2 Coríntios 12

Mvù Ŋgɔ̀ŋ Feê (MCU) vs BKJ

Sair da comparação
1 Mè nde né punó, la mene gàm ŋgwéh, mè punó nde né môn. Mè kènê punó nde aá mé vuú felè Fehtoò beèh mé lé naâ njolò mò ŋené yuo kelâ.
1 Não é conveniente para mim, sem dúvida, gloriar-me. Eu passarei às visões e revelações do Senhor.
2 Mè né nùà Kristò déì kɔɔ́, né mè. Lan baá nyèmà yulà cùɔ̀b nèà mé Càŋ lé weh njií naâ mè ké ter te vulúu, jomo sâ, mè suaga cuù ye. Kɔ ŋgweé, mé gècên mene, mè lé naá-re ké ter sâ ŋaá wa, né-re vuú lé ŋené naâ mè njolò kɔɔ́ wa, mè kɔ́ ŋgwéh. Càŋ kɔ lom né dé sâ kɔɔ́.
2 Conheço um homem em Cristo que há catorze anos (se no corpo, eu não posso dizer, ou se fora do corpo, eu não posso dizer; Deus o sabe) o tal foi arrebatado ao terceiro céu.
3 Mè tueé cu né ye, mè né kɔɔ́ ye, mè hèllè lé naâ ké mbar Càŋ ŋaá waá, mè né cu tueé ndɔ ye, kɔ ŋgweé mé gècên mene, mè lé naá-re ké ter ŋaá sâ, wa né-re vuú lé ŋené naâ mè njolò kɔɔ́ wa, mè kɔ́ ŋgwéh, Càŋ kɔ lom né dé sâ kɔɔ́.
3 E sei que o tal homem (se no corpo, se fora do corpo, eu não posso dizer; Deus o sabe),
4 Bɔ̀ ŋgòr mé nùàr fèlà kòmò ndé ŋgwéh, mè lé naâ ké teèn ŋgweé; né jolo mé nùàr tueé ŋgòr sâ ndɔ.
4 foi arrebatado ao paraíso e ouviu palavras indescritíveis, que ao homem não é lícito proferir.
5 Mè punó lom nde né mé mè nùà Kristò hèllè, mè mé dé felè mò púnó ndé ŋgwéh. Mɔ mè nde né mé dé felè mò punó, kɔ mè punó seér felè bèh yuyuaâ mò.
5 Do tal me gloriarei; mas de mim mesmo não me gloriarei, senão nas minhas fraquezas.
6 Mɔ mè tueé mene ye mè nde né punó, mè nùà kùlù sam, mè tueé yií né teèn. Mé njéh mene, mè gwàn ŋgwéh punô, te bí mè weh lom faá bí né mè ŋené, bí né mè ŋgweé nɔ, te mè beè biì nùà koô mé vuú mò hèllè ŋá cú.
6 Porque, embora desejasse gloriar-me, eu não serei um tolo, porque direi a verdade; mas agora disto me abstenho, para que nenhum homem pense de mim acima do que vê em mim, ou que ouve de mim.
7 Mè tueé bí, felè bɔ̀ njií mé Càŋ lé feh keéh naâ mè dɔɔ́ŋ, mè sé naâ nùà púnò teèn ŋaá. Njèh cén, Càŋ nde mè haá seér cu gèr te den yoòr mò faá ŋgwaga nɔ, njege lom mè faá seé *Sátàn nɔ, te mè bèh púnò hèllè kwà kéh cú.
7 E, para que eu não me exaltasse acima da medida, pela abundância das revelações, foi-me dado um espinho na carne, o mensageiro de Satanás para me esbofetear, para que eu não me exaltasse acima da medida.
8 Mè lé naâ Fehtoò beèh teèn dua, mè dua bú mbei tagár, ye bú a, sɔ̀m mè njèh hên yoòr teèn.
8 Por essa coisa, eu supliquei ao Senhor três vezes, para que ele se afastasse de mim.
9 Ye mè a: mè né fùgò beè nyî kuú, mè kɔ́ cégé dé mò cí, nde né mè wulú; wa kɔ nùà baá yuaá, terreb nyî ŋené ye yoòr seèn ma. Mɔ né mân, mè né lom mé vɔ́gɔ́-temé dé gècên, mè punó seér nde aá mé yuaâ mò hèllè lòù, te terreb Kristò kurú nyegé mè kɔɔ́.
9 E ele disse-me: A minha graça é suficiente para ti, porque a minha força se aperfeiçoa na fraqueza. De boa vontade, pois, me gloriarei nas minhas fraquezas, para que o poder de Cristo repouse sobre mim.
10 Sâ kènê, mè samé seér nde aá mé yuaâ mò dé samê. Né mene séb, né mene núr, né mene bùnò, né mene dàm gèr feh hihiné, mɔ né felè Kristò, mè samé seér nde né mé njéh dé samê. Lòù sam, kɔ mè baá yuaásé, te mè den ye tarésé.
10 Portanto, eu tenho prazer nas fraquezas, nas censuras, nas necessidades, nas perseguições, nas aflições por causa de Cristo. Porque quando eu estou fraco então eu sou forte.
11 Mè né mene nùà kùlù mân ŋaá dɔɔ́ŋ, bí haá né mè sònò kɔɔ́. Ŋgweéh sòn mò sé lé tueé naâ bí mà. Mè sé né mene njèh mbaâ, bí kɔ́ɔ ye, mè ka bɔ̀ mbɔ̀ŋ tebê dudueèr biì hèllè sam.
