João 10
Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs ARA
1 «Mè né tueé ye bí a: nuaá mé te hin kágá bɔ̀ mbieè yílá kélá ŋgwéh, à nde mar kela seér felè kágà bèh hiîn, né nùà yîb dé wúlá feèh.
1 Em verdade, em verdade vos digo: o que não entra pela porta no aprisco das ovelhas, mas sobe por outra parte, esse é ladrão e salteador.
2 Nuaá mé yila kela né dé seèn te hin kágà, né nùà mbieè kɔɔ́.
2 Aquele, porém, que entra pela porta, esse é o pastor das ovelhas.
3 Gó-lɔ́m nde né bú hin gulu keéh, bɔ̀ mbieè nde né hueh seèn ŋgweé kɔɔ́ ndɔ; à nde né bɔ̀ mbieè seèn te yilî yilá, à sɔm keéh bɔ́ cie.
3 Para este o porteiro abre, as ovelhas ouvem a sua voz, ele chama pelo nome as suas próprias ovelhas e as conduz para fora.
4 Mɔ bɔ̀ mbieè seèn baá gi cie, à nde né toò bɔɔ̀n kelá, bɔ́ kem bele bú. Lòù sam, bɔ́ né hueh seèn ŋgweé kɔɔ́.
4 Depois de fazer sair todas as que lhe pertencem, vai adiante delas, e elas o seguem, porque lhe reconhecem a voz;
5 Dé nuaá mé bɔ́ bú kɔ́ ŋgwéh, môn sam, bɔ́ hueh seèn ŋgwé kɔ́ ndé ŋgwéh, bɔ́ yoòr seèn ndé ndé ŋgwéh ndɔ, bɔ́ bú dula seér nde né lòù.»
5 mas de modo nenhum seguirão o estranho; antes, fugirão dele, porque não conhecem a voz dos estranhos.
6 Yeésò né mene bɔ́ ŋgòr te kàn mân si keéh, bɔ́ lom ŋgwé kɔ́ ŋgwéh ndɔ́g.
6 Jesus lhes propôs esta parábola, mas eles não compreenderam o sentido daquilo que lhes falava.
7 Yeésò den cuù ye bɔ́ a: «Mè né tueé ye bí a: Mè né hin kágá bɔ̀ mbieè.
7 Jesus, pois, lhes afirmou de novo: Em verdade, em verdade vos digo: eu sou a porta das ovelhas.
8 Bɔ̀ɔ́ mé lé kelà naâ toò mò dɔɔ́ŋ né gi dé bɔɔ̀n bɔ̀ yíb bɔ̀ dé wúlá-feèh. Bɔ̀ mbieè lé hueh bɔɔ̀n ŋgwé kɔ́ ná ŋgwêh.
8 Todos quantos vieram antes de mim são ladrões e salteadores; mas as ovelhas não lhes deram ouvido.
9 Mè né dé mò hin kágà. Nuaá mé nde né teèn yilá kelá, nde né yili yuo. À nde né teèn yagá kelá den: à né yilá, à né yuo, à nde né yáb kwa ndɔ.
9 Eu sou a porta. Se alguém entrar por mim, será salvo; entrará, e sairá, e achará pastagem.
10 Dé nùà yîb môn sam, à ndeè né dé seèn lòù ŋuɔɔ́b, à ndeè né wulá ceré sɔm ndɔ. Mè ndeè né dé mò ye te bɔ̀ nùàr kwa yɔ̀ŋ mé gùm mene.
10 O ladrão vem somente para roubar, matar e destruir; eu vim para que tenham vida e a tenham em abundância.
11 «Nùà mbieè dé bagaà né mè. Nùà mbieè dé bagaà kuú né dé seèn cio bɔ̀ mbieè seèn.
11 Eu sou o bom pastor. O bom pastor dá a vida pelas ovelhas.
12 Dé tèŋ môn sam, à dé seèn bɔɔ́ lom né seé kàgàlɔ̀ŋ, à nùà njèh sam. Yeé baá môn, mɔ ŋgùì yila te bɔ̀ŋ mbieè, à dula yuo, à si lɔ bɔ̀ mbieè, bɔ́ bɔ̀ ŋgùì wulu den jomo, ŋgùì sie ŋellé sɔm gi bɔ́.
12 O mercenário, que não é pastor, a quem não pertencem as ovelhas, vê vir o lobo, abandona as ovelhas e foge; então, o lobo as arrebata e dispersa.
13 Lòù sam, à dé seèn teèn bɔɔ́ lom né seé kàgàlɔ̀ŋ, à mé jere bɔ̀ mbieè sam, à bɔ́ dula si lɔ né mé njéh.
13 O mercenário foge, porque é mercenário e não tem cuidado com as ovelhas.
14 «Mè né dé mò nùà njèh. Mè né gi bɔ̀ mbieè mò kɔɔ́, bɔ́ né mè kɔɔ́ ndɔ.
