Marcos 7

Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs VC

Sair da comparação
VC Versão Católica
1 Ụ́ꞌdụ́ ãlu ꞌbá Fãrĩsáyĩ rú ãzíla imbaꞌba ãzị́táŋá Mụ́sã drị̂ kí imbálépi angálépi Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gâlé rĩ abe mụ kí Yẹ́sụ̃ rụ́.
1 Os fariseus e alguns dos escribas vindos de Jerusalém tinham sereunido em torno dele.
2 ꞌBá ꞌdĩ ndre kí ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé rĩ ꞌbã ãzí kí ãkónã na agá ãndị́ trũ drị́ ũjĩŋá ĩꞌba ãni lãꞌbĩ drị́ rĩ kóru.
2 E perceberam que alguns dos seus discípulos comiam o pão com as mãos impuras, isto é, sem as lavar.
3 (ꞌBá Fãrĩsáyĩ rú ꞌdĩ kí ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ꞌdĩ abe kí drị́ ĩꞌba ãni lãꞌbĩ rú ũjĩ ị̃yị́ sĩ ráká kí ãkónã na ĩndõ, rụ kí ị́jọ́ áyị́pịka ꞌbadrị̂ kî.
3 {Com efeito, os fariseus e todos os judeus, apegando-se à tradição dos antigos, não comem sem lavar cuidadosamente as mãos;
4 Drĩ kí ãfũ sụ̂ gá, icó kí ãkónã nalé ku kpere ĩꞌbaní drị́ ũjĩ agá ị̃yị́ sĩ ráká. ꞌDĩ lãꞌbĩ ãlu ĩꞌba ãni wẽwẽ rú ꞌdĩ ꞌbã ãzí, ala gá ꞌdãá ãzí rĩ kí sĩ ãkójó ĩꞌba ãni kópõ, bãkụ́lẹ̃ ãzíla bị̃nị́kã rú rĩ kí ꞌbã ũjĩŋá.)
4 e, quando voltam do mercado, não comem sem ter feito abluções. E há muitos outros costumes que observam por tradição, como lavar os copos, os jarros e os pratos de metal.}
5 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ꞌbá Fãrĩsáyĩ rú ꞌdĩ kí imbaꞌba ãzị́táŋá Mụ́sã drị̂ kí imbálépi rĩ kí abe zị kí Yẹ́sụ̃ ꞌi, “ꞌBá míní imbálé rĩ ũbĩ kí ãzị́táŋá lãꞌbĩ ãmã áyị́pịka ꞌbadrị́ údu ꞌdĩ kí vú ku ãꞌdu sĩ yã? Kí íná na ãndị́ trũ drị́ ũjĩŋá lãꞌbĩ rú rĩ kóru.”
5 Os fariseus e os escribas perguntaram-lhe: Por que não andam os teus discípulos conforme a tradição dos antigos, mas comem o pão com as mãos impuras?
6 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌbaní, “Ĩmi ꞌbá mũlũmbẽ rú ꞌdĩ! Ị́jọ́ nábị̃ Ĩsáyã ꞌbã jọlé ĩmi drị̃ gá rĩ ĩꞌdi ãndá.
6 Jesus disse-lhes: Isaías com muita razão profetizou de vós, hipócritas, quando escreveu: Este povo honra-me com os lábios, mas o seu coração está longe de mim.
7 ꞌBá ꞌdĩ kí mání ị̃nzị̃táŋá ífí kóru rĩ fẽ,
7 Em vão, pois, me cultuam, porque ensinam doutrinas e preceitos humanos {29,13}.
8 Ĩmi ãzị́táŋá Ãdróŋá drị́ mgbã rĩ kí uja lãꞌbĩ ĩmidrị́ gá ꞌbá ãrí sĩ.”
