Lucas 10
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NVT
1 ꞌDĩ ꞌbã ũngúkú gá Yẹ́sụ̃ ũpẽ ꞌbá ĩꞌdi vú bĩlépi la ãzí kí kãlị́ ázị̂rị̃ drị̃ ị̃rị̃, pẽ kí tị ị̃rị̃ ị̃rị̃ mụjó ãngũ ĩꞌdi drị̃lẹ́ gá ĩꞌdi ꞌbã sĩ lẽjó mụjó kí agá rá rĩ kí agá pírí.
1 Depois disso, o Senhor escolheu outros setenta e dois discípulos e os enviou adiante, dois a dois, às cidades e aos lugares que ele planejava visitar.
2 Jọ ĩꞌbaní, “Ãkónã ka rá wó ꞌbá kí ũkũnãlépi rĩ kí were rú. Ĩzị Úpí ãkónã fẽlépi kalépi rĩ tị gá, sĩ ꞌbá ãzị́ ngalépi rĩ kí tị pẽjó ãkónã ũkũnãjó ámvụ́ agâlé.
2 Estas foram suas instruções: “A colheita é grande, mas os trabalhadores são poucos. Orem ao Senhor da colheita; peçam que ele envie mais trabalhadores para seus campos.
3 Ĩmụ! Ĩndre, ma ĩmi tị pẽ cécé kãbĩlõmvá kí áni uꞌájó ụ̃bọ̃gụ̃ kí drĩdríŋĩ gá.
3 Agora vão e lembrem-se de que eu os envio como cordeiros no meio de lobos.
4 Ĩꞌdụ jũrúwã sĩlíngĩ ãni la yã, jõku ŋĩlâ sulé pá gá ꞌbã ãzí ku; ĩtu pá ꞌbá kí zịlé gẹ̃rị̃ agá ꞌdâ ku.
4 Não levem dinheiro algum, nem bolsa de viagem, nem um par de sandálias extras. E não se detenham para cumprimentar ninguém pelo caminho.
5 “Ĩdrĩ fi lị́cọ́ ãzí gá, drị̃drị̃ rĩ sĩ ĩjọ ‘Ásị́ ị̃gbẹ̃ ꞌbã adru lị́cọ́ ꞌdĩ drị̃ gá.’
5 “Quando entrarem numa casa, digam primeiro: ‘Que a paz de Deus esteja nesta casa’.
6 Lị́cọ́ ꞌdị́pị drĩ ĩmi aꞌị́ ásị́ ị̃gbẹ́ sĩ, ĩwi ĩꞌdiní sụ̃sụ́ ásị́ ị̃gbẹ̃ drị́ rĩ ĩꞌdi drị̃ gá. Wó drĩ ĩmi aꞌị́ ku, ásị́ ị̃gbẹ̃ ĩmidrị́ rĩ ꞌbã uja ru vúlé.
6 Se os que vivem ali forem gente de paz, a bênção permanecerá; se não forem, a bênção voltará a vocês.
7 Ĩminí uꞌá agá lị́cọ́ ꞌdã agá ꞌdãá, ĩna ãko cí fẽlé ĩminí nalé nãnã rĩ kí ĩminí mvụlé mvụ̃-mvụ̃ rĩ abe, ãꞌdusĩku ꞌbá ãzị́ ngalépi rĩ, lẽ ûfẽ ĩꞌdi ꞌbã ũyá rá. Ĩmi acị́ ngara lị́cọ́ tị pi trũ ku.
7 Permaneçam naquela casa e comam e bebam o que lhes derem, pois quem trabalha merece seu salário. Não fiquem mudando de casa em casa.
8 “Ĩdrĩ fi tọ̃rọ́mẹ́ ãzíla agá, áꞌị́ jõ ĩmi rá ĩna ãko ꞌbãlé ĩmi drị̃lẹ́ gá rĩ kí nãnã.
8 “Quando entrarem numa cidade e ela os receber bem, comam o que lhes oferecerem.
9 Ĩmi adrí ꞌbá ãyánĩ rú tọ̃rọ́mẹ́ ꞌdã agá rĩ kí, ãzíla ĩlũ ĩꞌbaní Sụ́rụ́ Ãdróŋá drị́ rĩ acá ãni rú ꞌbo.
