Atos 5

Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 Sâ nuaré déì lé naâ teèn ndɔ, yilí seèn né Ananíà, dé veèh né Safírà. Bɔ̂ veèh yeé nyɔgɔ aá sòn, à go sɔm ŋueèh bɔɔ̀n,
1 Havia, porém, um homem chamado Ananias que, com sua esposa, Safira, vendeu uma propriedade.
2 à kɔb leér kàgàlɔ̀ŋ kèb déì, sâ veèh né kɔɔ́, à weh dé jomò, à haá njií beè bɔ̀ mbɔ̀ŋ tebê.
2 Levou apenas parte do dinheiro aos apóstolos, mas, com aprovação da esposa, afirmou que aquele era o valor total e ficou com o resto.
3 Piêr ye bú a: «Ananíà, bɔɔ́ né naàn mé *Sátàn né wò lè yilá, wò bele Cúcuí Ŋagâ wa? Mɔ sam, wò yeé go sɔm aá ŋueèh hèllè, wò kàgàlɔ̀ŋ kèb déì kɔb leér né dé keì wa?
3 Então Pedro disse: “Ananias, por que você deixou Satanás encher seu coração? Você mentiu para o Espírito Santo quando guardou parte do dinheiro para si.
4 Ŋgweéh ŋueèh hèllè lé jɔ̀gɔ̀ naâ dé yeè wa? Wò yeé go sɔm aá, ŋgweéh kàgàlɔ̀ŋ sé né dé yeè ndɔ wa? Wò sâ goló caá né kei wa? Wò bele né Càŋ, wò nùàr bèlè lòm ŋgwéh.»
4 A propriedade era sua para vender ou não, como quisesse. E, depois de vendê-la, o dinheiro também era seu, para entregar ou não. Como pôde fazer uma coisa dessas? Você não mentiu para nós, mas para Deus!”.
5 — ausente —
5 Assim que Ananias ouviu essas palavras, caiu no chão e morreu. Um grande temor se apoderou de todos que souberam o que havia acontecido.
6 — ausente —
6 Então alguns jovens se levantaram, envolveram o corpo num lençol e o levaram para fora, e depois o sepultaram.
7 Bɔ́ bɔɔ́ teèn yɔ̀ŋ loù tagár, veèh seèn yila kweêh ndɔ, à kɔ́ ŋgwéh dé mé la naâ toò kelá.
7 Cerca de três horas depois, sua esposa entrou, sem saber o que havia acontecido.
8 Piêr ye bú a: «Túé mè mé gècên mene, ŋgweéh kàgàlɔ̀ŋ ŋueèh mé bí lé goó naâ doô, gi lom né hên wa?» Ye bú a: «Gi né ka sâ.»
8 Pedro lhe perguntou: “Foi esse o valor que você e seu marido receberam pelo terreno?”. Ela respondeu: “Sim, foi esse o valor”.
9 Piêr ye bú a: «Bɔɔ́ né naàn mé bî si yeè naâ sòn nyɔgɔ́, bí fela Cúcuí Nùà Dueè sòn wa? Kè njí yí tùtúlù yíê, yila cuù né bɔ̀ɔ́ mé naâ si yeè furú weh, bɔ́ nde cu né wò furú.»
9 Então Pedro disse: “Como vocês puderam conspirar para pôr à prova o Espírito do Senhor? Veja, os jovens que sepultaram seu marido estão logo ali, perto da porta, e também levarão você”.
10 Tètèì sam à komo die nde doó toò Piêr, à kuú. Bɔ̀ mbò yila kweêh, sâ à baá komó. Bɔ́ jɔgɔ cu bú, bɔ́ nde ké kwarè siì furú njií.
10 No mesmo instante, ela caiu no chão e morreu. Quando os jovens entraram e viram que ela estava morta, levaram seu corpo para fora e a sepultaram ao lado do marido.
11 Bɔ̀ nùàr te mbàgà Càŋe hemé laré dɔɔ́ŋ. Bèh mé bɔ̀ nùàr ŋgweé ŋgòr hên dɔɔ́ŋ, dùlù su bɔ́ yoòr ndɔ.
11 Um grande temor se apoderou de toda a igreja e de todos que souberam desse acontecimento.
12 Bɔ̀ mbɔ̀ŋ tebê lé naâ bɔ̀ fém mé cìè kókoó mbaá lètenè bɔ̀ nùàr bɔɔ́ bele. Bɔ̀ Yeésò bɔ̀ lé bilí den beéh lè kɔ̀ŋ Salomɔ̂ŋ.
12 Os apóstolos realizavam muitos sinais e maravilhas entre o povo. Todos se reuniam regularmente no templo, na parte conhecida como Pórtico de Salomão.
