Atos 16

Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Pɔ̂l wa ké Dérbè, à nde ké Lîstrè ndɔ. Sâ mbɔ̀ŋ déì lé naâ ké sâ teèn, yilí seèn né Timotê. Meí seèn né *Jûf mé gwaán né ceér Yeésò. Tele dé seèn né nùà Greêk.
1 Chegou a Derbe e depois a Listra. Havia ali um discípulo, chamado Timóteo, filho de uma judia cristã, mas de pai grego,
2 Bɔ̀ Yeésò bɔ̀ ké Lîstrè mé Ikoniûm mene né gi dene seèn keí.
2 que gozava de ótima reputação junto dos irmãos de Listra e de Icônio.
3 Yeé baá ménâ, Pɔ̂l ye nyí nde né bú jomo nyî weh sie; à weh bú ndɔ, à nde *ŋɔb bú ŋgór. Lé naâ felè bɔ̀ Jûf. Sâ bɔ̀ Jûf te tàbè sâ né gi kɔɔ́ ye, tele Timotê né nùà Greêk.
3 Paulo quis que ele fosse em sua companhia. Ao tomá-lo consigo, circuncidou-o, por causa dos judeus daqueles lugares, pois todos sabiam que o seu pai era grego.
4 Jomo sâ bɔ́ yuo, bɔ́ nde te lɔɔ́ hihinê kelá bele. Ndéb mé bɔ̀ mbɔ̀ŋ tebê bɔ́ bɔ̀ kokoô bɔ̀ lé naâ ké Jerusalem sagá doô, bɔ́ né bɔ̀ nùàr Yeésò tagá bele.
4 Nas cidades pelas quais passavam, ensinavam que observassem as decisões que haviam sido tomadas pelos apóstolos e anciãos em Jerusalém.
5 Bɔ̀ Yeésò bɔ̀ né cu terreb te ceér Càŋe kwa ŋeí; cieé dɔɔ́ŋ nùàr kɔ lom baá-re te mbeî sagá yilâ.
5 Assim as igrejas eram confirmadas na fé, e cresciam em número dia a dia.
6 Cúcuí Ŋagâ yiín bɔ́ ŋgòr Càŋ lè tàbè Asíà tueê. Yeé baá ménâ, bɔ́ kela keéh tàbè Frijî mé Galatî,
6 Atravessando em seguida a Frígia e a província da Galácia, foram impedidos pelo Espírito Santo de anunciar a palavra de Deus na {província da} Ásia.
7 bɔ́ wa ké kwarè Misî, ye te bɔ́ yuo kela Bitinî. Lɔ́ŋ sam, Cúcuí Yeésò yiín cu bɔ́.
7 Ao chegarem aos confins da Mísia, tencionavam seguir para a Bitínia, mas o Espírito de Jesus não o permitiu.
8 Bɔ́ kela keéh Misî, bɔ́ suaga nde ké Troâs.
8 Depois de haverem atravessado rapidamente a Mísia, desceram a Trôade.
9 Yeé baá cíbíteèn, kulu Pɔ̂l faá vuú nɔ; à ŋene nùà Masedínà déì waà baá, né ter njebá den, ye bú a: «Kúkùr yeè, ŋá kélâ yeè ká Masedínà yoòr beèh, te wò gam béh teèn!»
9 De noite, Paulo teve uma visão: um macedônio, em pé, diante dele, lhe rogava: Passa à Macedônia, e vem em nosso auxílio!
10 Vuú yeé kulu aá Pɔ̂l mân, béh yila ceér Masedínà fɔɔ̂n ndɔ. Sâ béh naâ mé njéh kɔɔ́ gií, ye Càŋ béh yilá njií né ké sâ, te béh nde Njàgà Bagaà ké lètenè bɔɔ̀n se.
10 Assim que teve essa visão, procuramos partir para a Macedônia, certos de que Deus nos chamava a pregar-lhes o Evangelho.
11 Jomo sâ, béh yila bàtô, béh yuo Troâs, béh lemé nde Samoterâ; tàbè sâ né yí lètenè nòmò mân. Cieé ŋaga béh fɔɔ́n cu gò, béh nde Nìàpòlî.
