Mateus 26
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs ARIB
1 Yẹ́sụ̃ la mụ ị́jọ́ ꞌdĩ kí delé jọ agá pírí ꞌbo, jọ dó ꞌbá ĩꞌdidrị́ ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ ꞌbaní,
1 E havendo Jesus concluído todas estas palavras, disse aos seus discípulos:
2 “Ĩmĩ nị̃lé ꞌbo rĩ áni ace ụ́ꞌdụ́ ị̃rị̃ ụ̃mụ̃ alịjó ꞌbá drị̃ gâ sĩ rĩ ní acájó, ãzíla ála mụ Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ fẽlé ipalé mũsãláꞌbã sị́ gá.”
2 Sabeis que de hoje a dois dias celebrar-se-á a páscoa, e o Filho do homem será entregue para ser crucificado.
3 Ãtalo ãmbogo ꞌdĩ kí ꞌbá ĩyõ abe tra kí ru ị́jọ́ itúlé átáló ãmbógó ãndânĩ umvelé Kãyị́fã rĩ drị́ lị́cọ́ gá,
3 Depois se reuniram os principais sacerdotes e os anciãos do povo no pátio da casa do sumo sacerdote, chamado Caifás;
4 ãzíla itú kí ị́jọ́ sĩ Yẹ́sụ̃ rụjó ꞌbá ãzí ꞌbã nị̃ŋâ kóru ãzíla sĩ ĩꞌdi ꞌdịjó rá.
4 e deliberaram prender a Jesus à traição e tirar-lhe a vida.
5 Jọ kí, “Wó lẽ ꞌbã adru ụ́ꞌdụ́ ụ̃mụ̃ drị̂ sĩ ku ãꞌdusĩku ũmbã la mụ ãfũlé ꞌbá kí drĩdríŋĩ gá rá.”
5 Mas diziam: Durante a festa, não; para que não haja tumulto entre o povo.
6 Yẹ́sụ̃ ꞌbã adru agá Bẽtánĩ gá lị́cọ́ ágọ́bị́ umvelé Sị̃mọ́nị̃ ãrí ꞌbã nalé rá rĩ drị́ rĩ sĩ,
6 Estando Jesus em Betânia, em casa de Simão, o leproso,
7 ũkú ãzí amụ́ ĩꞌdi rụ́ ꞌdõlé ãdu ãjẹ̃ rú ãjị́ ngụ̃lépi vĩrĩ la trũ cụ́pã gá tré, nzị̃ tị la ũsũ ĩꞌdi drị̃ la gá ĩꞌdi ꞌbã ru ãtị̃ agá méjã tị gá ꞌdãá.
7 chegou-se a ele uma mulher que trazia um vaso de alabastro com precioso perfume, e lho derramou sobre a cabeça, quando ele estava à mesa.
8 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé rĩ kí mụ ị́jọ́ ꞌdĩ ndrelé ꞌbo, iꞌdó kí unulé ãzíla jọ kí “Îza dó ãdu ꞌdĩ íni ãꞌdu ị́jọ́ sĩ?
8 Vendo isto, seus discípulos indignaram-se e disseram:
9 Ála ájẹ́ ãdu ꞌdĩ ị̃tụ̃ndã agá ãjẹ̃ ĩyõ la sĩ ãzíla séndẽ la fẽ agá ꞌbá lẽmẽrí rĩ ꞌbanî.”
9 Para que este desperdício? Pois o perfume podia ser vendido por muito dinheiro, e ser este dado aos pobres.
10 Wó Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌbanî, “Ĩmi ũkú ꞌdĩ ĩcãndĩ ãꞌdu ị́jọ́ sĩ? Idé mání ị́jọ́ múké ũniyambamba la.
10 Mas Jesus, percebendo isto, disse-lhes: Por que molestais essa mulher? ela me fez uma boa obra.
11 ꞌBá lẽmẽrí rĩ kí ụ́ꞌdụ́ pírí sĩ ĩmi abe wó má icó mụlé uꞌálé ĩmi abe ụ́ꞌdụ́ pírí ku.