13 Nuaá mé née temé mé Yeésò kwá njí ŋgwéeh ye, lé yoòr bɔɔ̀n mbembaá ndé wèh ná ŋgwêh, bɔ́ lé bɔ́ seén njií beéh lòù.
13 Quando se reuniam ali, ninguém mais tinha coragem de juntar-se a eles, embora o povo os tivesse em alta consideração.
14 Cìlì nùàr né lom temé kweéh seér, bɔ́ né te bɔ̀ŋ bɔ̀ Yeésò bɔ̀ yilá ndeé, véh mene, siíb mene, né lom faá cí yaám ndeé.
14 Cada vez mais pessoas, multidões de homens e mulheres, criam no Senhor.
15 Bɔ́ né mé bɔ̀ beén bɔ̀ ká cie jɔgɔ́ yuo kelâ, bɔ̀ déì te ndagáa, bɔ̀ déì te kèe, ye mɔ Piêr baá kelá, mɔ né mene cecemé seèn, te cor kema déì ma.
15 Como resultado, o povo levava os doentes às ruas em camas e macas para que a sombra de Pedro cobrisse alguns deles enquanto ele passava.
16 Bɔ̀ nùàr kókoó mbaá lè lɔɔ́ hihinê kwarè Jerusalem lé naâ mé bɔ̀ beén bɔ̀ jɔgɔ́ ndeê. Dɔɔ́ŋ bɔ́ lé naá giì taré yuo; bɔ̀ɔ́ mé né mé tándulu yoòr taré yuo gi ndɔ.
16 Muita gente vinha das cidades ao redor de Jerusalém, trazendo doentes e atormentados por espíritos impuros, e todos eram curados.
17 *Ŋgàŋ sèmè dé koô yeé ŋene aá ménâ, temé ŋaâ bú lè. Bɔ̀ɔ́ mé né jomo seèn dɔɔ́ŋ, furu gi bɔ́ ménâ ndɔ. Bɔ̀ sâ bɔ̀ lé naâ lètenè bɔ̀ *Sadusiên. Temé yeé baá bɔ́ lè furú, bɔ́ tema njií nùàr, ye bɔ́ ndé bɔ̀ mbɔ̀ŋ tebê sie.
17 Tomados de inveja, o sumo sacerdote e seus oficiais, que eram saduceus,
18 Bɔ́ nde bɔ́ gwà cibì dé koô sie yií ndɔ.
18 prenderam os apóstolos e os colocaram numa prisão pública.
19 Yeé baá lètenè cibî, cìlì Càŋ déì waà gulu sɔm hin gwà cibì hèllè, sɔm keéh bɔ̀ mbɔ̀ŋ cie, ye bɔ́ a:
19 Um anjo do Senhor, porém, veio durante a noite, abriu as portas do cárcere e os levou para fora.
20 «Bí ndé dèn ké *gwà Càŋ koô, bí tueé né bɔ̀ nùàr kùr yɔ̀ŋ feê.»
20 “Vão ao templo e transmitam ao povo esta mensagem de vida!”, disse ele.
21 Bɔ̀ mbɔ̀ŋ ŋgweé sòn seèn: yeé baá maánjɔ̀gɔ̀ bɔ́ komo nde ké gwà Càŋ koô ndɔ, bɔ́ né njèh teèn feh den. Jomo sâ ŋgàŋ sèmè dé koô, mé bɔ̀ɔ́ mé né gi jomo seèn dɔɔ́ŋ, yilá bilí bɔ̀ kokoô bɔ̀ lètenè bɔ̀ *Jûf, te bɔ́ bilí *mbàgà juù.
21 Desse modo, ao amanhecer, os apóstolos entraram no templo, conforme haviam sido instruídos, e, sem demora, começaram a ensinar. Mais tarde, o sumo sacerdote e seus oficiais chegaram, reuniram o conselho,
22 Bɔ̀ sɔ́jì yeé wa, gwà baá mvúâr, mbɔ̀ŋ déì teèn sam cuú. Bɔ́ cu cuù, bɔ́ tueé bɔ̀ kokoô bɔ̀ ménâ,
22 Mas, quando os guardas do templo chegaram à prisão, os homens não estavam lá. Então voltaram e contaram:
23 bɔ́ ye bɔ́ a: «Béh wa ké teèn, hin dɔɔ́ŋ né gi lílíér ménâ. Nùà seê dé kàn né tùtúlù ndɔ. Béh yeé gulu hin, nuaré déì teèn sam.»
23 “A prisão estava bem trancada, com os guardas vigiando do lado de fora, mas, quando abrimos as portas, não havia ninguém!”.
