Lucas 18
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NAA
1 Yẹ́sụ̃ jọ ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ ꞌbaní ị́jọ́ uꞌbéŋá ꞌdĩ sĩ kí imbájó, lẽ ꞌbã ãndẽ kí Ãdróŋá zịŋá sĩ ku.
1 Jesus lhes contou uma parábola para mostrar que deviam orar sempre e nunca desanimar:
2 Yẹ́sụ̃ jọ, “ꞌBá ꞌbá ị́jọ́ lịlépi la ãzí ãlu táwụ̃nị̃ ãzí gá Ãdróŋá nị̃lépi ku la, ãzíla asílépi ꞌbá kí sĩ ku la.
2 — Em certa cidade havia um juiz que não temia a Deus, nem respeitava ninguém.
3 ꞌDãá ũkú ãzí ãwụ́zị́ ru la cí, ụ́ꞌdụ́ pírí ĩꞌdi amụ́ mãmálá ꞌbãlé ꞌbá ꞌbá ị́jọ́ lịlépi rĩ drị̃lẹ́ gá, ‘Íko áma ãzã ꞌbá mâ mẹ́rọ́ꞌbá ru rĩ sĩ!’
3 Havia também, naquela mesma cidade, uma viúva que sempre o procurava, dizendo: “Julgue a minha causa contra o meu adversário.”
4 Ụ́ꞌdụ́ ũꞌbíkãnã rú ꞌbá ꞌbá ị́jọ́ lịlépi rĩ ko ũkú ãwụ́zị́ ru ꞌdã ãzã ku, vúlé vúlé ru jọ ĩꞌdiní cénĩ-cénĩ rú, ‘Ádrĩ táni ãrútáŋá fẽ Ãdróŋá ní ku jõku así ꞌbá kî sĩ ku,
4 Por algum tempo, ele não a quis atender, mas depois pensou assim: “É bem verdade que eu não temo a Deus, nem respeito ninguém.
5 álẽ ndrelé la ị́jọ́ ũkú ãwụ́zị́ ru ꞌdĩ ꞌbã lẽlé rĩ kí ịsụ́ kí rá, ãꞌdusĩku ãwụ́zị́ ꞌdĩ la áma ĩcãndĩ ụ́ꞌdụ́ pírí, ádrĩ idé la ku, ĩꞌdi ri amụ́lé áma ĩcãndĩlé jã ꞌdâ, ma dô sĩ ãndẽ rá!’”
5 Porém, como esta viúva fica me incomodando, vou julgar a sua causa, para não acontecer que, por fim, venha a molestar-me.”
6 Ãzíla Yẹ́sụ̃ jọ, “Ĩmi are ị́jọ́ ꞌbá ꞌbá ị́jọ́ lịlépi pịrị ku rĩ ní jọlé rĩ.
6 Então o Senhor disse:
7 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, Ãdróŋá ícó ị́jọ́ lịlé múké ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã ũpẽlé rá rĩ ꞌbaní ku yã? Ãdróŋá icó ꞌbá awálépi ĩꞌdi rụ́ ị̃tụ́ kí ị́nị́ be rĩ aꞌbelé ãmvé ku.
7 Será que Deus não fará justiça aos seus escolhidos, que a ele clamam dia e noite, embora pareça demorado em defendê-los?
8 Álũ ĩminí, Ãdróŋá la mũkẽ idé ĩminí gbõŋáŋá ru. Wó Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ drĩ drụ́zị́ ãgõ rá, ĩꞌdi ꞌbá ãꞌị̃táŋá agá rĩ kí ịsụ́ ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá ꞌdâ sị́ yã?”
8 Digo a vocês que, depressa, lhes fará justiça. Contudo, quando o Filho do Homem vier, será que ainda encontrará fé sobre a terra?
9 Yẹ́sụ̃ jọ ị́jọ́ ị́jọ́ uꞌbélé ꞌdĩ sĩ ꞌbá ru ꞌbãlépi Ãdróŋá drị̃lẹ́ gá kpị ꞌbá ãzí ꞌdĩ ꞌbaní ãndânĩ rĩ kí drị̃ gá.
9 Jesus também contou esta parábola para alguns que confiavam em si mesmos, por se considerarem justos, e desprezavam os outros:
10 “ꞌBá ị̃rị̃ mụ kí Ãdróŋá ãꞌị̃lé lị́cọ́ Ãdróŋá drị̂ agá, ꞌbá ãlu rĩ ĩꞌdi ꞌbá Fãrĩsáyĩ rú rĩ, ãzí rĩ ꞌbá mụ̃sọ́rọ̃ tralépi rĩ ꞌi.
10 — Dois homens foram ao templo para orar: um era fariseu e o outro era publicano.
