Lucas 7
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NTLH
1 Yẹ́sụ̃ la mụ ị́jọ́ ꞌdĩ kí delé jọlé pírí ꞌbá ꞌbaní ꞌbo, mụ dó Kãpẹ̃rẹ̃nãwụ́mị̃ gá.
1 Quando Jesus acabou de dizer essas coisas ao povo, foi para a cidade de Cafarnaum.
2 Ãsĩkárĩ ãmbógó Rụ́mị̃ rú ꞌdãá la ꞌbã ãtíꞌbó ĩꞌdi ꞌbã lẽlé ambamba la cí, ĩꞌdi ãyánĩ rú ũnzí-ũnzí lẽ drãlé drã-drã.
2 Havia ali um oficial romano que tinha um empregado a quem estimava muito. O empregado estava gravemente doente, quase morto.
3 Ãmbógó ꞌdĩ la mụ ị́jọ́ arelé Yẹ́sụ̃ drị̃ gá ꞌbo, pẽ ꞌbá ĩyõ ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú la kí tị ĩꞌdi aꞌị́lé amụ́lé ĩꞌdi ꞌbã ãtíꞌbó ꞌdã adrílé.
3 Quando o oficial ouviu falar de Jesus, enviou alguns líderes judeus para pedirem a ele que viesse curar o seu empregado.
4 ꞌBá ꞌdĩ amụ́ kí Yẹ́sụ̃ rụ́ ꞌdõlé. Aꞌị́ kí ĩꞌdi ásị́ pírí sĩ, “Ágọ́bị́ ꞌdĩ ãndá-ãndá ru lẽ mî ãzãkoma rá.
4 Eles foram falar com Jesus e lhe pediram com insistência: — Esse homem merece, de fato, a sua ajuda,
5 Lẽ ꞌbá ãmadrị̂ kí rá ãzíla sị vâ ãmaní ãngũ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ rá.”
5 pois estima muito o nosso povo e até construiu uma sinagoga para nós.
6 Yẹ́sụ̃ mụ ꞌbá ĩyõ Yãhụ́dị̃ drị́ ꞌdĩ abe. Kí dó mụ acálé ãni rú lị́cọ́ tị gá ꞌbo, ãsĩkárĩ ãmbógó pẽ ĩꞌdi ꞌbã wọ̃rị́ka ãzí kí tị ị́jọ́ ꞌdĩ jọlé Yẹ́sụ̃ nî, “Ãmbógó, ífẽ míní ũcõgõ íni ku. Icó míní afíjó mádrị́ jó agá ꞌdõlé ku,
6 Então Jesus foi com eles. Porém, quando já estava perto da casa, o oficial romano mandou alguns amigos dizerem a Jesus: — Senhor, não se incomode, pois eu não mereço que entre na minha casa.
7 ãꞌdusĩku má adru ꞌbá múké la ku amụ́jó ími drị̃lẹ́ gá. Wó íjọ lú ị́jọ́ tị sĩ ãtíꞌbó mádrị̂ dó sĩ adrí rá.
7 E acho também que não mereço a honra de falar pessoalmente com o senhor. Dê somente uma ordem, e o meu empregado ficará bom.
8 Wó ma mâ ngá ꞌbá ãzị́táŋá pálé gá la, ãsĩkárĩ áma pálé gá la kí vâ cí. Ádrĩ jọ la ꞌdĩ ní, ímụ ĩꞌdi mụ rá, ãzíla ãzí ꞌdã ní, mí amụ́, ĩꞌdi amụ́ rá. Ádrĩ jọ la ãtíꞌbó mádrị̂ ní, ꞌba idé íni ĩꞌdi idé la rá.”
8 Eu também estou debaixo da autoridade de oficiais superiores e tenho soldados que obedecem às minhas ordens. Digo para um: “Vá lá”, e ele vai. Digo para outro: “Venha cá”, e ele vem. E digo também para o meu empregado: “Faça isto”, e ele faz.
