Gálatas 3

Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Kɔ̀cɔ̀, tándugó Galatî bɔ̀! Neì bí mân yieé wula caá né kɔɔ́, mé bɔ́ se nyegé gi mene bí cio Yeésò *Kristò ké te toû, bí né lom ndugó ŋeí doô?
1 Ó gálatas insensatos! Quem os enfeitiçou? Jesus Cristo não lhes foi explicado tão claramente como se tivessem visto com os próprios olhos a morte dele na cruz?
2 Mè gwaán lom né bí njèh cén bieê, bí jɔ̀gɔ̀ túé ke mè ye: Càŋ lé bí Cúcuí seèn tema njií naâ felè sóú joloò wa, lé naâ felè temé te Njàgà Bagaà kwaá njiî wa? Mè tueé bí, lé naá seêr felè Njàgà Bagaà mé bí lé naâ ŋgweé, bí kwaá njií temé teèn doô.
2 Deixem-me perguntar apenas uma coisa: vocês receberam o Espírito porque obedeceram à lei ou porque creram na mensagem que ouviram?
3 Bí mân ndugó caá né dé keì? Bɔɔ́ né naàn mé bí lé duɔɔ́m nyegé giì mé Cúcuí Càŋ kpɔ́g, kènê bí lɔɔ̀ cí, bí bɔɔ́ seér cu aá mé feh biì wa?
3 Será que perderam o juízo? Tendo começado no Espírito, por que agora procuram tornar-se perfeitos por seus próprios esforços?
4 Bí lé naâ gèr felè Njàgà Bagaà ŋené. Sâ tueé né ye, bí lé ŋene kuú naâ dé lòù wa? Ŋgweéh dé lòù sam ŋgweéh mà.
4 Será que foi à toa que passaram por tantos sofrimentos? É claro que não foi à toa!
5 Mɔ Càŋ né bí Cúcuí seèn haá, à né bɔ̀ fém lètenè biì bɔɔ́ bele, sâ à ménâ bɔɔ́ kuú né felè sóú joloò wa? Ŋgweéh né felè Njàgà Bagaà ŋgweê mé temé teèn kwaá njiî mà.
5 Volto a perguntar: acaso aquele que lhes deu o Espírito e realizou milagres entre vocês agiu assim porque vocês obedeceram à lei ou porque creram na mensagem que ouviram?
6 Né te mvù Càŋe felè Abrahâm nyagá den ye: Abrahâm lé naâ temé cén yoòr Càŋ kwaá njií; Càŋ lé bú nùà dilî yilá naâ mé njéh.»
6 Da mesma forma, “Abraão creu em Deus, e assim foi considerado justo”.
7 Sâ bí félá nyégé-re bagasé, ye: bɔ̀ɔ́ mé né temé yoòr Càŋ faá Abrahâm nɔ kwaá njií, bɔ̀ ndùté ndùtù Abrahâm dé jéjêg né bɔ́.
7 Logo, os verdadeiros filhos de Abraão são aqueles que creem.
8 Càŋ lé naâ Abrahâm jɔ̀gɔ̀ tueé kwaá, ye nyí felè seèn kulu keéh gi nde né dàm nùàr wɔ́ŋ dɔɔ́ŋ ma. Lòù sam, à lɔ naá giì ménâ jɔ̀gɔ̀ nyegé kwaá, ye nyí nde né bɔ̀ɔ́ mé Jûf sam bɔ̀ didilí bɔ̀ yilá; nyí bɔ́ ménâ yilá nde né mé temé cén yoòr nyî kwaá njií ma.
8 As Escrituras previram esse tempo em que Deus declararia os gentios justos por meio da fé. Ele anunciou essas boas-novas a Abraão há muito tempo, quando disse: “Todas as nações da terra serão abençoadas por seu intermédio”.