11 Pois os pobres sempre os tendes convosco, mas a mim nem sempre me tendes;
12 Ĩꞌdi ꞌbã ãdu ꞌdĩ ũsũjó áma ụrụꞌbá gá rĩ sĩ, ĩꞌdi áma idé bábá sĩ áma ị̃sị̃jó.
12 derramando ela este perfume sobre o meu corpo, fê-lo para a minha sepultura.
13 Ma ĩminí ị́jọ́ mgbã jọ, ãngũ pírí ụ̃nọ́kụ́ gá ꞌdâ sĩ ị́jọ́ mgbã rĩ ũlũjó rĩ agá ála ị́jọ́ ũkú ꞌdĩ ꞌbã idélé rĩ ũlũ ĩndĩ sĩ ĩꞌdi ꞌbã ị́jọ́ ũrãjó.”
13 Em verdade vos digo que onde quer que for pregado em todo o mundo este Evangelho, será também contado para memória sua o que ela fez.
14 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé mụdrị́ drị̃ ị̃rị̃ ꞌdĩ ꞌbã ãzí umvelé Yụ́dãsị̃ Ị̃sị̃kãrị́yọ́tị̃ ꞌi rĩ mụ ãtalo ãmbogo rĩ ꞌba rụ̂lé,
14 Então um dos doze, chamado Judas Iscariotes, foi ter com os principais sacerdotes,
15 ãzíla zị kí, “Ãko ĩminí lẽlé fẽlé mání rĩ ãꞌdu ádrĩ ĩꞌdi ꞌdụ fẽlé ĩmidrị̂lé ꞌbo rĩ gá?” Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, lã kí dó ĩꞌdiní séndẽ sílĩvã rú ífí-ífí la kí kãlị́ na.
15 e lhes disse: Que me quereis dar e eu vo-lo entregarei? Eles lhe pesaram trinta moedas de prata.
16 ꞌDãá Yụ́dãsị̃ iꞌdó dó sáwã múké sĩ Yẹ́sụ̃ rụjó rĩ ndrụ̃lé sĩ ĩꞌdi ꞌdụjó fẽjó ĩꞌbadrị́.
16 Desde então Judas buscava oportunidade para o entregar.
17 Ụ́ꞌdụ́ drị̃drị̃ ụ̃mụ̃ mũkátĩ ãkụ́kị́ kóru rĩ najó rĩ sĩ, ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé rĩ amụ́ kí ĩꞌdi rụ́ ꞌdõlé, zị kí ĩꞌdi, “Ílẽ ãmụ ụ̃mụ̃ alịjó ꞌbá drị̃ gâ sĩ rĩ idélé míní íngõlé?”
17 Ora, no primeiro dia dos pães ázimos, vieram os discípulos a Jesus, e perguntaram: Onde queres que façamos os preparativos para comeres a páscoa?
18 Yẹ́sụ̃ umvi, “Ĩmụ táwụ̃nị̃ ãmbógó rĩ agá ágọ́bị́ ãzí drị́ko gá, ĩlũ ĩꞌdiní, ‘Ímbápị jọ: Sáwã Ãdróŋá ꞌbã fẽlé mání rĩ acá ꞌbo! Álẽ ụ̃mụ̃ alịjó ꞌbá drị̃ gâ sĩ rĩ nalé ꞌbá mání imbálé ꞌdĩ abe mídrị́ lị́cọ́ gá ꞌdâ.’”
18 Respondeu-lhes: Ide à cidade ter com certo homem, e dizei-lhe que o Mestre diz: O meu tempo está próximo; em tua casa celebrarei a páscoa com meus discípulos.
19 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé ꞌdĩ idé kí cécé Yẹ́sụ̃ ꞌbã jọlé rĩ áni ãzíla Idé kí dó ãkónã ụ̃mụ̃ alịjó ꞌbá drị̃ gâ sĩ rĩ drị̂ ꞌdãá.
19 Eles fizeram como Jesus lhes havia ordenado, e prepararam a páscoa.
20 Ĩꞌdi mụ calé ĩndró sĩ, Yẹ́sụ̃ ri kí ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé mụdrị́ drị̃ ị̃rị̃ ꞌdĩ abe méjã tị gá ãkónã nalé,
20 À tarde estava ele sentado à mesa com os doze discípulos.