9 Yẹ́sụ̃ ụ̃sụ̃-ụ̃sụ̃, ĩꞌdi mụ ị́jọ́ ágọ́bị́ ꞌdĩ ꞌbã jọlé rĩ arelé ꞌbo, uja tị ꞌbá ũꞌbí ĩꞌdi vú ãbĩlépi ꞌdĩ ꞌba rụ́ ꞌdõlé jọ, “Ájọ ĩminí, má ịsụ́ drĩ ãꞌị̃táŋá ãmbógó ꞌdĩ ꞌbã áni la ku, Ịsịrayị́lị̃ ãmgbã agá ꞌdâ vâ yu!”
9 Jesus ficou muito admirado quando ouviu isso. Então virou-se e disse para a multidão que o seguia:
10 ꞌDã ꞌbã ũngúkú ꞌbá tá tị ãpẽlé ꞌdã gõ kí dó vúlé ãmbógô drị́ko gâlé, ịsụ́ kí dó ãtíꞌbô múké.
10 Aí os amigos do oficial voltaram para a casa dele e encontraram o empregado curado.
11 ꞌDã ꞌbã vúlé gá were rú, Yẹ́sụ̃ mụ tọ̃rọ́mẹ́ umvelé Nãyị́nị̃ ꞌi rĩ gá, ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ bĩ kí ĩꞌdi vú ꞌbá ru tralépi wẽwẽ rú rĩ abe ĩndĩ.
11 Pouco tempo depois Jesus foi para uma cidade chamada Naim. Os seus discípulos e uma grande multidão foram com ele.
12 Yẹ́sụ̃ kí mụ acálé ãni rú tọ̃rọ́mẹ́ ꞌdã ꞌbã kẹ̃jị́tị gá ꞌbo, ꞌbá ãvũ trũ la kí ãfũ agá ãmvé ꞌdõlé. Ágọ́bị́ drãlépi ꞌdã ĩꞌdi lú ngọ́tị́ ágọ́bị́ ũkú ãwụ́zị́ ru ꞌdã ãni la rú nĩ, ꞌbá tọ̃rọ́mẹ́ ꞌdã agá ꞌdãá rĩ kí pírí atrá kí ru awálé ũkû andre gá.
12 Quando ele estava chegando perto do portão da cidade, ia saindo um enterro. O defunto era filho único de uma viúva, e muita gente da cidade ia com ela.
13 Úpí Yẹ́sụ̃ la mụ ĩꞌdi ízákĩzã ndrelé ꞌbo, ásị́ la gá ũcõgõ fi cí, jọ ĩꞌdiní, “Mí awá ku.”
13 Quando o Senhor a viu, ficou com muita pena dela e disse:
14 Mụ sãndụ́kụ̃ ãvũ ꞌdụjó rĩ alólé, gbõgbõ ꞌbá ãvũ ꞌdụlépi rĩ tu kí pá cí. Yẹ́sụ̃ jọ, “Kãrị́lẹ̃ ájọ míní mí angá ụrụgá!”
14 Então ele chegou mais perto e tocou no caixão. E os que o estavam carregando pararam. Então Jesus disse:
15 Cọtị ágọ́bị́ tá drãlépi rá ꞌdĩ angá rilé ị̃ndụ́ sĩ, ãzíla iꞌdó ị́jọ́ jọlé. Yẹ́sụ̃ fẽ dó ĩꞌdi ãndrẽ drị̂lé.
15 O moço sentou-se no caixão e começou a falar, e Jesus o entregou à mãe.
16 ꞌBá tá wẽwẽ rú ꞌdĩ acá kí ụ̃rị̃ sĩ, ịcụ́ kí Ãdróŋâ rụ́ jọ kí, “Nábị̃ ãmbógó la angá ãma drĩdríŋĩ gá ꞌbo! Ãndre Ãdróŋá ꞌbã drị́ ꞌbá kí upajó rĩ ꞌbo!”
16 Todos ficaram com muito medo e louvavam a Deus, dizendo: — Que grande
17 Ị́jọ́ Yẹ́sụ̃ ꞌbã idélé ụ́ꞌdụ́ ꞌdã sĩ rĩ kụ sụ́rụ́ Yụ̃dị́yã drị́ ꞌdã agá pírí, ãzíla fũ vâ kpere sụ́rụ́ andre la gá ꞌdãá rĩ gá ĩndĩ.
