Mateus 17
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NVT
1 Ụ́ꞌdụ́ ázíyá ꞌbã vúlé gá Yẹ́sụ̃ ꞌdụ Pétẽrõ, Yãkóꞌbõ, ãzíla Yõhánã Yãkóꞌbõ ꞌbã ádrị́pị ĩꞌdi be, agụ kí ꞌbé ãzo la sị́ gá, kí dó sĩ ꞌdãá áꞌdụ̂sĩ.
1 Seis dias depois, Jesus levou consigo Pedro e os dois irmãos, Tiago e João, até um monte alto.
2 ꞌBé sị́ gá ꞌdãá Yẹ́sụ̃ gbíyã uja ru kí drị̃lẹ́ gá ꞌdãá ndú. Mẹ́lẹ́tị la dị̃ cécé ị̃tụ́ áni, ãzíla ĩꞌdi ꞌbã bõngó uja kí ru imve rú dị̃zã áni.
2 Enquanto os três observavam, a aparência de Jesus foi transformada de tal modo que seu rosto brilhava como o sol e suas roupas se tornaram brancas como a luz.
3 Cọtị ꞌdãá Mụ́sã kí Ĩlíyã be iꞌdá kí drị̃lẹ́ gá, kí ị́jọ́ jọ agá Yẹ́sụ̃ be.
3 De repente, Moisés e Elias apareceram e começaram a falar com Jesus.
4 Pétẽrõ jọ Yẹ́sụ̃ ní, “Úpí, ĩꞌdi múké ãmaní uꞌájó ꞌdâ. Ídrĩ lẽ la rá, ma ĩminí bụ́rụ́jọ́ kí sị na, ãlu rĩ míní, ãzí rĩ Mụ́sã ní, ãzí ãlu rĩ Ĩlíyã nî.”
4 Pedro exclamou: “Senhor, é maravilhoso estarmos aqui! Se quiser, farei três tendas: uma será sua, uma de Moisés e outra de Elias”.
5 Pétẽrõ ꞌbã drĩ ị́jọ́ jọ agá ꞌdĩ gá ꞌdâ, ụ̃rụ́ꞌbụ̃ imve dị̃lépi dị̃-dị̃ rĩ aku kí cí, ãzíla ụ́ꞌdụ́kọ́ ãfũ ala gâlé jọ, “ꞌDĩ mâ Ngọ́pị mání lẽlé ambamba rĩ, má uꞌá ãyĩkõ sĩ ĩꞌdi ị́jọ́ sĩ. Ĩmi are ĩꞌdi tị.”
5 Enquanto ele ainda falava, uma nuvem brilhante os cobriu, e uma voz que vinha da nuvem disse: “Este é meu Filho amado, que me dá grande alegria. Ouçam-no!”.
6 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé rĩ kí mụ ụ́ꞌdụ́kọ́ angálépi ꞌbụ̃ gâlé ꞌdĩ arelé ꞌbo, idé kí ụ̃rị̃ sĩ, ꞌbe kí ru vụ̃rụ́ ãzíla su kí tị vụ̃rụ́.
6 Os discípulos ficaram aterrorizados e caíram com o rosto em terra.
7 Yẹ́sụ̃ amụ́ ĩꞌba rụ́ ꞌdõlé aló kí ãzíla jọ, ĩꞌbaní “Ĩmi angá ụrụgá ĩmi idé ụ̃rị̃ sĩ ku.”
7 Então Jesus veio e os tocou. “Levantem-se”, disse ele. “Não tenham medo.”
8 Kí mụ ãngũ ndrelé ụrụgâlé, ndre kí ꞌbá ãzí ku Yẹ́sụ̃ ace ĩꞌba abe áꞌdụ̂sĩ.
8 E, quando levantaram os olhos, viram apenas Jesus.
9 Ĩꞌbaní asị́ agá ꞌbé sị́ gâlé, Yẹ́sụ̃ itré kí jọ, “Ĩlũ jõ ị́jọ́ ĩmĩ ndrelé ꞌdĩ kí ꞌbá ãzí ní ku kpere Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ ꞌbã angá agá drã agâlé ráká.”
9 Enquanto desciam do monte, Jesus lhes ordenou: “Não contem a ninguém o que viram, até que o Filho do Homem ressuscite dos mortos”.
