João 6
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NVT
1 Ụ́ꞌdụ́ ãzí vúlé gá, Yẹ́sụ̃ za ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé ꞌdĩ abe mĩrĩ Gãlị́lị̃ ꞌbã ꞌá ꞌdã sĩ. (Ála ándrá vâ mĩrĩ ꞌdĩ umve mĩrĩ Tị̃bẹ́rị̃yã ꞌi.)
1 Depois disso, Jesus atravessou o mar da Galileia, conhecido também como mar de Tiberíades.
2 ꞌBá ũꞌbí wẽwẽ rú tálí ĩꞌdi ꞌbã idélé ꞌbá kí adríjó rĩ kí ndrelépi cé ꞌdĩ, ri kí ĩꞌdi vú ũbĩlé ĩꞌdi ꞌbã acị́ agá ꞌdĩ gá ꞌdâ ĩndĩ.
2 Uma grande multidão o seguia por toda parte, pois tinham visto os sinais que ele havia realizado ao curar os enfermos.
3 Yẹ́sụ̃ tụ kí ꞌbá ĩꞌdiní imbálé ꞌdĩ abe ꞌbé sị́, ri kí vụ̃rụ́ ĩꞌdiní sĩ kí imbájó.
3 Então Jesus subiu a um monte e sentou-se com seus discípulos.
4 Ịsụ́ íni ꞌdĩ ụ́ꞌdụ́ ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbã ãni ụ̃mụ̃ alịjó ꞌbá drị̃ gâ sĩ rĩ drị̂ acá dó ãni rú.
4 Era quase tempo da festa judaica da Páscoa.
5 Yẹ́sụ̃ la mụ ãngũ ndrelé ụrụgâlé, ãzíla ndre ꞌbá ũꞌbí ꞌbã kí amụ́ agá ĩꞌdi rụ́ ꞌdõlé ru, zị Fị́lị́pọ̃ ꞌi jọ, “Fị́lị́pọ̃, ãma mụ íná ĩgbãlé calépi ꞌbá ũꞌbí ꞌdĩ ꞌbaní nalé íngõlé?”
5 Jesus logo viu uma grande multidão que vinha a seu encontro. Voltando-se para Filipe, perguntou: “Onde podemos comprar pão para alimentar toda essa gente?”.
6 Zị ị́jọ́ ꞌdĩ ꞌi, lú sĩ Fị́lị́pọ̃ ụ̃ꞌbị̃jó, ãꞌdusĩku ĩꞌdi ásị́ gâlé nị̃ imụ ãꞌdu idélé ꞌbá ꞌdĩ ꞌbaní yã rĩ gá rá.
6 Disse isso para pôr Filipe à prova, pois já sabia o que ia fazer.
7 Fị́lị́pọ̃ umvi Yẹ́sụ̃ ꞌi jọ, “Ãdrĩ táni jọ la ãma ãꞌdu idé, átã ꞌbá ãzí ꞌbã mũsárã ĩꞌdi ꞌbã ngalé ĩmbá ãrõ rĩ icó vâ calé ãkónã ĩgbãlé nalé ꞌbá pírí amụ́lépi ꞌdĩ ꞌbaní rá la ku.”
7 Filipe respondeu: “Mesmo que trabalhássemos vários meses, não teríamos dinheiro suficiente para dar alimento a todos!”.
8 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé rĩ ꞌbã ãzí Ãndẽríyã Sị̃mọ́nị̃ Pétẽrõ ádrị́pị nga ị́jọ́ jọlé jọ,
8 Então um de seus discípulos, André, irmão de Simão Pedro, falou:
9 “Ngọ́tị́ŋá ãzí wereŋá mũkátĩ ífí tõwú ãzíla ị̃ꞌbị nírí ị̃rị̃ la kî trũ la ꞌdõ. Wó ãko ꞌdĩ kí ꞌbá wẽwẽ rú ꞌdĩ ꞌbaní ãꞌdu idé?”
