Lucas 19
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs ARIB
1 Yẹ́sụ̃ ca Yẹ̃rị́kọ̃ gá alị ala gâ sĩ.
1 Tendo Jesus entrado em Jericó, ia atravessando a cidade.
2 Ágọ́bị́ ãzí ãlu ãmbógó mụ̃sọ́rọ̃ tralépi la, rụ́ la Zãkáyõ ꞌi, ĩꞌdi ꞌbá málĩ trũ la.
2 Havia ali um homem chamado Zaqueu, o qual era chefe de publicanos e era rico.
3 Lẽ Yẹ́sụ̃ ndrelé ĩꞌdi ãꞌdi ꞌi yã rĩ, wó ꞌbá kí adrujó ambamba rĩ sĩ, icó Yẹ́sụ̃ ndrelé ku ĩꞌdi ꞌbã adrujó ãlị́pị́tị́ ru rĩ sĩ.
3 Este procurava ver quem era Jesus, e não podia, por causa da multidão, porque era de pequena estatura.
4 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, cẹ̃ drị̃lẹ́ gá mụlé tụlé ife ãmbógó sị́ gá Yẹ́sụ̃ ndréjó ĩꞌdi ꞌbã mụ agá alị agá ife ꞌdã ị̃ndụ́ gâ sĩ.
4 E correndo adiante, subiu a um sicômoro a fim de vê-lo, porque havia de passar por ali.
5 Yẹ́sụ̃ la mụ acálé ife ị̃ndụ́ gá ꞌbo, ndre ãngũ ife sị́ gâlé, jọ Zãkáyõ ní, “Zãkáyõ, mí asị́ vụ̃rụ́ ꞌdõlé gbõrú, ãndrũ rĩ gá álẽ uꞌálé mídrị́ko gá.”
5 Quando Jesus chegou àquele lugar, olhou para cima e disse-lhe: Zaqueu, desce depressa; porque importa que eu fique hoje em tua casa.
6 Zãkáyõ asị́ vũ gá ꞌdõlé gbõrú. Yẹ́sụ̃ aꞌị́lé mụlé ĩꞌdidrị́ko gâlé ãyĩkõ sĩ.
6 Desceu, pois, a toda a pressa, e o recebeu com alegria.
7 ꞌBá pírí ị́jọ́ ꞌdĩ ndrelépi rá rĩ iꞌdó kí unulé, “Yẹ́sụ̃ mụ ãmụ́ ru ágọ́bị́ ị́jọ́ ũnzí idélépi ꞌdĩ drị́ko gá íngoní ru?”
7 Ao verem isso, todos murmuravam, dizendo: Entrou para ser hóspede de um homem pecador.
8 Wó Zãkáyõ angá ụrụgá, jọ Úpí ní, “Úpí, mí are drĩ! Ma ãko mádrị́ nụ́sụ̃ rĩ kí fẽ ꞌbá lẽmẽrí rĩ ꞌbanî, ádrĩ ándrá ꞌbá ãzí ꞌbã ãko na rá, ma ĩꞌdi ngâ ꞌbã ãrígó ũfẽ pâlé sụ.”
8 Zaqueu, porém, levantando-se, disse ao Senhor: Eis aqui, Senhor, dou aos pobres metade dos meus bens; e se em alguma coisa tenho defraudado alguém, eu lho restituo quadruplicado.
9 Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌdiní, “Ãndrũ patáŋá acá jó ꞌdĩ agá ꞌbo, ãꞌdusĩku ágọ́bị́ ꞌdĩ vâ Ịbụrahị́mụ̃ ꞌbã ngọ́pị.
9 Disse-lhe Jesus: Hoje veio a salvação a esta casa, porquanto também este é filho de Abraão.
10 Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ amụ́ ꞌbá ãvĩlépi rá rĩ kí ndrụ̃lé ãzíla kí upalé.”
10 Porque o Filho do homem veio buscar e salvar o que se havia perdido.
11 ꞌBá ꞌbã kí ị́jọ́ Yẹ́sụ̃ ꞌbã jọlé ꞌdĩ kí are agá ꞌdãá, lũ ĩꞌbaní ị́jọ́ ị́jọ́ uꞌbéŋá sĩ, ĩꞌdi ꞌbã adrujó ãni rú Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ andre gá rĩ sĩ ꞌbá ũrã kí Sụ́rụ́ Ãdróŋá drị́ rĩ ĩꞌdi ãni rú iꞌdájó.
