Gálatas 2
Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs NVT
1 Nyèmà yulà cùɔ̀b nèà yeé kela baá, mè cu cu ké Jerusalem, bêh Bàrnàbâs lé naâ kɔɔ́; mè weh sie Tîte beè ndɔ.
1 Catorze anos depois, voltei a Jerusalém, dessa vez com Barnabé, e Tito também nos acompanhou.
2 Càŋ lé tueé naâ kɔɔ́, ye mè a, ndé ké teèn ménâ. Wa ké teèn, béh bɔ̀ kokoô bɔ̀ lètenè bɔ̀ Yeésò bɔ̀ nde bèh ndɔ́ŋ-ndɔ̀ŋ, béh den bilí teèn, mè tueé bɔ́ gèh dé mé mè né yeé Njàgà Bagaà lètenè bɔ̀ɔ́ mé Jûf sam doô se, te bɔ́ ŋgweé kɔ, wanɔɔ́ŋ seé mò dé jomò mé dé toò mene nde né lòù sibí le.
2 Fui para lá por causa de uma revelação. Reuni-me em particular com os líderes e compartilhei com eles as boas-novas que tenho anunciado aos gentios. Queria me certificar de que estávamos de acordo, pois temia que meus esforços, anteriores e presentes, fossem considerados inúteis.
3 Béh bɔ̀ Tîte lé naâ kɔɔ́. À né mene nùà Greêk, à mene *ŋgór ŋɔ́b ŋgwéh, mé njéh mene bɔ́ lé cí táŋ sɔ́ ná ŋgwêh.
3 Mas eles me apoiaram e nem sequer exigiram que Tito, que me acompanhava, fosse circuncidado, embora fosse gentio.
4 Bɔ̀ mbeí seé beèh dé nyenyenê lé né mene lètenè beèh tueé fɔré gɔ, ye ŋɔ́b bú ŋgór ŋɔɔ̀b, mé njéh mene lé yíé ná ŋgwêh. Sâ, bɔ̀ sâ bɔ̀ hèllè lé naâ lètenè beèh sulá yilá, bɔ́ né dene beèh te ceér Yeésò Kristò kweé, ye te bɔ́ ŋene dene mé béh né mé feh beèh den sâ. Bɔ́ lé ye, kɔ béh den den ka *sóú bɔ̀ Jûf ma.
4 Essa questão foi levantada apenas por causa de alguns falsos irmãos que se infiltraram em nosso meio para nos espionar e nos tirar a liberdade que temos em Cristo Jesus. Sua intenção era nos escravizar,
5 Càŋ mé ŋgeér sam, bɔ́ lɔ́ŋ beè beèh kwà ŋgwéh dé ndɔ̂g, béh ye te Njàgà Bagaà mé gècên seèn yoòr den le ter kɔɔ́, bí ŋgweé lom cí.
5 mas não cedemos a eles nem por um momento, a fim de preservar a verdade das boas-novas para vocês.
6 Dé bɔ̀ kokoô bɔ̀ jɔ̀gɔ̀, bɔ́ né bɔ̀ kokoô bɔ̀ njolò bɔ̀ nùàr, mè dé sâ táŋ ŋgwéh, beè Càŋ nùàr dɔɔ́ŋ né gi kèì cén. Bɔ̀ kokoô bɔ̀ sâ, mè yeé se ŋagá baá seé mò toò bɔɔ̀n ménâ, bɔ́ pɔ́ŋ ndɔ, bɔ́ njeré déì teèn túé yí cú.
6 Quanto aos líderes — cuja reputação, a propósito, não fez diferença alguma para mim, pois Deus não age com favoritismo —, nada tiveram a acrescentar àquilo que eu pregava.
7 Bɔ́ ŋene kɔ seér cu lòù, ye kàmbér Càŋ lé naâ bêh Piêr Njàgà Bagaà beè jege kwaá bɔ̀n; wa Piêr nde né dé seèn ké lètenè bɔ̀ *Jûf, mè nde dé mò ké lètenè bɔ̀ɔ́ mé Jûf sam ma.
7 Ao contrário, viram que me havia sido confiada a responsabilidade de anunciar as boas-novas aos gentios, assim como a Pedro tinha sido confiada a responsabilidade de anunciar as boas-novas aos judeus.
