Lucas 4
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs ARIB
1 Yẹ́sụ̃ la mụ ãgõlé ị̃yị́ Yõrĩdánĩ gâlé ꞌbo, ga Úríndí Ãlá rĩ sĩ tré, Úríndí agụ ĩꞌdi ãngũ kõtórõ rú ásé agâlé,
1 Jesus, pois, cheio do Espírito Santo, voltou do Jordão; e era levado pelo Espírito no deserto,
2 mụjó ĩꞌdi ụ̃ꞌbị̃jó Sĩtánĩ drị́, ụ̃ꞌbị̃ ĩꞌdi ulélé ụ́ꞌdụ́ kãlị́ sụ tí. Ụ́ꞌdụ́ ꞌdã kí dó mụ ukólé rá, na íná ku, ãbị́rị́ ndẽ dó ĩꞌdi rá.
2 durante quarenta dias, sendo tentado pelo Diabo. E naqueles dias não comeu coisa alguma; e terminados eles, teve fome.
3 Sĩtánĩ jọ ĩꞌdiní, “Ídrĩ adru Ãdróŋá Ngọ́pị ꞌi, íjọ írã ꞌdĩ ní, ꞌbã uja ru mũkátĩ rú.”
3 Disse-lhe então o Diabo: Se tu és Filho de Deus, manda a esta pedra que se torne em pão.
4 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌdiní, “Ị́jọ́ sĩ ru bụ́kụ̃ Ãdróŋá drị̂ agá ꞌbo, ‘ꞌBá icó lú adrulé ídri rú ãkónã sĩ áꞌdụ̂sĩ ku.’”
4 Jesus, porém, lhe respondeu: Está escrito: Nem só de pão viverá o homem.
5 Sĩtánĩ agụ ĩꞌdi ụrụgá pâlé ị̃rị̃ rĩ sĩ iꞌda ĩꞌdiní sụ́rụ́ pírí ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá ꞌdâ ꞌdĩ kî gbõrú jọ ĩꞌdiní,
5 Então o Diabo, levando-o a um lugar elevado, mostrou-lhe num relance todos os reinos do mundo.
6 “Ma mụ ũkpõ ãko ꞌdĩ ꞌbadrị̂ kí fẽlé pírí míní dị̃zã ala gá rĩ kí abe, ãꞌdusĩku úfẽ kí pírí mádrị́ ꞌbo, má icó kí fẽlé ꞌbá áma ásị́ ꞌbã lẽlé rĩ ní rá.
6 E disse-lhe: Dar-te-ei toda a autoridade e glória destes reinos, porque me foi entregue, e a dou a quem eu quiser;
7 Ãko ꞌdĩ kí adru pírí mínî, ídrĩ dó áma ị̃nzị̃ rá rĩ gá.”
7 se tu, me adorares, será toda tua.
8 Yẹ́sụ̃ umvi, “Ị́jọ́ sĩlé rĩ jọ, ‘Mí ị̃nzị̃ Úpí Ãdróŋá mídrị̂ ꞌi ãzíla ínga ãzị́ ĩꞌdiní áꞌdụ̂sĩ.’”
8 Respondeu-lhe Jesus: Está escrito: Ao Senhor teu Deus adorarás, e só a ele servirás.
9 Sĩtánĩ agụ vâ ĩꞌdi Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá, ꞌbã ĩꞌdi pá tulé ãbi jó Ãdróŋá drị̂ ꞌbã drị̃ wị́lị́wị́lị́ rĩ gá, jọ ĩꞌdiní, “Ídrĩ adru Ãdróŋá Ngọ́pị ꞌi, íꞌbe mi vụ̃rụ̂lé,
9 Então o levou a Jerusalém e o colocou sobre o pináculo do templo e lhe disse: Se tu és Filho de Deus, lança-te daqui abaixo;
10 ãꞌdusĩku sĩ ru bụ́kụ̃ Ãdróŋá drị̂ agá rá,
10 porque está escrito: Aos seus anjos ordenará a teu respeito, que te guardem;
11 ãzíla
11 e: eles te susterão nas mãos, para que nunca tropeces em alguma pedra.
12 Yẹ́sụ̃ umvi jọ, “Ị́jọ́ sĩlé rĩ jọ, ‘Mí ụ̃ꞌbị̃ Úpí Ãdróŋá mídrị̂ ku.’”
12 Respondeu-lhe Jesus: Dito está: Não tentarás o Senhor teu Deus.
13 Sĩtánĩ la mụ úlétáŋá Yẹ́sụ̃ uléjó tí rĩ delé ꞌbo, aꞌbe dó ĩꞌdi were rá.
13 Assim, tendo o Diabo acabado toda sorte de tentação, retirou-se dele até ocasião oportuna.
14 Yẹ́sụ̃ ãgõ dó Gãlị́lị̃ gá ũkpó Úríndí Ãlá rĩ drị̂ ĩꞌdi be cí, ị́jọ́ ĩꞌdidrị́ gá rĩ kụ dó tọ̃rọ́mẹ́ kí agá wọyị pírí.
14 Então voltou Jesus para a Galiléia no poder do Espírito; e a sua fama correu por toda a circunvizinhança.
15 Ri dó ꞌbá kí imbálé ãngũ ĩꞌbadrị́ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ kí agá, ãzíla ꞌbá pírí ịcụ́ kí ĩꞌdi ịcụ́-ịcụ̂.