9 “Aqui está um rapaz com cinco pães de cevada e dois peixes. Mas que adianta isso para tanta gente?”.
10 Yẹ́sụ̃ jọ, “Ĩfẽ ꞌbá ꞌdĩ ꞌbã ri kí vụ̃rụ́.” Sáwã ꞌdã sĩ ịsụ́ ásé dụ kí úꞌdí. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ꞌbá ũꞌbí ꞌdã ri kí dó pírí vũ gá. ꞌBá rilépi ũꞌbí ꞌdã kí agá ꞌdãá ãgọbị rú rĩ kí ũgũgõ álĩfũ tõwú ꞌdĩpí.
10 Jesus respondeu: “Digam ao povo que se sente”. Todos se sentaram na grama que cobria o monte. Só os homens eram cerca de cinco mil.
11 Yẹ́sụ̃ ꞌdụ mũkátĩ kí, fẽ ãwãꞌdĩfô Ãdróŋá ní, awa dó kí ꞌbá rilépi vụ̃rụ́ ꞌdã ꞌbaní kpere ꞌbá pírí ꞌbaní na agá la ĩꞌbaní sĩ agajó tré-tré. Idé vâ ãlu ꞌdĩ ꞌbã áni ị̃ꞌbị kí sĩ.
11 Então Jesus tomou os pães, agradeceu a Deus e os repartiu entre o povo. Em seguida, fez o mesmo com os peixes. E todos comeram à vontade.
12 ꞌBá kí mụ agalé ꞌbo, Yẹ́sụ̃ jọ ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé ꞌdĩ ꞌbaní, “Ĩtra mũkátĩ fúfú acelépi ꞌdĩ kí ị̃ꞌbị acelépi rĩ abe pírí ãngũ ãlu gá, îza sĩ ãkónã ku.”
12 Depois que todos estavam satisfeitos, Jesus disse a seus discípulos: “Agora juntem os pedaços que sobraram, para que nada se desperdice”.
13 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé ꞌdĩ tra kí ãkónã ị́mbị́ acelépi ꞌdĩ kí pírí. Ãkónã ꞌbá ꞌbã kí aꞌbelé rĩ tõ kí ru gụ́fá tré-tré mụdrị́ drị̃ ị̃rị̃.
13 Eles juntaram o que restou e encheram doze cestos com as sobras.
14 Ũꞌbí ru tralépi ꞌdãá ꞌdĩ kí mụ tálí Yẹ́sụ̃ ꞌbã idélé ꞌdĩ ndrelé ꞌbo, ĩꞌbã ãzí rĩ jọ kí, “Ãndá ãma ãꞌị̃ rá ꞌdĩ icó adrulé nábị̃ ándrá Ãdróŋá ꞌbã ị́jọ́ azịlé ĩꞌdi mụ amụ́lé ụ̃nọ́kụ́ gá ꞌdõlé rĩ ꞌi.”
14 Quando o povo viu Jesus fazer esse sinal, exclamou: “Sem dúvida ele é o profeta que haveria de vir ao mundo!”.
15 Yẹ́sụ̃ nị̃ ị́jọ́ kí ásị́ gâlé ĩꞌbã kí lẽjó ĩꞌdi ꞌbãjó ĩꞌbã úpí ru ũkpõ sĩ rĩ rá. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, nze ru ũní kí agá ꞌdãá mụlé uꞌálé ꞌbé agâlé áꞌdụ̂sĩ.
15 Jesus sabia que pretendiam obrigá-lo a ser rei deles, de modo que se retirou, sozinho, para o monte.
16 Ĩꞌdi mụ calé ĩndró sĩ, ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé ꞌdĩ mụ kí mĩrĩ tị gâlé.
