Josué 9

Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Ũpi pírí Yõrĩdánĩ ꞌbã wókõ ị̃tụ́ ꞌbã ꞌde agâlé ru rĩ are kí dó ị́jọ́ ru idélépi rĩ kí rá. ꞌDĩ kí ũpi ꞌbá Hị́tị̃, Ãmọ́rị̃, Kãnánĩ, Pẹ̃rẹ́zị̃, Hị́vị̃ ãzíla Yẹ̃bụ́sị̃ drị́ uꞌálépi ãngũ ꞌbé ꞌa rú ị̃tụ̂ ꞌbã ꞌde agâlé ru rĩ kí ãzíla mĩrĩ Mẽdĩtẽránĩyãnĩ drị̂ ꞌbã tị gá cajó kpere ụ́rụ́ ꞌbé Lébãnõnĩ drị̂ kí agá rĩ kî.
1 Todos os reis que viviam a oeste do rio Jordão, tanto os das montanhas como os das planícies, e também os reis de todo o litoral do mar Mediterrâneo até o Líbano ficaram sabendo disso. Estes eram os reis dos heteus, dos amorreus, dos cananeus, dos perizeus, dos heveus e dos jebuseus.
2 Ũpi ꞌdĩ trá kí dó ru ãlu sĩ ãꞌdị́ ꞌdịjó Yósũwã be ãzíla ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí abe.
2 E todos eles se reuniram para guerrear contra Josué e o povo de Israel.
3 Wó ꞌbá Gị̃bẹ̃yọ́nị̃ gá Hị́vị̃ rú rĩ are kí vâ ị́jọ́ Yósũwã ꞌbã ándrá idélé ꞌbá Yẹ̃rị́kọ̃ drị̂ ꞌba rụ́ ꞌbá Áyĩ drị̂ kí abe rĩ rá.
3 Quando os moradores da cidade de Gibeão, que eram heveus, ouviram falar do que Josué tinha feito com Jericó e com Ai,
4 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ꞌbã kí dó ru ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbaní ꞌbá ụ́ꞌdụ́kọ́ ajílépi angájó ãngũ álị́ gá la rú. Aꞌdụ́ kí dó kãyĩnõ kí drị̃ gá gụ̃tị́yã lẹ́rị́kọ́ ãzíla íníríkó sĩ wáyĩnĩ tõjó delépi rá ịgbẹlé ịgbẹ ị̃gbẹ̃ la kî.
4 resolveram enganá-lo. Pegaram comida e carregaram os seus jumentos com sacos velhos e com odres rasgados e remendados, cheios de vinho.
5 Su kí kí pá gá kámúka ũlũlépi rá la kí bõngó lẹ́rị́kọ́ la kí abe. Mũkátĩ ĩꞌbadrị́ nalé nãnã rĩ kí pírí ãꞌí ru ãzíla ãtõ kí rá.
5 Calçaram sandálias velhas e remendadas e vestiram roupas bem gastas. E levaram para comer pão seco e bolorento.
6 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, mụ kí dó Yósũwã rú kámbĩ gá Gị̃lị̃gálị̃ gâlé ãzíla jọ kí ĩꞌdiní ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí abe, “Ãma angá ãngũ álị́ gá, ãma amụ́ sĩ ími zịjó sĩ tị icíjó ãma abe.”
6 Eles foram até o acampamento de Gilgal e disseram a Josué e a todos os homens de Israel: — Nós estamos chegando de um país que fica bem longe daqui. Façam um
7 Wó ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ jọ kí ꞌbá Hị́vị̃ drị̂ ꞌbaní, “Ĩmi ícó adrulé ꞌbá uꞌálépi ãmarụ́ ꞌdâ ãnirú la kí rá, ãma icó dó tị icílé ĩmi abe íngoníru?”
7 Porém os homens de Israel disseram: — Pode ser que vocês morem aqui por perto. Como é que podemos fazer um acordo de paz com vocês?
8 Jọ kí, “Ãma ãtíꞌbó mî ãni.” Wó Yósũwã zị kí, “Ĩmi ãꞌdị kî, ĩmi angá íngõlé yã?”
8 — Estamos prontos para ser seus empregados! — responderam eles. — Quem são vocês? De onde vêm? — perguntou Josué.
9 Umvi kí ĩꞌdiní, “Ãtiꞌbo mídrị́ ꞌdĩ angá kí ãngũ álị́ la gá, ãmbógó ãma are ị́jọ́ Úpí Ãdróŋá mídrị̂ ꞌbã rụ́ ꞌbã kụjó rĩ rá. Ãma are vâ ị́jọ́ pírí ĩꞌdi ꞌbã idélé ꞌbá Mị̃sị́rị̃ drị̂ kí ụrụꞌbá gá rĩ rá
9 Os gibeonitas responderam: — Nós, os seus criados, somos de um país que fica muito longe e viemos até aqui porque ouvimos falar do
10 ãzíla ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã idélé ũpi ị̃rị̃ Ãmọ́rị̃ drị̂ ꞌbarụ́ Yõrĩdánĩ ꞌbã wókõ ị̃tụ́ ꞌbã agá agâlé ru rĩ kí rá. Úpí Sị̃họ́nị̃ Hẹ́sị̃bọ̃nị̃ drị́ ãzíla úpí Ụ́gị̃ Bãsánĩ drị́ ũpĩ nalépi Ãsĩtẽrótĩ gá rĩ ꞌba rụ́ rĩ rá.