8 Deixando o mandamento de Deus, vos apegais à tradição dos homens.
9 Jọ vâ ĩꞌbaní, “Ĩmi ãzị́táŋá Ãdróŋá drị́ mgbã rĩ kí gã úmgbé, ĩmi dó sĩ lãꞌbĩ ĩmi ãni ꞌdĩ kí rụ áyụ.
9 E Jesus acrescentou: Na realidade, invalidais o mandamento de Deus para estabelecer a vossa tradição.
10 Ícétáŋá sĩ Mụ́sã ꞌbã ãzị́táŋá angálépi Ãdróŋá drị́ rĩ azịlé ĩminí rĩ áni: ‘Mí ị̃nzị̃ mí átẹ́pị kí mí ãndrẽ be,’ ãzíla ‘ꞌBá átẹ́pị̃ jõku ãndrẽ wãlépi rĩ lẽ úꞌdị ĩꞌdi rá.’
10 Pois Moisés disse: Honra teu pai e tua mãe; e: Todo aquele que amaldiçoar pai ou mãe seja morto.
11 Wó ꞌbá drĩ jọ la átẹ́pị̃ ꞌbaní ãndrẽ be, ‘Má uꞌá cãndí sĩ. Má icó ími ãzã kolé ku, ãꞌdusĩku ãko tá mání sĩ ími ãzã kojó rĩ ásõ ũyõ fẽjó la Ãdróŋá ní.’ Ĩmi jọ la ị́jọ́ ꞌbá ꞌdã ꞌbã jọlé ꞌdĩ ꞌbã áni rĩ múké.
11 Vós, porém, dizeis: Se alguém disser ao pai ou à mãe: Qualquer coisa que de minha parte te pudesse ser útil é corban, isto é, oferta,
12 Ĩmi dó sĩ fẽ la anzị icó kí ásị́ ꞌbãlé ꞌbá kí tịlépi rĩ kí ãzã kolé ãko ĩꞌbaní lẽlé rĩ kí sĩ ku.
12 e já não lhe deixais fazer coisa alguma a favor de seu pai ou de sua mãe,
13 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ĩmi ị́jọ́ mgbã Ãdróŋá drị̂ kí anu sĩ lãꞌbĩ ĩmi ãni ꞌbá ãni ꞌdĩ kí andre tẽjó ị̃drị̃jó la ĩmi drị̃lẹ́ ꞌbadrị́. ꞌDĩ drĩ ícétáŋá ãlu, ãzị́ ĩmi idélé ꞌdĩ ꞌbã áni wẽwẽ rú la kí cí.”
13 anulando a palavra de Deus por vossa tradição que vós vos transmitistes. E fazeis ainda muitas coisas semelhantes.
14 Yẹ́sụ̃ umve ũꞌbí kí ị̃dị́ jọ ĩꞌbaní ꞌba mụ kí ị́jọ́ arelé, jọ “Ájọ ĩminí, ꞌbá pírí ꞌba are kí ị́jọ́ mání jọlé ꞌdĩ ꞌi, ĩvã dó sĩ ífí la.
14 Tendo chamado de novo a turba, dizia-lhes: Ouvi-me todos, e entendei.
15 Ãko filépi ími agá rĩ iza mi ku, be la rá la ãko ãfũlépi ími agâlé rĩ la ími iza nĩ.” [
15 Nada há fora do homem que, entrando nele, o possa manchar; mas o que sai do homem, isso é que mancha o homem.
16 ꞌBá bị́lệ trũ rĩ ꞌba are ị́jọ́ jọlé ꞌdĩ ꞌi.]
16 {bom entendedor meia palavra basta.}
17 Yẹ́sụ̃ la mụ ũꞌbí kí aꞌbelé ãzíla filé jó agâlé ꞌbo, ꞌbá ĩꞌdiní imbálé rĩ zị kí ĩꞌdi, ị́jọ́ uꞌbéŋá ĩꞌdi ꞌbã jọlé ꞌdĩ ꞌbã ífí íngoní.
17 Quando deixou o povo e entrou em casa, os seus discípulos perguntaram-lhe acerca da parábola.
18 Zị kí, “Ĩnị̃ vâ ku yã? Ãko ꞌbá ꞌba nalé rĩ iza ĩꞌdi ku rĩ ĩnị̃ vâ ku yã?
18 Respondeu-lhes: Sois também vós assim ignorantes? Não compreendeis que tudo o que de fora entra no homem não o pode tornar impuro,
19 Ãkónã fi ĩꞌdi ásị́ izalé ku, be la rá la ĩꞌdi fi kụ̃bụ̃ la gâ sĩ ífí agâlé fũlé ĩꞌdi ụrụꞌbá gá rĩ sĩ ãmvé.” (Jọ ị́jọ́ ꞌdĩ íni lã ãkónã pírí kí ꞌbãjó múké.)