11 Embarcados em Trôade, fomos diretamente à Samotrácia e no outro dia a Neápolis;
12 Béh yuo cu sâ, béh nde Filîp; lè tàbè Masedínà dɔɔ́ŋ ŋgɔ́mnà lé den lɔgɔ́ naâ teèn. Kɔ̀b tàbè sâ né dé seèn beè bɔ̀ Rɔ̂m bɔ̀. Béh cer yií lɔ sâ kɔ́beè.
12 e dali a Filipos, que é a cidade principal daquele distrito da Macedônia, uma colônia {romana}. Nesta cidade nos detivemos por alguns dias.
13 Mé *cieé sóù, béh yuo ká lɔ, béh nde ké sòn nòmò, ye merré déì béh kwa nde né bèh mé bɔ̀ *Jûf dua yeé Càŋ teèn ké sâ. Béh wa ké teèn, béh den nde doó, béh bɔ̀ véh mé lé bilí deén naâ ké sâ né sòn tueé den.
13 No sábado, saímos fora da porta para junto do rio, onde pensávamos haver lugar de oração. Aí nos assentamos e falávamos às mulheres que se haviam reunido.
14 Ma déì naâ lètenè bɔɔ̀n teèn, yilí seèn né Lídià; à lé yuoó naâ Tiatîr, à né yeé cɔ̀gɔ̀ nyàgàm go. Ma bú séná né nùà dùlà-Càŋ. Béh yeé baá tueé, Fehtoò beèh gulu lɔgɔ́ bú temé te à felá njií tie teèn.
14 Uma mulher, chamada Lídia, da cidade dos tiatirenos, vendedora de púrpura, temente a Deus, nos escutava. O Senhor abriu-lhe o coração, para atender às coisas que Paulo dizia.
15 Jomo sâ bɔ́ kou bú nòmò Càŋ mé mbàgà seèn mene ndɔ. À ye béh a: «Ŋgweéh bí né kɔɔ́ ye, mè baá nùà Fehtoò beèh mà. Sâ bí ndê cèr wèh ké lɔ mò teèn.» À yeé baá béh ménâ ŋeí, béh bɔ́ nde ndɔ.
15 Foi batizada juntamente com a sua família e fez-nos este pedido: Se julgais que tenho fé no Senhor, entrai em minha casa e ficai comigo. E obrigou-nos a isso.
16 Cieé déì béh lé naâ bèh Càŋ duaà ndeé, béh bɔ̀ huaán vêh déì kwaré ceér dueè. À lé naâ mé tándulu yoòr. Mɔ baá bú ŋaâ, bɔ̀ njií mé nde né bɔɔ́ dɔɔ́ŋ, à né yeé cie tueé kwaá, à né kàgàlɔ̀ŋ teèn kókoó mbaá kwa, à né bɔ̀ tele seê seèn haá.
16 Certo dia, quando íamos à oração, eis que nos veio ao encontro uma moça escrava que tinha o espírito de Pitão, a qual com as suas adivinhações dava muito lucro a seus senhores.
17 À yeé ŋene aá béh, à yuo bele béh, à né ké ter yie njií, ye bɔ̀ nùàr a: «Bɔ̀ nùà hên dé bɔɔ̀n bɔɔ́ né seé dé Càŋ terrèb. Bɔ́ ndeè naâ bí ceér feh keéh, te bí yili yuo mé njéh.»
17 Pondo-se a seguir a Paulo e a nós, gritava: Estes homens são servos do Deus Altíssimo, que vos anunciam o caminho da salvação.
18 À yie sɔɔ́ méménâ cieé kókoó mbaá. Yeé yɔgɔ́ baá, temé ŋaâ Pɔ̂l mé càŋ tándulu yoòr huaán doô, à bele seér, ye bú a: «Mé yilí Yeésò *Kristò, yùò kélâ yoòr huaán hên, mè tueé wò!» Tándulu hèllè yuo kela lè sòn seèn nɔɔ́ŋ ménâ ndɔ.
18 Repetiu isto por muitos dias. Por fim, Paulo enfadou-se. Voltou-se para ela e disse ao espírito: Ordeno-te em nome de Jesus Cristo que saias dela. E na mesma hora ele saiu.
19 Bɔ̀ tele seê huaán doô yeé ŋene ye ceér kàgàlɔ̀ŋ bɔɔ̀n beè huaán doô surí baá kèn, bɔ́ sie mgbɔmé njií Pɔ̂l bɔ̂ Silâs ké cie yoòr bɔ̀ kokoô bɔ̀ dé lɔɔ̂.