9 Abrahâm lé naâ temé teèn kwaá njií; Càŋ lé naâ bú ménâ kulú ndɔ. Mɔ né mân, bɔ̀ɔ́ mé temé kwaá njií né yoòr Càŋ dɔɔ́ŋ, Càŋ nde né bɔ́ ménâ kulú.
9 Portanto, todos os que creem participam da mesma bênção que Abraão recebeu por crer.
10 Bɔ̀ɔ́ mé né dé bɔɔ̀n te sóù tétég ŋgelá den dɔɔ́ŋ, bɔ́ né lom duagásé. Ŋgweéh Ŋgòr Càŋ né gi ménâ tueé ndɔ wa? ye: Bɔ̀ɔ́ mé sóú Càŋ mé gùm mene faá bɔ́ nyagá kwaá né te mvù Càŋe nɔ, jòlò jégé ŋgwéh dɔɔ́ŋ, bɔ́ a, dèn duagásé.»
10 Contudo, os que confiam na lei para serem declarados justos estão sob maldição, pois as Escrituras dizem: “Maldito quem não se mantiver obediente a tudo que está escrito no Livro da Lei”.
11 Ŋgweéh ŋgòr Càŋ né gi tueé ŋagá mà, ye: nuaré déì nùà dilî ké toò Càŋ mé sóú joloò ŋá wá ndé ŋgwéh. Lòù sam, né te mvù Càŋe nyagá kwaá gií, ye: nuaá mé ŋa né nùà dilî beè Càŋ mé temé cén yoòr seèn kwaá njiî dɔɔ́ŋ kwa nde né yɔ̀ŋ kɔɔ́.
11 É evidente, portanto, que ninguém pode ser declarado justo diante de Deus pela lei. Pois as Escrituras dizem: “O justo viverá pela fé”.
12 Ŋgweéh sâ sóú né hiín, temé yoòr Càŋ kwaá njiî né hiín ndɔ mà. Lòù sam, né te mvù Càŋe nyagá den gií, ye: Dé sóù, nuaá mé né sóú mé gùm mene jolo komo, yɔ̀ŋ kwa nde né kɔɔ́.»
12 A lei, porém, não é baseada na fé, pois diz: “Quem obedece à lei viverá por ela”.
13 Kristò lɔ ndeè duagásé den dɔɔ́ŋ; lɔ naâ felè beèh, ye te nyí ŋa sɔm béh dúágátí yoòr, béh geé mé ceér sóù. Dé sâ né gi te mvù Càŋe nyagá den ye: Nuaá mé bɔ́ segé njií né te toû dɔɔ́ŋ yoòr né mé dúágátí.»
13 Mas Cristo nos resgatou da maldição pronunciada pela lei tomando sobre si a maldição por nossas ofensas. Pois as Escrituras dizem: “Maldito todo aquele que é pendurado num madeiro”.
14 Kristò lé mân bɔɔ́ kuú naâ ye te dèh mé Càŋ lé naâ Abrahâm mé njéh kulú doô, kema keéh bɔ̀ɔ́ mé Jûf sam teèn. Bɔ́ dèh sâ kwa nde né mé Kristò, te béh ndèm kwaá njií gi yoòr seèn, béh kwa Cúcuí Ŋagâ faá Càŋ lé naâ béh tueé nɔ.
14 Por meio de Cristo Jesus, os gentios foram abençoados com a mesma bênção de Abraão, para que recebêssemos, pela fé, o Espírito prometido.
15 Belà, mè nde né bí njeré déì tueé, mè me njií nde né bí mé njèh wɔ̂ŋ: mɔ nuaré déì naá giì ŋgúlú seèn taáŋ nyegé, nuaré déì sòn teèn yí ndé cú, ye te nyí vurú sɔm. À túé ndé ŋgwéh ye nyí nde cu né njeré déì felèbɔ̀ sagá ndɔ.