9 Curem os enfermos e digam-lhes: ‘Agora o reino de Deus chegou até vocês’.
10 Wó ĩdrĩ fi tọ̃rọ́mẹ́ ãzí agá drĩ kí ĩmi aꞌị́ ku, ĩfũ gẹ̃rị̃ agâlé ĩjọ ĩꞌbaní,
10 Mas, se uma cidade se recusar a recebê-los, saiam pelas ruas e digam:
11 ‘Átã pụ́trụ́ ĩbĩlépi ãma pá gá ĩmidrị́ táwụ̃nị̃ gá ꞌdâ rĩ, ãma ụtụ́ la sĩ ị́jọ́ vú nzejó ĩmi drị̃ gá, lẽ ĩnị̃ rá ĩdrĩ táni ãma gã úmgbé, Sụ́rụ́ Ãdróŋá drị́ ꞌbụ̃ gá rĩ acá ãni rú.’
11 ‘Limpamos de nossos pés até o pó desta cidade em sinal de reprovação. E saibam disto: o reino de Deus chegou!’.
12 Ájọ ĩminí, ụ́ꞌdụ́ Ãdróŋá ꞌbã drụ́zị́ ị́jọ́ lịjó rĩ sĩ ĩꞌdi ị́jọ́ lị ꞌbá Sõdómũ gá rĩ kí drị̃ gá ásị́ ị̃gbẹ̃ sĩ ndẽ ꞌbá tọ̃rọ́mẹ́ ꞌdã agá rĩ kí rá.
12 Eu lhes garanto que, no dia do juízo, até Sodoma será tratada com menos rigor que aquela cidade.
13 “Ũcõgõ ĩmidrị́ ĩmi ꞌbá Kõrãzínĩ gá ꞌdĩ! Ũcõgõ ĩmidrị́ ĩmi ꞌbá Bẽtẽsãyídã gá ꞌdĩ! Ãꞌdusĩku tálí ru idélé ĩmi agá ꞌdĩ kí údrĩ ándrá kí idé agá Tụ́rọ̃ gá ãzíla Sị̃dọ́nị̃ gá, ꞌbá ãngũ ꞌdã agá rĩ kí tá ri vụ̃rụ́, uja kí tánõ ásị́ údu, sụ̃ kí tá ụrụꞌbá gá kõlĩ-ĩbá ãzíla fu kí tá ru úfóró sĩ iꞌdajó la uja kí dó ásị́ ị́jọ́ ũnzí sĩ mgbãmgbã rú.
13 “Que aflição as espera, Corazim e Betsaida! Porque, se nas cidades de Tiro e Sidom tivessem sido realizados os milagres que realizei em vocês, há muito tempo seus habitantes teriam se arrependido e demonstrado isso vestindo panos de saco e jogando cinzas sobre a cabeça.
14 Ãdróŋá la ásị́ ị̃gbẹ̃ ꞌbã ꞌbá Tụ́rọ̃ ãzíla Sị̃dọ́nị̃ gá rĩ kí drị̃ gá ụ́ꞌdụ́ ị́jọ́ lịjó rĩ sĩ ndẽ ĩmi rá.
14 Eu lhes digo que, no dia do juízo, Tiro e Sidom serão tratadas com menos rigor que vocês.
15 Ãzíla mi ꞌi Kãpẹ̃rẹ̃nãwụ́mị̃, ála mụ ími ingalé ụrụgá yã? Yụ. Ãdróŋá la ími aꞌbé ꞌbá drãlépi rĩ kí drĩdríŋĩ gá ꞌbụ́ gâlé.”
15 E você, Cafarnaum, será elevada até o céu? Não, descerá até o lugar dos mortos”.
16 Yẹ́sụ̃ jọ ꞌbá ĩꞌdi vú bĩlépi ꞌdĩ ꞌbaní, “ꞌBá ị́jọ́ ĩminí jọlé rĩ arelépi rá rĩ are ị́jọ́ mání jọlé rĩ ꞌi, ãzíla ꞌbá ĩmi gãlépi úmgbé rĩ gã ma ꞌi, wó ꞌbá áma gãlépi úmgbé rĩ gã ꞌbá áma tị ãpẽlépi rĩ ꞌi.”