11 “Ágọ́bị́ Fãrĩsáyĩ rú rĩ angá tu pá ụrụgâ sĩ, ãꞌị̃ Ãdróŋá ĩꞌdidrị̂ jọ, ‘Ãdróŋá, áfẽ míní ãwãꞌdĩfô mání adrujó cécé ꞌbá ãzí ụ̃gụ́ꞌbá ru, ị́jọ́ ũnzí idélépi, ãwụ́ꞌbá ru rĩ kí áni ku rĩ sĩ. Má vâ adrujó cécé ꞌbá mụ̃sọ́rọ̃ tralépi ꞌdĩ kí áni ku rĩ sĩ.
11 O fariseu ficou em pé e orava de si para si mesmo, desta forma: “Ó Deus, graças te dou porque não sou como os demais homens, roubadores, injustos e adúlteros, nem ainda como este publicano.
12 Ma uꞌá íná naŋâ kóru ụ́ꞌdụ́ ị̃rị̃ sãbị́tị̃ ãlu agá, sĩ ími rụ́ ịcụ́jó, ãzíla ma ãko mání ịsụ́lé ãlu mụdrị́ agá rĩ fẽ mínî.’
12 Jejuo duas vezes por semana e dou o dízimo de tudo o que ganho.”
13 “Wó ágọ́bị́ mụ̃sọ́rọ̃ tralépi rĩ tu pá ágọ́bị́ Fãrĩsáyĩ rú rĩ rụ́ rĩ sĩ álị́. Ndre ãngũ ꞌbụ̃ gâlé ku, wó ꞌbã drị́ drị̃ gá jọ, ‘Ãdróŋá, íꞌbã ásị́ ị̃gbẹ́ áma drị̃ gá ma ꞌbá ũnzí idélépi la.’”
13 O publicano, estando em pé, longe, nem mesmo ousava levantar os olhos para o céu, mas batia no peito, dizendo: “Ó Deus, tem pena de mim, que sou pecador!”
14 Yẹ́sụ̃ jọ, “Álũ ĩminí, sáwã Ãdróŋá ãꞌị̃jó rĩ la mụ ukólé ꞌbo, Ãdróŋá ꞌdụ ágọ́bị́ mụ̃sọ́rọ̃ tralépi rĩ ꞌbãlé ãlá ru ndẽ ágọ́bị́ Fãrĩsáyĩ rú rĩ rá. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ꞌbá ru ịpị́lépi cénĩ-cénĩ rĩ, ála ĩꞌdi isé vụ̃rụ́. Wó ꞌbá ru ꞌbãlépi vụ̃rụ́ rĩ ála ĩꞌdi ꞌbã ãmbógó ru.”
14 Digo a vocês que este desceu justificado para a sua casa, e não aquele. Porque todo o que se exalta será humilhado; mas o que se humilha será exaltado.
15 ꞌBá ri kí ándrá ĩꞌbã anzị níríŋá kí ajílé Yẹ́sụ̃ rụ́, sĩ sụ̃sụ́ wijó kí drị̃ gá. ꞌBá ĩꞌdi ꞌbã imbálé ꞌdĩ kí mụ ị́jọ́ ꞌdĩ ndrelé ꞌbo, uzá kí ꞌbá ꞌdã kí drị̃ gá.
15 Traziam também as crianças a Jesus para que ele as abençoasse, mas os discípulos, ao verem isso, os repreendiam.
16 Wó Yẹ́sụ̃ umve anzị kí amụ́lé ĩꞌdi rụ́ ꞌdõlé, ãzíla jọ, “Ĩmi aꞌbe anzị nírí ꞌbã amụ́ kí má rụ́ ꞌdõlé, ĩmi atrị kí amụ́ŋá gá ku, ãꞌdusĩku Sụ́rụ́ Ãdróŋá drị̂ ꞌbá ꞌdĩ ꞌbã ãni.
16 Jesus, porém, chamando as crianças para junto de si, disse:
17 Ájọ ĩminí ị́jọ́ mgbã, ĩmi ãzí drĩ Sụ́rụ́ Ãdróŋá drị́ rĩ aꞌị́ cécé ngọ́tị́ŋá ĩmbíráŋá rĩ áni ku, icó filé Sụ́rụ́ Ãdróŋá drị́ agá ku.”
17 Em verdade lhes digo: Quem não receber o Reino de Deus como uma criança de maneira nenhuma entrará nele.
18 Ãmbógó Yãhụ́dị̃ rú la zị Yẹ́sụ̃ ꞌi jọ, “Ímbápị múké rĩ, ma ãꞌdu idé sĩ ídri ukólépi ku rĩ ịsụ́jó?”