19 Vendo seus amos que se lhes esvaecera a esperança do lucro, pegaram Paulo e Silas e levaram-nos ao foro, à presença das autoridades.
20 Bɔ̀ sâ bɔ̀ weh njií ser cu bɔ́ ké toò bɔ̀ dé ŋgɔ́mnà, bɔ́ ye bɔ́ a: «Bɔ̀ fà bɔ̀ hên né lɔɔ́ beéh. Bɔ́ né Jûf,
20 Em seguida, apresentaram-nos aos magistrados, acusando: Estes homens são judeus; amotinam a nossa cidade.
21 béh né bɔ̀ Rɔ̂m bɔ̀; bɔ́ béh feh seér né *sóú bɔɔ̀n, ye béh bele cí. Ŋgweéh beè beèh né jolo mà.»
21 E pregam um modo de vida que nós, romanos, não podemos admitir nem seguir.
22 Te bɔ̀ nùàr yeé nde ŋgweé njií mân, bɔ́ jeré ŋellé doó dɔɔ́ŋ. Bɔ̀ kokoô bɔ̀ sie ŋaré sɔm Pɔ̂l bɔ̂ Silâs cɔ̀gɔ̀ yoòr, ye te bɔ̀ nùàr tegé nyegé ye bɔ́ núr.
22 O povo insurgiu-se contra eles. Os magistrados mandaram arrancar-lhes as vestes para açoitá-los com varas.
23 Bɔ́ yeé duún aá bɔ́ ménâ, bɔ́ nde si yií bɔ́ gwà cibì, bɔ́ taga lɔ kè-nùàr ndɔ.
23 Depois de lhes terem feito muitas chagas, meteram-nos na prisão, mandando ao carcereiro que os guardasse com segurança.
24 Te kè-nùàr yeé ŋgweé njií ménâ, à nde weh ferá kwaá bɔ́ ké lè kɔ̀ŋ dé ké jomò, à yií bɔ́ fɔ̀gɔ̀ gulè ndɔ.
24 Este, conforme a ordem recebida, meteu-os na prisão inferior e prendeu-lhes os pés ao cepo.
25 Yeé baá lɔgɔ̀teèn, sâ Pɔ̂l bɔ̂ Silâs né Càŋ dua, bɔ́ né bú mé bené seén njií. Sâ bɔ̀ gwà cibì bɔ̀ né ŋgweé ndɔ.
25 Pela meia-noite, Paulo e Silas rezavam e cantavam um hino a Deus, e os prisioneiros os escutavam.
26 Bɔ́ yeé ŋgweé, tàbè baá jilí taré, né gwà cibì hèllè mé maàŋ mene teèn jilí keéh. Bɔ̀ hin né mé be bɔɔ̀n komó ndeé, fɔ̀gɔ̀ né bɔ̀ gwà cibì bɔ̀ dɔɔ́ŋ gulè koló yuo gií, né doó sue ndeé.
26 Subitamente, sentiu-se um terremoto tão grande que se abalaram até os fundamentos do cárcere. Abriram-se logo todas as portas e soltaram-se as algemas de todos.
27 Kè-nùàr nyimé yuoô, sâ bɔ̀ hin gwà cibì dɔɔ́ŋ baá gi lelɔŋ. Feh ŋellé bú ter, ye merré déì bɔ̀ gwà cibì bɔ̀ durá yuo gi aá. À sua bòù, ye te nyí nde aá yo nyî sieé wulá.
27 Acordou o carcereiro e, vendo abertas as portas do cárcere, supôs que os presos haviam fugido. Tirou da espada e queria matar-se.