16 Então ele disse aos discípulos: “Quem aceita sua mensagem também me aceita, e quem os rejeita também me rejeita. E quem me rejeita também rejeita aquele que me enviou”.
17 ꞌBá kãlị́ ázị̂rị̃ drị̃ ị̃rị̃ ꞌdĩ ãgõ kí vúlé ꞌdõlé ãyĩkõ sĩ jọ kí “Úpí, átã úríndí ũnzí are kí vâ ãma tị ãmã ĩꞌbaní ãzị́táŋá fẽjó rụ́ mídrị̂ sĩ rĩ sĩ ĩndĩ!”
17 Quando os setenta e dois discípulos voltaram, relataram com alegria: “Senhor, até os demônios nos obedecem pela sua autoridade!”.
18 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌbaní, “Ándre ándrá Sĩtánĩ ꞌbã aꞌdé agá vụ̃rụ́ ꞌdõlé cécé ãvi nĩlépi ꞌbụ̃ gâlé némé rĩ áni.
18 Então ele lhes disse: “Vi Satanás caindo do céu como um relâmpago!
19 Ĩmi are drĩ! Áfẽ ĩminí ũkpõ ĩminí sĩ acị́jó ị̃nị̃ kí drị̃ gâ sĩ ítóniŋâ abe vâ ũkpõ ĩmĩ sĩ mẹ́rọ́ꞌbá ĩmidrị̂ kí ũkpõ ndẽjó rá rĩ ꞌbo, ãko ãzí ãlu icólépi ĩmi idélépi ũnzí la yụ.
19 Eu lhes dei autoridade para pisarem sobre cobras e escorpiões, e sobre todo o poder do inimigo. Nada lhes causará dano.
20 Wó ĩmi adru ãyĩkõ sĩ úríndí ũnzí ꞌbã kí ĩmi tị arejó rĩ sĩ la ku, rá la ĩmi adru ãyĩkõ sĩ ála ĩmi rụ́ sĩjó bụ́kụ̃ gá ꞌbụ̃ gâlé ꞌbo rĩ sĩ.”
20 Mas não se alegrem porque os espíritos impuros lhes obedecem; alegrem-se porque seus nomes estão registrados no céu”.
21 Ụ́ꞌdụ́ ꞌdã sĩ ãyĩkõ ga Yẹ́sụ̃ ásị́ gá tré Úríndí Ãlá rĩ sĩ jọ, “Má Átẹ́pị, ma ími ịcụ́, mi Úpí ꞌbụ̃ ꞌbadrị́ ụ̃nọ́kụ́ be rĩ ꞌi, ãꞌdusĩku ị́jọ́ ꞌdĩ kí ízị̃ kí ꞌbá ũndũwã rú rĩ ꞌbaní ãzíla ꞌbá ụ̃nị̃táŋâ trũ rĩ abe cí ãzíla mí iꞌda kí anzị nírí ꞌbanî. Ãndá-ãndá ru, mâ Átẹ́pị, ãꞌdusĩku ꞌdĩ ị́jọ́ múké míní lẽlé rĩ ꞌi.
21 Naquele momento, Jesus foi tomado da alegria do Espírito Santo e disse: “Pai, Senhor dos céus e da terra, eu te agradeço porque escondeste estas coisas dos que se consideram sábios e inteligentes e as revelaste aos que são como crianças. Sim, Pai, foi do teu agrado fazê-lo assim.
22 “Mâ Átẹ́pị fẽ ãko pírí kí mádrị́ ꞌbo. ꞌBá ãzí ãlu Ngọ́pị̃ nị̃lépi ĩꞌdi ãꞌdi ꞌi cé la yụ pẽ lú Átẹ́pị̃ ꞌi, ꞌbá ãzí ãlu vâ Átẹ́pị̃ nị̃lépi ĩꞌdi ãꞌdi ꞌi cé la yụ pẽ lú Ngọ́pị̃ ꞌi, ãzíla ꞌbá Ngọ́pị̃ ꞌbã ũpẽlé sĩ Átẹ́pị̃ iꞌdajó la ĩꞌbanî rĩ ꞌi.”
