Lucas 4
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NTLH
1 Yẹ́sụ̃ la mụ ãgõlé ị̃yị́ Yõrĩdánĩ gâlé ꞌbo, ga Úríndí Ãlá rĩ sĩ tré, Úríndí agụ ĩꞌdi ãngũ kõtórõ rú ásé agâlé,
1 Jesus, cheio do Espírito Santo, voltou do rio Jordão e foi levado pelo Espírito ao deserto.
2 mụjó ĩꞌdi ụ̃ꞌbị̃jó Sĩtánĩ drị́, ụ̃ꞌbị̃ ĩꞌdi ulélé ụ́ꞌdụ́ kãlị́ sụ tí. Ụ́ꞌdụ́ ꞌdã kí dó mụ ukólé rá, na íná ku, ãbị́rị́ ndẽ dó ĩꞌdi rá.
2 Ali ele foi tentado pelo Diabo durante quarenta dias. Nesse tempo todo ele não comeu nada e depois sentiu fome.
3 Sĩtánĩ jọ ĩꞌdiní, “Ídrĩ adru Ãdróŋá Ngọ́pị ꞌi, íjọ írã ꞌdĩ ní, ꞌbã uja ru mũkátĩ rú.”
3 Então o Diabo lhe disse: — Se você é o Filho de Deus, mande que esta pedra vire pão.
4 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌdiní, “Ị́jọ́ sĩ ru bụ́kụ̃ Ãdróŋá drị̂ agá ꞌbo, ‘ꞌBá icó lú adrulé ídri rú ãkónã sĩ áꞌdụ̂sĩ ku.’”
4 Jesus respondeu:
5 Sĩtánĩ agụ ĩꞌdi ụrụgá pâlé ị̃rị̃ rĩ sĩ iꞌda ĩꞌdiní sụ́rụ́ pírí ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá ꞌdâ ꞌdĩ kî gbõrú jọ ĩꞌdiní,
5 Aí o Diabo levou Jesus para o alto, mostrou-lhe num instante todos os reinos do mundo
6 “Ma mụ ũkpõ ãko ꞌdĩ ꞌbadrị̂ kí fẽlé pírí míní dị̃zã ala gá rĩ kí abe, ãꞌdusĩku úfẽ kí pírí mádrị́ ꞌbo, má icó kí fẽlé ꞌbá áma ásị́ ꞌbã lẽlé rĩ ní rá.
6 e disse: — Eu lhe darei todo este poder e toda esta riqueza, pois tudo isto me foi dado, e posso dar a quem eu quiser.
7 Ãko ꞌdĩ kí adru pírí mínî, ídrĩ dó áma ị̃nzị̃ rá rĩ gá.”
7 Isto tudo será seu se você se ajoelhar diante de mim e me adorar.
8 Yẹ́sụ̃ umvi, “Ị́jọ́ sĩlé rĩ jọ, ‘Mí ị̃nzị̃ Úpí Ãdróŋá mídrị̂ ꞌi ãzíla ínga ãzị́ ĩꞌdiní áꞌdụ̂sĩ.’”
8 Jesus respondeu:
9 Sĩtánĩ agụ vâ ĩꞌdi Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá, ꞌbã ĩꞌdi pá tulé ãbi jó Ãdróŋá drị̂ ꞌbã drị̃ wị́lị́wị́lị́ rĩ gá, jọ ĩꞌdiní, “Ídrĩ adru Ãdróŋá Ngọ́pị ꞌi, íꞌbe mi vụ̃rụ̂lé,
9 Depois o Diabo o levou a Jerusalém e o colocou na parte mais alta do Templo e disse: — Se você é o Filho de Deus, jogue-se daqui,
10 ãꞌdusĩku sĩ ru bụ́kụ̃ Ãdróŋá drị̂ agá rá,
10 pois as Escrituras Sagradas afirmam: “Deus mandará que os seus anjos cuidem de você.
11 ãzíla
11 Eles vão segurá-lo com as suas mãos, para que nem mesmo os seus pés sejam feridos nas pedras.”
12 Yẹ́sụ̃ umvi jọ, “Ị́jọ́ sĩlé rĩ jọ, ‘Mí ụ̃ꞌbị̃ Úpí Ãdróŋá mídrị̂ ku.’”
12 Então Jesus respondeu:
13 Sĩtánĩ la mụ úlétáŋá Yẹ́sụ̃ uléjó tí rĩ delé ꞌbo, aꞌbe dó ĩꞌdi were rá.
13 Quando o Diabo acabou de tentar Jesus de todas as maneiras, foi embora por algum tempo.
14 Yẹ́sụ̃ ãgõ dó Gãlị́lị̃ gá ũkpó Úríndí Ãlá rĩ drị̂ ĩꞌdi be cí, ị́jọ́ ĩꞌdidrị́ gá rĩ kụ dó tọ̃rọ́mẹ́ kí agá wọyị pírí.
14 Jesus voltou para a região da Galileia, e o poder do Espírito Santo estava com ele. As notícias a respeito dele se espalhavam por toda aquela região.