24 Nùà koô felè bɔ̀ gó gwà Càŋ mé bɔ̀ ŋgàŋ sèmè dé kokoô yeé nde ŋgweé njií ménâ, feh ŋellé bɔ́ ter, bɔ́ né lètenè bɔɔ̀n bieé kuú, ye sâ naâ gèh dé heè wa?
24 Ao ouvir isso, o capitão da guarda do templo e os principais sacerdotes ficaram perplexos e se perguntavam o que aconteceria em seguida.
25 Jomo sâ, nuaré déì kar waà ndɔ, ye bɔ́ a: «Mɔ bí jue né bɔ̀ nuaá mé bí lé sie yií naâ gwà cibì doô, bɔ́ né bɔ̀ nùàr njèh ké gwà Càŋ feh den.»
25 Então alguém chegou com a seguinte notícia: “Os homens que os senhores puseram na cadeia estão no templo, ensinando o povo!”.
26 Bɔ́ yeé nde ŋgweé njií ménâ, nùà koô felè bɔ̀ gó gwà Càŋ doô wuo ter, à weh nde mé bɔ̀ nùàr seèn ké teèn, te bɔ́ bɔ́ weh cu cuù mé bɔ̀ mbɔ̀ŋ hèllè. Wa ké teèn, bɔ́ njèh lòù bɔ́ ŋáŋ cú ndɔ, bɔ́ veéh lom aá ye, bɔ̀ nùàr nde né bɔ́ mé taá tɔbé.
26 O capitão e seus guardas foram e prenderam os apóstolos, mas sem violência, pois temiam que o povo os apedrejasse.
27 Bɔ́ weh bɔ́, bɔ́ bɔ́ cu cuù.
27 Em seguida, levaram os apóstolos e os apresentaram ao conselho de líderes do povo, onde o sumo sacerdote os confrontou.
28 «Béh lé naá giì bí luɔm ye bí a: máb lɔ́ njèh mé yilí nùà hèllè feèh ménâ. Bí hên bɔɔ́ den cu né kei wa? Ŋgweéh ká Jerusalem lɔɔ́ dɔɔ́ŋ ka yɔŋ cu né njèh mé bí né feh sâ mà. Bí ye te bí luar kwa béh cio nùà hèllè yoòr wa?»
28 “Nós lhes ordenamos firmemente que nunca mais ensinassem em nome desse homem”, disse ele. “E, mesmo assim, vocês encheram Jerusalém com esse seu ensino e querem nos responsabilizar pela morte dele!”
29 Bɔ̀ Piêr ye bú a: «Kɔ béh dula kela Càŋ mé bɔ̀ nùàr.
29 Pedro e os apóstolos responderam: “Devemos obedecer a Deus antes de qualquer autoridade humana.
30 Mè tueé bí, ŋgweéh bí lé Yeésò faga wulà naâ kɔɔ́ wa? Càŋ mé lé naâ bɔ̀ tele beèh léí jɔ̀gɔ̀ gam, komo sɔm cu aá bú te cio,
30 O Deus de nossos antepassados ressuscitou Jesus dos mortos depois que os senhores o mataram, pendurando-o numa cruz.
31 à bú weh kwaá njií ké te be gaâ seèn; ké te kɔgɔ né bú, Yìlì nùàr né lom bú ndɔ, te haá bɔ̀ huaán *Iserálà bɔ̀ terreb temé kweéh seêr, te Càŋ kulu sɔm gi bɔ́ veên yoòr.
31 Deus o colocou no lugar de honra, à sua direita, como Príncipe e Salvador, para que o povo de Israel se arrependesse de seus pecados e fosse perdoado.
32 Bɔ̀ njií sâ dɔɔ́ŋ lé bɔɔ́ deén naâ njolò beèh, béh né bɔ̀ sòn seèn; Cúcuí Ŋagâ né sòn seèn ndɔ. Càŋ lé bú tema njií naâ yoòr bɔ̀ɔ́ mé né tie ŋgweê.»
32 Somos testemunhas dessas coisas, e assim é também o Espírito Santo, que Deus dá àqueles que lhe obedecem”.
33 Te bɔ̀ kokoô bɔ̀ hèllè yeé nde ŋgweé cu mân, temé ŋaá cuù bɔ́ lè, bɔ́ gwaán lom aá bɔ̀ mbɔ̀ŋ tebê bɔɔ́ wulâ.
33 Quando ouviram isso, os membros do conselho se enfureceram e decidiram matá-los.
34 Càŋ mé ŋgeér sam. Nùà *Farisiên déì naâ lètenè bɔ̀ kokoô bɔ̀ sâ teèn, yilí seèn né Gamaliêl, à né *njí-sóù, bɔ̀ nùàr dɔɔ́ŋ né gi bú veéh. Nùà sâ komo wuo ter, ye bɔ́ a: «Bí jɔ̀gɔ̀ sɔ̀m kéh née bɔ́ cie ye.»