22 “Meu Pai me confiou todas as coisas. Ninguém conhece verdadeiramente o Filho, a não ser o Pai, e ninguém conhece verdadeiramente o Pai, a não ser o Filho e aqueles a quem o Filho escolhe revelá-lo”.
23 Yẹ́sụ̃ uja tị ꞌdã ꞌbã ũngúkú gá ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ ꞌba rụ́ jọ ĩꞌbaní ị́jọ́ yõkõlé sĩ, “Ĩmi drị̃lẹ́ba rú ĩmi mịfị́ ꞌbã ãko ꞌdĩ kí ndrejó rĩ sĩ!
23 Então, em particular, ele se voltou para os discípulos e disse: “Felizes os olhos que veem o que vocês viram.
24 Álũ ĩminí nãbịya wẽwẽ rú ãzíla ũpi kí lẽ kí tị́ ị́jọ́ ĩmĩ ndrelé ꞌdĩ kí ndrelé, wó ndre kí kí ku, lẽ kí ị́jọ́ ĩmĩ arelé ꞌdĩ kí arelé wó are kí kí ku.”
24 Eu lhes digo: muitos profetas e reis desejaram ver o que vocês têm visto e ouvir o que vocês têm ouvido, mas não puderam”.
25 Ụ́ꞌdụ́ ãzí ãlu ꞌbá ãzị́táŋá imbálépi rĩ tu pá ụrụgá Yẹ́sụ̃ zịjó zịtáŋá ꞌdĩ sĩ, “Ímbápị, má idé ãꞌdu mánî sĩ ídri ukólépi ku rĩ ịsụ́jó?”
25 Certo dia, um especialista da lei se levantou para pôr Jesus à prova com esta pergunta: “Mestre, o que preciso fazer para herdar a vida eterna?”.
26 Yẹ́sụ̃ zị vâ ĩꞌdi zịtáŋá sĩ, “Bụ́kụ̃ Ãdróŋá drị̂ jọ ị́jọ́ ãzị́táŋá míní zịlé ꞌdĩ drị̃ gá íngoní? Wó mi ífí la uja íngoní?”
26 Jesus respondeu: “O que diz a lei de Moisés? Como você a entende?”.
27 Ágọ́bị̂ umvi, “Bụ́kụ̃ Ãdróŋá drị̂ jọ, ‘Ílẽ Úpí Ãdróŋá mídrị̂ ími ásị́ pírí sĩ, ími ídri pírí sĩ, ími ũkpó pírí sĩ ãzíla ími ũndũwã pírí sĩ. Ílẽ mî jĩránĩ cécé míní ími lẽlé rĩ áni.’”
27 O homem respondeu: “‘Ame o Senhor, seu Deus, de todo o seu coração, de toda a sua alma, de toda a sua força e de toda a sua mente’ e ‘Ame o seu próximo como a si mesmo’”.
28 Yẹ́sụ̃ jọ, “Ị́jọ́ míní umvilé ꞌdĩ ãndá, ímba ãzị́táŋá ꞌdĩ tã mi dô sĩ uꞌá ídri.”
28 “Está correto!”, disse Jesus. “Faça isso, e você viverá.”
29 Ágọ́bị́ ãzị́táŋá imbálépi rĩ ꞌbã ru ꞌbá kí mịfị́ gá ĩꞌdi ꞌbá ãlá kpị la, ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ zị Yẹ́sụ̃ ꞌi, “ꞌBá áma andre gá rĩ wó ĩꞌdi ãꞌdi ꞌi?”
29 O homem, porém, querendo justificar suas ações, perguntou a Jesus: “E quem é o meu próximo?”.
30 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌdi áꞌdígó ãzí zãŋá sĩ. Jọ, “Ágọ́bị́ ãzí ándrá cí angá Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ĩꞌdi mụ agá Yẹ̃rị́kọ̃ gá. Ĩꞌdi ꞌbã mụ agá ꞌdâ, ụ̃gụꞌba ãzí amvú kí gẹ̃rị̃ agá cí, ra kí ĩꞌdi ꞌbã séndẽ kí ãko ĩꞌdidrị́ ꞌdãá cí rĩ kî trũ vâ ĩꞌdi ꞌbã bõngó kî trũ. Co kí ĩꞌdi ãni rú drã tị gá, aꞌbe kí dó ĩꞌdi gẹ̃rị̃ tị gá ꞌdãá.