17 Essas notícias a respeito de Jesus se espalharam por todo o país e pelas regiões vizinhas.
18 ꞌBá Yõhánã Bãbụ̃tị́zị̃ fẽlépi rĩ ꞌbã imbálé rĩ nze kí ĩꞌdiní ị́jọ́ pírí Yẹ́sụ̃ ꞌbã idélé ꞌdĩ kí vú. Umve ꞌbá ị̃rị̃ kí drĩdríŋĩ gá.
18 Os discípulos de João Batista contaram tudo isso a ele. Aí João chamou dois deles
19 Pẽ kí tị Úpí rụ̂lé ĩꞌdi zịjó, “Mi ꞌbá jọlé ĩꞌdi amụ́ rĩ ꞌi yã, jõku ãtẽ ꞌbá ãzí ndú la yã?”
19 e os enviou ao Senhor Jesus para perguntarem: “O senhor é aquele que ia chegar ou devemos esperar outro?”
20 ꞌBá tá ị̃rị̃ tị ãpẽlé ꞌdĩ kí mụ acálé Yẹ́sụ̃ rụ̂lé ꞌbo, jọ kí ĩꞌdiní, “Yõhánã Bãbụ̃tị́zị̃ fẽlépi rĩ ãpẽ ãma tị mí rụ́ ꞌdõlé ími zịjó, ‘Mi ꞌbá jọlé ĩꞌdi amụ́ rĩ ꞌi yã, jõku ãtẽ ꞌbá ãzí ndú la yã?’”
20 Então eles foram até o lugar onde Jesus estava e disseram: — João Batista nos mandou perguntar o seguinte: o senhor é aquele que ia chegar ou devemos esperar outro?
21 Sáwã ꞌdã agá ꞌdãá, Yẹ́sụ̃ adrí ꞌbá wẽwẽ rú ãyánĩ ũví ndú-ndú trũ ꞌdĩ kí, adro úríndí ũnzí kí, ãzíla nzị̃ vâ ꞌbá jõ ãngũ ndrelépi ku ꞌdĩ kí mịfị́.
21 Naquele momento Jesus curou muitas pessoas das suas doenças e dos seus sofrimentos, expulsou espíritos maus e também curou muitos cegos.
22 Umvi dó ꞌbá Yõhánã ꞌbã imbálé ꞌdĩ kí jọ, “Ĩgõ vúlé Yõhánã rụ̂lé ãzíla ĩlũ ĩꞌdiní ị́jọ́ ĩminí arelé ãzíla ĩminí ndrelé ꞌbo ꞌdĩ kî: ꞌbá mịfị́ kóru rĩ kí ãngũ ndre rá, ꞌbá ãcá trũ rĩ kí acị́ rá, ꞌbá ãrí ꞌbã nalé rá rĩ adrí kí rá, ꞌbá bị́lẹ́ kóru rĩ kí ị́jọ́ are rá, ꞌbá drãlépi rá rĩ angá kí ídri rú rá, ãzíla ála ị́jọ́ mgbã rĩ ũlũ ꞌbá lẽmẽrí rĩ ꞌbanî.
22 Depois respondeu aos discípulos de João:
23 Drị̃lẹ́ba ꞌbá ãbãlépi áma ị́jọ́ sĩ ku rĩ nî!”
23 E felizes são as pessoas que não duvidam de mim!
24 ꞌBá Yõhánã ꞌbã tị ãpẽlé ꞌdĩ kí mụ mụlé ꞌbo, Yẹ́sụ̃ iꞌdó ị́jọ́ jọlé ũꞌbí ꞌbaní Yõhánã drị̃ gá: “Ĩfũ ándrá mụlé Yõhánã rụ́ ãngũ kõtórõ rú rĩ gâlé ãꞌdu gá? ꞌBá ị́jọ́ ĩꞌdidrị̂ kí ru ujajó ujâ cécé ũzú ãlụ́kụ́kụ̃ ꞌbã ayalé rĩ áni rĩ ndrelé yã?
24 Quando os discípulos de João foram embora, Jesus começou a dizer ao povo o seguinte a respeito de João:
25 Wó Drĩ adru ꞌdĩ ꞌbã áni ku, ĩfũ ándrá ãmvêlé ãꞌdu ndrelé yã? ꞌBá bõngó ũniyambamba ãjẹ̃ rú rĩ sụ̃lépi rĩ ndrelé yã? Yụ, ꞌbá bõngó ãjẹ̃ rú rĩ kí sụ̃lépi ãzíla uꞌálépi ídri áŋmátrẽ agá rĩ kí ála kí ịsụ́ ãngũ ũpi ꞌbã kí sĩ uꞌájó rĩ agá.