34 Um deles, porém, um fariseu chamado Gamaliel, especialista na lei e respeitado por todo o povo, levantou-se e ordenou que eles fossem retirados da sala do conselho por um momento.
35 Jomo sâ, à tueé njií mé mbàgà juù, ye bɔ́ a: «Bɔ̀ huaán *Iserálà, bí kè nyégé ká njií mé bí nde né mé bɔ̀ nùà hên bɔɔ́ bagasé, mè tueé bí.
35 Em seguida, disse aos demais: “Israelitas, cuidado com o que planejam fazer a esses homens!
36 Bí kwá seé bɔɔ̀n ndeè sɔm fù mé beè seèn faá seé Teudâs nɔ. Lòù sam, dàb née sam mé Teudâs lé naâ mé nùàr yuií nèà jomo kar waà, ye te nyí junó lɔɔ́, wa nyí né nùà dueè ma. Ŋgweéh bɔ́ lé naâ bú wula sɔm wa? À yeé kuú baá, ŋgweéh bɔ̀ nùàr seèn lé naâ mbaá ŋellé le gií wa?
36 Algum tempo atrás, surgiu um certo Teudas, que afirmava ser alguém importante. Umas quatrocentas pessoas se juntaram a ele, mas foi morto e seus seguidores se dispersaram, e o movimento deu em nada.
37 «Júdàs nùà Galilê lé naá cuù ménâ ndɔ. À lé naâ te cu nyàgà nùàre kar waà, à né lom bɔ̀ nùàr kókoó mbaá soób, te bɔ́ ŋa gi bɔ̀ nùàr seèn. Ŋgwéeh bɔ́ lé naá cuù bú ménâ wulá sɔm, bɔ̀ nùàr seèn durá leér gi ndɔ wa?
37 Depois dele, na época do censo, apareceu Judas, da Galileia, que fez muitos seguidores. Ele também foi morto, e seu grupo se dispersou.
38 Kènê, bí lɔ̀gɔ̀ sɔ̀m á be biì yoòr bɔ̀ nùàr hên nɔɔ́ŋ, bí yì njí bɔ́. Bí kɔ́ɔ ye, mɔ bɔ́ baŋ né seé dé ká lè *wɔ́ŋe, nde né mé be seèn laga le.
38 “Portanto, meu conselho é que deixem esses homens em paz e os soltem. Se o que planejam e fazem é meramente humano, logo serão frustrados.
39 Mɔ né dé Càŋ, sâ bí bɔɔ́ kuú né mbaá, ndɔ́g ŋéllé kòmò ndé ŋgwéh. Sâ bí kè nyégé keè, mɔ sam bí bɔ̀ Càŋ nde né taáb lieé liím.»
39 Mas, se é de Deus, vocês não serão capazes de impedi-los. Pode até acontecer de vocês acabarem lutando contra Deus”.
40 Bɔ́ yilá yií cuù bɔ̀ mbɔ̀ŋ tebê, bɔ́ ye, dún bɔ́ núr. Bɔ́ yeé duún aá bɔ́, bɔ́ luɔm ferré cu, ye bɔ́ a: «Càŋ a bɔ́ bí saán feh cu bɔ̀ nùàr yilí Yeésò hèllè.» Jomo sâ bɔ́ yi njií bɔ́ ndɔ.
40 Os demais membros aceitaram o conselho de Gamaliel. Chamaram os apóstolos e mandaram açoitá-los. Depois, ordenaram que nunca mais falassem em nome de Jesus e, por fim, os soltaram.
41 Bɔ̀ mbɔ̀ŋ samé yuo seér te mbàgà juù mé vɔ́gɔ́-temé mene, ye: «Béh naâ nùàr njolò Càŋ wulú. Béh gèr felè Yeésò ŋene né dé cî mà.»
41 Quando os apóstolos saíram da reunião do conselho, estavam alegres porque Deus os havia considerado dignos de sofrer humilhação pelo nome de Jesus.
42 Cieé dɔɔ́ŋ bɔ́ né njèh ké gwà Càŋ feh, bɔ́ né gùgwò feh bele ndɔ. Bɔ́ né bɔ̀ nùàr Njàgà Bagaà se, ye *Nùà Cɔ̀ŋ né Yeésò.
42 E todos os dias, no templo e de casa em casa, continuavam a ensinar e anunciar que Jesus é o Cristo.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 5, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.