11 Ouvindo eles isso, prosseguiu Jesus, e contou uma parábola, visto estar ele perto de Jerusalém, e pensarem eles que o reino de Deus se havia de manifestar imediatamente.
12 Jọ, “Ágọ́bị́ ãzí ãlu rulé rũrũ la, mụ sụ́rụ́ ãzí álị́ la gá acájó úpí ru, ãzíla ãgõjó vúlé.
12 Disse pois: Certo homem nobre partiu para uma terra longínqua, a fim de tomar posse de um reino e depois voltar.
13 Mụ drĩ ku rú, umve ụ̃pị́gọ́ŋá ĩꞌdidrị́ mụdrị́ ꞌdĩ kí, fẽ ụ̃pị́gọ́ŋá ãlu-ãlu drị́ sĩlíngĩ ífí-ífí gólũdĩ rú la, jọ ĩꞌbaní, ‘Ĩnga ãzị́ sĩlíngĩ ꞌdĩ sĩ kpere mâ ãgõ agá.’
13 E chamando dez servos seus, deu-lhes dez minas, e disse-lhes: Negociai até que eu venha.
14 Wó ꞌbá ĩꞌdi ãmgbã drị́ sụ́rụ́ gá rĩ ngụ̃ kí ĩꞌdi ũnzí, pẽ kí ꞌbá ãzí kí tị ĩꞌdi vú gâ sĩ mụlé lũlé la úpí ãmbógó sụ́rụ́ ꞌdã gá rĩ ní, ‘Ãlẽ ágọ́bị́ ꞌdĩ ꞌbã adru ãmã úpí ru ku.’
14 Mas os seus concidadãos odiavam-no, e enviaram após ele uma embaixada, dizendo: Não queremos que este homem reine sobre nós.
15 “Úꞌbã ĩꞌdi úpí ru rá táni ĩꞌbã kí gã agá úmgbé ꞌdĩ gá ꞌdâ, ãzíla ãgõ vâ vúlé ꞌdõlé rá. ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, umve ụ̃pị́gọ́ŋá ĩꞌdidrị́ mụdrị́ ꞌdã kî lẽjó nị̃jó la ịsụ́ kí ụ̃rọ̃drị́ séndẽ ĩꞌdiní ꞌdã kí drị̃ gá rá yã áni.
15 E sucedeu que, ao voltar ele, depois de ter tomado posse do reino, mandou chamar aqueles servos a quem entregara o dinheiro, a fim de saber como cada um havia negociado.
16 Ụ̃pị́gọ́ŋá drị̃drị̃ rĩ amụ́ jọ, ‘Úpí, má ịsụ́ ụ̃rọ̃drị́ séndẽ ífí-ífí ándrá míní fẽlé ãlu ꞌdã drị̃ gá mụdrị́’
16 Apresentou-se, pois, o primeiro, e disse: Senhor, a tua mina rendeu dez minas.
17 Úpí jọ, ‘Múké, mí idé ãlá ru, mi ụ̃pị́gọ́ŋá múké la. Míní ásị́ ꞌbãjó ãko ĩmbíráŋá tãmbajó rá rĩ sĩ, ma ími ꞌbã ãmbógó ru táwụ̃nị̃ mụdrị́ kí drị̃lẹ́ gá.’
17 Respondeu-lhe o senhor: Bem está, servo bom! porque no mínimo foste fiel, sobre dez cidades terás autoridade.
18 Ụ̃pị́gọ́ŋá námbã ị̃rị̃ sĩ rĩ amụ́ vâ jọ, ‘Úpí, má ịsụ́ séndẽ ífí-ífí ándrá míní fẽlé ãlu rĩ drị̃ gá tõwú.’
18 Veio o segundo, dizendo: Senhor, a tua mina rendeu cinco minas.
19 Úpí jọ, ‘Mi adru ãmbógó ru táwụ̃nị̃ tõwú kí drị̃lẹ́ gá.’
19 A este também respondeu: Sê tu também sobre cinco cidades.
20 “ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ụ̃pị́gọ́ŋá ãzí rĩ amụ́ vâ jọ, ‘Úpí, mî séndẽ ándrá míní fẽlé rĩ ꞌdĩ. Má umbé ĩꞌdi bõngó sĩ, ázị̃ ĩꞌdi cí tã la mbajó múké-múké ãngũ ãzí gá.
