Marcos 11
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NVT
1 Yẹ́sụ̃ kí ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ abe kí dó mụ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ ũŋmĩlé ꞌbo, acá kí táwụ̃nị̃ Bẽtẽfágĩ gá ãzíla Bẽtánĩ gá ꞌdĩ ꞌBé Mị̃zẹ̃yị́tụ̃ sị́ gá. Yẹ́sụ̃ pẽ ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé ị̃rị̃ la kí tị drị̃ gâlé,
1 Quando já se aproximavam de Jerusalém, Jesus e seus discípulos chegaram às cidades de Betfagé e Betânia, no monte das Oliveiras. Jesus enviou na frente dois discípulos.
2 jọ ĩꞌbaní, “Ĩmụ tọ̃rọ́mẹ́ ĩmi drị̃lẹ́ gá ꞌdã agâlé, ĩminí fi agá ala gâlé, ĩmi kãyĩnõmvá ꞌbá ãzí ní drĩ tujó drị̃ la gá ku la ịsụ́ úgĩ ĩꞌdi cí. Ĩmi ãtrũ ĩꞌdi ajílé má rụ́ ꞌdõlé.
2 “Vão àquele povoado adiante”, disse ele. “Assim que entrarem, verão amarrado ali um jumentinho, no qual ninguém jamais montou. Desamarrem-no e tragam-no para cá.
3 ꞌBá ãzí drĩ ĩmi zị, ‘Ĩmi ị́jọ́ ꞌdĩ idé íni ãꞌdu sĩ?’ Ĩjọ ĩꞌdiní, ‘Úpí ãmadrị̂ lẽ ĩꞌdi nĩ, ála ĩꞌdi uja vúlé ꞌdõlé gbõrú.’”
3 Se alguém lhes perguntar: ‘O que estão fazendo?’, digam apenas: ‘O Senhor precisa dele e o devolverá em breve’.”
4 ꞌBá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ mụ kí, ịsụ́ kí kãyĩnõmvâ pá tu agá gẹ̃rị̃tị gá ꞌdãá, úgĩ ĩꞌdi lị́cọ́ tị gá ꞌdãá cí.
4 Os dois discípulos foram e encontraram o jumentinho na rua, amarrado junto a uma porta.
5 ꞌBá ꞌdĩ kí mụ iꞌdólé ĩꞌdi ãtrũlé, ꞌbá ãzí pá tulépi ꞌdãá la zị kí, “Ĩmi kãyĩnõmvâ trũ sĩ ãꞌdu idéjó?”
5 Enquanto o desamarravam, algumas pessoas que estavam ali perguntaram: “O que vocês estão fazendo, desamarrando esse jumentinho?”.
6 Umvi kí ị́jọ́ tá Yẹ́sụ̃ ꞌbã jọlé ĩꞌbaní rĩ vúŋá, aꞌbe kí dó kí mụlé rá.
6 Responderam conforme Jesus havia instruído, e os deixaram levar o animal.
7 Agụ kí kãyĩnõmvâ Yẹ́sụ̃ rụ̂lé ãzíla uꞌbé kí bõngó ĩꞌbadrị̂ kí drị̃ la gá. Yẹ́sụ̃ ri dó sĩ drị̃ la gá.
7 Os discípulos trouxeram o jumentinho, puseram seus mantos sobre o animal, e Jesus montou nele.
8 ꞌBá ũꞌbí aja kí bõngó ĩꞌbadrị̂ kí gẹ̃rị̃ agá Yẹ́sụ̃ drị̃lẹ́ gá, ꞌbá ãzí rĩ agá kí ife ꞌbã kénĩ bị́ trũ kị̃dị̃ ámvụ́ agá la kí uꞌbélé ajálé gẹ̃rị̃ agá.
8 Muitos da multidão espalharam seus mantos ao longo do caminho diante de Jesus, e outros espalharam ramos que haviam cortado nos campos.
9 ꞌBá ũꞌbí ĩꞌdi ꞌbã sĩ adrujó ágágá mụlépi ĩꞌdi be rĩ mụ kí uzá trũ,
9 E as pessoas, tanto as que iam à frente como as que o seguiam, gritavam: “Hosana! Bendito é o que vem em nome do Senhor!