16 Ao entardecer, os discípulos de Jesus desceram à praia,
17 Kpere sáwã ꞌdã agá Yẹ́sụ̃ acá ĩꞌba rụ́ ku. Fi kí dó íꞌbó agâ sĩ zajó vúlé táwụ̃nị̃ Kãpẹ̃rẹ̃nãwụ́mị̃ gâlé, ĩꞌbã kí za agá ꞌdâ, ãngũ nị dó rá.
17 entraram no barco e atravessaram o mar em direção a Cafarnaum. Quando escureceu, porém, Jesus ainda não tinha vindo se encontrar com eles.
18 ꞌDãá ãlụ́kụ́kụ̃ lilépi ãmbógó la iꞌdó lilé ũkpó sĩ, ãzíla ị̃yị́ iꞌdó ungalé tũlãtũlã.
18 Logo, um vento forte veio sobre eles, e o mar ficou muito agitado.
19 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé ꞌdĩ kí mụ íꞌbó pẽlé ũgũgõ máyị̃lị̃ na jõku sụ ꞌdĩpí ꞌbo, ndre kí Yẹ́sụ̃ ꞌbã amụ́ agá ị̃yị́ drị̃ gâ sĩ ĩꞌba rụ́ íꞌbó gá ꞌdõlé ru. Ĩꞌdi dó mụ íꞌbô ũŋmĩlé ãni rú, ꞌbá ꞌdĩ idé kí ụ̃rị̃ sĩ.
19 Depois de remarem cinco ou seis quilômetros, de repente viram Jesus caminhando sobre o mar, em direção ao barco. Ficaram aterrorizados,
20 Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌbaní, “ꞌDõ ma ꞌi, ĩmi idé ụ̃rị̃ sĩ ku.”
20 mas ele lhes disse: “Sou eu! Não tenham medo”.
21 ꞌBá ĩꞌdi ꞌbã imbálé ꞌdĩ aꞌị́ kí ĩꞌdi ásị́ pírí sĩ fijó ĩꞌba rụ́ íꞌbó agâlé, ꞌdã ꞌbã ũngúkú gá cọtị ca kí íꞌbó trũ ị̃yị́tị ĩꞌbã kí tá sĩ lẽjó mụjó táwụ̃nị̃ Kãpẹ̃rẹ̃nãwụ́mị̃ gá ꞌdã gâlé.
21 Eles o receberam no barco e, logo em seguida, chegaram a seu destino.
22 Ụ́ꞌdụ́ ãzí rĩ sĩ, ũꞌbí ru tralépi mĩrĩ ꞌbã wókõ ãzí rĩ gá rĩ, amá kí íꞌbó ꞌdãá cí rĩ lú ãlu. Nị̃ kí cé Yẹ́sụ̃ fi ala gá ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ abe ĩndĩ ku, wó ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ mụ kí áꞌdụ̂sĩ Yẹ́sụ̃ kóru.
22 No dia seguinte, a multidão que tinha ficado do outro lado do mar viu que os discípulos haviam pegado o único barco dali e que Jesus não fora com eles.
23 Íꞌbó ãzí angálépi Tị̃bẹ́rị̃yã gá la amụ́ kí ãni rú ị̃yị́tị ãngũ ũꞌbí ꞌbã kí sĩ íná Úpí ꞌbã sĩ ãwãꞌdĩfô fẽjó drị̃ la gá rĩ najó rĩ gá.
23 Alguns barcos de Tiberíades se aproximaram do lugar onde o povo tinha comido os pães depois que o Senhor os abençoou.
24 ꞌBá ũꞌbí kí mụ ndrelé la Yẹ́sụ̃ kí ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ abe ꞌdãá yụ, tõ kí ru íꞌbó ꞌdã kí agá, mụ kí dó sĩ Kãpẹ̃rẹ̃nãwụ́mị̃ gá ĩꞌdi ndrụ̃ trũ.
24 Quando a multidão viu que nem Jesus nem os discípulos estavam ali, todos entraram nos barcos e atravessaram para Cafarnaum, a fim de procurá-lo.