15 Irmãos, apresento-lhes um exemplo da vida diária. Ninguém pode anular ou fazer acréscimos a uma aliança irrevogável.
16 Beè Càŋ né môn. Càŋ lé ndéb kwa kwaá naâ mé Abrahâm bɔ̂ ndùté ndùtù seèn. Sâ tueé né ye, ŋgòr Càŋ dé bɔ̀ ndùté ndùtù seèn dɔɔ́ŋ júé ŋgwéh, te nùàr dɔɔ́ŋ làgà cú. Te mvù Càŋe bɔ́ jue lom né ndùté ndùtù seèn cén tà cén. Mɔ né mân, sâ bɔ́ jue lom né Kristò.
16 Pois bem, Deus fez a promessa a Abraão e a seu descendente. Observem que as Escrituras não dizem “a seus descendentes”, como se fosse uma referência a muitos, mas sim “a seu descendente”, isto é, Cristo.
17 Mè gwaán né tueé ŋagâ ndɔ, ye bí a: Càŋ lé naâ ŋgɔ̀ŋ coló, à kwa kwaá ndéb ter, ye ŋgɔ̀ŋ sâ le nde né ménâ. Mɔ à lɔ naá giì ménâ coló, cer ter nyèmà yuií nèà mé nyèmà yulà tagár te sóú nde ye cie yuo. Á sâ, sóú né mé terreb teèn, à nde né ŋgɔ̀ŋ sâ cum lɔ wa? Ndɔ́g! Mé ndéb mene sóú bɔ́ cálé kòmò ndé ŋgwéh.
17 É isto que quero dizer: a lei, que veio 430 anos depois, não pode anular a aliança que Deus estabeleceu com Abraão, pois nesse caso a promessa seria quebrada.
18 Mɔ ŋgúlú Càŋ yieê sé né mé sóú beleè, sâ ndéb dé seèn sé teèn mbaá ná kú cû. Mè tueé bí, Càŋ lɔ Abrahâm ŋgúlú seèn tieè kwa kwaá naâ mé ndéb.
18 Portanto, se a herança pudesse ser recebida pela obediência à lei, ela não viria pela aceitação da promessa. No entanto, Deus, em sua bondade, a concedeu a Abraão como promessa.
19 Mɔ né cu mân, á sâ Càŋ lɔ dé seèn sóú sou kuú naâ dé keì ndɔ? Bí kɔ́ɔ ye, Càŋ lɔ sóú teèn sou sagá cuù naâ, ye te bɔ̀ nùàr ŋene kɔ veên mé njéh. À lɔ ménâ sou kwaá ŋgɔgɔ́ naâ, sâ ndùté ndùtù Abrahâm nùà njèh lɔ née wá ŋgwéeh ye. À yeé waà baá, sóú hèllè cuaré yuo. Càŋ lɔ sóú sâ tueé keéh naâ sònò bɔ̀ cìlì Càŋ. Nuaré déì kela lètenè bɔɔ̀n mé bɔ̀ nùàr faá nàŋ nɔ, à den, à né bɔ̀ nùàr njií mé lé yuoó naâ sònò bɔ̀ cìlì Càŋ tueé keéh.
19 Qual era, então, o propósito da lei? Ela foi acrescentada à promessa para mostrar às pessoas seus pecados. Mas a lei deveria durar apenas até a vinda do descendente prometido. Por meio de anjos, a lei foi entregue a um mediador.
20 Ŋgweéh mɔ nàŋ né teèn, sâ né lètenè njèh fà: déì né kèb déì, déì kèb déì wa? Dé Càŋ, à dé seèn né cén.
20 O mediador, porém, só é necessário quando dois ou mais precisam chegar a um acordo, e Deus é um só.
21 Sâ tueé né ye, *sóú bɔ̂ ndéb Càŋ nyuùn kwàrè bèh wa? Môn sam ndɔ! Mɔ sóú mé nde né bɔ̀ nùàr yɔ̀ŋ haá sé né teèn, à sé naâ bɔ̀ nùàr sie seér, te bɔ́ ŋa bɔ̀ didilî bɔ̀ mé njéh.