30 Jesus respondeu com uma história: “Certo homem descia de Jerusalém a Jericó, quando foi atacado por bandidos. Eles lhe tiraram as roupas, o espancaram e o deixaram quase morto à beira da estrada.
31 “ꞌDã ꞌbã vúlé gá átáló ídétáŋá idélépi la mụ vâ gẹ̃rị̃ ãlu ꞌdã agâ sĩ. ꞌBá ídétáŋá idélépi rĩ la mụ ágọ́bị́ ꞌdĩ ndrelé gẹ̃rị̃ agá ꞌdâ ꞌbo, alị gẹ̃rị̃ ꞌbã wókõ ãzí rĩ gâlé ru mụjó ĩꞌdi ꞌbã ãcị̃ trũ drị̃ gá, tu pá ágọ́bị́ ꞌdĩ ãzã kolé ku.
31 “Por acaso, descia por ali um sacerdote. Quando viu o homem caído, atravessou para o outro lado da estrada.
32 Ũngúkú la gá cọtị ꞌbá Lẹ́vị̃ rú la amụ́ vâ gẹ̃rị̃ ãlu ꞌdã agâ sĩ. Acá ãngũ tá ágọ́bị́ ꞌdĩ ꞌbã adrujó rĩ gá, ndre ĩꞌdi mịfị́ sĩ alị mụlé gẹ̃rị̃ ꞌbã mgbã rĩ gâ sĩ tu vâ pá ágọ́bị́ ꞌdĩ ãzã kolé ku.
32 Um levita fazia o mesmo caminho e viu o homem caído, mas também atravessou e passou longe.
33 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ꞌbá Sãmãríyã rú la vâ mụ agá gẹ̃rị̃ tá ãlu ágọ́bị́ ãzá talépi ꞌdĩ ꞌbã adrujó rĩ agâ sĩ. Ĩꞌdi mụ ágọ́bị́ ꞌdĩ ndrelé ꞌbo, ízákĩzã la fi ĩꞌdi ásị́ gá.
33 “Então veio um samaritano e, ao ver o homem, teve compaixão dele.
34 Cọtị se ru ĩꞌdi drị̃ gâlé, ũꞌbã ãkõzá ꞌdã kí mịfị́ gá írúwá, uja dó kí umbélé bõngó ãlá la sĩ. ꞌBã ágọ́bị́ ꞌdĩ ĩꞌdidrị́ kãyĩnõ rĩ drị̃ gá, ꞌdụ ĩꞌdi agụlé jó sịlé ꞌbá acị́lépi acị̂ rĩ ꞌbanî sĩ ụ́ꞌdụ́ kojó rĩ agá ãzíla fẽ ĩꞌdiní ãzãkoma ꞌdãá.Ũꞌbã ãkõzá kí mịfị́ gá írúwá umbé kí bõngó sĩ.|alt="The Good Samaritan" src="DN00479b.tif" size="col" ref="10:34"
34 Foi até ele, tratou de seus ferimentos com óleo e vinho e os enfaixou. Depois, colocou o homem em seu jumento e o levou a uma hospedaria, onde cuidou dele.
35 ꞌBá ị̃rị̃ ꞌdĩ ko kí ụ́ꞌdụ́ ꞌdãá. Ụ̃ꞌbụ́tị ụ́ꞌdụ́ ãzí rĩ sĩ ꞌbá Sãmãríyã rú ꞌdĩ su drị́ jábã gá anzé séndẽ icólépi ágọ́bị́ tá ꞌbání colé ꞌdã ꞌbã tãmbalépi ụ́ꞌdụ́ ị̃rị̃ rá la fẽlé ãmbógó jó ꞌdã gá rĩ drị́. Jọ ãmbógó ní, ‘Ãmbógó, ímba mání ágọ́bị́ ꞌdĩ ꞌbã tã. Ãko mî izalé rĩ drĩ kí ꞌdĩ alị rá, ma kí ũfẽ sáwã mâ ãgõjó rĩ sĩ rá.’”
35 No dia seguinte, deu duas moedas de prata ao dono da hospedaria e disse: ‘Cuide deste homem. Se você precisar gastar a mais com ele, eu lhe pagarei a diferença quando voltar’.
