo? — perguntou Jesus. — Pois eu afirmo a você que isto é verdade: antes que o galo cante, você dirá três vezes que não me conhece.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.