8 Né bɔ̀n, Càŋ mé lé haá naâ Piêr terreb, à tema njií bú ké lètenè bɔ̀ Jûf doô, haá cu né mè terreb mân kɔɔ́, à tema njií mè dé mò ké lètenè bɔ̀ɔ́ mé Jûf sam.
8 Pois o mesmo Deus que atuou por meio de Pedro como apóstolo aos judeus também atuou por meu intermédio como apóstolo aos gentios.
9 Bɔ̀ Jâk mé Piêr bɔ̂ Jâŋ mé né bɔ̀ kokoô bɔ̀ lètenè bɔ̀ Yeésò bɔ̀ yeé ŋene kɔ baá ye, mè hên bɔɔ́ lom né seé jéjêg mé yuoó naâ beè Càŋ ménâ, bɔ́ haá bêh Bàrnàbâs be, ye béh bɔ́ né mé sòn cên, wa béh dé beèh ndé cú ké lètenè bɔ̀ɔ́ mé Jûf sam, te bɔ́ nde dé bɔɔ̀n lètenè bɔ̀ Jûf ma.
9 De fato, Tiago, Pedro e João, tidos como colunas, reconheceram a graça que me foi dada e aceitaram Barnabé e a mim como seus colaboradores. Eles nos incentivaram a dar continuidade à pregação aos gentios, enquanto eles prosseguiriam no trabalho com os judeus.
10 Njèh cén, bɔ́ ye béh a: kúkùr beèh, béh té bɔ̀ saám bɔ̀ te bɔ̀ŋ bɔɔ̀n nyèn, béh gàm bɔ́ gaàm ma. Sâ né njií mé mè lé naâ feh mé njéh fagá ndɔ.
10 Sua única sugestão foi que continuássemos a ajudar os pobres, o que sempre fiz com dedicação.
11 Cu mé Piêr lé waà naâ ké Antiôs, mè lé naâ bú njolò bɔ̀ nùàr yaga. Lòù sam, à lé naâ bɔɔ́ saáb.
11 Mas, quando Pedro veio a Antioquia, tive de opor-me a ele abertamente, pois o que ele fez foi muito errado.
12 Sâ, cu mé à lé waà naâ ké teèn, bɔ́ bɔ̀ɔ́ mé Jûf sam lé yieé bilí beéh kɔɔ́. Jomo sâ Jâk tema njiî bɔ̀ nuaré déì ndɔ; bɔ́ lé naâ dé bɔɔ̀n lètenè bɔ̀ɔ́ mé ye kɔ *ŋɔ́b ŋgór ŋɔɔ̀b doô. Bɔ́ yeé waà baá, veéh sie yɔgɔ́ Piêr mé bɔ́, à sɔm yo seèn ndɔ, bɔ́ bɔ̀ mbeí mé Jûf sam hèllè yíé bílí cú.
12 No começo, quando chegou, ele comia com os gentios. Mais tarde, porém, quando vieram alguns amigos de Tiago, começou a se afastar, com medo daqueles que insistiam na necessidade de circuncisão.
13 Bɔ̀ Yeésò bɔ̀ mé né Jûf yeé ŋene aá ménâ, bɔ́ sɔm yo bɔɔ̀n faá Piêr ndɔ. Te gùm Bàrnàbâs mé feh seèn nde cu ye-re ménâ bɔɔ́ gobó, bɔ́ bɔ́ dɔɔ́ŋ sɔm gi yo bɔɔ̀n.
13 Como resultado, outros judeus imitaram a hipocrisia de Pedro, e até mesmo Barnabé se deixou levar por ela.
14 Mè yeé ŋene, bɔ́ jéjég faá Njàgà Bagaà né tueé nɔ gɔ̀ dìlì cú, mè tueé ŋaré njií lom Piêr cicie toò bɔ̀ nùàr dɔɔ́ŋ, mè ye bú a: Wò né gi kɔɔ́ ye nyí né nùà Jûf, wa dene nyî né faá nuaá mé Jûf sam nɔ ndɔ; wò kɔ gi aá ye nyí faá nùà Jûf nɔ dèn cú. Keí mé bɔɔ́, wò ye bɔ̀ɔ́ mé Jûf sam a, kɔ dèn gí faá bɔ̀ Jûf nɔ wa?»