10 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé rĩ zị kí ĩꞌdi, “Ímbáꞌbá ãzị́táŋá Mụ́sã drị̂ kí imbálépi rĩ jọ kí Ĩlíyã ꞌbã amụ́ drị̃drị̃ ráká la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ yã?”
10 Os discípulos lhe perguntaram: “Por que os mestres da lei afirmam que é necessário que Elias volte antes que o Cristo venha?”.
11 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌbaní, “Ị́jọ́ mgbã sĩ Ĩlíyã la amụ́ drị̃drị̃ ãzíla ĩꞌdi ãko pírí kí itú bábá ráká.
11 Jesus respondeu: “De fato, Elias vem e restaurará tudo.
12 Wó ájọ ĩminí, Ĩlíyã amụ́ bãsĩ ꞌbo, ãzíla nị̃ kí ĩꞌdi ku, wó idé kí ĩꞌdi rụ́ ị́jọ́ cécé ĩꞌbaní lẽlé rĩ áni. Gẹ̃rị̃ ãlu ꞌdĩ sĩ Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ la vâ mụ drị̃ cịlé kí drị́ gá.”
12 Eu, porém, lhes digo: Elias já veio, mas não o reconheceram e preferiram maltratá-lo. Da mesma forma, também farão o Filho do Homem sofrer”.
13 ꞌBá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ vã kí ĩꞌdi ị́jọ́ jọ Yõhánã Bãbụ̃tị́zị̃ fẽlépi rĩ drị̃ gá íni.
13 Então os discípulos entenderam que ele estava falando de João Batista.
14 Yẹ́sụ̃ kí mụ ãgõlé ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ abe ũꞌbí ꞌba rụ́ ꞌdõlé ꞌbo, ágọ́bị́ ãzí amụ́ ãja tị̃lé ãvụ̃jó Yẹ́sụ̃ pálé gá ãzíla jọ,
14 Ao pé do monte, uma grande multidão os esperava. Um homem veio, ajoelhou-se diante de Jesus e disse:
15 “Úpí, índre drĩ mâ ngọ́pị ꞌbã ízákĩzã, ĩꞌdi ãyánĩ ꞌbá uꞌbélépi ãzíla nzilépi ũnzí rĩ trũ. Ãyánĩ la ãzí rĩ sĩ ĩꞌdi ꞌbe ị̃yị́ agá jõku ãcí agá.
15 “Senhor, tenha misericórdia de meu filho. Ele tem convulsões e sofre terrivelmente. Muitas vezes, cai no fogo ou na água.
16 Má ají ĩꞌdi ꞌbá míní imbálé rĩ ꞌbadrị́, wó icó kí ĩꞌdi adrílé ku.”
16 Eu o trouxe a seus discípulos, mas eles não puderam curá-lo”.
17 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌbaní, “Ĩmi ꞌbá ãꞌị̃táŋâ kóru ꞌdĩ! Ĩlẽ má uꞌá ĩmi abe ụ́ꞌdụ́ íngõpí. Ĩlẽ áta ĩmi ụ́ꞌdụ́ sị́ yã? Mí ají ngọ́tị̂ má rụ́ ꞌdõlé.”
17 Jesus disse: “Geração incrédula e corrompida! Até quando estarei com vocês? Até quando terei de suportá-los? Tragam o menino para cá”.
18 Yẹ́sụ̃ za drị̃ la gá ũkpó sĩ, ãzíla úríndí ũnzí ãfũ dó ngọ́tị̂ agâlé rá, adrí dó sĩ cọtị sáwã ꞌdã sĩ.
18 Então Jesus repreendeu o demônio, e ele saiu do menino, que ficou curado a partir daquele momento.
19 Vúlé vúlé ru ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé ꞌdĩ amụ́ kí ĩꞌdi rụ́ ꞌdõlé ꞌdĩ sĩ ĩꞌdi áꞌdụ̂sĩ, ãzíla zị kí ĩꞌdi, “Ãma icó úríndí ũnzí drolé ãmvé ku la ãꞌdu sĩ yã?”