19 porque não lhe entra no coração, mas vai ao ventre e dali segue sua lei natural? Assim ele declarava puros todos os alimentos. E acrescentava:
20 Yẹ́sụ̃ mụ ị́jọ́ jọŋâ trũ drị̃ gá jọ, “Ị́jọ́ míní ũrãlé rĩ la ími iza nĩ.
20 Ora, o que sai do homem, isso é que mancha o homem.
21 Ãꞌdusĩku ꞌbá ásị́ agâlé ũrãtáŋá ũnzíkãnã ꞌdĩ kí ãfũ nĩ, mị-ãcí, ụ̃gụ̃, ꞌbá ꞌdịŋá, ãwụ̃,
21 Porque é do interior do coração dos homens que procedem os maus pensamentos: devassidões, roubos, assassinatos,
22 rọ̃mgbọ́, ị́jọ́ ũnzí, ĩnzõ, ãfó, kọ́lọ́, ãjã, úꞌdáŋá ãzíla ị́jọ́ aza rú idéjó rĩ kí abe.
22 adultérios, cobiças, perversidades, fraudes, desonestidade, inveja, difamação, orgulho e insensatez.
23 Ị́jọ́ ũnzí ꞌdĩ kí pírí ãfũ ꞌbá agâlé, kí ꞌbá iza, Ãdróŋá icó dó sĩ ãma ãꞌị̃lé ku.”
23 Todos estes vícios procedem de dentro e tornam impuro o homem.
24 Yẹ́sụ̃ aꞌbe ãngũ Gãlị́lị̃ gá ꞌdã ꞌi, mụ dó ụ́rụ́ ãngũ Tụ́rọ̃ rĩ gâlé. Fi jó agá, ãzíla lẽ ꞌbá ãzí ꞌbã nị̃ ị́jọ́ ꞌî drị̃ gá ku, wó icó ru zị̃lé ku.
24 Em seguida, deixando aquele lugar, foi para a terra de Tiro e de Sidônia. E tendo entrado numa casa, não quis que ninguém o soubesse. Mas não pôde ficar oculto,
25 Wó ũkú ị̃zẹ́pị̃ úríndí ũnzí ꞌbã rụlé rĩ la mụ arelé la Yẹ́sụ̃ ꞌdãá cí, mụ kụ̃mụ́tị ụ̃sị̃lé ĩꞌdi pálé la gá.
25 pois uma mulher, cuja filha possuía um espírito imundo, logo que soube que ele estava ali, entrou e caiu a seus pés.
26 Ũkû ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku la, útị ĩꞌdi Fõyĩníkĩ ãngũ Sị́rị̃yã drị̂ agá. Mụ mãmálá ꞌbãlé Yẹ́sụ̃ aꞌị́jó sĩ úríndí ũnzí ị̃zẹ́pị̃ agá rĩ drojó rá.
26 {Essa mulher era pagã, de origem siro-fenícia.} Ora, ela suplicava-lhe que expelisse de sua filha o demônio.
27 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌdiní, “Lẽ drị̃drị̃ la áko ꞌbá mádrị́ Yãhụ́dị̃ rú rĩ kí ãzã ráká. Ãꞌdusĩku adru múké ku mání ími ãzã kojó, ꞌdĩ cécé ꞌbání ãkónã ꞌdụjó anzị kí drị́ gá rá, ãzíla ꞌbejó la ũcogo ꞌbanî rĩ áni.”
27 Disse-lhe Jesus: Deixa primeiro que se fartem os filhos, porque não fica bem tomar o pão dos filhos e lançá-lo aos cães.
28 Ũkû umvi ĩꞌdiní, “Ị́jọ́ ꞌdĩ ãndá, Úpí, wó ũcogo kí vâ ayilépi sãánĩ anzịŋá ꞌbadrị̂ agâlé méjã ị̃ndụ́ gá ꞌdãá rĩ kí ụꞌdụ nalé rá.”