11 Tornei-me tolo em gloriar-me; vós me compelistes. Porque eu devia ter sido recomendado por vós, visto que em nada fui inferior aos muitos principais apóstolos, embora eu nada seja.
12 Bɔ̀ seé mé né tueé ye, mè né mbɔ̀ŋ tebê dé gècên lé naá giì ké lètenè biì ŋené, mè lé naâ fém mé cìè hihiné bɔɔ́, mè né sèŋ kwaá, mè sèŋ kwaá lom dé fî.
12 Verdadeiramente, os sinais de um apóstolo foram manifestos entre vós com toda a paciência, por sinais, maravilhas e poderosos feitos.
13 Mè lé naâ bí hiín weh kwaá, mè weh kwaá bɔ̀ Yeésò bɔ̀ te lɔɔ́ déì hiín wa? Kɔ bí jue né-re yáb, dé sâ mè lé bí dé biì bíé ná ŋgwêh, ye te bí kì cú. Ŋgweéh sâ mè lé saàb naâ lòù mà, bí kúlú njí-re biì dèh doó, bí té ndè.
13 Pois, em que éreis inferiores às outras igrejas, exceto que eu mesmo vos não fui um fardo? Perdoai-me este erro.
14 Mè baá cu gò ké yoòr biì kaga; sâ baá dé mbei tagâr. Mɔ mè wa cuù mene ké yoòr biì, mè ka bí dé yâb kì ndé ŋgwéh. Mè gwaán kela né gùm biì, njèh biì sam. Bɔ̀ huaán njèh kɔɔ́ fɔ́n bèh, te koó bɔ̀ tele; bɔ̀ tele fɔɔ́n seér yeé njèh kɔɔ́, bɔ́ koó bɔ̀ huaán.
14 Eis aqui, pela terceira vez, eu estou pronto a ir ter convosco, e não vos serei um fardo; porque não busco o que é vosso, mas a vós; porque os filhos não devem guardar para os pais, mas os pais para os filhos.
15 Ká beè mò, mɔ mè né mene bɔ̀ njèh mò felè mò sɔm gií, mè sɔm bilí mé yɔ̀ŋ mò mene te gam bí, nde né mè yoòr sagár. Mɔ mè né bí gèh dé hên gwaán, sâ bí temé yoòr mò sɔm waga seér nde né lòù wa?
15 E eu muito alegremente gastarei, e me deixarei gastar por vós, se mais abundantemente vos amo, serei menos amado.
16 Bí kɔ́ɔ ye, mè lé bí yáb bíé ná ŋgwêh ye te bí kì cú. Mé njéh mene, nuaré déì túé ndé ŋgwéh ye mè lé bí njèh beè bele weéh naâ lòù wa?
16 Mas seja assim; eu não vos fui um fardo, mas, sendo astuto, vos tomei com astúcia.
17 Á sâ, mè lé naâ bɔ̀ nuaré déì ké yoòr biì temá njií; cén déì lé naâ bí njèh beè bele weh wa?
17 Porventura, aproveitei-me de vós por algum daqueles que vos enviei?
18 Mè lé ye Tîte a, kúkùr ndé ké yoòr biì, mè sɔm kwaá bú mbeí déì jomo. Sâ bí ye Tîte lé naâ bí njèh beè bele weh wa? Dé sâ ndɔ́g! Njií mé mè lé bɔɔ́ naâ, Tîte bɔɔ́ lom né cí. Te dene beèh toò biì, béh bú né mé temé cên.
18 Eu exortei Tito, e com ele enviei um irmão. Porventura, Tito se aproveitou de vós? Não andamos no mesmo espírito, não andamos nos mesmos passos?
19 Kɔ ŋgweéh dàb baá teèn mé bí né munó den, ye béh toò biì hên tena den né sòn beèh wa? Sâ mè tueé bí, bɔ̀ mbeí mò, cí sam. Béh tueé né dé beèh toò Càŋ faá *Kristò gwaán nê nɔ. Sâ dɔɔ́ŋ béh ye te bí kwaá yam njií gi temé yoòr seèn.
19 Novamente, pensais vós que nos desculpamos convosco? Nós falamos em Cristo perante Deus, mas fazemos todas as coisas, ó amados, para vossa edificação.
20 Mè né veéh ye, mè sé ndeè wa né ké yoòr biì, mè bí faá mè né gwaán nɔ, kwà ŋgwéh; bí mè faá bí né gwaán nɔ kwà cú wâ? Lòù sam, mè né jɔ́gɔ́ mé huer ké lètenè biì veéh; mè né sà bɔ̂ kèrrè mé séb veéh; mè né júéb bɔ̂ púnò mé ŋgare veéh ndɔ.
20 Porque temo que, quando chegar, não vos acharei como eu quereria, e que não serei encontrado por vós como quereríeis; que de alguma maneira haja debates, invejas, iras, contendas, maledicências, murmúrios, inchações, tumultos;
21 Mè né veéh ye, mè sé ndeè wa né ké lètenè biì, mè gulí kuú mé bí, mè keré die toò Càŋ ndɔ. Sâ mè nde né mé yúé yueé kuú. Né felè bɔ̀ɔ́ mé né lom veên bɔɔ́, bɔ́ temé kwéh sér ŋgwéh doô: bɔ́ né te veên joú yilá, bɔ́ né yàgà bɔɔ́ tobó gɔ, sár né lulí ndeé den, mè veéh né cí.
21 e que, quando eu for novamente, o meu Deus me humilhe entre vós, e que eu lamente por muitos que pecaram anteriormente, e não se arrependeram da imundícia, e fornicação, e lascívia que cometeram.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar 2 Coríntios 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.