10 E também soubemos o que fez com os dois reis amorreus a leste do rio Jordão; a Seom, rei de Hesbom, e a Ogue, rei de Basã, que vivia em Astarote.
11 ꞌBá ĩyõ ãmadrị̂ kí ꞌbá pírí uꞌálépi sụ́rụ́ ãmadrị̂ agá rĩ kí abe jọ kí ãmaní, ‘Ĩꞌdụ ãko ãzí kí ĩminí ãcị̃ ꞌdĩ ní ĩndĩ, ĩmụ dó ãzíla ĩmi ụfụ dó sĩ drị̃ ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí abe ãzíla ĩjọ ĩꞌbaní, “Ãma ãtiꞌbo ĩmi ãni, ĩmi icí tị ãma abe.”’
11 Os nossos líderes e toda a nossa gente nos mandaram preparar comida para viajar. Eles nos mandaram encontrar com vocês e dizer: “Estamos prontos para ser seus empregados! Façam um acordo de paz com a gente.”
12 Mũkátĩ ãmadrị́ ꞌdĩ kí ándrá ãcí ru ãmaní kí ũꞌbãjó lị́cọ́ gâlé sĩ drị̃ akójó amụ́jó ĩmi rú ꞌdõlé rĩ sĩ. Wó ĩndre dó drĩ kí úꞌdîꞌda ãꞌí ru ãzíla ãtõ kí dó rá.
12 E vejam só o nosso pão! Estava quentinho quando saímos de casa no começo da viagem. Mas olhem! Agora está seco e bolorento.
13 Gọ́bẹ́rẹ́ wáyĩnĩ tõjó ꞌdĩ kí ándrá úꞌdí wó ĩndre dó drĩ de kí dó úꞌdîꞌda rá ãzíla asi kí dó rá. Bõngó ãmadrị̂ kí kámúka ãma pá gá rĩ kí abe de kí dó ãcị̃ ãzo ꞌdĩ sĩ rá.”
13 Quando enchemos de vinho estes odres, eles eram novos. Mas vejam! Agora estão rasgados. As nossas roupas e as nossas sandálias estão gastas por causa da longa viagem que fizemos.
14 ꞌBá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ aꞌdụ́ kí ãkónã ĩꞌbadrị̂ ãzí kí nalé rá wó zị kí Úpí tị gá ị́jọ́ gẹ̃rị̃ sĩ ku.
14 Os homens de Israel aceitaram a comida deles, porém não pediram conselho a Deus, o Senhor .
15 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Yósũwã idé dó tị icíma ásị́ ị̃gbẹ̃ drị̂ ꞌbá ꞌdĩ kí abe ĩꞌbaní dó sĩ icójó uꞌájó ị́jọ́ kọ́lị́, ãzíla ꞌbá drị̃lẹ́ ru ũꞌbí ꞌbadrị̂ na kí dó ũyõ sĩ ị́jọ́ ꞌdĩ tã mbajó rá.
15 Josué fez um acordo de paz com os gibeonitas, prometendo que não seriam mortos. E os líderes do povo de Israel juraram que cumpririam a sua palavra.
16 Ụ́ꞌdụ́ na ꞌbã vúlé gá ĩꞌbaní tị icíma ꞌdĩ idéjó ꞌbá Gị̃bẹ̃yọ́nị̃ ꞌbadrị̂ abe ꞌbo rĩ sĩ, ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ are kí dó ị́jọ́ ꞌbá ꞌdi kí jĩránĩ jõ uꞌálépi ĩꞌba rụ́ ꞌdãá ãníŋá gá la kî rĩ rá.
16 Três dias depois de feito o acordo, descobriram que aquela gente morava perto.
17 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ko kí dó drị̃ mụlé, ụ́ꞌdụ́ ꞌbã na la sĩ ca kí dó táwụ̃nị̃ ĩꞌbadrị̂ kí agá: Táwụ̃nị̃ ꞌdĩ kí: Gị̃bẹ̃yọ́nị̃ ꞌi, Kẽfírã ꞌi, Bẹ̃yãrọ́tị̃ ꞌi ãzíla Kĩrĩyátĩ Yẹ̃yãrị́mụ̃ ꞌi.
17 Tanto assim que os israelitas saíram do acampamento e três dias depois chegaram às cidades onde os gibeonitas viviam, isto é, Gibeão, Cefira, Beerote e Quiriate-Jearim.
18 Wó ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌdị kí ãꞌdị́ ĩꞌba abe ku, ãꞌdusĩku ũꞌbí drị̃lẹ́ ru rĩ na kí ándrá ũyõ Úpí Ãdróŋá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbã rụ́ sĩ rá.