15 Ri dó ꞌbá kí imbálé ãngũ ĩꞌbadrị́ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ kí agá, ãzíla ꞌbá pírí ịcụ́ kí ĩꞌdi ịcụ́-ịcụ̂.
15 Ele ensinava nas sinagogas e era elogiado por todos.
16 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Yẹ́sụ̃ mụ dó Nãzẹ̃rẹ́tị̃ gá ãngũ ĩꞌdi ándrá sĩ zojó rĩ gá. Sãbátũ sĩ mụ ãngũ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ gá, tu pá ụrụgá ị́jọ́ sĩlé rĩ lãlé.
16 Jesus foi para a cidade de Nazaré, onde havia crescido. No sábado, conforme o seu costume, foi até a sinagoga . Ali ele se levantou para ler as Escrituras Sagradas ,
17 Úfẽ ĩꞌdiní ị́jọ́ nábị̃ Ĩsáyã ꞌbã sĩlé rĩ lãlé, áyụ bụ́kụ̃ tralé cí ꞌdã ịsụ́ ãngũ sĩjó la:
17 e lhe deram o livro do profeta Isaías. Ele abriu o livro e encontrou o lugar onde está escrito assim:
18 “Úríndí Úpí drị́ gá rĩ ĩꞌdi áma drị̃ gá,
18 “O Senhor me deu o seu Espírito.
19 ị́jọ́ ụ́ꞌdụ́ Úpí ꞌbã lẽtáŋá drị́ rĩ lũjó ĩꞌbaní rĩ acá ꞌbo.”
19 e anunciar que chegou o tempo
20 Yẹ́sụ̃ tra bụ́kụ̃ fẽlé ꞌbá tã la mbalépi rĩ drị́, ri dó vụ̃rụ́. ꞌBá pírí ãngũ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ gá ꞌdãá rĩ sõ kí mịfị́ ĩꞌdi drị̃ gá.
20 Jesus fechou o livro, entregou-o para o ajudante da sinagoga e sentou-se. Todas as pessoas ali presentes olhavam para Jesus sem desviar os olhos.
21 Jọ ĩꞌbanî, “Wókõ bụ́kụ̃ ꞌdĩ ꞌbã sĩlé mâ lãlé ꞌdĩ ãndrũ rĩ gá idé ru ãndá-ãndá ru ĩmi drị̃lẹ́ gá ꞌdĩ.”
21 Então ele começou a falar. Ele disse:
22 ꞌBá pírí jọ kí ị́jọ́ ãlá ru ĩꞌdi drị̃ gá, ãzíla ri kí ụ̃sụ̃lé ụ̃sụ̃ ị́jọ́ ãfũlépi ĩꞌdi tị gá ásị́ ị̃gbẹ́ sĩ rĩ sĩ, zị kí, “ꞌDĩ ãmgbã rĩ gá Yụ̃sụ́fụ̃ ngọ́pị ꞌi ku yã?”
22 Todos começaram a elogiar Jesus, admirados com a sua maneira agradável e simpática de falar, e diziam: — Ele não é o filho de José?
23 Jọ ĩꞌbaní, “Ánị̃ cé ĩmi mání ị́jọ́ uꞌbéŋá ꞌdĩ jọ, ‘Ídrĩ adru újógó mgbã rĩ mí adrí ími ãmgbã rĩ áyụ! Ĩmi vâ jọ la má idé ị́jọ́ Kãpẹ̃rẹ̃nãwụ́mị̃ gâlé rĩ kí ĩminí tọ̃rọ́mẹ́ ꞌdĩ gá ꞌdâ.’
23 Então Jesus disse:
24 Ájọ ĩminî ị́jọ́ mgbã, ícó nábị̃ rulé ĩꞌbadrị́ko gá ku.
24 E continuou:
25 Ĩmi are ma ꞌi! Ĩꞌdi ị́jọ́ ãndá la sáwã ándrá Ĩlíyã drị́ ꞌdã sĩ, ãwụzị kí ãngũ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ gá wẽwẽ rú, uzogó ꞌdị ándrá ãngũ drị̃ gá ku ílí na nụ́sụ̃, rílẽ ꞌde dó sĩ ũnzíríkãnã rú.