21 ãzíla ĩꞌbaní ãkónã na agá ꞌdâ, Yẹ́sụ̃ jọ, “Ma ĩminí ị́jọ́ mgbã jọ, ꞌbá ãzí ãlu ĩmi agá ꞌdâ la mụ áma mẹ́lẹ́ mbelé nĩ.”
21 Enquanto comiam, declarou Jesus: Em verdade vos digo que um de vós me trairá.
22 Ãzíla kí ásị́ acá dó ũcõgõ rú, iꞌdó kí dó ĩꞌdi ụzịlé ãlu-ãlu, “Úpí ma ꞌi yã?”
22 Eles, muitíssimo contristados, começaram um por um a perguntar-lhe: Porventura sou eu, Senhor?
23 Yẹ́sụ̃ umvi, “ꞌBá mání sĩ drị́ usújó ĩꞌdi be bãkụ́lẹ̃ ãlu agá rĩ la mụ áma mẹ́lẹ́ mbelé nĩ.
23 Ele respondeu: O que põe comigo a mão no prato, esse é o que me trairá.
24 Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ la mụ drãlé rá cécé ị́jọ́ sĩlé rĩ ꞌbã jọlé rĩ áni. Wó ĩꞌdi mụ adrulé andre ũnzĩ ãmbógó la rú ꞌbá Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ ꞌbã mẹ́lẹ́ mbelépi rĩ nî! Údrĩ ándrá ꞌbá íni rĩ tị agá ku la ándrá múké.”
24 O Filho do homem vai-se, segundo está escrito a seu respeito, mas ai daquele por quem o Filho do homem é traído! melhor fora para esse homem se não houvesse nascido.
25 Yụ́dãsị̃ ꞌbá ãlu mụlépi ĩꞌdi mẹ́lẹ́ mbelépi rĩ, jọ, “Rábị̃, ãndá-ãndá ru adru ma ꞌi ku yã?”
25 Judas, que o traiu, perguntou: Porventura sou eu, Mestre? Respondeu-lhe Jesus: Tu o disseste.
26 Ĩꞌbaní ãkónã na agá, Yẹ́sụ̃ ꞌdụ mũkátĩ, fẽ ãwãꞌdĩfô drị̃ la gá anu ꞌa la rá, ãzíla fẽ dó ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ ꞌbaní jọ, “Ĩꞌdụ ãzíla ĩna, ꞌdĩ ụrụꞌbá mádrị̂ ꞌi.”
26 Enquanto comiam, Jesus tomou o pão e, abençoando-o, o partiu e o deu aos discípulos, dizendo: Tomai, comei; isto é o meu corpo.
27 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Yẹ́sụ̃ ꞌdụ kópõ, fẽ ãwãꞌdĩfô drị̃ la gá ãzíla fẽ dó ĩꞌbadrị̂lé, jọ, “Kópõ ꞌdĩ ãrí mádrị́ mụlépi asulépi ꞌbá wẽwẽ rú kí sĩ rĩ, ãzíla ĩꞌdi tị icíma Ãdróŋá ní ꞌbá ĩꞌdidrị̂ abe rĩ ꞌi,
27 Tomando o cálice, rendeu graças e deu-lho, dizendo: Bebei dele todos;
28 ãꞌdusĩku ꞌdĩ ãrí mádrị́ mụlépi asulépi tị icíma drị́, ãzíla sĩ ꞌbá wẽwẽ rú kí ị́jọ́ ũnzí trũjó rĩ ꞌi.
28 porque este é o meu sangue, o sangue da aliança, que é derramado por muitos para remissão de pecados.
29 Ájọ ĩminí, má icó zãbíbũ ífí sụ́ ꞌdĩ mvụlé ku kpere mání mụ agá úꞌdí rĩ mvụ agá ĩmi abe Sụ́rụ́ má Átẹ́pị drị̂ agá.”
29 Mas digo-vos que desta hora em diante não beberei deste fruto da videira, até aquele dia em que o hei de beber novo convosco no reino de meu Pai.