18 Certo homem de destaque perguntou a Jesus: — Bom Mestre, que farei para herdar a vida eterna?
19 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌdi, “Mi áma umve ꞌbá múké la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ? ꞌBá ãzí múké la yụ pẽ lú Ãdróŋá ꞌi.
19 Jesus respondeu:
20 Ínị̃ ãzị́táŋá kí rá: ‘Ínga ãwụ̃ ku, íꞌdị ꞌbá ku, mí ụ̃gụ̃ ụ̃gụ̃ ku, mí alị́ ĩnzõ ꞌbá ãzí ụrụꞌbá gá ku, íru mî átẹ́pị kí mî ãndrẽ be.’”
20 Você conhece os mandamentos: “Não cometa adultério”, “não mate”, “não furte”, “não dê falso testemunho”, “honre o seu pai e a sua mãe”.
21 Ágọ́bị̂ umvi ĩꞌdiní, “Ị́jọ́ ꞌdĩ kí bãsĩ mání ngalé iꞌdójó ãnzị̃rị̃ŋã sĩ rĩ kî.”
21 Então o homem disse: — Tudo isso tenho observado desde a minha juventude.
22 Yẹ́sụ̃ la mụ ị́jọ́ ꞌdĩ arelé ꞌbo, jọ ĩꞌdiní, “Ị́jọ́ ãzí ace drĩ míní ãlu cí, lẽ mí ụzị ãko mídrị̂ kí pírí, ífẽ séndẽ la kí ꞌbá lẽmẽrí rĩ ꞌbaní mi dó sĩ adru málĩ trũ ꞌbụ̃ gâlé, ꞌdã ꞌbã vúlé gá, mí amụ́ dó sĩ áma vú bĩlé ĩndõ.”
22 Ouvindo isso, Jesus lhe disse:
23 Ágọ́bị̂ la mụ ị́jọ́ ꞌdĩ arelé ꞌbo, uꞌá cãndí sĩ, ãꞌdusĩku ĩꞌdi ꞌbã málĩ wẽwẽ rú ꞌdã kî sĩ.
23 Mas, ouvindo ele estas palavras, ficou muito triste, porque era riquíssimo.
24 Yẹ́sụ̃ ndre ágọ́bị̂ ꞌbã cãndí, jọ, “ꞌBá málĩ trũ rĩ ní fijó Sụ́rụ́ Ãdróŋá drị̂ agá rĩ ũkpõ la ꞌdõ ni yã?
24 Jesus, vendo-o assim triste, disse:
25 Ãꞌdusĩku, ngãmíyã ní fijó sĩndánĩ ị̃ndụ́ gâ sĩ rĩ ĩꞌdi gbõŋá ru ndẽ ꞌbá málĩ trũ rĩ ní fijó Sụ́rụ́ Ãdróŋá drị̂ agá rĩ rá.”
25 Porque é mais fácil um camelo passar pelo fundo de uma agulha do que um rico entrar no Reino de Deus.
26 ꞌBá ĩꞌdi arelépi rĩ zị kí, “Ãꞌdi la ru pa rá rĩ gá nĩ?”
26 Os que ouviram isto perguntaram: — Sendo assim, quem pode ser salvo?
27 Yẹ́sụ̃ umvi, “Ị́jọ́ ꞌbá ꞌbaní mbalépi ũkpó rĩ Ãdróŋá ní áŋmátrẽ rú.”
27 Mas Jesus respondeu:
28 Pétẽrõ jọ Yẹ́sụ̃ ní, “Índre, ãma aꞌbe lị́cọ́ ãmadrị̂ kí sĩ uꞌdejó ími vú gâ sĩ!”
28 Então Pedro disse: — Eis que nós deixamos nossa casa e seguimos o senhor.
29 Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌbaní, “Ájọ ĩminí ị́jọ́ mgbã, ꞌbá ãzí drĩ lị́cọ́ jõku ũkú ĩꞌdidrị̂ ꞌi jõku ádrị́pịka kí ꞌbá ĩꞌdi tịlépi rĩ kí jõku anzịŋá ĩꞌdidrị̂ kí aꞌbe Sụ́rụ́ Ãdróŋá drị̂ ꞌbã ị́jọ́ sĩ,
29 Jesus lhes respondeu:
30 ĩꞌdi ũyá ãmbógó la ịsụ́ ụ́ꞌdụ́ ꞌdĩ agá ãzíla ídri Ãdróŋá drị́ ukólépi ku jã ꞌdâ rĩ ịsụ́ ụ́ꞌdụ́ drị̃lẹ́ gá rĩ agá.”
30 que não receba, no presente, muitas vezes mais e, no mundo por vir, receberá a vida eterna.