25 Eu digo a vocês que, de fato, havia muitas viúvas em Israel no tempo do profeta Elias, quando não choveu durante três anos e meio, e houve uma grande fome em toda aquela terra.
26 Wó tí úpẽ Ĩlíyã tị Ịsịrayị́lị̃ gá ꞌdâ ãwụzị ãzí rụ́ ku. ꞌBãngá lú ãwụ́zị́ táwụ̃nị̃ ãzí Zãrãfátĩ rĩ gá ãngũ Sị̃dọ́nị̃ gá.
26 Porém Deus não enviou Elias a nenhuma das viúvas que viviam em Israel, mas somente a uma viúva que morava em Sarepta, perto de Sidom.
27 Sáwã nábị̃ Ĩlísã drị̂ gá ꞌbá ãrí ꞌbã nalé rá drị̃ cịlépi ándrá rĩ kí ũꞌbí ru Ịsịrayị́lị̃ gá; kí agá ꞌdâ ãzí ãlu adrílépi rá la ꞌdáyụ, wó ꞌbãngá lú Nãmánĩ ꞌbá sụ́rụ́ ãmị́yọ́ŋá ru Sị́rị̃yã gá rĩ ꞌi.”
27 Havia também muitos leprosos em Israel no tempo do profeta Eliseu, mas nenhum deles foi curado. Só Naamã, o sírio, foi curado.
28 ꞌBá ãngũ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ gá ꞌdãá rĩ kí pírí mụ ị́jọ́ ꞌdĩ kí arelé ꞌbo, ala dra kí ĩꞌdiní.
28 Quando ouviram isso, todos os que estavam na sinagoga ficaram com muita raiva.
29 Angá kí ĩꞌdi ụrụꞌbá gá rụ kí ĩꞌdi selé tọ̃rọ́mẹ́ agá ꞌdãá ãmvé, agụ kí ĩꞌdi ꞌbé ĩꞌbã kí tọ̃rọ́mẹ́ sịjó rĩ sị́ gá ụrụgâlé. Lẽ kí tí ĩꞌdi aꞌbélé sị́ la gâlé vụ̃rụ́ ꞌdõlé káyĩ.
29 Então se levantaram, arrastaram Jesus para fora da cidade e o levaram até o alto do monte onde a cidade estava construída, para o jogar dali abaixo.
30 Wó nze ru alịlé ꞌbá kí agâ sĩ mụlé wókõ ĩꞌdidrị̂ gá.
30 Mas ele passou pelo meio da multidão e foi embora.
31 Mụ dó Kãpẹ̃rẹ̃nãwụ́mị̃ gá ꞌdĩ táwụ̃nị̃ Gãlị́lị̃ gá la agá, ri dó ꞌbá kí imbálé Sãbátũ sĩ.
31 Então Jesus foi para Cafarnaum, uma cidade da região da Galileia. Ali ele ensinava o povo nos sábados.
32 Ímbátáŋá ĩꞌdidrị̂ sĩ ꞌbá ri kí ụ̃sụ̃lé ụ̃sụ̃-ụ̃sụ̃, ãꞌdusĩku jọ ị́jọ́ Ãdróŋá drị̂ ũkpõ sĩ.
32 Eles estavam muito admirados com a sua maneira de ensinar, pois Jesus falava com autoridade.
33 Ãngũ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ gá ꞌdãá ꞌbá ãzí ãlu úríndí ũnzí trũ la cí, ri uzálé rere.
33 Havia um homem na sinagoga que estava dominado por um demônio. O homem gritou:
34 Za, “Háyí! Yẹ́sụ̃ ꞌbá Nãzẹ̃rẹ́tị̃ gá rĩ, ílẽ ãma rụ́ ãꞌdu? Mí amụ́ dó ãma ị̃lị̃kị̃lé yã? Ánị̃ rá mi ꞌbá ãlápítí Ãdróŋá drị̂ ꞌi.”
34 — Ei, Jesus de Nazaré! O que você quer de nós? Você veio para nos destruir? Sei muito bem quem é você: é o Santo que Deus enviou!
35 Yẹ́sụ̃ angá drị̃ la gá trụ jọ, “Mí ĩyãŋã tú! Mí ãfũ ĩꞌdi agá ꞌdâ ãmvé!” Úríndí ũnzí ꞌdụ ĩꞌdi ꞌbelé vụ̃rụ́, ãfũ dó ala gâlé adrá ĩꞌdi ku.
35 Então Jesus ordenou ao demônio: Em frente de todos, o demônio atirou o homem no chão e saiu dele sem lhe causar nenhum ferimento.