30 Kí dó mụ úngó ngolé sĩ Ãdróŋá ịcụ́jó ꞌbo, ko kí dó drị̃ mụlé ꞌBé Mị̃zẹ̃yị́tụ̃ gá.
30 E tendo cantado um hino, saíram para o Monte das Oliveiras.
31 Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌbanî, “Ị́nị́ ꞌdõ sĩ ĩmi pírí kí mụ apálé má rụ́ ꞌdâ rá, ãꞌdusĩku ị́jọ́ sĩlé rĩ jọ:
31 Então Jesus lhes disse: Todos vós esta noite vos escandalizareis de mim; pois está escrito: Ferirei o pastor, e as ovelhas do rebanho se dispersarão.
32 Wó ádrĩ dó angá ídri ꞌbo, ma dó mụ ĩmi drị̃lẹ́ gá Gãlị́lị̃ gâlé.”
32 Todavia, depois que eu ressurgir, irei adiante de vós para a Galiléia.
33 Pétẽrõ umvi ị́jọ́ Yẹ́sụ̃ ní, “ꞌBá pírí drĩ kí táni mụ apálé mí rụ́ ꞌdâ rá tí, má icó ími aꞌbelé ku.”
33 Mas Pedro, respondendo, disse-lhe: Ainda que todos se escandalizem de ti, eu nunca me escandalizarei.
34 Yẹ́sụ̃ jọ, “Pétẽrõ, ájọ míní ãndá-ãndá ru, ị́nị́ ꞌdĩ sĩ ịsụ́ ãꞌụ́gọ́ ꞌbe drĩ cẹ̃rẹ́ ku, mi áma gã úmgbé pâlékó na!”
34 Disse-lhe Jesus: Em verdade te digo que esta noite, antes que o galo cante três vezes me negarás.
35 Pétẽrõ jọ Yẹ́sụ̃ ní, “Jõ táni mání drãjó mí be, má icó ími gãlé ku.” Ãzíla ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé ꞌdĩ kí pírí jọ kí vâ ꞌdĩ ꞌbã áni.
35 Respondeu-lhe Pedro: Ainda que me seja necessário morrer contigo, de modo algum te negarei. E o mesmo disseram todos os discípulos.
36 ꞌDãá Yẹ́sụ̃ mụ dó ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé ꞌdĩ abe ãngũ umvelé Gẽtẽsẽmánĩ rĩ gá ãzíla jọ ĩꞌbaní, “Ĩri áma tẽlé ꞌdâ ma drĩ mụ Ãdróŋá zịlé.”
36 Então foi Jesus com eles a um lugar chamado Getsêmani, e disse aos discípulos: Sentai-vos aqui, enquanto eu vou ali orar.
37 Yẹ́sụ̃ ꞌdụ Pétẽrõ ꞌi ãzíla anzị ị̃rị̃ Zĩbĩdáyõ drị́ ꞌdĩ kî trũ mụjó ĩꞌba abe, ãzíla iꞌdó dó uꞌálé cãndí sĩ ãzíla ũcõgõ rú.
37 E levando consigo Pedro e os dois filhos de Zebedeu, começou a entristecer-se e a angustiar-se.
38 Jọ ĩꞌbaní, “Cãndí afí áma ásị́ gá ĩꞌdi áma ásị́ lị ambamba ãni rú drã tị gá. Ĩmi uꞌá ꞌdâ ãzíla ĩtẽ mịfị́ trũ.”
38 Então lhes disse: A minha alma está triste até a morte; ficai aqui e vigiai comigo.
39 Yẹ́sụ̃ mụ drị̃lẹ́ gá were, tị̃ dó ãja vụ̃rụ́ ilú drị̃ vụ̃rụ́ sĩ Ãdróŋá zịjó, “Má Átẹ́pị, drĩ tá icó rá rĩ sĩ íꞌdụ kópõ ãzá tajó rĩ má rụ́ ꞌdâ rá adru mâ lẽlé rĩ áni ku, wó mî lẽlé rĩ áni.”
39 E adiantando-se um pouco, prostrou-se com o rosto em terra e orou, dizendo: Meu Pai, se é possível, passa de mim este cálice; todavia, não seja como eu quero, mas como tu queres.