25 O que foram ver? Um homem bem-vestido? Ora, os que se vestem bem e vivem no luxo moram nos palácios!
26 Wó ĩfũ ándrá ãmvêlé mụlé ãꞌdu ndrelé yã? Nábị̃ ndrelé yã? Ãndá, ájọ ĩminí, ndẽ nábị̃ rá.
26 Então me digam: o que foram ver? Um
27 ꞌDĩ ꞌbá ị́jọ́ sĩjó drị̃ la gá bụ́kụ̃ Ãdróŋá drị́ agá jọlépi la:
27 Porque João é aquele a respeito de quem as
28 Álũ ĩminí, ꞌbá ũkú ꞌbã tịlé ꞌdĩ kí drĩdríŋĩ gá, ꞌbá ãzí Yõhánã ndẽlépi rá la ꞌdáyụ. Wó ꞌbá ĩmbíráŋá ru Sụ́rụ́ Ãdróŋá drị̂ agá rĩ ndẽ ĩꞌdi rá.”
28 — Eu digo a vocês que de todos os homens que já nasceram João é o maior. Porém quem é o menor no
29 Kí mụ ị́jọ́ ꞌdĩ arelé ꞌbo, ꞌbá pírí kí ꞌbá mụ̃sọ́rọ̃ tralépi rĩ kí abe ãꞌị̃ kí gẹ̃rị̃ Ãdróŋá drị̂ kpị rĩ gá rá, ãꞌdusĩku Yõhánã fẽ ándrá ĩꞌbaní bãbụ̃tị́zị̃ nĩ.
29 Os cobradores de impostos e todo o povo ouviram isso. Eles eram aqueles que haviam obedecido às ordens justas de Deus e tinham sido batizados por João.
30 Wó ꞌbá Fãrĩsáyĩ rú rĩ kí ꞌbá ãzị́táŋá imbálépi ꞌdĩ abe gã kí ị́jọ́ Ãdróŋá ꞌbã itúlé ĩꞌbanî rĩ úmgbé, ãꞌdusĩku ãꞌị̃ kí Yõhánã ní ĩꞌbaní bãbụ̃tị́zị̃ fẽlé ku.
30 Mas os fariseus e os mestres da Lei não quiseram ser batizados por João e assim rejeitaram o plano de Deus para eles.
31 Yẹ́sụ̃ zị, “Ma ꞌbá áyi ꞌdĩ agá rĩ kí ụ̃ꞌbị̃ ãꞌdu sĩ ãzíla kí indré ãꞌdu áni?
31 E Jesus terminou, dizendo:
32 Kí cécé anzị rilépi ãngũ ĩꞌba ãni avájó rĩ kí agá ãzíla ĩꞌbã ãzí kí umvelépi,
32 Elas são como crianças sentadas na praça. Um grupo grita para o outro:
33 Yõhánã Bãbụ̃tị́zị̃ fẽlépi rĩ amụ́ mvụ wáyĩnĩ ku, na vâ íná ku wó ĩjọ, ‘Ĩꞌdi úríndí ũnzí trũ!’
33 João Batista jejua e não bebe vinho, e vocês dizem: “Ele está dominado por um demônio.”
34 Wó Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ amụ́, na ãkónã rá, mvụ vâ wáyĩnĩ rá, wó ĩjọ, ‘Ĩndre ĩꞌdi! Ĩꞌdi ꞌbá ãngũ nalépi rọ̃mgbọ́ ru la ãzíla ĩmẽrãlépi íwá sĩ la, ĩꞌdi wọ̃rị́ ꞌbá mụ̃sọ́rọ̃ tralépi rĩ ꞌbã ãni ꞌbá drolé ãmvé rĩ abe la!’