19 Mais tarde, os discípulos perguntaram a Jesus em particular: “Por que não conseguimos expulsar aquele demônio?”.
20 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌbaní, “Ãꞌdusĩku ĩmĩ ãꞌị̃táŋá were, ma ĩminí ị́jọ́ mgbã jọ, ĩdrĩ tá adru ãꞌị̃táŋâ trũ wereŋá ru hãrãdálị̃ ífí áni, ĩmi tá jọ la ꞌbé ꞌdĩ ní, ‘Ímụ ãngũ ꞌdĩ gá ꞌdâ, ꞌdã gâlé ãzíla ĩꞌdi mụ ãngũ ꞌdã gâlé rá.’ Ãko ãzí icólépi ĩmi ndẽlépi idé agá rá la ꞌdáyụ. [
20 “Porque a sua fé é muito pequena”, respondeu Jesus. “Eu lhes digo a verdade: se tivessem fé, ainda que do tamanho de uma semente de mostarda, poderiam dizer a este monte: ‘Mova-se daqui para lá’, e ele se moveria. Nada seria impossível para vocês,
21 Úríndí ũnzí ꞌdĩ ꞌbã áni rĩ la fũ rá la Ãdróŋá zịŋá sĩ ãzíla íná gãjó najó úmgbé rĩ sĩ.”]
21 mas essa espécie não sai senão com oração e jejum.”
22 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé rĩ kí mụ amụ́lé ãngũ ãlu gá Gãlị́lị̃ gá ꞌbo, Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌbaní, “Ála mụ Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ fẽlé mẹ́lẹ́ mbelé ꞌbá ꞌbadrị́.
22 Quando voltaram a se reunir na Galileia, Jesus lhes disse: “O Filho do Homem será traído e entregue em mãos humanas.
23 ꞌBá kí mụ ĩꞌdi ꞌdịlé rá, ụ́ꞌdụ́ na vúlé gá, ála mụ ĩꞌdi ingalé ídri ꞌbá drãlépi rá rĩ kí drĩdríŋĩ gá.” ꞌBá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ acá kí ũcõgõ rú.
23 Será morto, mas no terceiro dia ressuscitará”. E os discípulos se encheram de tristeza.
24 Yẹ́sụ̃ kí ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ kí abe kí mụ acálé Kãpẹ̃rẹ̃nãwụ́mị̃ gá ꞌbo, ꞌbá mụ̃sọ́rọ̃ lị́cọ́ Ãdróŋá drị̂ gá rĩ tralépi rĩ amụ́ kí Pétẽrõ rụ́ zị kí ĩꞌdi, “Ímbápị ĩmidrị̂ la mụ̃sọ́rọ̃ lị́cọ́ Ãdróŋá drị̂ gá rĩ ꞌbe rá yã?”
24 Quando Jesus e seus discípulos chegaram a Cafarnaum, os cobradores do imposto do templo abordaram Pedro e lhe perguntaram: “Seu mestre não paga o imposto do templo?”.
25 Pétẽrõ umvi, “ꞌẼ, ĩꞌdi ꞌbe la rá.”
25 “Sim, paga”, respondeu Pedro. Em seguida, entrou em casa. Antes que ele tivesse oportunidade de falar, Jesus lhe perguntou: “O que você acha, Simão? O que os reis costumam fazer: cobram impostos de seu povo ou dos povos conquistados?”.
26 Pétẽrõ umvi, “ꞌBá ãmị́yọ́ŋá ru rĩ ꞌbadrị́.” Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌdiní ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, “ꞌBá sụ́rụ́ drị̂ kí ûnze kí rá.
26 “Cobram dos povos conquistados”, respondeu Pedro. “Pois bem”, disse Jesus. “Os cidadãos
27 Wó lẽ ãfẽ ꞌbá ꞌdĩ ꞌbaní ásị́ ãzá ku, ímụ mĩrĩ Gãlị́lị̃ gâlé íꞌbe gọ̃lị̃ŋá ị̃yị́ agâlé. Ị̃ꞌbị mî aꞌbélé drị̃drị̃ rĩ ínzị̃ tị la, mi séndẽ sílĩvã rú la ịsụ́ tị la gá. Íꞌdụ séndẽ ꞌdã ꞌi ãzíla ífẽ ĩꞌbadrị̂lé mụ̃sọ́rọ̃ ãmadrị́ mí be rĩ kî rú.”
27 Mas, como não queremos que se ofendam, desça até o mar e jogue o anzol. Abra a boca do primeiro peixe que pegar e ali encontrará uma moeda de prata. Pegue-a e use-a para pagar os impostos por nós dois.”
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Mateus 17, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.