15 Ensinava nas sinagogas deles, e por todos era louvado.
16 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Yẹ́sụ̃ mụ dó Nãzẹ̃rẹ́tị̃ gá ãngũ ĩꞌdi ándrá sĩ zojó rĩ gá. Sãbátũ sĩ mụ ãngũ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ gá, tu pá ụrụgá ị́jọ́ sĩlé rĩ lãlé.
16 Chegando a Nazaré, onde fora criado; entrou na sinagoga no dia de sábado, segundo o seu costume, e levantou-se para ler.
17 Úfẽ ĩꞌdiní ị́jọ́ nábị̃ Ĩsáyã ꞌbã sĩlé rĩ lãlé, áyụ bụ́kụ̃ tralé cí ꞌdã ịsụ́ ãngũ sĩjó la:
17 Foi-lhe entregue o livro do profeta Isaías; e abrindo-o, achou o lugar em que estava escrito:
18 “Úríndí Úpí drị́ gá rĩ ĩꞌdi áma drị̃ gá,
18 O Espírito do Senhor está sobre mim, porquanto me ungiu para anunciar boas novas aos pobres; enviou-me para proclamar libertação aos cativos, e restauração da vista aos cegos, para pôr em liberdade os oprimidos,
19 ị́jọ́ ụ́ꞌdụ́ Úpí ꞌbã lẽtáŋá drị́ rĩ lũjó ĩꞌbaní rĩ acá ꞌbo.”
19 e para proclamar o ano aceitável do Senhor.
20 Yẹ́sụ̃ tra bụ́kụ̃ fẽlé ꞌbá tã la mbalépi rĩ drị́, ri dó vụ̃rụ́. ꞌBá pírí ãngũ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ gá ꞌdãá rĩ sõ kí mịfị́ ĩꞌdi drị̃ gá.
20 E fechando o livro, devolveu-o ao assistente e sentou-se; e os olhos de todos na sinagoga estavam fitos nele.
21 Jọ ĩꞌbanî, “Wókõ bụ́kụ̃ ꞌdĩ ꞌbã sĩlé mâ lãlé ꞌdĩ ãndrũ rĩ gá idé ru ãndá-ãndá ru ĩmi drị̃lẹ́ gá ꞌdĩ.”
21 Então começou a dizer-lhes: Hoje se cumpriu esta escritura aos vossos ouvidos.
22 ꞌBá pírí jọ kí ị́jọ́ ãlá ru ĩꞌdi drị̃ gá, ãzíla ri kí ụ̃sụ̃lé ụ̃sụ̃ ị́jọ́ ãfũlépi ĩꞌdi tị gá ásị́ ị̃gbẹ́ sĩ rĩ sĩ, zị kí, “ꞌDĩ ãmgbã rĩ gá Yụ̃sụ́fụ̃ ngọ́pị ꞌi ku yã?”
22 E todos lhe davam testemunho, e se admiravam das palavras de graça que saíam da sua boca; e diziam: Este não é filho de José?
23 Jọ ĩꞌbaní, “Ánị̃ cé ĩmi mání ị́jọ́ uꞌbéŋá ꞌdĩ jọ, ‘Ídrĩ adru újógó mgbã rĩ mí adrí ími ãmgbã rĩ áyụ! Ĩmi vâ jọ la má idé ị́jọ́ Kãpẹ̃rẹ̃nãwụ́mị̃ gâlé rĩ kí ĩminí tọ̃rọ́mẹ́ ꞌdĩ gá ꞌdâ.’
23 Disse-lhes Jesus: Sem dúvida me direis este provérbio: Médico, cura-te a ti mesmo; Tudo o que ouvimos teres feito em Cafarnaum, faze-o também aqui na tua terra.
24 Ájọ ĩminî ị́jọ́ mgbã, ícó nábị̃ rulé ĩꞌbadrị́ko gá ku.
24 E prosseguiu: Em verdade vos digo que nenhum profeta é aceito na sua terra.
25 Ĩmi are ma ꞌi! Ĩꞌdi ị́jọ́ ãndá la sáwã ándrá Ĩlíyã drị́ ꞌdã sĩ, ãwụzị kí ãngũ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ gá wẽwẽ rú, uzogó ꞌdị ándrá ãngũ drị̃ gá ku ílí na nụ́sụ̃, rílẽ ꞌde dó sĩ ũnzíríkãnã rú.
