Apocalipse 6
Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs ARA
1 Mè yeé ke, Mbieè Sèmè sie kɔ sɔm aá ndɔ ŋgèh déì lètenè bɔ̀ ndɔ ŋgèh téhbeh doô. Mè ŋgweé njií nùà cén déì lètenè bɔ̀ lèlàŋ bɔ̀ nèà doô baá tueé, hueh ŋgugó lom né bú faá nu nɔ, ye: Ndê!»
1 Vi quando o Cordeiro abriu um dos sete selos e ouvi um dos quatro seres viventes dizendo, como se fosse voz de trovão: Vem!
2 Mè ŋene njií nyam tébágà wulésé mân baá ké teèn njebá den, nuaré déì né teèn ŋaá den, à né mé lìèm beè, bɔ́ sulí kwaá né bú tàm ŋgɔ̂g felè ndɔ. Nùà sâ lé naá giì feh jɔgɔ́; à nde cu né feh déì jɔgɔ́.
2 Vi, então, e eis um cavalo branco e o seu cavaleiro com um arco; e foi-lhe dada uma coroa; e ele saiu vencendo e para vencer.
3 Jomo sâ Mbieè Sèmè sie kɔ sɔm cu ndɔ ŋgèh déì. Mè yeé ŋgweé, nùà cén déì lètenè bɔ̀ lèlàŋ bɔ̀ nèà doô ye: Ndê!»
3 Quando abriu o segundo selo, ouvi o segundo ser vivente dizendo: Vem!
4 Mè ŋene njií cu nyam tébágà déì bèlèsé mân baá ndeê, à né mé nùàr ŋgètenè. Bɔ́ jege nùà sâ, ye bú a: Ndé dé seèn taáb ká te tabe bèh dɔɔ́ŋ kɔɔ́ si, te bɔ̀ nùàr wula kuú seér mé yo bɔɔ̀n ma. Bɔ́ haá kwaá bú tàndɔ̀ŋ bòù taâb beè ndɔ.
4 E saiu outro cavalo, vermelho; e ao seu cavaleiro, foi-lhe dado tirar a paz da terra para que os homens se matassem uns aos outros; também lhe foi dada uma grande espada.
5 Jomo sâ Mbieè Sèmè sie kɔ sɔm cu ndɔ ŋgèh dé tagâr. Mè yeé ŋgweé, nùà cén déì lètenè bɔ̀ lèlàŋ bɔ̀ nèà doô ye: Ndê!» Mè ŋene njií nyam tébágà déì yilísé mân né ké teèn mé nùàr ŋgètenè njebá den. Nùà sâ né dé seèn mé mòù beè.
5 Quando abriu o terceiro selo, ouvi o terceiro ser vivente dizendo: Vem! Então, vi, e eis um cavalo preto e o seu cavaleiro com uma balança na mão.
6 Mè ŋgweé njií cu faá né hueh nùà cén déì ké lètenè bɔ̀ lèlàŋ bɔ̀ nèà doô nɔ, né tueé den ye: Sàgà seê dé gùm cieê nde cegé né kó yolò cén; mɔ né ŋgwàgàm, nde né kó tagár. Té kómó bɔ̂ mbè dé bɔɔ̀n teèn kèmà kéh.»
6 E ouvi uma como que voz no meio dos quatro seres viventes dizendo: Uma medida de trigo por um denário; três medidas de cevada por um denário; e não danifiques o azeite e o vinho.
7 Mbieè Sèmè sie kɔ sɔm cu ndɔ ŋgèh dé nèà. Mè ŋgweé njií nùà cén déì lètenè bɔ̀ lèlàŋ bɔ̀ nèà doô ye: Ndê!»
7 Quando o Cordeiro abriu o quarto selo, ouvi a voz do quarto ser vivente dizendo: Vem!
8 Mè ŋene njií cu nyam tébágà déì filísé mân né mé nùàr ŋgètenè njebá den. Nùà sâ, yilí seèn né Cio; à né mé gùm ndugo bɔ̀ càŋ dɔɔ́ŋ jomo. Bɔ́ jege bɔ̀ sâ bɔ̀, ye bɔ́ a: Bí ndé kɔ̀b gè bɔ̀ nùàr wɔ́ŋ dɔɔ́ŋ bèh nèà, bí wula sɔm kɔ̀b cén teèn. Bí wúlá bɔ̀ nuaré déì mé njèh salê; bɔ̀ déì mé cùè, bɔ̀ déì mé beén, te bɔ̀ déì nyam yaà sie wula bɔ́ kɔɔ́.»
8 E olhei, e eis um cavalo amarelo e o seu cavaleiro, sendo este chamado Morte; e o Inferno o estava seguindo, e foi-lhes dada autoridade sobre a quarta parte da terra para matar à espada, pela fome, com a mortandade e por meio das feras da terra.