28 Pɔ̂l pam njií ké ter, ye bú a: «Té feh yeè mbaá wúlá kú, béh né gi hên dɔɔ́ŋ ye!»
28 Mas Paulo bradou em alta voz: Não te faças nenhum mal, pois estamos todos aqui.
29 Kè-nùàr bie we ndɔ, à mɔgɔ dula yila nde ké gwà cibì, à ndelé cemmé nde doó gulè Pɔ̂l bɔ̂ Silâs mé veéh mene.
29 Então o carcereiro pediu luz, entrou e lançou-se trêmulo aos pés de Paulo e Silas.
30 Jomo sâ à sɔm keéh bɔ́, ye bɔ́ a: «Bɔ̀ kokoô bɔ̀ mò, mè bɔɔ́ nde né naàn, te mè yili yuo wa?»
30 Depois os conduziu para fora e perguntou-lhes: Senhores, que devo fazer para me salvar?
31 Bɔ́ ye bú a: «Kwá njí lòm temé mé Yeésò Fehtoò beèh, wò nde né yili yuo, mé mbàgà yeè mene.»
31 Disseram-lhe: Crê no Senhor Jesus e serás salvo, tu e tua família.
32 Bɔ́ tueé kwaá bú mé mbàgà seèn mene ŋgòr Fehtoò beèh ndɔ.
32 Anunciaram-lhe a palavra de Deus, a ele e a todos os que estavam em sua casa.
33 Cíbítenè doó sâ kè-nùàr weh bɔ́, à nde bɔ́ nyer yaga nyegé. Bɔ́ kou sɔm bɔ́ nòmò Càŋ gwà dɔɔ́ŋ ndɔ.
33 Então, naquela mesma hora da noite, ele cuidou deles e lavou-lhes as chagas. Imediatamente foi batizado, ele e toda a sua família.
34 À ŋaá kwaá njií bɔ́ ké gwò seèn, à haá bɔ́ yáb. Yo nɔré bú mé mbàgà seèn mene. Lòù sam, à lé naá loôm mé vɔ́gɔ́-temé, ye nyí temé kwaá njií aá yoòr Càŋ.
34 Em seguida, ele os fez subir para sua casa, pôs-lhes a mesa e alegrou-se com toda a sua casa por haver crido em Deus.
35 Cieé yeé ŋaga baá, bɔ̀ kokoô bɔ̀ dé ŋgɔ́mnà tema njií ye kè-nùàr a, yì njí bɔ̀ nùà sâ ma.
35 Quando amanheceu, os magistrados mandaram os lictores dizer: Solta esses homens.
36 Kè-nùàr nde ké yoòr Pɔ̂l, ye bú a: «Bɔ̀ kokoô bɔ̀ tema njií naâ ye, yì njí bí yiì. Sâ bí ndé bá-re baga.»
36 O carcereiro transmitiu essa mensagem a Paulo: Os magistrados mandaram-me dizer que vos ponha em liberdade. Saí, pois, e ide em paz.
37 Pɔ̂l deên ndɔ, ye bɔ̀ tebé bɔ̀ a: «Béh né bɔ̀ huaán Rɔ̂m; bɔ́ lé ju felè beèh túé ná ŋgwêh, bɔ́ ye bɔ̀ nùàr a, kɔ́ lòm béh núr duûn, bɔ́ ndé béh ká gwà cibì yií njií. Lé naâ njolò bɔ̀ nùàr. Yeé baá dé sɔɔ̀m, te bɔ́ sɔm leér béh lòù wa? Ndɔ́g ndɔ. Mɔ né ménâ, sâ bɔ́ ndê yì ká béh mé be bɔɔ̀n.»
37 Mas Paulo replicou: Sem nenhum julgamento nos açoitaram publicamente, a nós que somos cidadãos romanos, e meteram-nos no cárcere, e agora nos lançam fora ocultamente... Não há de ser assim! Mas venham e soltem-nos pessoalmente!
38 Bɔ̀ tebé bɔ̀ nde cu bɔ̀ kokoô bɔ̀ ménâ tueé. Bɔ́ yeé nde ŋgweé njií ye Pɔ̂l bɔ̂ Silâs né bɔ̀ huaán Rɔ̂m mân, veéh bɔɔ́ bɔ́ njèh.
38 Os lictores deram parte dessas palavras aos magistrados. Estes temeram, ao ouvir dizer que eram romanos.
39 Bɔ́ nde bɔ́ be kobó. Jomo sâ, bɔ́ sɔm bɔ́ gwà cibì, bɔ́ ye bɔ́ a: «Kúkùr, bí yùò lɔ hên yuoò.»
39 Foram e lhes falaram brandamente. Pedindo desculpas, rogavam-lhes que se retirassem da cidade.
40 Pɔ̂l bɔ̂ Silâs yeé yuo kelà baá gwà cibì, bɔ́ nde ké gwò Lídià. Bɔ́ yeé ŋene aá bɔ̀ Yeésò bɔ̀, bɔ́ toó nyegé cu bɔ́, jomo sâ bɔ́ fɔɔ́n gò ndɔ.
40 Saindo do cárcere, entraram em casa de Lídia, onde reviram e consolaram os irmãos. Depois partiram.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Atos 16, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.