40 Wó Yẹ́sụ̃ uja ru ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ ꞌba rụ̂lé ãzíla ịsụ́ kí ụ́ꞌdụ́ ko agá, zị Pétẽrõ ꞌi, “Ĩmi icó tẽlé má be mịfị́ trũ mgbọ sáwã ãlu ku yã?
40 Voltando para os discípulos, achou-os dormindo; e disse a Pedro: Assim nem uma hora pudestes vigiar comigo?
41 Ĩmi adru mịfị́ trũ mgbọ, ãzíla ĩzị Ãdróŋá ꞌi, ĩmi mụ filé ụ̃ꞌbị̃táŋá agá ku. Úríndí lẽ rá, wó ụrụꞌbá ũkpó kóru.”
41 Vigiai e orai, para que não entreis em tentação; o espírito, na verdade, está pronto, mas a carne é fraca.
42 Yẹ́sụ̃ gõ vúlêlé pâlé ị̃rị̃ rĩ sĩ Ãdróŋá zịlé ị̃dị́ jọ, “Má Átẹ́pị, gẹ̃rị̃ ãzí ndú la drĩ adru kópõ ãzá tajó ꞌdĩ ꞌdụjó ꞌdáyụ kpere lẽ ána cãndí rá, ị́jọ́ mî lẽlé rĩ ꞌbã idé ru nĩ.”
42 Retirando-se mais uma vez, orou, dizendo: Pai meu, se este cálice não pode passar sem que eu o beba, faça-se a tua vontade.
43 Yẹ́sụ̃ la mụ ru ujalé ĩꞌba rụ̂lé, ịsụ́ vâ kí ụ́ꞌdụ́ ko agá, ãꞌdusĩku mịfị́ la kí ãnzị ru ụ́ꞌdụ́ sĩ.
43 E, voltando outra vez, achou-os dormindo, porque seus olhos estavam carregados.
44 Yẹ́sụ̃ aꞌbe kí rá mụ vâ Ãdróŋá zịlé ị̃dị́ ãzíla pâlé na rĩ sĩ jọ vâ ị́jọ́ tá ãlu ꞌdã kí vúŋá.
44 Deixando-os novamente, foi orar terceira vez, repetindo as mesmas palavras.
45 Vúlé la gá Yẹ́sụ̃ ãgõ vúlé ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ ꞌba rụ́ ꞌdõlé, jọ, “Ĩmi drĩ kpere ụ́ꞌdụ́ ko ãzíla avị́ yã? Sáwã sĩ Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ mẹ́lẹ́ mbejó ĩꞌdi fẽjó ꞌbá ũnzí ꞌbadrị́ rĩ acá ꞌbo.
45 Então voltou para os discípulos e disse-lhes: Dormi agora e descansai. Eis que é chegada a hora, e o Filho do homem está sendo entregue nas mãos dos pecadores.
46 Ĩmi angá ãmụ kî! Ĩndre, ꞌbá áma mẹ́lẹ́ mbelépi rĩ la amụ́ ꞌdĩ.”
46 Levantai-vos, vamo-nos; eis que é chegado aquele que me trai.
47 Yẹ́sụ̃ ꞌbã drĩ ị́jọ́ jọ agá ꞌdâ, Yụ́dãsị̃ ꞌbá ĩꞌdi imbálé mụdrị́ drị̃ ị̃rị̃ rĩ ꞌbã ãzí ãlu rĩ acá. ꞌBá ũꞌbí amụ́lépi ĩꞌdi trũ rĩ kí túré trũ ãzíla ménéŋá abe kí drị́ gá. ꞌDĩ kí ꞌbá ãtalo ãmbogo, ꞌbá ãzị́táŋá Mụ́sã drị̂ kí imbálépi, ãzíla ꞌbá ĩyõ rĩ ꞌbã kí tị ãpẽlé nĩ rĩ kî.
47 E estando ele ainda a falar, eis que veio Judas, um dos doze, e com ele grande multidão com espadas e varapaus, vinda da parte dos principais sacerdotes e dos anciãos do povo.
48 Yụ́dãsị̃ iꞌda tá ĩꞌbaní ị́jọ́ ícétáŋá ru la ꞌbá ꞌdĩ abe ídu rú: “Ágọ́bị́ mání mụlé zịlé amvuŋá sĩ rĩ bãsĩ ĩꞌdi ꞌi, ĩrụ ĩꞌdi.”