34 O
35 Wó ũndũwã Ãdróŋá drị̂ la iꞌdá pịrị rá la ꞌbá ãꞌị̃lépi la rá rĩ ꞌba rụ̂ sĩ.”
35 Mas aqueles que aceitam a sabedoria de Deus mostram que ela é verdadeira.
36 ꞌBá Fãrĩsáyĩ rú rĩ kí drĩdríŋĩ gá Sị̃mọ́nị̃ umve Yẹ́sụ̃ ꞌi íná nalé ĩꞌdi be ĩꞌdidrị́kogâlé, Yẹ́sụ̃ ãꞌị̃ ĩꞌdi ꞌbã umveŋá ꞌdã rá, ri dó vụ̃rụ́ ĩꞌdidrị́ jó agá ꞌdãá sĩ íná najó.
36 Um fariseu convidou Jesus para jantar. Jesus foi até a casa dele e sentou-se para comer.
37 Ũkú ãzí ãwụ́ la táwụ̃nị̃ ꞌdã agá ꞌdãá cí. Ĩꞌdi mụ arelé la Yẹ́sụ̃ la íná na Sị̃mọ́nị̃ Fãrĩsáyĩ rú rĩ drị́ jó agá, aꞌdụ́ cụ́pã ãdu ngụ̃lépi vĩrĩ ãjẹ̃ nalépi ãmbógó la trũ afíjó jó agá ꞌdõlé.
37 Naquela cidade morava uma mulher de má fama. Ela soube que Jesus estava jantando na casa do fariseu. Então pegou um frasco feito de alabastro , cheio de perfume,
38 Ãvụ̃ vụ̃rụ́ Yẹ́sụ̃ ꞌbã pá kí andre gá. Áwáŋâ trũ ụ̃sụ̃ mị́ndrẹ Yẹ́sụ̃ ꞌbã pá gá. Li mị́ndrẹ ꞌdã kí drị̃ꞌbị́ ĩꞌdi drị̃kã gá rĩ sĩ, ndru pá la ãzíla ụ̃sụ̃ ãdu ngụ̃lépi ãjị̂ trũ vĩrĩ ꞌdã pá la gá.
38 e ficou aos pés de Jesus, por trás. Ela chorava e as suas lágrimas molhavam os pés dele. Então ela os enxugou com os seus próprios cabelos. Ela beijava os pés de Jesus e derramava o perfume neles.
39 Ágọ́bị́ tá Fãrĩsáyĩ rú ꞌdĩ la mụ ị́jọ́ ru idélépi ꞌdĩ kí ndrelé ãzíla ũkú ꞌdĩ nị̃lé ĩꞌdi ãꞌdi ꞌi yã rĩ gá ꞌbo, ũrã ị́jọ́ ĩꞌdi ásị́ gá cénĩ-cénĩ rú, “Ị́jọ́ ꞌdĩ iꞌda Yẹ́sụ̃ adru nábị̃ ku. Ãdróŋá drĩ ájẹ́ ãndá-ãndá ru tị la ãpẽ nĩ, ĩꞌdi tá nị̃ la ũkú ꞌî alólépi ꞌdĩ ĩꞌdi ũkú íngoní la yã rĩ gá cé. Ĩꞌdi ũkú ị́jọ́ ũnzí idélépi la.”
39 Quando o fariseu viu isso, pensou assim: “Se este homem fosse, de fato, um profeta , saberia quem é esta mulher que está tocando nele e a vida de pecado que ela leva.”
40 ꞌDã ꞌbã vúlé gá Yẹ́sụ̃ jọ ị́jọ́ ãzíla umvi Sị̃mọ́nị̃ ꞌi ũrãtáŋá tá ĩꞌdi ꞌbã ũrãlé ꞌdã sĩ jọ, “Sị̃mọ́nị̃, álẽ ị́jọ́ ãzí jọlé mínî.” Sị̃mọ́nị̃ jọ ĩꞌdiní, ꞌdã múké, Ímbápị, íjọ ị́jọ́ mî lẽlé jọlé mánî rĩ ꞌi.
40 Jesus então disse ao fariseu: — Fale, Mestre! — respondeu Simão.
41 Yẹ́sụ̃ ũlũ ĩꞌdiní áꞌdígó ꞌdĩ ꞌi, “Ágọ́bị́ ãzí ándrá ãlu fẽ ĩꞌdi séndẽ tãmbalé ãgọbị ị̃rị̃ ꞌbadrị́; fẽ ãlu rĩ drị́ séndẽ ífí-ífí túrú tõwú fẽ vâ ãzí rĩ drị́ séndẽ ífí-ífí kãlị́ tõwú.