14 Eu sou o bom pastor; conheço as minhas ovelhas, e elas me conhecem a mim,
15 Mè kɔ né bɔ́ faá Tele mò kɔ né mè nɔ, bɔ́ kɔ né mè faá mè kɔ né Tele mò ndɔ. Mè né nùà njèh, mè kuú né dé mò sòn bɔ̀ mbieè mò.
15 assim como o Pai me conhece a mim, e eu conheço o Pai; e dou a minha vida pelas ovelhas.
16 Mè né cu mé bɔ̀ mbieè déì teèn, bɔ́ dé bɔɔ̀n ká lè kágà hên sam. Kɔ mè yilá bilí njiî bɔ́, te bɔ́ bilí den lom te kágá cén-e, bɔ́ ŋgweé sòn mò, te nùà mbieè den lom teèn cén ndɔ.
16 Ainda tenho outras ovelhas, não deste aprisco; a mim me convém conduzi-las; elas ouvirão a minha voz; então, haverá um rebanho e um pastor.
17 «Temé Tele mò né lom yoòr mò. Lòù sam, mè nde né sòn bɔ̀ mbieè mò kuú, te mè ndeè komo yuo cuù dé feê.
17 Por isso, o Pai me ama, porque eu dou a minha vida para a reassumir.
18 Nuaré déì mè yɔ̀ŋ kɔɔ́ sɔ̀m ŋgwéh, mè yɔ̀ŋ mò si lom né mé be mò. Mè né mé terreb yɔ̀ŋ mò sɔɔ̀m teèn, mè né mé terreb dé feê kwa cuû teèn ndɔ. Tele mò mè terreb ménâ haá naâ kɔɔ́.»
18 Ninguém a tira de mim; pelo contrário, eu espontaneamente a dou. Tenho autoridade para a entregar e também para reavê-la. Este mandato recebi de meu Pai.
19 Te bɔ̀ *Jûf yeé nde ŋgweé njií cu mân, bɔ́ kerré ŋeí cu ye baá-re dé kerrê.
19 Por causa dessas palavras, rompeu nova dissensão entre os judeus.
20 Nùàr ŋgún tueé lom aá lètenè bɔɔ̀n, ye: «Nùà hên né mé tándulu yoòr, né nùà tì! Bí sònò seèn felá den né kei wa?»
20 Muitos deles diziam: Ele tem demônio e enlouqueceu; por que o ouvis?
21 Bɔ̀ déì ye: «Nùà tándulù déì lɔ mân tueé ŋgweé baá he ndɔ wa? Tándulu déì né mé terreb teèn mé nde né tácugó njolo mân kwɔgɔ ŋagá wa?»
21 Outros diziam: Este modo de falar não é de endemoninhado; pode, porventura, um demônio abrir os olhos aos cegos?
22 Sâ ké Jerusalem te nyèmà dɔɔ́ŋ, gèh cieé koô mé bɔ́ lé komó naâ gwà Càŋ teèn sâ né yeé feí sɔɔ́; feí yeé sâ dùlù baá sie. Nyèmà hên cieé koô sâ yeé feí cu aá,
22 Celebrava-se em Jerusalém a Festa da Dedicação. Era inverno.
23 Yeésò yila nde ké *gwà Càŋ koô, à né te kɔ̀ŋ déì gɔlé den, bɔ́ kɔ̀ŋ sâ yilá né Kɔ̀ŋ Salomɔ̂ŋ.
23 Jesus passeava no templo, no Pórtico de Salomão.
24 Bɔ̀ Jûf bilí nde cuù kwarè seèn, bɔ́ ye bú a: «Wò béh temé ter tab lɔ né dé keì wa? Mɔ wò né *Nùà Cɔ̀ŋ kɔɔ́, túé ŋágá béh tueè.»
24 Rodearam-no, pois, os judeus e o interpelaram: Até quando nos deixarás a mente em suspenso? Se tu és o Cristo, dize-o francamente.
25 Yeésò ye bɔ́ a: «Mè lé naâ bí ménâ tueé gií, bí temé teèn kwá njí ŋgwéh lòù. Mé njéh mene, bɔ̀ seé mé mè né mé terreb Tele mò bɔɔ́ hên tueé nde né kɔɔ́, ye mè né Nùà Cɔ̀ŋ sâ.
25 Respondeu-lhes Jesus: Já vo-lo disse, e não credes. As obras que eu faço em nome de meu Pai testificam a meu respeito.