21 Existe, portanto, algum conflito entre a lei e as promessas de Deus? De maneira nenhuma! Se a lei fosse capaz de nos conceder nova vida, seríamos declarados justos pela obediência a ela.
22 Á, seèn môn sam. Mvù Càŋ seèn né gi cie tueé kwaá, ye veên né lom *wɔ́ŋ dɔɔ́ŋ beè kebbé sie; wa dé sâ bɔɔ́ né te ndéb Càŋ mboón, faá Càŋ lé naâ tueé nɔ, ye nyí nde né bɔ̀ nùàr yili sɔm, nyí yili sɔm nde né bɔ̀ɔ́ mé né temé bɔɔ̀n yoòr Yeésò Kristò kwaá njií ma.
22 Mas as Escrituras afirmam que somos todos prisioneiros do pecado, de modo que nós, os que cremos, recebemos a promessa de libertação apenas pela fé em Jesus Cristo.
23 Léí toò béh lé naá giì ka sóù faá bɔ̀ gwà cibì bɔ̀ nɔ. Kristò yeé waà baá, te bɔ̀ nùàr nde ye temé yoòr seèn kwaá njií.
23 Antes que o caminho da fé se tornasse disponível, fomos colocados sob a custódia da lei e mantidos sob a sua guarda, até que essa fé fosse revelada.
24 Cu sâ sóú lɔ naâ dé seèn faá dèì beèh nɔ, ye te Kristò nde waà, béh ŋa bɔ̀ didilí bɔ̀ njolò Càŋ mé temé yoòr seèn kwaá njiî.
24 Em outras palavras, a lei foi nosso guardião até a vinda de Cristo; ela nos protegeu até que, por meio da fé, pudéssemos ser declarados justos.
25 Kènê cu temé kwaá njiî sâ waà baá. Béh geé baá mé ceér sóù, béh beè dèì hèllè yuo gi aá.
25 Agora que veio o caminho da fé, não precisamos mais da lei como guardião.
26 Lòù sam, béh bɔ̀ Yeésò Kristò bilí seér aá kɔɔ́; béh baá bɔ̀ ŋunà Càŋ. Béh bɔ̀ ŋunà Càŋ ŋa né mé temé cén yoòr seèn kwaá njiî.
26 Pois todos vocês são filhos de Deus por meio da fé em Cristo Jesus.
27 Bí lé nòmò Càŋ kou kuú naâ, ye te bí bɔ̀ Kristò nyɔgɔ́ bilí cén. Sâ kènê bí baá gi mé Kristò yoòr.
27 Todos que foram unidos com Cristo no batismo se revestiram de Cristo.
28 Mɔ né mân, sâ kènê lètenè bɔ̀ *Jûf mé bɔ̀ɔ́ mé Jûf sam gwèn teèn sam cuú; lètenè bɔ̀ɔ́ mé den né mé feh bɔɔ̀n mé bɔ̀ kwer, gwèn teèn sam cuú; lètenè bɔ̀ siíb mé bɔ̀ véh mene gwèn teèn sam cuú ndɔ; dɔɔ́ŋ bí nyɔgɔ́ bilí gi aá cén yoòr Yeésò Kristò.
28 Não há mais judeu nem gentio, escravo nem livre, homem nem mulher, pois todos vocês são um em Cristo Jesus.
29 Mɔ bí né bɔ̀ nùàr Kristò, sâ kènê bí baá gi bɔ̀ ndùté ndùtù Abrahâm ndɔ; sâ bí yieé nde né ŋgúlú Càŋ faá à lé naá giì tueé kwaá nɔ.
29 E agora que pertencem a Cristo, são verdadeiros filhos de Abraão, herdeiros dele segundo a promessa de Deus.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gálatas 3, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.