25 Em verdade vos digo que muitas viúvas havia em Israel nos dias de Elias, quando céu se fechou por três anos e seis meses, de sorte que houve grande fome por toda a terra;
26 Wó tí úpẽ Ĩlíyã tị Ịsịrayị́lị̃ gá ꞌdâ ãwụzị ãzí rụ́ ku. ꞌBãngá lú ãwụ́zị́ táwụ̃nị̃ ãzí Zãrãfátĩ rĩ gá ãngũ Sị̃dọ́nị̃ gá.
26 e a nenhuma delas foi enviado Elias, senão a uma viúva em Serepta de Sidom.
27 Sáwã nábị̃ Ĩlísã drị̂ gá ꞌbá ãrí ꞌbã nalé rá drị̃ cịlépi ándrá rĩ kí ũꞌbí ru Ịsịrayị́lị̃ gá; kí agá ꞌdâ ãzí ãlu adrílépi rá la ꞌdáyụ, wó ꞌbãngá lú Nãmánĩ ꞌbá sụ́rụ́ ãmị́yọ́ŋá ru Sị́rị̃yã gá rĩ ꞌi.”
27 Também muitos leprosos havia em Israel no tempo do profeta Elizeu, mas nenhum deles foi purificado senão Naamã, o sírio.
28 ꞌBá ãngũ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ gá ꞌdãá rĩ kí pírí mụ ị́jọ́ ꞌdĩ kí arelé ꞌbo, ala dra kí ĩꞌdiní.
28 Todos os que estavam na sinagoga, ao ouvirem estas coisas, ficaram cheios de ira.
29 Angá kí ĩꞌdi ụrụꞌbá gá rụ kí ĩꞌdi selé tọ̃rọ́mẹ́ agá ꞌdãá ãmvé, agụ kí ĩꞌdi ꞌbé ĩꞌbã kí tọ̃rọ́mẹ́ sịjó rĩ sị́ gá ụrụgâlé. Lẽ kí tí ĩꞌdi aꞌbélé sị́ la gâlé vụ̃rụ́ ꞌdõlé káyĩ.
29 e, levantando-se, expulsaram-no da cidade e o levaram até o despenhadeiro do monte em que a sua cidade estava edificada, para dali o precipitarem.
30 Wó nze ru alịlé ꞌbá kí agâ sĩ mụlé wókõ ĩꞌdidrị̂ gá.
30 Ele, porém, passando pelo meio deles, seguiu o seu caminho.
31 Mụ dó Kãpẹ̃rẹ̃nãwụ́mị̃ gá ꞌdĩ táwụ̃nị̃ Gãlị́lị̃ gá la agá, ri dó ꞌbá kí imbálé Sãbátũ sĩ.
31 Então desceu a Cafarnaum, cidade da Galiléia, e os ensinava no sábado.
32 Ímbátáŋá ĩꞌdidrị̂ sĩ ꞌbá ri kí ụ̃sụ̃lé ụ̃sụ̃-ụ̃sụ̃, ãꞌdusĩku jọ ị́jọ́ Ãdróŋá drị̂ ũkpõ sĩ.
32 e maravilharam-se da sua doutrina, porque a sua palavra era com autoridade.
33 Ãngũ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ gá ꞌdãá ꞌbá ãzí ãlu úríndí ũnzí trũ la cí, ri uzálé rere.
33 Havia na sinagoga um homem que tinha o espírito de um demônio imundo; e gritou em alta voz:
34 Za, “Háyí! Yẹ́sụ̃ ꞌbá Nãzẹ̃rẹ́tị̃ gá rĩ, ílẽ ãma rụ́ ãꞌdu? Mí amụ́ dó ãma ị̃lị̃kị̃lé yã? Ánị̃ rá mi ꞌbá ãlápítí Ãdróŋá drị̂ ꞌi.”
34 Ah! que temos nós contigo, Jesus, nazareno? vieste destruir-nos? Bem sei quem é: o Santo de Deus.
35 Yẹ́sụ̃ angá drị̃ la gá trụ jọ, “Mí ĩyãŋã tú! Mí ãfũ ĩꞌdi agá ꞌdâ ãmvé!” Úríndí ũnzí ꞌdụ ĩꞌdi ꞌbelé vụ̃rụ́, ãfũ dó ala gâlé adrá ĩꞌdi ku.
35 Mas Jesus o repreendeu, dizendo: Cala-te, e sai dele. E o demônio, tendo-o lançado por terra no meio do povo, saiu dele sem lhe fazer mal algum.