36 Yẹ́sụ̃ zị dó ágọ́bị́ ãzị́táŋá imbálépi ꞌdĩ ꞌi, “Mî ũrãjó la rĩ sĩ, ãgọbị na ꞌdĩ kí drĩdríŋĩ gá ị́jọ́ idélépi cécé ꞌbá múké rĩ ꞌbã idélé ágọ́bị́ ụ̃gụꞌba ꞌbaní ralé ãzíla colé ꞌdĩ ụrụꞌbá gá rĩ íngõ ꞌi?”
36 “Qual desses três você diria que foi o próximo do homem atacado pelos bandidos?”, perguntou Jesus.
37 Ágọ́bị́ ãzị́táŋá imbálépi rĩ umvi, “Ágọ́bị́ ị́jọ́ idélépi jĩránĩ múké rĩ rú rĩ ĩꞌdi ásị́ ị̃gbẹ̃ icélépi ágọ́bị́ ꞌdĩ ꞌbã ãzãkoŋá sĩ rá rĩ ꞌi.” Yẹ́sụ̃ lũ ĩꞌdiní, “Ími ãmgbã rĩ ꞌbã idé ị́jọ́ ꞌdĩ ꞌbá kí ụrụꞌbá gá cécé ágọ́bị́ Sãmãríyã rú ꞌdĩ ꞌbã ị́jọ́ idéjó ágọ́bị́ ụ̃gụꞌba ꞌbã kí colé ãzíla ralé rĩ rụ́ rĩ áni.”
37 O especialista da lei respondeu: “Aquele que teve misericórdia dele”. Então Jesus disse: “Vá e faça o mesmo”.
38 Yẹ́sụ̃ kí ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé ꞌdĩ abe mụ kí ãcị̃ trũ kpere Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá, acá kí tọ̃rọ́mẹ́ ãzí gá. ꞌDãá ũkú umvelé Mãrị́tã ꞌi rĩ aꞌị́ kí amụ́jó ĩꞌdidrị́ jó agá.
38 Jesus e seus discípulos seguiram viagem e chegaram a um povoado onde uma mulher chamada Marta os recebeu em sua casa.
39 Mãrị́tã ꞌbã ámvọ́pị Mãríyámũ ri ị́jọ́ arelé Úpî tị gá ĩꞌdiní ĩꞌdi imbá agá ꞌdãá.
39 Sua irmã, Maria, sentou-se aos pés de Jesus e ouvia o que ele ensinava.
40 Wó Mãrị́tã ásị́ umvú ãꞌdusĩku ũrã ĩꞌdi ásị́ gâlé ãzị́ ꞌî ngalé sĩ íná aꞌdíjó rĩ ambamba, ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ sáwã ca dó ĩꞌdiní sĩ rijó ị́jọ́ arejó Yẹ́sụ̃ tị gá ku. Mãrị́tã mụ Yẹ́sụ̃ rụ̂lé jọ ĩꞌdiní, “Úpí, ílũ mâ ámvọ́pị ní ꞌba amụ́ áma ãzã kolé! Ị́jọ́ má ámvọ́pị la áma aꞌbejó ãzị́ ngajó áꞌdụ̂sĩ ꞌdĩ ãzá la míní ꞌdáyụ rõ?”
40 Marta, porém, estava ocupada com seus muitos afazeres. Foi a Jesus e disse: “Senhor, não o incomoda que minha irmã fique aí sentada enquanto eu faço todo o trabalho? Diga-lhe que venha me ajudar!”.
41 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌdiní, “Mãrị́tã, ími ásị́ la umvú ãzị́ ambamba rĩ kî sĩ.
41 Mas o Senhor respondeu: “Marta, Marta, você se preocupa e se inquieta com todos esses detalhes.
42 Wó ị́jọ́ ãzí lú ãlu múké ꞌdĩ kí ndẽlépi rá la. Mãríyámũ pẽ bãsĩ ĩꞌdidrị̂ gá ị́jọ́ múké ãndânĩ ꞌdã idélé áyụ, má icó vâ ĩꞌdi atrịlé idéŋá la gá ku.”
42 Apenas uma coisa é necessária. Quanto a Maria, ela fez a escolha certa, e ninguém tomará isso dela”.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Lucas 10, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.