14 Quando vi que não estavam seguindo a verdade das boas-novas, disse a Pedro diante de todos: “Se você, que é judeu de nascimento, vive como gentio, e não como judeu, por que agora obriga esses gentios a viverem como judeus?
15 Béh né gi dé beèh bɔ̀ Jûf dé ŋàr lè, béh te gèh bɔ̀ɔ́ mé ceér Càŋ kɔ́ ŋgwéh yùò ná ŋgwêh.
15 Você e eu somos judeus de nascimento, e não pecadores, como os judeus consideram os gentios.
16 Mé njéh mene, béh kɔ né ye, Càŋ nùàr nùà dilî yilá lom né mé temé seèn yoòr Yeésò *Kristò kwaá njiî, dèn ŋgwéh mé *sóú bele komoò. Né mene béh, béh né gi temé yoòr Yeésò Kristò kwaá njií, te Càŋ nde ye béh bɔ̀ didilî bɔ̀ mé njéh yilá, dèn ŋgwéh mé sóú beleè. Lòù sam, nùàr nùà dilî ké toò Càŋ mé sóú ŋá ndé ŋgwéh.
16 E, no entanto, sabemos que uma pessoa é declarada justa diante de Deus pela fé em Jesus Cristo, e não pela obediência à lei. E cremos em Cristo Jesus, para que fôssemos declarados justos pela fé em Cristo, e não porque obedecemos à lei. Pois ninguém é declarado justo diante de Deus pela obediência à lei”.
17 Béh bɔ̀ Jûf ndèm mé Kristò kwaá njií kuú né, ye te béh den njolò Càŋ dilísé, béh ndèm mé sóú kwá njí cú. Sâ béh né gi ŋené kɔɔ́, ye béh né mé veên yoòr faá bɔ̀ɔ́ mé Jûf sam ndɔ. Á, sâ tueé baá-re ye Kristò né gwaán ye veên a, yám ndé sér toò wa? Dé sâ tíndɔ̂g ndɔ!
17 Mas, se a busca da justiça por meio de Cristo nos torna culpados de abandonar a lei, isso torna Cristo responsável por nosso pecado? De maneira nenhuma!
18 Ŋgweéh mè lɔ naâ sóú ké jomo kaáb si njií mà. Mɔ mè hên mena den cu né sóú mé mè lé naá giì doó kaáb si doô, sâ mè beè Càŋ kuú den cu né sóú hèllè mé be mò.
18 Se, pois, reconstruo o antigo sistema da lei que já destruí, então faço de mim mesmo transgressor da lei.
19 Lòù sam, sóú lé mè te cio lu yií naâ kɔɔ́, mè beè seèn baá seér faá komó nɔ, te mè làŋ den seér te ceér Càŋe. Lòù sam, bɔ́ lé ké te toû faga bilí naâ bêh Kristò.
19 Pois, quando procurei viver por meio da lei, ela me condenou. Portanto, morri para a lei a fim de viver para Deus.
20 Mɔ mè kènê née mene làŋ ye, sâ mè sam cuú; yoòr mò baá seér yɔ̀ŋ dé Kristò. Dene mò ká lè wɔ́ŋ hên baá seér dene dé ndèm mé Ŋunà Càŋ kwaá njiî. À lé mè gwaán naâ kɔɔ́, à lé felè mò kuú naâ kɔɔ́ ndɔ.
20 Fui crucificado com Cristo; assim, já não sou eu quem vive, mas Cristo vive em mim. Portanto, vivo neste corpo terreno pela fé no Filho de Deus, que me amou e se entregou por mim.
21 Ndɔ́g mè fùgò Càŋ faá njèh mbaâ nɔ wèh ndé ŋgwéh. Mɔ sé la ye nùàr nde né nùà dilî ké toò Càŋ mé sóú ŋaá, ŋgweéh sâ Kristò kuú vu né dé lòù mà!
21 Não considero a graça de Deus algo sem sentido. Pois, se a obediência à lei nos tornasse justos diante de Deus, não haveria necessidade alguma de Cristo morrer.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gálatas 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.