Lucas 20
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs VC
1 Ụ́ꞌdụ́ ãlu Yẹ́sụ̃ ꞌbã ꞌbá kí imbá agá ãzíla Ị́jọ́ Mgbã Ãdróŋá drị̂ ũlũ agá lị́cọ́ Ãdróŋá drị̂ agá, ãtalo ãmbogo ꞌdĩ kí, imbaꞌba ãzị́táŋá Mụ́sã drị̂ kí imbálépi ꞌdĩ kí abe ãzíla ꞌbá ĩyõ dị́nị̃ ꞌbã drị̃lẹ́ ru ꞌdĩ kí abe amụ́ kí ĩꞌdi rụ́.
1 Num daqueles dias, Jesus ensinava no templo e anunciava ao povo a boa nova. Chegaram os príncipes dos sacerdotes e os escribas com os anciãos,
2 Zị kí, “Ílũ ãmaní mi ãzị́ ꞌdĩ kí nga ũkpó íngõ sĩ, ãzíla ãꞌdi fẽ míní ũkpó ꞌdĩ nĩ yã?”
2 e falaram-lhe: Dize-nos: com que direito fazes essas coisas, ou quem é que te deu essa autoridade?
3 Umvi ĩꞌbaní, “Ma vâ ĩmi zị zịtáŋá sĩ. Ĩlũ mání,
3 Jesus respondeu: Também eu vos farei uma pergunta.
4 bãbụ̃tị́zị̃ Yõhánã ꞌbã fẽlé rĩ angá Ãdróŋá drị́ ꞌbụ̃ gá yã jõku angá ꞌbá drị́?”
4 Respondei-me: o batismo de João era do céu ou dos homens?
5 Iꞌdó kí ãgátã galé kí drĩdríŋĩ gá, “Ãma dó umvi la íngoní? Ãdrĩ jọ la, angá ꞌbụ̃ gá, ĩꞌdi zị la, wó ĩmi ãꞌị̃ Yõhánã ku ãꞌdu sĩ?
5 Eles começaram a raciocinar entre si, dizendo: Se dissermos: Do céu, ele dirá: Por que razão, pois, não crestes nele?
6 Wó ãdrĩ jọ la, ‘Angá ꞌbá drị́’ ũꞌbí ꞌdĩ kí pírí ãma uꞌbé írã sĩ, ãꞌdusĩku ãꞌị̃ kí Yõhánã ꞌi nábị̃ rĩ gá rá.”
6 Se, porém, dissermos: Dos homens, todo o povo nos apedrejará, porque está convencido de que João era profeta.
7 Umvi kí dó, “Ãnị̃ angá íngõlé yã rĩ ku.”
7 Responderam por fim que não sabiam de onde era.
8 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌbaní, “Má icó vâ ĩminí ũkpó mâ sĩ ãzị́ ngajó rĩ angá íngõlé yã rĩ lũlé ku.”
8 Replicou-lhes também Jesus: Nem eu vos direi com que direito faço estas coisas.
9 Yẹ́sụ̃ mụ ị́jọ́ uꞌbéŋá jọŋâ trũ drị̃ gá: “Ágọ́bị́ ãzí sa ándrá zãbíbĩ ĩꞌdi drị́ ámvụ́ agá, fẽ ĩꞌdi ꞌbá ãzí ámvụ́ sõlépi la ꞌbadrị́ pãngísã rú, mụ ãcị̃ ãzí gá ụ́ꞌdụ́ ãzo rú.
9 Então Jesus propôs-lhes esta parábola: Um homem plantou uma vinha, arrendou-a a vinhateiros e ausentou-se por muito tempo para uma terra estranha.
10 Sáwã zãbíbũ ũtĩjó rĩ la mụ calé ꞌbo, pẽ ãtíꞌbó ãzí tị mụlé ãka la ajílé ꞌbá tã la mbalépi ꞌdã ꞌbadrị̂lé ĩꞌdinî. Wó ꞌbá tã la mbalépi ꞌdã co kí ĩꞌdi, ãpẽ kí tị la drị́drị́ ru.