18 Porém, por causa do juramento que os seus líderes tinham feito aos gibeonitas em nome do Senhor , o Deus de Israel, os israelitas não os mataram. E por isso todo o povo reclamou contra os líderes,
19 wó ꞌbá drị̃lẹ́ ru ꞌdĩ umvi kí, “Ãna dó ũyõ Úpí Ãdróŋá ãmadrị́ Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbã rụ́ sĩ ꞌbo ãzíla ãma icó dó ꞌbá ꞌdĩ kí alólé úꞌdîꞌda ku.”
19 mas eles explicaram assim: — Nós juramos em nome do
20 Ị́jọ́ ꞌdĩ dó ãmaní mụlé idélé rĩ: Ãma kí aꞌbe uꞌálé ídri, ãdrĩ kí aꞌbe ku, adrã Ãdróŋá drị̂ la mụ aꞌdélé ãma drị̃ gá ũyõ ãmaní ándrá nalé ꞌbo rĩ anujó rĩ sĩ rá.
20 Por causa da nossa promessa temos de deixá-los viver; se não, Deus nos castigará.
21 ꞌBá ĩyõ jọ kí ĩꞌbaní, “Lẽ ꞌba uꞌá kî, wó kí dó sĩ acá ꞌbá ãmaní ijijá galépi ãzíla ị̃yị́ ukólépi ũꞌbí ꞌbaní la kî rú.” Ị́jọ́ ꞌdĩ idé dó ru ꞌbá drị̃lẹ́ ru rĩ ꞌbã kí jọlé rĩ áni.
21 Deixem que eles vivam; mas terão de cortar lenha e carregar água para nós. Foi isso o que os líderes disseram.
22 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, Yósũwã umve dó ꞌbá Gị̃bẹ̃yọ́nị̃ drị̂ kí ãzíla zị dó kî, “Ĩmi ulé dó ãma jọjó la, ‘Ãma ꞌbá uꞌálépi ãngũ alị́ gá la kî,’ wó ịsụ́ íni ꞌdĩ ĩmi ꞌbá ãma andre gá ãníyágágá ꞌdâ la kí la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ?
22 Então Josué chamou os gibeonitas e perguntou: — Por que vocês nos enganaram, afirmando que vinham de longe, quando vivem aqui mesmo?
23 Ị́jọ́ ĩminí ngalé ꞌdĩ sĩ úwã dó ĩmi rá! Ĩmi dó ãzị́ ngá ꞌbá ijijá galépi ãzíla ꞌbá ị̃yị́ kolépi jó Ãdróŋá drị̂ agá la kî rú.”
23 E, já que vocês fizeram isso, de agora em diante vão viver debaixo do castigo de Deus. É do povo gibeonita que sairão sempre os escravos para cortar madeira e carregar água para a casa do meu Deus.
24 Umvi kí Yósũwã ní, “Ãma idé ị́jọ́ ꞌdĩ íni la, úlũ ándrá ãtíꞌbó mídrị̂ ꞌbaní tọndọlọ, Úpí Ãdróŋá ĩmidrị̂ azị ándrá ãtíꞌbó ĩꞌdidrị́ Mụ́sã ní ãngũ ꞌdĩ fẽjó pírí ĩminí ãzíla ꞌbá ala gá rĩ kí ị̃lị̃kị̃jó ĩmi drị̃lẹ́ gá rĩ sĩ pírí rá. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ãma idé dó ĩmi sĩ ụ̃rị̃ sĩ ídri ãmadrị̂ ꞌbã ị́jọ́ sĩ.
24 Eles responderam: — Fizemos isso porque ficamos sabendo que o
25 Ãma dó ĩmi drị́ alégá ꞌdĩ. Ĩmi idé dó ị́jọ́ cí ĩminí ndrelé ĩꞌdi múké ãzíla pịrị ĩminí rĩ ãma ụrụꞌbá gá.”
25 Agora estamos nas suas mãos; faça de nós o que achar melhor.
26 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ Yósũwã pa dó ꞌbá ꞌdĩ kí ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí drị́ gá rá, ụꞌdị́ kí dó sĩ kí ku.
26 Josué protegeu os gibeonitas e não deixou que fossem mortos.
27 Ụ́ꞌdụ́ ꞌdã sĩ Yósũwã ꞌbã dó ꞌbá Gị̃bẹ̃yọ́nị̃ drị̂ kí ꞌbá ijijá galépi ãzíla ꞌbá ị̃yị́ kolépi ũꞌbí ꞌbaní ãzíla ãlĩtárĩ Úpí drị́ ãngũ ĩꞌdi ꞌbã pẽlé rĩ gá rĩ kî rú. ꞌDĩ dó bã sĩ ãzị́ ꞌbá Gị̃bẹ̃yọ́nị̃ drị̂ ꞌbã kí ngalé kpere ãndrũ rĩ ꞌi.
27 Mas, daquele dia em diante, ele os obrigou a serem carregadores de água e rachadores de lenha para o povo de Israel e para o altar de Deus, o Senhor . E até hoje eles continuam fazendo isso, trabalhando no lugar escolhido por Deus para a sua adoração.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Josué 9, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.