20 E veio outro, dizendo: Senhor, eis aqui a tua mina, que guardei num lenço;
21 Ári idélé ụ̃rị̃ sĩ, ãꞌdusĩku ílẽ mî ụ̃pị́gọ́ŋá ꞌbã nga kí ãzị́ ũkpó sĩ. Mi ụ̃rọ̃drị́ ꞌbá ãzí ãni ĩꞌbã kí sĩ ãzị́ ngajó ásị́ pírí sĩ ꞌdụ rá.’
21 pois tinha medo de ti, porque és homem severo; tomas o que não puseste, e ceifas o que não semeaste.
22 Úpí ĩꞌdidrị̂ umvi, ‘Ma ị́jọ́ lị ími drị̃ gá ị́jọ́ ãfũlépi ími ãmgbã rĩ tị gá rĩ sĩ, mi ụ̃pị́gọ́ŋá múké ku la! Ínị̃ rá álẽ mâ ụ̃pị́gọ́ŋá ꞌbã nga kí ãzị́ ũkpó sĩ ásị́ pírí sĩ rĩ gá rá, ínị̃ vâ rá ma ụ̃rọ̃drị́ ịsụ́ ãko má ãni ku rĩ agá, ãzíla ãko ịsụ́ ãngũ mâ ũri kpẹ̃jó ku rĩ gá rá.
22 Disse-lhe o Senhor: Servo mau! pela tua boca te julgarei; sabias que eu sou homem severo, que tomo o que não pus, e ceifo o que não semeei;
23 Íꞌbã tá séndẽ mádrị̂ ãzị́ ngajó ụ́ꞌdụ́ mâ ãgõjó rĩ sĩ ma tá sĩ aꞌdụ́ la ụ̃rọ̃drị́ trũ ku la ãꞌdu sĩ?’
23 por que, pois, não puseste o meu dinheiro no barco? então vindo eu, o teria retirado com os juros.
24 “Jọ ꞌbá pá tulépi aga la gá ꞌdãá rĩ ꞌbaní, ‘Ĩꞌdụ séndẽ ꞌdĩ drị́ la gá ꞌda fẽlé ꞌbá tá ụ̃rọ̃drị́ ịsụ́lépi séndẽ mụdrị́ rĩ drị́.’
24 E disse aos que estavam ali: Tirai-lhe a mina, e dai-a ao que tem as dez minas.
25 ꞌBá pá utulépi ꞌdã jọ kí, ‘Úpí, séndẽ ágọ́bị́ ꞌdã drị̂ kí dó mụdrị́ cí!’
25 Responderam-lhe eles: Senhor, ele tem dez minas.
26 Umvi, ‘Ájọ ĩminí, ꞌbá ãko trũ rĩ drị̂ drị̃ gá ála ãzíla ũꞌbã ŋotro, wó ꞌbá ãko kóru rĩ drị́ ĩꞌdi táni trũ adrujó ĩmbíráŋá rĩ ála ꞌdụ la ĩꞌdi drị́ ꞌdâ rá.
26 Pois eu vos digo que a todo o que tem, dar-se-lhe-á; mas ao que não tem, até aquilo que tem ser-lhe-á tirado.
27 Wó ꞌbá mâ mẹ́rọ́ꞌbá ru ándrá lẽlépi la má adru ĩꞌbã úpí ru ku ꞌdã kí, ĩmi ají kí ꞌdâ ãzíla ĩmi ụꞌdị́ kí áma drị̃lẹ́ gá ꞌdâ.’”
27 Quanto, porém, àqueles meus inimigos que não quiseram que eu reinasse sobre eles, trazei-os aqui, e matai-os diante de mim.
28 Yẹ́sụ̃ la mụ ị́jọ́ ꞌdĩ kí delé jọ agá ꞌbo, mụ kí dó ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ abe drị̃ gá Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gâlé ru.