10 No tempo da colheita, enviou um servo aos vinhateiros para que lhe dessem do produto da vinha. Estes o feriram e o reenviaram de mãos vazias.
11 Pẽ vâ ãtíꞌbó ãzí rĩ tị, co kí vâ ꞌdã ꞌi, ãzíla fẽ kí ĩꞌdiní drị̃nzá, ãpẽ kí vâ tị la drị́drị́ ru.
11 Tornou a enviar outro servo; eles feriram também a este, ultrajaram-no e despediram-no sem coisa alguma.
12 Pẽ vâ ãzí námbã na sĩ rĩ tị ị̃dị́, co kí ĩꞌdi, ꞌbã kí ꞌébí ụrụꞌbá la gá, aꞌbé kí ĩꞌdi ãmvé.
12 Tornou a enviar um terceiro; feriram também este e expulsaram-no.
13 “Ámvụ́ ꞌdị́pị jọ dó, ‘Ma dó mụ ãꞌdu idélé? Ánị̃ dó ꞌbo, ma dó mâ ngọ́pị mgbã mâ lẽlé ambamba rĩ tị pẽ áyụ. Kí dó ĩꞌdi ru rá!’
13 Disse então o senhor da vinha: Que farei? Mandarei meu filho amado; talvez o respeitem.
14 “Kí dó mụ ámvụ́ ꞌdị́pị ꞌbã ngọ́pị mgbã rĩ ndrelé ꞌbo, jọ kí ị́jọ́ kí drĩdríŋĩ gá, ‘Mgbá ꞌdĩ bãsĩ drụ́zị́ acá ámvụ́ ꞌdị́pị rú nĩ. Lẽ ãꞌdị kí ĩꞌdi rá! Ãma dó sĩ ámvụ̂ ꞌdụ pírí ãma ãni la rú.’
14 Vendo-o, porém, os vinhateiros discorriam entre si e diziam: Este é o herdeiro; matemo-lo, para que se torne nossa a herança.
15 Aꞌbé kí ĩꞌdi ámvụ́ agâlé rĩ sĩ ãmvé, ꞌdị kí dó ĩꞌdi rá.”
15 E lançaram-no fora da vinha e mataram-no. Que lhes fará, pois, o dono da vinha?
16 Ájọ ĩminí, ámvụ́ ꞌdị́pị la amụ́, ĩꞌdi ꞌbá ámvụ́ agá ꞌdã kí ụꞌdị́ pírí rá, ĩꞌdi ámvụ̂ fẽ ꞌbá ãzí ndú la ꞌbanî.”
16 Virá e exterminará estes vinhateiros e dará a vinha a outros. A estas palavras, disseram: Que Deus não o permita!
17 Yẹ́sụ̃ ndre ãngũ ĩꞌba rụ̂lé pịrị-pịrị, jọ, “Ị́jọ́ sĩlé jọlépi la,
17 Mas Jesus, fixando o olhar neles, disse-lhes: Que quer dizer então o que está escrito: A pedra que os edificadores rejeitaram tornou-se a pedra angular {Sl 117,22}?
18 ꞌBá pírí írã ꞌbã sĩ aꞌdéjó drị̃ la gá rĩ la anu nírí-nírí, wó ꞌbá írã ꞌdĩ ꞌbã aꞌdéjó drị̃ la gá rĩ la andi kpékpé.”
18 Todo o que cair sobre esta pedra ficará despedaçado; e sobre quem ela cair, este será esmagado!
19 Ãtalo ãmbogo ꞌdĩ kí imbaꞌba ãzị́táŋá Mụ́sã drị̂ kí imbálépi rĩ abe nị̃ kí Yẹ́sụ̃ la ị́jọ́ uꞌbéŋá jọ agá kí ụrụꞌbá gá rĩ gá cé. Lẽ kí tí ĩꞌdi rụlé ꞌdãá cọtị, wó idé kí ụ̃rị̃ sĩ ꞌbá kí sĩ.