28 Mas ela respondeu: É verdade, Senhor; mas também os cachorrinhos debaixo da mesa comem das migalhas dos filhos.
29 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌdiní, “Ị́jọ́ míní umvilé múké ꞌdĩ sĩ, ímụ mî ị̃zẹ́pị acá múké, úríndí ũnzî fũ rá.”
29 Jesus respondeu-lhe: Por causa desta palavra, vai-te, que saiu o demônio de tua filha.
30 Ũkû la mụ calé ĩꞌdidrị́ko gâlé ꞌbo, ịsụ́ ị̃zẹ́pị̃ la ru dríŋá mgbọ́lọ́ sị́ gá, úríndí ũnzî fũ rá.
30 Voltou ela para casa e achou a menina deitada na cama. O demônio havia saído.
31 Yẹ́sụ̃ aꞌbe ãngũ Tụ́rọ̃ gá ꞌdã ꞌi, mụ dó Sị̃dọ́nị̃ agâ sĩ ándrá mĩrĩ Gãlị́lị̃ gá, ãzíla Dẹ̃kãpọ́lị̃ gâlé.
31 Ele deixou de novo as fronteiras de Tiro e foi por Sidônia ao mar da Galiléia, no meio do território da Decápole.
32 ꞌBá ãzí bị́lẹ́ kóru ị́jọ́ jọlépi ku la, ꞌbá ají kí ĩꞌdi Yẹ́sụ̃ rụ́ ꞌdõlé. ꞌBá aꞌị́ kí Yẹ́sụ̃ ꞌbã tị̃ drị́ ĩꞌdi drị̃ gâ sĩ ĩꞌdi adríjó.
32 Ora, apresentaram-lhe um surdo-mudo, rogando-lhe que lhe impusesse a mão.
33 Yẹ́sụ̃ ꞌdụ ĩꞌdi agụlé bụ́lụ́ gá áꞌdụ̂sĩ ũꞌbí ꞌba rụ́ ꞌdãá rá. Su ru tĩndrímváŋá kí ágọ́bị̂ bị́lẹ́ gá. Wi vâ sụ̃sụ́ ĩꞌdidrị́ gá, aló dó sĩ ágọ́bị́ ꞌdĩ ꞌbã ĩdra.
33 Jesus tomou-o à parte dentre o povo, pôs-lhe os dedos nos ouvidos e tocou-lhe a língua com saliva.
34 Ndre ãngũ ụrụgá ꞌbụ̃ gâlé, se ává ãmbógó jọ ágọ́bị̂ ní “Ĩfĩfátã” (ífí la ị̃nzị̃ ĩmi mgbọ).
34 E levantou os olhos ao céu, deu um suspiro e disse-lhe: Éfeta!, que quer dizer abre-te!
35 Cọtị ágọ́bị̂ bị́lẹ́ nzị̃ ru rá, ĩdra la ayụ ru, iꞌdó ị́jọ́ arelé, ãzíla jọlé tọndọlọ.
35 No mesmo instante os ouvidos se lhe abriram, a prisão da língua se lhe desfez e ele falava perfeitamente.
36 Yẹ́sụ̃ azị ĩꞌbaní ꞌbã lũ kí ị́jọ́ ꞌdĩ ꞌbá ãzí ní ku. Wó ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã jọlé ꞌdĩ ꞌbã áni rĩ sĩ, ꞌbá kí ị́jọ́ ru idélépi ꞌdĩ kí iré drị̃ gá drị̃ gá.
36 Proibiu-lhes que o dissessem a alguém. Mas quanto mais lhes proibia, tanto mais o publicavam.
37 ꞌBá pírí uꞌá kí ụ̃sụ̃táŋá sĩ, jọ kí, “Ãko pírí ĩꞌdiní idélé rĩ kí múké, ĩꞌdi ꞌbá bị́lẹ́ kóru rĩ kí adrí ꞌbá ị́jọ́ jọlépi ku rĩ kí abe rá.”
37 E tanto mais se admiravam, dizendo: Ele fez bem todas as coisas. Fez ouvir os surdos e falar os mudos!

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.