26 Bí dé biì temé teèn kwá njí ŋgwéh. Lòù sam, bí te bɔ̀ŋ bɔ̀ mbieè mò sam.
26 Mas vós não credes, porque não sois das minhas ovelhas.
27 Bɔ̀ mbieè mò né dé bɔɔ̀n hueh mò ŋgweé kɔɔ́; mè né bɔ́ ŋené kɔɔ́ ndɔ, bɔ́ né gi dé bɔɔ̀n jomo mò.
27 As minhas ovelhas ouvem a minha voz; eu as conheço, e elas me seguem.
28 Mè né bɔ́ yɔ̀ŋ tètàgà haá; bɔɔ́ mene naàn, bɔ́ dé bɔɔ̀n kú ndé cú, nuaré déì bɔ́ beè mò ŋgà sɔ̀m ndé cú ndɔ.
28 Eu lhes dou a vida eterna; jamais perecerão, e ninguém as arrebatará da minha mão.
29 Tele mò lé mè haá naâ kɔɔ́; mé terreb felè njèh dɔɔ̂ŋ né bú. Nuaré déì bɔ́ beè Tele mò ŋgà kòmò ndé cú.
29 Aquilo que meu Pai me deu é maior do que tudo; e da mão do Pai ninguém pode arrebatar.
30 Bêh Tele mò né lom cén.»
30 Eu e o Pai somos um.
31 Te bɔ̀ Jûf yeé nde ŋgweé njií mân, bɔ́ domó cu taá, te bɔ́ tɔbé bú mé njéh.
31 Novamente, pegaram os judeus em pedras para lhe atirar.
32 À deên ndɔ, ye bɔ́ a: «Mè bɔɔ́ baá seé bebagaà mé Tele mò lé feéh naâ mè ŋgún, bí ŋene gi aá kèn. Mè dé veên bɔɔ́ naâ dé heè mé bí ye, bí nde né mè teèn tɔbé wulá wa?»
32 Disse-lhes Jesus: Tenho-vos mostrado muitas obras boas da parte do Pai; por qual delas me apedrejais?
33 Bɔ̀ Jûf ye bú a: «Béh wò mé seé bagaà tɔ̀bè ŋgwéh, béh ye te béh wò tɔbé wula mé Càŋ seèb. Wò nùàr mbaâ, wò feh yeè faá Càŋ nɔ weh né dé keì wa?»
33 Responderam-lhe os judeus: Não é por obra boa que te apedrejamos, e sim por causa da blasfêmia, pois, sendo tu homem, te fazes Deus a ti mesmo.
34 Yeésò ye bɔ́ a: «Ŋgweéh bɔ́ nyagá kwaá gi né te mvù sóù biì, ye: Càŋ ye bí né bɔ̀ Càŋ wa?
34 Replicou-lhes Jesus: Não está escrito na vossa lei:
35 Béh né gi kɔɔ́ ye, njií mé Càŋ nyagá kwaá gi aá te mvù kèn, nuaré déì bú fɔ̀ kòmò ndé cú. Càŋ lé bɔ̀ Càŋ sâ yilá naâ bɔ̀ɔ́ mé né ŋgòr seèn ŋgweé.
35 Se ele chamou deuses àqueles a quem foi dirigida a palavra de Deus, e a Escritura não pode falhar,
36 Sé tagá mè wa? Ká lè wɔ́ŋe, Tele mò Càŋ lé balé tema njií naâ mè. Sâ mɔ mè né mene feh mò Ŋunà Càŋ yilá, bí ye mè né feh mò faá Càŋ nɔ weh fí sé wa?
36 então, daquele a quem o Pai santificou e enviou ao mundo, dizeis: Tu blasfemas; porque declarei: sou Filho de Deus?
37 Mɔ mè seé Tele mò bɔ́ ŋgwéh, sâ bí té temé yoòr mò kwá njí bɔ̀n.
37 Se não faço as obras de meu Pai, não me acrediteis;
38 Á, mɔ mè bɔɔ́ né cí, mɔ bí mene temé mé ŋgòr mò kwá njí ŋgwéh, bí temé kwá njí biì te seé mò. Bí nde né teèn ŋené ŋagá, ye Tele mò né yoòr mò, mè né yoòr Tele mò ndɔ.»
38 mas, se faço, e não me credes, crede nas obras; para que possais saber e compreender que o Pai está em mim, e eu estou no Pai.
39 Bɔ́ yeé nde aá bú lòù sie weéh, à mvelé yuo bɔ́ beè.
39 Nesse ponto, procuravam, outra vez, prendê-lo; mas ele se livrou das suas mãos.
40 À sela yuo kela nòmò Jurdên kèb yágà, bèh mé Jâŋ lé kou lɔgɔ́ naâ bɔ̀ nùàr nòmò teèn, à den den yí teèn.
40 Novamente, se retirou para além do Jordão, para o lugar onde João batizava no princípio; e ali permaneceu.
41 Bɔ̀ nùàr ŋgún kem wa cuù toò seèn, bɔ́ né tueé ye: «Jâŋ lé mene fém déì bɔ́ ná ŋgwêh, kàmbér njií mé à lé tueé giì naâ felè nùà hên dɔɔ́ŋ lɔ né gi bɔ̀n.»
41 E iam muitos ter com ele e diziam: Realmente, João não fez nenhum sinal, porém tudo quanto disse a respeito deste era verdade.
42 Yeé baá môn, bɔ̀ nùàr kwaá njií cu ye baá-re temé yoòr Yeésò kókoó.
42 E muitos ali creram nele.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.