19 Naquela mesma hora os príncipes dos sacerdotes e os escribas procuraram prendê-lo, mas temeram o povo. Tinham compreendido que se referia a eles ao propor essa parábola.
20 Mẹ́rọ́ꞌbá Yẹ́sụ̃ drị̂ ri kí ĩꞌdi undrélé gọ̃gọ̃, ãꞌdusĩku lẽ kí ĩꞌdi fẽlé úpí Rụ́mị̃ gá rĩ drị́. Pẽ kí dó sĩ ꞌbá ãzí ru ꞌbãlépi ꞌbá múké ru la kí tị, wó íni ꞌdĩ kí ꞌbá ị́jọ́ ị̃ndụ́ ndrụ̃lépi ũní-ũníŋá ru la kî. Lẽ kí Yẹ́sụ̃ tị gá ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã jọlé ũnzí la rụlé.
20 Puseram-se então a observá-lo e mandaram espiões que se disfarçassem em homens de bem, para armar-lhe ciladas e surpreendê-lo no que dizia, a fim de o entregarem à autoridade e ao poder do governador.
21 ꞌBá ũní-ũníŋá gá ꞌdĩ jọ kí ĩꞌdiní, “Ímbápị, ãnị̃ cé mi ị́jọ́ mgbã Ãdróŋá ꞌbã lẽlé rĩ imbá ꞌbá ꞌbanî áyụ. Mí uya vâ ꞌbá ku ꞌbá pírí kí míní trũtrũ, úmgbó ĩꞌbadrị̂ ꞌbã vúŋá sĩ.
21 Perguntaram-lhe eles: Mestre, sabemos que falas e ensinas com retidão e que, sem fazer acepção de pessoa alguma, ensinas o caminho de Deus segundo a verdade.
22 Ílũ ãmaní, ãzị́táŋá lẽ ãꞌbe mụ̃sọ́rọ̃ úpí Rụ́mị̃ gá rĩ ní yã jõku yụ?”
22 É-nos permitido pagar o imposto ao imperador ou não?
23 Yẹ́sụ̃ nị̃ cé lẽ kí ꞌî ulélé, jọ ĩꞌbaní,
23 Jesus percebeu a astúcia e respondeu-lhes:
24 “Ĩmi iꞌda drĩ mání dị̃nárị̃.” Zị dó, “Íꞌdá ãzíla rụ́ sĩlé drị̃ la gá ꞌdĩ kí ãꞌdi ãni yã?” Umvi kí, “Úpí Kãyị̃sárị̃ ãni.”
24 Mostrai-me um denário. De quem leva a imagem e a inscrição? Responderam: De César.
25 Jọ dó ĩꞌbaní, “Ĩfẽ ãko Úpí Kãyị̃sárị̃ drị̂ Úpí Kãyị̃sárị̃ drị́, ãzíla ãko Ãdróŋá drị́ rĩ Ãdróŋá drị́.”
25 Então lhes disse: Dai, pois, a César o que é de César e a Deus o que é de Deus.
26 Mẹ́rọ́ꞌbá Yẹ́sụ̃ drị̂ icó kí ĩꞌdi rụlé ũꞌbí kí drị̃lẹ́ gá ị́jọ́ ãzí ĩꞌdi ꞌbã jọlé ũnzí la sĩ ku. Ri kí pírí ụ̃sụ̃lé ụ̃sụ̃ ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã umvilé rĩ sĩ ĩyãŋã kí pírí tútú.
26 Assim não puderam surpreendê-lo em nenhuma de suas palavras diante do povo. Pelo contrário, admirados da sua resposta, tiveram que calar-se.