36 ꞌBá pírí ri kí ụ̃sụ̃lé ụ̃sụ̃-ụ̃sụ̃ jọ kí, “Ị́jọ́ imbálé ꞌdĩ ãꞌdu? ꞌBá ꞌdĩ ũkpó trũ ãzíla ãmbõgõ ĩꞌdidrị̂ sĩ ĩꞌdi ãzị́táŋá ꞌbã, úríndí ũnzí kí tị la are ãfũjó ãmvé.”
36 E veio espanto sobre todos, e falavam entre si, perguntando uns aos outros: Que palavra é esta, pois com autoridade e poder ordena aos espíritos imundos, e eles saem?
37 Ị́jọ́ Yẹ́sụ̃ drị́ gá rĩ kụ ãngũ ꞌdã gá ꞌdãá mgbọ rú pírí.
37 E se divulgava a sua fama por todos os lugares da circunvizinhança.
38 Yẹ́sụ̃ la mụ ãngũ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ aꞌbelé ꞌbo, mụ Sị̃mọ́nị̃ Pétẽrõ drị́ko gá ịsụ́ Sị̃mọ́nị̃ ꞌbã ĩdrâ la drị̃ cị agá ãyánĩ sĩ, ụrụꞌbá la ko sĩ tị̃rị̃-tị̃rị̃, nze kí vú la Yẹ́sụ̃ nî aꞌị́ kí ĩꞌdi ũkú ꞌdã adríjó.
38 Ora, levantando-se Jesus, saiu da sinagoga e entrou em casa de Simão; e estando a sogra de Simão enferma com muita febre, rogaram-lhe por ela.
39 Yẹ́sụ̃ mụ pá tulé mgbọ́lọ́ ĩꞌdidrị̂ andre gá, jọ ãyánĩ ꞌba aꞌbe ĩꞌdi rá. Ãyánĩ aꞌbe gbõgbõ ĩꞌdi rá, imbá ru ụrụgá iꞌdó íyóŋá iyólé ĩꞌbanî.
39 E ele, inclinando-se para ela, repreendeu a febre, e esta a deixou. Imediatamente ela se levantou e os servia.
40 Ị̃tụ́ ꞌbã ꞌde agâlé ru ꞌdĩ, ꞌbá ĩꞌbã wọ̃rị́ka ꞌbã kí adrujó ãyánĩ ũví ndú-ndú ri kí ájí kí Yẹ́sụ̃ rụ́ ꞌdõlé, ụ̃tị̃ drị́ kí ụrụꞌbá gá, adrí kí pírí.
40 Ao pôr do sol, todos os que tinham enfermos de várias doenças lhos traziam; e ele punha as mãos sobre cada um deles e os curava.
41 Úríndí ũnzí ãfũ ꞌbá ũꞌbí kí agâlé ụ̃lụ́lụ́ uꞌbéŋâ trũ “Mi Ãdróŋá Ngọ́pị ꞌi!” Yẹ́sụ̃ ꞌbã úríndí ũnzí ꞌbaní ãzị́táŋá ꞌbã jọ kí ị́jọ́ ku, are kí rá ãꞌdusĩku nị̃ kí ĩꞌdi Kúrísĩtõ ꞌi rĩ gá rá.
41 Também de muitos saíam demônios, gritando e dizendo: Tu és o Filho de Deus. Ele, porém, os repreendia, e não os deixava falar; pois sabiam que ele era o Cristo.
42 Ụ̃ꞌbụ́tị ãzí rĩ sĩ Yẹ́sụ̃ aꞌbe táwụ̃nị̃ ꞌdã ꞌi mụ ãngũ ꞌbá kóru la gá. ꞌBá ru tralépi wẽwẽ rú ꞌdĩ ri kí ĩꞌdi ndrụ̃lé. Kí dó mụ ĩꞌdi ịsụ́lé ꞌbo, aꞌị́ kí ĩꞌdi kí aꞌbejó ku.
42 Ao romper do dia saiu, e foi a um lugar deserto; e as multidões procuravam-no e, vindo a ele, queriam detê-lo, para que não se ausentasse delas.
43 Wó umvi ĩꞌbaní, “Lẽ má ũlũ ị́jọ́ mgbã Sụ́rụ́ Ãdróŋá drị́ gá rĩ ãngũ ãzí ri kí agá ĩndĩ, ꞌdĩ bãsĩ ị́jọ́ áma tị ãpẽjó rĩ ꞌi.”
43 Ele, porém, lhes disse: É necessário que também às outras cidades eu anuncie o evangelho do reino de Deus; porque para isso é que fui enviado.
44 Ri acị́lé ị́jọ́ ũlũlé ãngũ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ kí agâ sĩ ãngũ Yụ̃dị́yã drị̂ agá pírí.
44 E pregava nas sinagogas da Judéia.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.