48 Ora, o que o traía lhes havia dado um sinal, dizendo: Aquele que eu beijar, esse é: prendei-o.
49 Yụ́dãsị̃ mụ dó cọtị pịrị Yẹ́sụ̃ rụ̂lé jọ, “Ázị mi cí, Rábị̃!” ãzíla zị dó ĩꞌdi amvuŋá sĩ.
49 E logo, aproximando-se de Jesus disse: Salve, Rabi. E o beijou.
50 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌdiní, “Mâ wọ̃rị̂, mí idé ị́jọ́ míní tá sĩ amụ́jó rĩ ꞌi.”
50 Jesus, porém, lhe disse: Amigo, a que vieste? Nisto, aproximando-se eles, lançaram mão de Jesus, e o prenderam.
51 ꞌBá ãzí ãlu ꞌdelépi Yẹ́sụ̃ vú gâ sĩ la anzé ménéŋá ãmvé, ga sĩ ãtíꞌbó átáló ãmbógó ãndânĩ rĩ drị̂ ꞌbã bị́lẹ́ wẹ́ vụ̃rụ́.
51 E eis que um dos que estavam com Jesus, estendendo a mão, puxou da espada e, ferindo o servo do sumo sacerdote, cortou-lhe uma orelha.
52 Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌdiní, “Ísu mî ménéŋâ vúlé ĩꞌdi ꞌbã ãngũ gâlé ãꞌdusĩku ꞌbá pírí ménéŋá ayúlépi rĩ kí mụ ũdrãlé ménéŋá sĩ.
52 Então Jesus lhe disse: Mete a tua espada no seu lugar; porque todos os que lançarem mão da espada, à espada morrerão.
53 Ĩmi ũrãjó la rĩ sĩ, má icó tá má Átẹ́pị umvelé icójó mãlãyíkã ĩꞌdidrị́ álĩfũ-álĩfũ ꞌdĩ kí tị ãpẽjó ãma tãmbajó ku yã?
53 Ou pensas tu que eu não poderia rogar a meu Pai, e que ele não me mandaria agora mesmo mais de doze legiões de anjos?
54 Wó drĩ adru íni ku, ị́jọ́ sĩlé rĩ ꞌbã jọlé ꞌbã idé ru ꞌdĩ ꞌbã áni rĩ la acá ru idéjó ꞌdĩ ꞌbã áni íngoní-íngoní ru?”
54 Como, pois, se cumpririam as Escrituras, que dizem que assim convém que aconteça?
55 Yẹ́sụ̃ jọ ꞌbá ũꞌbí amụ́lépi rĩ ꞌbanî, “Ĩmi amụ́ áma rụlé túré, ãzíla ménéŋá ãꞌdị́ drị̂ trũ má iza ꞌbã rĩ ị́jọ́ ũnzí la rĩ áni ãꞌdu sĩ yã? Ụ́ꞌdụ́ pírí sĩ, ári ꞌbá kí imbálé lị́cọ́ Ãdróŋá drị̂ agá ꞌdãá ĩrụ jõ ma ku.
55 Disse Jesus à multidão naquela hora: Saístes com espadas e varapaus para me prender, como a um salteador? Todos os dias estava eu sentado no templo ensinando, e não me prendestes.
56 Wó ị́jọ́ ꞌdĩ idé kí ru pírí ãꞌdusĩku ị́jọ́ ándrá nãbịya ꞌbã kí sĩlé rĩ ꞌbã acá kí rú ị́jọ́ mgbã rú benĩ.” ꞌBá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé rĩ aꞌbe kí ĩꞌdi áꞌdụ̂sĩ apá kí pírí.
56 Mas tudo isso aconteceu para que se cumprissem as Escrituras dos profetas. Então todos os discípulos, deixando-o fugiram.
57 ꞌBá tá Yẹ́sụ̃ rụlépi ꞌdĩ agụ kí dó ĩꞌdi Kãyị́fã átáló ãmbógó ãndânĩ rĩ drị́ ꞌdĩ ãngũ imbaꞌba ãzị́táŋá Mụ́sã drị̂ kí imbálépi rĩ ꞌbã kí ru trajó ꞌbá ĩyõ rĩ abe rĩ gá.