10 Ãdróŋá ꞌbã wi sụ̃sụ́ Sụ́rụ́ ãmã áyị́pị Dãwụ́dị̃ drị́ amụ́lépi rĩ drị̃ gá.
10 Bendito é o reino que vem, o reino de nosso antepassado Davi! Hosana no mais alto céu!”.
11 Yẹ́sụ̃ fi dó Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gâlé ãzíla mụ dó filé lị́cọ́ Ãdróŋá drị̂ agá. Undré ãko pírí ꞌdãá rĩ kí múké-múké, wó ãngũ ꞌbã dó lẽjó nịjó nị̃nị̃ rĩ sĩ, aꞌbe dó ãngũ ꞌdã rá fũ dó mụlé ãmvé Bẽtánĩ gâlé ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé mụdrị́ drị̃ ị̃rị̃ rĩ kí abe.
11 Jesus entrou em Jerusalém e foi ao templo. Depois de olhar tudo ao redor atentamente, voltou a Betânia com os Doze, porque já era tarde.
12 Ụ́ꞌdụ́ ãzí rĩ sĩ, Yẹ́sụ̃ ꞌbaní angá agá Bẽtánĩ gâlé, ãbị́rị́ fụ Yẹ́sụ̃ rá.
12 Na manhã seguinte, quando saíam de Betânia, Jesus teve fome.
13 Mịfị́ la ꞌde úlúgó bị́ trũ kị̃dị̃ la drị̃ gá rá-rá ru, mụ ndrelé la ĩꞌdi nõ sĩ ãka la ịsụ́ rá íni. Ĩꞌdi mụ calé ala gâlé ꞌbo, ịsụ́ ãka la ku wó rá la bị́ la dụlépi kị̃dị̃ ꞌdã ꞌi, ãꞌdusĩku áyi ĩꞌdi ꞌbã sĩ kajó rĩ acá drĩ ku.
13 Viu que, a certa distância, havia uma figueira cheia de folhas e foi ver se encontraria figos. No entanto, só havia folhas, pois ainda não era tempo de dar frutos.
14 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, Yẹ́sụ̃ jọ úlúgô ní, “Lẽ ꞌbá ãzí ꞌbã na ími ãka ị̃dị́ ku.” ꞌBá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ are kí ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã jọlé rĩ cé.
14 Então Jesus disse à árvore: “Nunca mais comam de seu fruto!”. E os discípulos ouviram o que ele disse.
15 Yẹ́sụ̃ kí mụ acálé Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ꞌbo, fi lị́cọ́ Ãdróŋá drị̂ agá adro ꞌbá ãko ĩgbãlépi, ãzíla ị̃tụ̃ndãlépi ꞌdãá ꞌdĩ kî. Uze méjã ꞌbá séndẽ ufulépi ꞌdĩ ꞌbadrị́ kí ãzíla kpọ́kpọŋá ꞌbá ãmámũ ị̃tụ̃ndãlépi rĩ ꞌbadrị̂ kí abe vụ̃rụ́.Yẹ́sụ̃ adro ꞌbá ãko ị̃tụ̃ndãlépi ãzíla ĩgbãlépi jó Ãdróŋá drị̂ agá rĩ kî.|alt="Cleaning of the temple" src="WA03896b.tif" size="col" ref="11:15"
15 Quando voltaram a Jerusalém, Jesus entrou no templo e começou a expulsar os que compravam e vendiam animais para os sacrifícios. Derrubou as mesas dos cambistas e as cadeiras dos que vendiam pombas,
16 Uga ꞌbá kí ãko tũjárĩ drị̂ kî trũ filé ãngũ ãmvé ãmvélé ru jó Ãdróŋá drị̂ agâ sĩ úmgbé.
16 impediu todos de usarem o templo como mercado
17 Ĩꞌdiní kí imbá agá ꞌdĩ gá ꞌdâ jọ ĩꞌbaní, “Ị́jọ́ Ãdróŋá drị́ sĩlé rĩ jọ,
17 e os ensinava, dizendo: “As Escrituras declaram: ‘Meu templo será chamado casa de oração para todas as nações’, mas vocês o transformaram num esconderijo de ladrões!”.