27 ꞌDãá ꞌbá Sãdũkáyõ rú jọlépi la ꞌbá angá ídri rú ku rĩ ꞌbã ãzí amụ́ kí zịtáŋâ trũ Yẹ́sụ̃ rú, jọ kí,
27 Alguns saduceus - que negam a ressurreição - aproximaram-se de Jesus e perguntaram-lhe:
28 “Ímbápị, Mụ́sã sĩ ándrá ãmanî, ꞌbá ãzí ꞌbã ádrị́pị drĩ drã rá drĩ ũkú aꞌbe anzị kóru, lẽ ádrị́pị̃ ꞌbã fi ãwụ́zị́ ꞌdã sĩ anzị tịjó ádrị́pị̃ drãlépi rá ꞌdã nî.
28 Mestre, Moisés prescreveu-nos: Se alguém morrer e deixar mulher, mas não deixar filhos, case-se com ela o irmão dele, e dê descendência a seu irmão.
29 Ụ́ꞌdụ́ ãlu ꞌbá ãzí kí ázị̂rị̃ ádrị́pị gá, ĩꞌbã ádrị́pị kãyú rĩ ĩgbã ũkú cọtị uja drãlé rá, anzị kóru.
29 Ora, havia sete irmãos, o primeiro dos quais tomou uma mulher, mas morreu sem filhos.
30 Ĩꞌbã ádrị́pị námbã ị̃rị̃ sĩ rĩ fi dó únerê ꞌi, drã vâ rá.
30 Casou-se com ela o segundo, mas também ele morreu sem filhos.
31 Ĩꞌbã ádrị́pị námbã na sĩ rĩ vâ íni, kpere námbã ázị̂rị̃ sĩ rĩ rụ́, ri kí ũkú ꞌdĩ filé wó ũdrã kí pírí aꞌbe kí drị̃lẹ́ ku.
31 Casou-se depois com ela o terceiro. E assim sucessivamente todos os sete, que morreram sem deixar filhos.
32 Ãsị̃jó ũkú ꞌdĩ drã dó vâ rá.
32 Por fim, morreu também a mulher.
33 Úꞌdîꞌda ụ́ꞌdụ́ ꞌbá drãlépi rá rĩ ꞌbã kí angájó ídri rĩ sĩ ũkú ꞌdã la adru ãꞌdi ãni? Ãꞌdusĩku anzị ázị̂rị̃ ádrị́pịka rú ꞌdĩ ꞌbã kí pírí ĩꞌdi alejó ũkú ru rá rĩ sĩ.”
33 Na ressurreição, de qual deles será a mulher? Porque os sete a tiveram por mulher.
34 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌbaní, “ꞌBá ụ́ꞌdụ́ ꞌdĩ agá rĩ kí ũkú ĩgbã kí vâ ágó rụ ĩndĩ.
34 Jesus respondeu: Os filhos deste mundo casam-se e dão-se em casamento,
35 Wó ꞌbá lãlé ị́jọ́ kpị idélépi ãgọbị rú ãzíla ũkú rú angálépi ụ́ꞌdụ́ drụ́zị́ ꞌdã sĩ ꞌbá ũdrãlépi rá rĩ kí agá ídri rú rĩ ĩgbã kí ru ku.
35 mas os que serão julgados dignos do século futuro e da ressurreição dos mortos não terão mulher nem marido.
36 Kí adru cécé mãlãyíkã kí áni, ãzíla ũdrã kí ị̃dị́ ku, kí anzị Ãdróŋá ãni, ãꞌdusĩku ĩꞌbã kí angájó ꞌbá drãlépi rá rĩ kí drĩdríŋĩ gá ídri ru rĩ sĩ.
36 Eles jamais poderão morrer, porque são iguais aos anjos e são filhos de Deus, porque são ressuscitados.
37 Wó Mụ́sã iꞌda ị́jọ́ ꞌbá drãlépi rá rĩ ꞌbã angájó ídri rú ị̃dị́ rĩ rá, Ãdróŋá ꞌbã ru iꞌdajó ĩꞌdiní mị̃rị́ velépi vẽvẽ rĩ agá rĩ sĩ, umve ĩꞌdi Ãdróŋá Ịbụrahị́mụ̃ drị̂ ꞌi, Ĩsákã drị̂ ꞌi, ãzíla Yãkóꞌbõ drị̂ ꞌi.