57 Aqueles que prenderam a Jesus levaram-no à presença do sumo sacerdote Caifás, onde os escribas e os anciãos estavam reunidos.
58 Pétẽrõ bĩ Yẹ́sụ̃ vú rá-rá ru kpere lị́cọ́ ꞌa átáló ãmbógó ãndânĩ rĩ drị́ ꞌdã agâlé. Pétẽrõ fi jó agâlé ãzíla ri vụ̃rụ́ ꞌbá ãngũ andre tẽlépi rĩ abe, ị́jọ́ mụlépi ru idélépi Yẹ́sụ̃ ụrụꞌbá gá rĩ kí ndrejó.
58 E Pedro o seguia de longe até o pátio do sumo sacerdote; e entrando, sentou-se entre os guardas, para ver o fim.
59 Ãtalo ãmbogo rĩ kí ꞌbá ị́jọ́ amálépi rĩ kí abe pírí, ri kí ị́jọ́ ãzí ĩnzõ rú la ndrụ̃lé Yẹ́sụ̃ ụrụꞌbá gâ sĩ ĩꞌdi ꞌdịjó rá.
59 Ora, os principais sacerdotes e todo o sinédrio buscavam falso testemunho contra Jesus, para poderem entregá-lo à morte;
60 Wó ịsụ́ kí ị́jọ́ ãzí ku, táni ꞌbá wẽwẽ rú sãdínĩ rú rĩ ꞌbã kí amụ́ agá drị̃lẹ́ gá rá tí.
60 e não achavam, apesar de se apresentarem muitas testemunhas falsas. Mas por fim compareceram duas,
61 Ãzíla jọ kí, “Ágọ́bị́ ꞌdĩ jọ ‘Má icó jó Ãdróŋá drị́ ꞌdĩ andilé rá ãzíla ụ́ꞌdụ́ na vúlé gá ma sị la ị̃dị́ rá.’”
61 e disseram: Este disse: Posso destruir o santuário de Deus, e reedificá-lo em três dias.
62 Átáló ãmbógó ãndânĩ rĩ nga dó pá tulé ụrụgá ãzíla jọ Yẹ́sụ̃ ní, “ꞌDâ mí icó ị́jọ́ umvilé ku yã? Ị́jọ́ ãgọbị ꞌdĩ ꞌbã kí vú nze lé mí rụ́ ꞌdĩ kí ãꞌdu?”
62 Levantou-se então o sumo sacerdote e perguntou-lhe: Nada respondes? Que é que estes depõem contra ti?
63 Wó Yẹ́sụ̃ ĩyãŋã tútú ape tị ku.
63 Jesus, porém, guardava silêncio. E o sumo sacerdote disse-lhe: Conjuro-te pelo Deus vivo que nos digas se tu és o Cristo, o Filho do Deus.
64 Yẹ́sụ̃ umvi, “ꞌẼ, ĩꞌdi bãsĩ mî jọlé ꞌdĩ ꞌbã áni. Wó ma jọ la ĩminí, drụ́zị́ ĩmi Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ ndre ri agá Ãdróŋá Ũkpó ꞌDị́pị ꞌbã drị́ ãndá rĩ gá, ãzíla amụ́ agá ụ̃rụ́ꞌbụ̃ drị̃ gá ꞌbụ̃ gá ꞌdãá.”
64 Respondeu-lhe Jesus: É como disseste; contudo vos digo que vereis em breve o Filho do homem assentado à direita do Poder, e vindo sobre as nuvens do céu.
65 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, átáló ãmbógó ãndânĩ rĩ asi dó bõngó ĩꞌdi ụrụꞌbá gá ri kí ũmbã sĩ rá ãzíla jọ, “ꞌDa Ãdróŋâ ꞌbo, sãdínĩ ãmaní ndrụ̃lé ĩꞌdiní ị̃dị́ rĩ íngõ ꞌi.