9 Mbieè Sèmè sie kɔ ser cu ndɔ ŋgèh dé tîn. Mè ŋene njií bɔ̀ càŋ ké ka kɔɔ̀. Né bɔ̀ɔ́ mé lé naá giì kuú, bɔ́ lé bɔ̀ sâ bɔ̀ wula giì naâ lòù, ye bɔ́ lɔ naâ ŋgòr Càŋ tueé fí; wa bɔ́ lɔ njebá taré loóm naâ teèn, ye bɔ̀ nùàr a: ŋgòr gècên né lom cí fí ndɔ.
9 Quando ele abriu o quinto selo, vi, debaixo do altar, as almas daqueles que tinham sido mortos por causa da palavra de Deus e por causa do testemunho que sustentavam.
10 Bɔ̀ càŋ mé lé naâ ké ka kɔɔ̀ sâ né ké ter bieé njií den ye: Nùà Dueè, Nùà joloò mé Nùà gècên, wò ndeè ju felè bɔ̀ nùàr wɔ́ŋ dɔɔ́ŋ tueé nde né heèh wa? Bɔ̀ɔ́ mé lé naâ béh wulá, wò cio beèh mé bɔ́ bie nde né heèh ndɔ wa?»
10 Clamaram em grande voz, dizendo: Até quando, ó Soberano Senhor, santo e verdadeiro, não julgas, nem vingas o nosso sangue dos que habitam sobre a terra?
11 Bɔ́ su kwaá bele baá-re bɔ̀ càŋ sâ cɔ̀gɔ̀ wuwulê mân yoòr, bɔ́ ye bɔ́ a: Bí jɔ̀gɔ̀ kwáa môn ye, bɔ́ née bɔ̀ mbeé seê biì wúlá gí ŋgwéeh ye. Kɔ bɔ́ wula gi aá bɔ́ faá bí nɔ, te wulu ye.»
11 Então, a cada um deles foi dada uma vestidura branca, e lhes disseram que repousassem ainda por pouco tempo, até que também se completasse o número dos seus conservos e seus irmãos que iam ser mortos como igualmente eles foram.
12 Jomo sâ Mbieè Sèmè sie kɔ ser cu ndɔ ŋgèh dé ténjên. Mè yeé ŋgweé, tàbè baá jilí taré; lou baá seér cu yilísé faá cɔ̀gɔ̀ gùlù dé yilî nɔ. Weéh gùm dɔɔ́ŋ bɔ seér cu aá dé seèn faá húɔ́m nɔ.
12 Vi quando o Cordeiro abriu o sexto selo, e sobreveio grande terremoto. O sol se tornou negro como saco de crina, a lua toda, como sangue,
13 Bɔ̀ mbentò né lom ká doó sue suagâ. Né faá fu tarê we su yeé bɔ̀ tàb kekɔɔ̀ŋ nɔ.
13 as estrelas do céu caíram pela terra, como a figueira, quando abalada por vento forte, deixa cair os seus figos verdes,
14 Vulú né faá yùè nɔ keéh ndeé, né nyue leér yuo. Bɔ̀ tòr bɔ́ bɔ̀ ten tàbè mé tená le bele yeé lètenè ndèndèŋ nòmò dɔɔ́ŋ vu gi be mé bèh denè bɔɔ̀n.
14 e o céu recolheu-se como um pergaminho quando se enrola. Então, todos os montes e ilhas foram movidos do seu lugar.
15 Jomo sâ bɔ̀ nùàr fɔɔ́n doò: bɔ̀ mgbè o, bɔ̀ kokoô bɔ̀ o, bɔ̀ kwaá-taâb o, bɔ̀ sèsàm bɔ̀ o, bɔ̀ terrèb bɔ̀ mé bɔ̀ jomo bɔ̀ dɔɔ́ŋ, né mene kwer, né mene bɔ̀ lòù bɔ̀, dɔɔ́ŋ né gi mbaá dula kem njií. Bɔ̀ déì nde lè gbàŋe faár yilá, bɔ̀ déì nde ké te tòre lètenè kweêh dula ŋaá, te bɔ́ leér den teèn.
15 Os reis da terra, os grandes, os comandantes, os ricos, os poderosos e todo escravo e todo livre se esconderam nas cavernas e nos penhascos dos montes
16 Bɔ́ ye kweéh mé tòr a: Ŋèmè sù sér béh yoòr kɔɔ́; bí lèr béh leèr, te nuaá mé né ké te kɔgɔ kíê béh ŋéné kéh cú; te yúlá-temé Mbieè Sèmè ká yoòr beèh jèrè wá cû.
16 e disseram aos montes e aos rochedos: Caí sobre nós e escondei-nos da face daquele que se assenta no trono e da ira do Cordeiro,
17 Né cieé yúlá-temé bɔɔ̀n waà né kɔɔ́, baá bɔ́ fulu ŋaá. Ndɔ́g nuaré déì ter yìlì lè ndé ŋgwéh.»
17 porque chegou o grande Dia da ira deles; e quem é que pode suster-se?
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Apocalipse 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.