41 Jesus disse:
42 Wó ꞌbá ị̃rị̃ ꞌdĩ kí drĩdríŋĩ gá ꞌbá ãzí ãlu ágọ́bị́ ꞌdĩ ꞌbã séndẽ ũfẽlépi rá la yụ, ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ uja dó kí trũlé ásị́ pírí sĩ rá mọ̃rị́ ĩꞌbã kí ꞌdụlé ꞌdã kî sĩ. Míní ũrãjó la rĩ sĩ, ꞌbá ị̃rị̃ ꞌdĩ kí drĩdríŋĩ gá íngõ la ĩꞌdi lẽ ãndânĩ la nĩ?”
42 mas nenhum dos dois podia pagar ao homem que havia emprestado. Então ele perdoou a dívida de cada um. Qual deles vai estimá-lo mais?
43 Sị̃mọ́nị̃ umvi, “Ma ũrã ágọ́bị́ mọ̃rị́ ãmbógó ãndânĩ trũlé rá rĩ ꞌi.” Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌdiní, “Ị́jọ́ mî jọlé ꞌdĩ ĩꞌdi ãndá.”
43 — Eu acho que é aquele que foi mais perdoado! — respondeu Simão.
44 Uja tị ũkû rụ̂lé, jọ Sị̃mọ́nị̃ ní, “Índre drĩ ũkú ãvụ̃lépi vụ̃rụ́ ꞌdĩ ꞌi mání afíjó mídrị́ko gá ꞌdâ ꞌbo rĩ sĩ, ífẽ mání ị̃yị́ mání sĩ pụ́trụ́ áma pá gá ꞌdĩ kí ũjĩ jó ku, wó ũkú ꞌdĩ ũjĩ áma pá kí mị́ndrẹ ĩꞌdi mịfị́ gá rĩ sĩ ãzíla li vâ kí drị̃ꞌbị́ ĩꞌdi drị̃kã gá rĩ sĩ kí ꞌbãjó ãꞌí ru.
44 Então virou-se para a mulher e disse a Simão:
45 Mí aꞌị́ ma mídrị́ko gá ꞌdõlé zịlé amvuŋá sĩ ku wó iꞌdó tá áma pá ndrulé mâ tá amụ́ agá kpere úꞌdîꞌda.
45 Você não me beijou quando cheguei; ela, porém, não para de beijar os meus pés desde que entrei.
46 Ísũ ãdu áma drị̃kã gá ku wó ũkú ꞌdĩ ụ̃sụ̃ ãdu ĩꞌdi ãni ngụ̃lépi ndrị̃-ndrị̃ rĩ áma pá kí agá
46 Você não pôs azeite perfumado na minha cabeça , porém ela derramou perfume nos meus pés.
47 Álũ míní íni, ũkú ꞌdĩ lẽ ma ambamba. ꞌDĩ icé átrũ ĩꞌdi ị́jọ́ ũnzí ĩꞌdi ꞌbã idélé wẽwẽ rú rĩ kí agá rá.”
47 Eu afirmo a você, então, que o grande amor que ela mostrou prova que os seus muitos pecados já foram perdoados. Mas onde pouco é perdoado, pouco amor é mostrado.
48 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌdiní “Útrũ mi ị́jọ́ ũnzí mî rĩ kí agá rá.”
48 Então Jesus disse à mulher:
49 ꞌBá ãzí íná nalépi ĩꞌdi be ꞌdãá rĩ iꞌdó kí ị́jọ́ jọlé kí drĩdríŋĩ gá cénĩ-cénĩ, “Ágọ́bị́ ꞌdĩ ũrã ĩꞌdi ãꞌdi ꞌi mụlépi ị́jọ́ ũnzí ũtrũ trũ rĩ?”
49 Os que estavam sentados à mesa começaram a perguntar: — Que homem é esse que até perdoa pecados?
50 Wó Yẹ́sụ̃ jọ ũkû ní, “Ãꞌị̃táŋá mídrị̂ pa mi ꞌbo; ímụ ásị́ ị̃gbẹ̃ sĩ.”
50 Mas Jesus disse à mulher:
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 7, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.