37 Por outra parte, que os mortos hão de ressuscitar é o que Moisés revelou na passagem da sarça ardente {Ex 3,6}, chamando ao Senhor: Deus de Abraão, Deus de Isaac, Deus de Jacó .
38 Ĩꞌdi Ãdróŋá ꞌbá ídri rĩ ꞌbã ãni, adru ꞌbá drãlépi rá rĩ ꞌbã ãni ku, ĩꞌdiní rĩ gá ꞌbá pírí kî ngá ídri.”
38 Ora, Deus não é Deus dos mortos, mas dos vivos; porque todos vivem para ele.
39 Ímbáꞌbá ãzị́táŋá Mụ́sã drị̂ kí imbálépi ꞌdĩ ꞌbã ãzí jọ, “Ímbápị, íjọ ãndá.”
39 Alguns dos escribas disseram, então: Mestre, falaste bem.
40 ꞌDĩ ꞌbã ũngúkú gá ꞌbá ãzí ásị́ imbálépi ĩꞌdi zịlépi ị́jọ́ ãzí sĩ ị̃dị́ la ꞌdáyụ.
40 E já não se atreviam a fazer-lhe pergunta alguma.
41 Yẹ́sụ̃ zị kí, “Ĩꞌdi adru íngoní-íngoní ru Kúrísĩtõ la adru drị̃lẹ́ Dãwụ́dị̃ drị̂ ꞌi?
41 Jesus perguntou-lhes: Como se pode dizer que Cristo é filho de Davi?
42 Dãwụ́dị̃ ꞌbã ãmgbã rĩ jọ vâ bụ́kụ̃ Zãbụ́rị̃ drị̂ agá,
42 Pois o próprio Davi, no livro dos Salmos, diz: Disse o Senhor a meu Senhor: Senta-te à minha direita,
43 kpere mání mẹ́rọ́ꞌbá mídrị̂ kí ꞌbã agá ími pálé gá.”’
43 até que eu ponha os teus inimigos por escabelo dos teus pés {Sl 109,1}.
44 Dãwụ́dị̃ umve Kúrísĩtõ ꞌi ‘Úpí ꞌi,’ wó icó adrulé drị̃lẹ́ Dãwụ́dị̃ ãni íngoní ru?”
44 Portanto, Davi o chama de Senhor! Como, pois, é ele seu filho?
45 ꞌBá pírí ꞌbã kí ị́jọ́ are agá ĩꞌdi tị gá ꞌdâ, Yẹ́sụ̃ jọ ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálépi rĩ ꞌbanî,
45 Enquanto todo o povo o ouvia, disse a seus discípulos:
46 “Ị̃nzị̃ mịfị́ ꞌbá ãzị́táŋá imbálépi ꞌdĩ kî sĩ. ꞌBá ꞌdĩ lẽ kí ru ácị́ŋá kánzũ ãzo ꞌdĩ kî trũ ụrụꞌbá gá rĩ sĩ, lẽ kí úzị kí ãrútáŋá sĩ sụ̂ agá. Lẽ kí vâ ru kụ́rụ̃sị̃ ãlá ãngũ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ ꞌdĩ kí agá ꞌdĩ kî sĩ, lẽ kí vâ ru ãngũ drị̃lẹ́ gá ụ̃mụ̃ najó ꞌdĩ kí sĩ ĩndĩ.
46 Guardai-vos dos escribas, que querem andar de roupas compridas e gostam das saudações nas praças públicas, das primeiras cadeiras nas sinagogas e dos primeiros lugares dos banquetes;
47 Kí vâ fi ãwụzị ꞌbadrị́ jó agá kí najó, kí ru iꞌda Ãdróŋá ãꞌị̃lé ãzo rĩ sĩ ũnzĩkãnã drị̃ zịjó, Ị́jọ́ lịlé kí drị̃ gá rĩ ĩꞌdi ndẽ ãmbõgõ sĩ pírí!”
47 que devoram as casas das viúvas, fingindo fazer longas orações. Eles receberão castigo mais rigoroso.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.