28 Tendo Jesus assim falado, ia caminhando adiante deles, subindo para Jerusalém.
29 Ĩꞌdi mụ acálé ãni rú Bẽtẽfágĩ gá Bẽtánĩ be, túpũ umvelé ꞌBé Mị̃zẹ̃yị́tụ̃ ꞌi rĩ gá, pẽ ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé ị̃rị̃ rĩ kí tị, jọ ĩꞌbaní,
29 Ao aproximar-se de Betfagé e de Betânia, junto do monte que se chama das Oliveiras, enviou dois dos discípulos,
30 “Ĩmụ tọ̃rọ́mẹ́ ĩmi drị̃lẹ́ gá ꞌdã gá, ĩfi ala gâlé, ĩmi kãyĩnõ mváŋá ꞌbá ãzí ꞌbã drĩ ụ̃cẹ̃jó ĩꞌdi sĩ ku la ịsụ́ úgĩ ĩꞌdi ꞌdãá cí. Ĩmi ãtrũ ĩꞌdi, ĩmi ají ĩꞌdi ꞌdõlé.
30 dizendo-lhes: Ide à aldeia que está defronte, e aí, ao entrar, achareis preso um jumentinho em que ninguém jamais montou; desprendei-o e trazei-o.
31 ꞌBá ãzí drĩ ĩmi zị, ‘Ĩmi trũ la ãꞌdu sĩ?’ Ĩjọ ĩꞌdiní, ‘Úpí lẽ rá.’”
31 Se alguém vos perguntar: Por que o desprendeis? respondereis assim: O Senhor precisa dele.
32 ꞌBá tá tị pẽlé drị̃ gâlé ꞌdã mụ kí, ịsụ́ kí ị́jọ́ kí cécé tá lũlé ĩꞌbaní ꞌdã ꞌbã áni.
32 Partiram, pois, os que tinham sido enviados, e acharam conforme lhes dissera.
33 Ĩꞌbã kí kãyĩnõmvâ ãtrũ agá ꞌdĩ gá ꞌdâ, ꞌdị́pịka la zị kí, “Ĩmi kãyĩnõ trũ ãꞌdu sĩ?”
33 Enquanto desprendiam o jumentinho, os seus donos lhes perguntaram: Por que desprendeis o jumentinho?
34 Umvi kí, “Úpí lẽ ĩꞌdi nĩ.”
34 Responderam eles: O Senhor precisa dele.
35 Ají kí ĩꞌdi Yẹ́sụ̃ rụ́ ꞌdõlé, uꞌbé kí bõngó ĩꞌbadrị̂ kí drị̃ la gá, ꞌbã kí Yẹ́sụ̃ drị̃ la gá.
35 Trouxeram-no, pois, a Jesus e, lançando os seus mantos sobre o jumentinho, fizeram que Jesus montasse.
36 Yẹ́sụ̃ ꞌbã mụ agá ꞌdĩ gá ꞌdâ, ꞌbá aja kí bõngó ĩꞌbadrị̂ kí gẹ̃rị̃ agá kãyĩnõ ní sĩ mụjó drị̃ la gâ sĩ.
36 E, enquanto ele ia passando, outros estendiam no caminho os seus mantos.
37 Ĩꞌdi mụ acálé ãni rú gẹ̃rị̃ ꞌbã ilú agá ꞌBé Mị̃zẹ̃yị́tụ̃ drị̂ pá gá ꞌdãá, ũꞌbí ĩꞌdi ꞌbã imbálé ꞌdĩ iꞌdó kí Ãdróŋá ịcụ́lé ãyĩkõ sĩ ụ́ꞌdụ́kọ́ ụrụgá sĩ, tálí ándrá ĩꞌbã kí ndrelé ꞌdĩ kî sĩ.
37 Quando já ia chegando à descida do Monte das Oliveiras, toda a multidão dos discípulos, regozijando-se, começou a louvar a Deus em alta voz, por todos os milagres que tinha visto,
38 “Ị́cụ́ úpí amụ́lépi Úpí Ãdróŋá ꞌbã rụ́ sĩ rĩ ịcụ́-ịcụ̂!
38 dizendo: Bendito o Rei que vem em nome do Senhor; paz no céu, e glória nas alturas.
39 ꞌBá Fãrĩsáyĩ rú la ajọ́ ũꞌbí kí agâlé Yẹ́sụ̃ ní, “Ímbápị, íjọ ꞌbá míní imbálé ꞌdĩ ꞌbã ĩyãŋã kí tú.”