36 ꞌBá pírí ri kí ụ̃sụ̃lé ụ̃sụ̃-ụ̃sụ̃ jọ kí, “Ị́jọ́ imbálé ꞌdĩ ãꞌdu? ꞌBá ꞌdĩ ũkpó trũ ãzíla ãmbõgõ ĩꞌdidrị̂ sĩ ĩꞌdi ãzị́táŋá ꞌbã, úríndí ũnzí kí tị la are ãfũjó ãmvé.”
36 Todos ficaram espantados e diziam uns para os outros: — Que tipo de palavras são essas? Este homem, com autoridade e poder, expulsa os espíritos maus, e eles vão embora.
37 Ị́jọ́ Yẹ́sụ̃ drị́ gá rĩ kụ ãngũ ꞌdã gá ꞌdãá mgbọ rú pírí.
37 E as notícias a respeito de Jesus se espalharam por toda aquela região.
38 Yẹ́sụ̃ la mụ ãngũ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ aꞌbelé ꞌbo, mụ Sị̃mọ́nị̃ Pétẽrõ drị́ko gá ịsụ́ Sị̃mọ́nị̃ ꞌbã ĩdrâ la drị̃ cị agá ãyánĩ sĩ, ụrụꞌbá la ko sĩ tị̃rị̃-tị̃rị̃, nze kí vú la Yẹ́sụ̃ nî aꞌị́ kí ĩꞌdi ũkú ꞌdã adríjó.
38 Jesus saiu da sinagoga e foi até a casa de Simão. A sogra de Simão estava doente, com febre alta; e contaram isso a Jesus.
39 Yẹ́sụ̃ mụ pá tulé mgbọ́lọ́ ĩꞌdidrị̂ andre gá, jọ ãyánĩ ꞌba aꞌbe ĩꞌdi rá. Ãyánĩ aꞌbe gbõgbõ ĩꞌdi rá, imbá ru ụrụgá iꞌdó íyóŋá iyólé ĩꞌbanî.
39 Aí ele foi, parou ao lado da cama dela e deu uma ordem à febre. A febre saiu da mulher, e, no mesmo instante, ela se levantou e começou a cuidar deles.
40 Ị̃tụ́ ꞌbã ꞌde agâlé ru ꞌdĩ, ꞌbá ĩꞌbã wọ̃rị́ka ꞌbã kí adrujó ãyánĩ ũví ndú-ndú ri kí ájí kí Yẹ́sụ̃ rụ́ ꞌdõlé, ụ̃tị̃ drị́ kí ụrụꞌbá gá, adrí kí pírí.
40 Depois de anoitecer , todos os que tinham amigos enfermos, com várias doenças, os levaram a Jesus. Ele pôs as suas mãos sobre cada um deles e os curou.
41 Úríndí ũnzí ãfũ ꞌbá ũꞌbí kí agâlé ụ̃lụ́lụ́ uꞌbéŋâ trũ “Mi Ãdróŋá Ngọ́pị ꞌi!” Yẹ́sụ̃ ꞌbã úríndí ũnzí ꞌbaní ãzị́táŋá ꞌbã jọ kí ị́jọ́ ku, are kí rá ãꞌdusĩku nị̃ kí ĩꞌdi Kúrísĩtõ ꞌi rĩ gá rá.
41 Os demônios saíram de muitas pessoas, gritando: — Você é o Filho de Deus! Eles sabiam que Jesus era o
42 Ụ̃ꞌbụ́tị ãzí rĩ sĩ Yẹ́sụ̃ aꞌbe táwụ̃nị̃ ꞌdã ꞌi mụ ãngũ ꞌbá kóru la gá. ꞌBá ru tralépi wẽwẽ rú ꞌdĩ ri kí ĩꞌdi ndrụ̃lé. Kí dó mụ ĩꞌdi ịsụ́lé ꞌbo, aꞌị́ kí ĩꞌdi kí aꞌbejó ku.
42 Quando amanheceu, Jesus saiu da cidade e foi para um lugar deserto. Mas a multidão começou a procurá-lo, e, quando o encontraram, eles não queriam deixá-lo ir embora.
43 Wó umvi ĩꞌbaní, “Lẽ má ũlũ ị́jọ́ mgbã Sụ́rụ́ Ãdróŋá drị́ gá rĩ ãngũ ãzí ri kí agá ĩndĩ, ꞌdĩ bãsĩ ị́jọ́ áma tị ãpẽjó rĩ ꞌi.”
43 Mas Jesus disse:
44 Ri acị́lé ị́jọ́ ũlũlé ãngũ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ kí agâ sĩ ãngũ Yụ̃dị́yã drị̂ agá pírí.
44 E ele anunciava a mensagem nas sinagogas de todo o país.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.