25 ꞌBá ũꞌbí kí mụ Yẹ́sụ̃ ịsụ́lé mĩrĩ ꞌbã wókõ ãzí rĩ gá ꞌbo, zị kí ĩꞌdi, “Rábị̃, mí acá ꞌdõlé íngoní ru?”
25 Encontraram-no do outro lado do mar e lhe perguntaram: “Rabi, quando o senhor chegou aqui?”.
26 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌbaní, “Ma ĩminí ị́jọ́ mgbã jọ, ĩmi ngá áma ndrụ̃ ágbárị́ ĩmi íná najó agajó mgbemgbe rĩ sĩ, adru ĩminí tálí mání idélé rĩ kí ífí nị̃jó cé rĩ sĩ la ku.
26 Jesus respondeu: “Eu lhes digo a verdade: vocês querem estar comigo não porque entenderam os sinais, mas porque lhes dei alimento.
27 Ĩnga ãzị́ íná ru izalépi izâ rĩ sĩ ku, rá la ĩnga ãzị́ íná fẽlépi la ĩmi sĩ uꞌá ídri ru jã ꞌdâ rĩ sĩ. Íná ꞌdĩ bãsĩ Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ ꞌbã fẽlé ĩminí rĩ ꞌi, ãꞌdusĩku Ãdróŋá ãmã Átẹ́pị fẽ mání ũkpõ sĩ ị́jọ́ ꞌdĩ idéjó rá.”
27 Não se preocupem tanto com coisas que se estragam, como a comida, mas usem suas energias buscando o alimento que permanece para a vida eterna, o qual o Filho do Homem pode lhes dar. Pois Deus, o Pai, colocou em mim seu selo de aprovação”.
28 ꞌBá zị kí ĩꞌdi, “Ãdróŋá lẽ pịrị rĩ gá ãma idé ãꞌdu?”
28 “Nós também queremos realizar as obras de Deus”, disseram eles. “O que devemos fazer?”
29 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌbaní, “Ị́jọ́ Ãdróŋá ꞌbã lẽlé ĩmi idé rĩ, ĩmi ãꞌị̃ ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã tị ãpẽlé rĩ ꞌbã ị́jọ́ kí rá.”
29 Jesus lhes disse: “Esta é a única obra que Deus quer de vocês: creiam naquele que ele enviou”.
30 Zị kí ĩꞌdi, “Tálí ãzí míní icólé idélé rá ãma dó ndre la, ãma sĩ ími ãꞌị̃ rĩ ãꞌdu? Mi mụ ãꞌdu idélé?
30 Eles responderam: “Se deseja que creiamos no senhor, mostre-nos um sinal. O que o senhor pode fazer?
31 Ãmã áyị́pịka na kí ándrá mãnã ásé agá ãngũ kõtórõ rú rĩ gâlé. Ị́jọ́ ꞌdĩ idé ru cécé ị́jọ́ sĩlé bụ́kụ̃ Ãdróŋá drị̂ agá rĩ ꞌbã jọlé rĩ áni, ‘Fẽ ĩꞌbaní íná nalé angájó ꞌbụ̃ gâlé.’”
31 Afinal, nossos antepassados comeram maná no deserto! As Escrituras dizem: ‘Moisés lhes deu de comer pão do céu’”.
32 Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌbaní, “Ma ĩminí ị́jọ́ mgbã jọ, Mụ́sã adru ándrá ꞌbá ĩmĩ áyị́pịka ꞌbaní íná angálépi ꞌbụ̃ gâlé rĩ fẽlépi rĩ ꞌi ku. Mâ Átẹ́pị fẽ ĩꞌbaní íná mgbã ꞌbụ̃ gâlé rĩ nĩ.
32 Jesus disse: “Eu lhes digo a verdade: não foi Moisés quem lhes deu pão do céu. É meu Pai quem dá o verdadeiro pão do céu a vocês.