39 Nisso, disseram-lhe alguns dos fariseus dentre a multidão: Mestre, repreende os teus discípulos.
40 Umvi ĩꞌbaní, “Ájọ ĩminí, drĩ kí ĩyãŋã tú, írã kí uzá nĩ.”
40 Ao que ele respondeu: Digo-vos que, se estes se calarem, as pedras clamarão.
41 Ĩꞌdi mụ acálé Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá, ndre táwụ̃nị̃ ꞌi, awá ĩꞌdi sĩ ãzíla ꞌbá ala gá ꞌdĩ kí sĩ ũcõgõ sĩ.
41 E quando chegou perto e viu a cidade, chorou sobre ela,
42 Jọ, “Ĩdrĩ tá ãko ĩminí ásị́ ị̃gbẹ̃ ajílépi rĩ nị̃ táni vúlé vúlé ru ãndrũ, Ãdróŋá la tá ĩminí ásị́ ị̃gbẹ́ fẽ rá. Wó Ãdróŋá aꞌbó ĩminí ị́jọ́ ꞌdĩ nị̃ŋá cí, ãꞌdusĩku ĩgã ma úmgbé.
42 dizendo: Ah! se tu conhecesses, ao menos neste dia, o que te poderia trazer a paz! mas agora isso está encoberto aos teus olhos.
43 Ụ́ꞌdụ́ ãzí la amụ́ ĩmi drị̃ gâlé ꞌdĩ drụ́zị́ mẹ́rọ́ꞌbá ĩmidrị̂ kí amụ́ ĩmi celé rị́, kí ĩminí ãngũ kí atrị wókõ pírí agá cí, ĩmi apá sĩ ku.
43 Porque dias virão sobre ti em que os teus inimigos te cercarão de trincheiras, e te sitiarão, e te apertarão de todos os lados,
44 Kí táwụ̃nị̃ ꞌdĩ andi, kí ꞌbá ala gá rĩ kí ụꞌdị́ pírí, bõrõ ꞌbã írã ace ru ụrụgá ãluŋá la ku, ãꞌdusĩku ĩnị̃ ụ́ꞌdụ́ Ãdróŋá ꞌbã amụ́jó ĩmi pajó rĩ ku.”
44 e te derribarão, a ti e aos teus filhos que dentro de ti estiverem; e não deixarão em ti pedra sobre pedra, porque não conheceste o tempo da tua visitação.
45 Yẹ́sụ̃ fi lị́cọ́ Ãdróŋá drị̂ agá adro ꞌbá ãko ị̃tụ̃ndãlépi rĩ kî.
45 Então, entrando ele no templo, começou a expulsar os que ali vendiam,
46 Jọ ĩꞌbaní, “Ị́jọ́ Ãdróŋá drị́ sĩlé rĩ jọ, ‘Jó mádrị̂ la adru jó áma ãꞌị̃jó rĩ ꞌi.’ Wó ĩmi uja dó ĩꞌdi ‘ụ̃jị́gọ́ ụ̃gụꞌba ꞌbã kí sĩ ru ụ̃zị̃jó rĩ rú.’ ”
46 dizendo-lhes: Está escrito: A minha casa será casa de oração; vós, porém, a fizestes covil de salteadores.
47 Ụ́ꞌdụ́ pírí Yẹ́sụ̃ imbá ꞌbá kí lị́cọ́ Ãdróŋá drị̂ agá ꞌdãá, wó ãtalo ãmbogo ꞌdĩ kí imbaꞌba ãzị́táŋá Mụ́sã drị̂ kí imbálépi rĩ kí ãzíla drị̃lẹ́ Yãhụ́dị̃ ꞌbadrị̂ abe ụ̃ꞌbị̃ kí gẹ̃rị̃ pírí sĩ ĩꞌdi ꞌdịlé rá.
47 E todos os dias ensinava no templo; mas os principais sacerdotes, os escribas, e os principais do povo procuravam matá-lo;
48 Wó ịsụ́ kí gẹ̃rị̃ la ĩꞌdi ꞌdịjó ũní la ku, ãꞌdusĩku ꞌbá ri kí ị́jọ́ arelé tị la gá, lẽ kí ị́jọ́ ãluŋá la ꞌbã alị areŋâ kóru ku.
48 mas não achavam meio de o fazer; porque todo o povo ficava enlevado ao ouvi-lo.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 19, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.