18 Ãtalo ãmbogo rĩ kí imbaꞌba ãzị́táŋá Mụ́sã drị̂ kí imbálépi rĩ abe kí mụ ị́jọ́ Yẹ́sụ̃ ꞌbã idélé ꞌdĩ arelé ꞌbo, iꞌdó kí gẹ̃rị̃ ndrụ̃lé sĩ Yẹ́sụ̃ ꞌdịjó rá. Idé kí ĩꞌdi sĩ ụ̃rị̃ sĩ ãꞌdusĩku ũꞌbí ụ̃sụ̃ kí ímbátáŋá ĩꞌdidrị̂ sĩ ụ̃sụ̃-ụ̃sụ̃.
18 Quando os principais sacerdotes e mestres da lei souberam o que Jesus tinha feito, começaram a tramar um modo de matá-lo. Contudo, tinham medo dele, pois o povo estava muito admirado com seu ensino.
19 Ĩꞌdi mụ calé ĩndró sĩ, Yẹ́sụ̃ kí ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ abe fũ kí táwụ̃nị̃ agá ꞌdãá rá.
19 Ao entardecer, Jesus e seus discípulos saíram da cidade.
20 Ụ̃ꞌbụ́tị ụ́ꞌdụ́ ãzí rĩ drị̂ sĩ, Yẹ́sụ̃ ꞌbaní gõ agá vúlé Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gâlé gẹ̃rị̃ ãlu ꞌdã gâ sĩ, ndre kí úlúgó ife Yẹ́sụ̃ ꞌbã wãlé rĩ ꞌi rá iꞌdójó drị̃ gá kpere ízókí gá.
20 Na manhã seguinte, quando os discípulos passaram pela figueira que Jesus tinha amaldiçoado, notaram que ela estava seca desde a raiz.
21 Pétẽrõ agá dó ị́jọ́ ru idélépi rĩ, ãzíla jọ Yẹ́sụ̃ ní, “Rábị̃, índre drĩ! Úlúgó mî wãlé ájệ rĩ ꞌi rá!”
21 Pedro se lembrou do que Jesus tinha dito à árvore e exclamou: “Veja, Rabi! A figueira que o senhor amaldiçoou secou!”.
22 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌbaní, “Ĩꞌbã ãꞌị̃táŋá ĩmidrị̂ Ãdróŋâ drị̃ gá.
22 Então Jesus disse aos discípulos: “Tenham fé em Deus.
23 Ájọ ĩminí ị́jọ́ mgbã, ꞌbá ãzí drĩ jọ la ꞌbé ꞌdĩ ꞌbã nze ru ꞌbelé mĩrĩ agá, drĩ ãbã ku ãzíla ãꞌị̃ ĩꞌdi ásị́ gâlé rá, ĩꞌdi ru idé ĩꞌdiní cécé ĩꞌdi ꞌbã jọlé rĩ ꞌbã áni.
23 Eu lhes digo a verdade: vocês poderão dizer a este monte: ‘Levante-se e atire-se no mar’, e isso acontecerá. É preciso, no entanto, crer que acontecerá, e não ter nenhuma dúvida em seu coração.
24 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ájọ ĩminî, ĩminí Ãdróŋá ãꞌị̃ agá ãzíla ãko ãzí zị agá ĩꞌdidrị́, lẽ ĩmi ãꞌị̃ rá ĩmi ĩꞌdi ịsụ́ rá ãzíla Ãdróŋá la dó sĩ ãko ĩminí aꞌị́lé rĩ fẽ rá.