31 Yẹ́sụ̃ ꞌdụ ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé mụdrị́ drị̃ ị̃rị̃ ꞌdã kí bụ́lụ́ gá jọ ĩꞌbaní, “Ĩmi are! Ãma kí mụ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ị́jọ́ ándrá nãbịya ꞌbã kí sĩlé Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ drị̃ gá rĩ ꞌbaní ru idéjó ãndá-ãndá ru rĩ gâlé ꞌdĩ.
31 Chamando os doze para um lado, Jesus lhes disse:
32 ‘Ála ĩꞌdi fẽ ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku rĩ ꞌbadrị́, kí mụ ĩꞌdi idelé, kí ĩꞌdi uꞌdá, ãzíla sụ̃sụ́ uwí ụrụꞌbá la gá.
32 Ele será entregue aos gentios, que vão zombar dele, insultá-lo e cuspir nele.
33 Kí ĩꞌdi co, ãzíla kí ĩꞌdi ꞌdị rá. Wó ụ́ꞌdụ́ na la sĩ, ĩꞌdi angá ídri rú ị̃dị́.’”
33 Depois de açoitá-lo, eles o matarão, mas, ao terceiro dia, ressuscitará.
34 ꞌBá ĩꞌdi ꞌbã imbálé ꞌdĩ nị̃ kí ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã jọlé ꞌdĩ kí ífí ku, ãꞌdusĩku ífí la aꞌbó ru ĩꞌbaní cí nị̃ kí dó sĩ Yẹ́sụ̃ la ị́jọ́ jọ ãꞌdu drị̃ gá yã rĩ ku.
34 Eles, porém, não entenderam nada disso. O significado dessas palavras lhes era encoberto, e eles não sabiam do que Jesus estava falando.
35 Yẹ́sụ̃ la mụ acálé ãni rú Yẹ̃rị́kọ̃ tị gá, ꞌbá ãzí ãlu mịfị́ kóru la ri gẹ̃rị̃ tị gá ãko aꞌị́lé.
35 Aconteceu que, quando Jesus se aproximava de Jericó, um cego estava sentado à beira do caminho, pedindo esmolas.
36 Ĩꞌdi mụ ꞌbá ũꞌbí alịlépi ꞌdĩ kí arelé zị, “Íni ꞌdĩ kí ãꞌdu?”
36 E, ouvindo o barulho da multidão que passava, perguntou o que era aquilo.
37 Jọ kí ĩꞌdiní, “Yẹ́sụ̃ ꞌbá Nãzẹ̃rẹ́tị̃ gá rĩ la alị nĩ.”
37 Anunciaram-lhe que Jesus, o Nazareno, estava passando.
38 Azá re, “Yẹ́sụ̃ Dãwụ́dị̃ ngọ́pị, mí andré áma ízákĩzã fô!”
38 Então ele gritou: — Jesus, Filho de Davi, tenha compaixão de mim!
39 ꞌBá drị̃lẹ́ gá rĩ jọ kí ĩꞌdiní ꞌbã ĩyãŋã tú. Wó ri dó uzálé rere ị̃dị́-ị̃dị́, “Yẹ́sụ̃ Dãwụ́dị̃ ngọ́pị, mí andré áma ízákĩzã fô!”
39 E os que iam na frente o repreendiam para que se calasse. Mas ele gritava cada vez mais: — Filho de Davi, tenha compaixão de mim!
40 Yẹ́sụ̃ tu pá jọ âjí ꞌbá mịfị́ kóru ꞌdĩ ꞌí rụ́ ꞌdõlé. Ĩꞌdi mụ acálé ãni rú, Yẹ́sụ̃ zị ĩꞌdi,
40 Jesus parou e mandou que trouxessem o cego. E, tendo ele chegado, Jesus perguntou:
41 “Ílẽ má idé míní ãꞌdu?” Umvi ĩꞌdiní, “Ãmbógó, álẽ ãngũ ndrelé ị̃dị́ fô!”
41 — O que você quer que eu lhe faça? Ele respondeu: — Senhor, que eu possa ver de novo.
42 Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌdiní “Ãꞌị̃táŋá mídrị̂ pa mi rá, índre ãngũ.”
42 Jesus lhe disse:
43 Ndre dó ãngũ gbõgbõ ndrẽ-ndrẽ, ꞌde dó Yẹ́sụ̃ vú gâ sĩ, fẽ dó ãwãꞌdĩfô Ãdróŋá nî. Ũꞌbí kí mụ ị́jọ́ ꞌdĩ ndrelé, ịcụ́ kí Ãdróŋá rụ́ ịcụ́-ịcụ̂.
43 Imediatamente ele passou a ver de novo e seguia Jesus, glorificando a Deus. Também todo o povo, vendo isto, dava louvores a Deus.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 18, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.