65 Então o sumo sacerdote rasgou as suas vestes, dizendo: Blasfemou; para que precisamos ainda de testemunhas? Eis que agora acabais de ouvir a sua blasfêmia.
66 Ĩmĩ ũrã ị́jọ́ íngoní?”
66 Que vos parece? Responderam eles: É réu de morte.
67 Uwí kí dó sụ̃sụ́ ĩꞌdi mẹ́lẹ́tị gâ sĩ ĩꞌdi idejó ãzíla adị kí dó ĩꞌdi drị́ sĩ. Ãzí rĩ asa kí dó ĩꞌdi ꞌi
67 Então uns lhe cuspiram no rosto e lhe deram socos;
68 ãzíla jọ kí, “Kúrísĩtõ, ílũ ãmaní, mí ũrã ãꞌdi dị mi nĩ yã?”
68 e outros o esbofetearam, dizendo: Profetiza-nos, ó Cristo, quem foi que te bateu?
69 Pétẽrõ ꞌbã ri agá ãmvélé-ãmvélé ru lị́cọ́ agá ꞌdãá, ĩzóŋá ãtíꞌbó ru la amụ́ ĩꞌdi rụ́ ꞌdõlé jọ ĩꞌdiní, “Mi vâ ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbá Gãlị́lị̃ gá rĩ drị̂ ꞌbã ãzí.”
69 Ora, Pedro estava sentado fora, no pátio; e aproximou-se dele uma criada, que disse: Tu também estavas com Jesus, o galileu.
70 Wó Pétẽrõ tu kí drị̃lẹ́ gá ꞌdãá pírí rá jọ ĩꞌbanî, “Ánị̃ ĩmi ị́jọ́ jọ ãꞌdu drị̃ gá yã rĩ gá ku.”
70 Mas ele negou diante de todos, dizendo: Não sei o que dizes.
71 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Pétẽrõ mụ kẹ̃jị́tị gâlé, ĩzóŋá ãzí ndre ĩꞌdi jọ ꞌbá ãzí ꞌdãá rĩ ꞌbaní, “Ágọ́bị́ ꞌdĩ jõ bãsĩ acị́ Yẹ́sụ̃ Nãzẹ̃rẹ́tị̃ gá rĩ be.”
71 E saindo ele para o vestíbulo, outra criada o viu, e disse aos que ali estavam: Este também estava com Jesus, o nazareno.
72 Pétẽrõ tu vâ ị̃dị́ ru alụ́ŋâ trũ jọ, “Ánị̃ mâ ngá ágọ́bị́ ꞌdĩ ku.”
72 E ele negou outra vez, e com juramento: Não conheço tal homem.
73 Sáwã were vúlé gá ꞌbá pá utulépi ꞌdãá rĩ mụ kí Pétẽrõ rụ̂lé ãzíla jọ kí, “Ãndá mi ĩꞌbã ãzí ãꞌdusĩku ũví míní ị́jọ́ jọjó rĩ iꞌda kí ĩꞌdiní.”
73 E daí a pouco, aproximando-se os que ali estavam, disseram a Pedro: Certamente tu também és um deles pois a tua fala te denuncia.
74 ꞌDãá Pétẽrõ alụ́ ru ãzíla na ũyõ ꞌbá ꞌdĩ kí drị̃lẹ́ gá jọ, “Ánị̃ ágọ́bị́ ꞌdĩ ku.”
74 Então começou ele a praguejar e a jurar, dizendo: Não conheço esse homem. E imediatamente o galo cantou.
75 ꞌDãá Pétẽrõ ũrã dó ị́jọ́ ándrá Yẹ́sụ̃ ꞌbã jọlé ĩꞌdiní, “Mi áma gã úmgbé pâlé na ꞌdĩ sĩ ãꞌụ́gọ́ ꞌbe drĩ cẹ̃rẹ́ ku,” rĩ ꞌi. Ãzíla ị́jọ́ ꞌdĩ fi dó ĩꞌdi ásị́ gá, ãzíla fũ dó mụlé awá trũ ãzákírílílí ru ãmvêlé.
75 E Pedro lembrou-se do que dissera Jesus: Antes que o galo cante, três vezes me negarás. E, saindo dali, chorou amargamente.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 26, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.