24 Digo-lhes que, se crerem que já receberam, qualquer coisa que pedirem em oração lhes será concedido.
25 Ĩdrĩ iꞌdó Ãdróŋá ãꞌị̃lé ịsụ́ ị́jọ́ ãzí ĩmi ásị́ gá ꞌbá ãzí ní cí, ĩtrũ ꞌbá ꞌdã ráká. Ĩmĩ átẹ́pị ꞌbụ̃ gá rĩ la vâ sĩ ị́jọ́ ũnzí ĩminí idélé rĩ kî trũ rá.” [
25 Quando estiverem orando, se tiverem alguma coisa contra alguém, perdoem-no, para que seu Pai no céu também perdoe seus pecados.
26 “Ídrĩ ꞌbá ãzí kî trũ ị́jọ́ ũnzí ĩꞌbã kí idélé ími ụrụꞌbá gá rĩ sĩ ku, mí Átẹ́pị ꞌbụ̃ gá rĩ icó vâ ị́jọ́ ũnzí míní idélé rĩ kí sĩ ími trũlé ku.”]
26 Mas, se vocês se recusarem a perdoar, seu Pai no céu não perdoará seus pecados”.
27 Yẹ́sụ̃ ca kí dó Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ị̃dị́, ĩꞌdiní mụ agá lị́cọ́ Ãdróŋá drị̂ agâ sĩ, ãtalo ãmbogo, imbaꞌba ãzị́táŋá Mụ́sã drị̂ kí imbálépi rĩ kí ãzíla ꞌbá ĩyõ ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ꞌdĩ ꞌbã drị̃lẹ́ ru rĩ kí abe, mụ kí ĩꞌdi rụ̂lé, zị kí ĩꞌdi,
27 Mais uma vez, voltaram a Jerusalém. Enquanto Jesus passava pelo templo, os principais sacerdotes, os mestres da lei e os líderes do povo vieram até ele
28 “Mi ãzị́ ꞌdĩ kí nga ũkpó ãꞌdi drị̂ sĩ yã? Ãzíla ãꞌdi fẽ míní ũkpó ꞌdĩ nĩ yã?”
28 e perguntaram: “Com que autoridade você faz essas coisas? Quem lhe deu esse direito?”.
29 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌbaní, “Ma ĩmi zị zịtáŋá ãlu sĩ. Ĩdrĩ áma umvi rá, ma ĩminí ũkpõ mání sĩ ị́jọ́ ꞌdĩ kí idéjó rĩ lũ rá.
29 Jesus respondeu: “Eu lhes direi com que autoridade faço essas coisas se vocês responderem a uma pergunta:
30 Ĩlũ mání ũkpõ Yõhánã ꞌbã bãbụ̃tị́zị̃ fẽjó rĩ: angá ꞌbụ̃ gá Ãdróŋá drị́ yã jõku ꞌbadrị̂?”
30 A autoridade de João para batizar vinha do céu ou era apenas humana? Respondam-me!”.
31 ꞌBá ꞌdĩ iꞌdó kí ị́jọ́ jọlé kí drĩdríŋĩ gá jọ kí, “Ãma dó umvi la ĩꞌdiní íngoní, ‘Ãdrĩ jọ la angá ꞌbụ̃ gá’ ĩꞌdi jọ la, ‘Ĩmi ãꞌị̃ dó Yõhánã ku la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ yã?’
31 Eles discutiram a questão entre si: “Se dissermos que vinha do céu, ele perguntará por que não cremos em João.
32 Wó ãdrĩ jọ la, ‘Angá ꞌbádrị́.’” (ꞌBá ꞌdĩ idé kí ụ̃rị̃ sĩ ũꞌbí kí sĩ ũrã kí ꞌbá kí mụ angálé kí drị̃ gá trụ rá, ãꞌdusĩku ꞌbá pírí ꞌbã kí ãꞌị̃jó la Yõhánã mgbã ĩꞌdi ándrá nábị̃ rĩ sĩ.)
32 Mas será que ousamos dizer que era apenas humana?”. Tinham medo do que o povo faria, pois todos acreditavam que João era profeta.
33 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, umvi kí Yẹ́sụ̃ ní, “Ãnị̃ ku.”
33 Por fim, responderam: “Não sabemos”. E Jesus replicou: “Então eu também não direi com que autoridade faço essas coisas”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Marcos 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.