33 Íná Ãdróŋá ꞌbã fẽlé angálépi ꞌbụ̃ gâlé amụ́lépi vụ̃rụ́ ꞌdõlé rĩ, ĩꞌdi íná ídri fẽlépi ꞌbá ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá ꞌdâ rĩ ꞌbaní rĩ ꞌi.”
33 O verdadeiro pão de Deus é aquele que desce do céu e dá vida ao mundo”.
34 ꞌBá jọ kí, “Úpí, ífẽ ãmaní íná ꞌdĩ jã ꞌdâ.”
34 “Senhor, dê-nos desse pão todos os dias”, disseram eles.
35 Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌbaní, “Ma cécé íná ídri fẽlépi rĩ áni. ꞌBá amụ́lépi áma vú bĩlépi rĩ, ãbị́rị́ fụ ĩꞌdi ku. ꞌBá ãꞌị̃táŋá ĩꞌdidrị̂ ꞌbãlépi áma drị̃ gá rĩ, ị̃yị́vị́ ndẽ ĩꞌdi ku.
35 Jesus respondeu: “Eu sou o pão da vida. Quem vem a mim nunca mais terá fome. Quem crê em mim nunca mais terá sede.
36 Álũ ándrá ĩminí, ĩndre ma ꞌbo, wó ĩmi icó áma ị́jọ́ ãꞌị̃lé ku.
36 Mas vocês não creram em mim, embora me tenham visto.
37 ꞌBá pírí má Átẹ́pị ꞌbã fẽlé mádrị́ rĩ kí amụ́ má rụ́ ꞌdõlé rá, ãzíla má icó kí drolé ãmvé ku.
37 Contudo, aqueles que o Pai me dá virão a mim, e eu jamais os rejeitarei.
38 Má amụ́ angájó ꞌbụ̃ gâlé ị́jọ́ áma ásị́ ꞌbã lẽlé rĩ idélé ku, wó má amụ́ ị́jọ́ má Átẹ́pị ꞌbã áma tị ãpẽjó rĩ idélé.
38 Pois desci do céu para fazer a vontade daquele que me enviou, e não minha própria vontade.
39 Ãdróŋá lẽ ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã fẽlé mádrị́ ꞌdĩ ꞌbã ãzí ꞌbã ãvĩ ku, wó lẽ má inga kí ídri rú ụ́ꞌdụ́ ꞌbá kí ị́jọ́ lịjó rĩ sĩ.
39 E esta é a vontade de Deus: que eu não perca um sequer de todos que ele me deu, mas que ressuscite todos no último dia.
40 Ị́jọ́ má Átẹ́pị ꞌbã lẽlé rĩ, ꞌbá pírí Ãdróŋá Ngọ́pị ndrelépi rá, ãzíla ĩꞌbã ãꞌị̃táŋá ꞌbãlépi ĩꞌdi agá rĩ ꞌbã ịsụ́ kí ídri ukólépi ku rĩ. Ma dó sĩ kí inga ídri rú ụ́ꞌdụ́ ꞌbá kí ị́jọ́ lịjó rĩ sĩ.”
40 Pois é a vontade de meu Pai que todo aquele que olhar para o Filho e nele crer tenha a vida eterna, e eu o ressuscitarei no último dia”.
41 ꞌBá Yãhụ́dị̃ rú ꞌdĩ iꞌdó kí unulé Yẹ́sụ̃ ꞌbã jọjó la, ꞌi íná angálépi ꞌbụ̃ gâlé asị́lépi vụ̃rụ́ ꞌdõlé rĩ ꞌi rĩ sĩ.
41 Então os judeus começaram a criticá-lo, pois ele havia afirmado: “Eu sou o pão que desceu do céu”.
42 Ụzị kí ru ãyá-ãyá, “ꞌDĩ adru Yẹ́sụ̃ Yụ̃sụ́fụ̃ ꞌbã ngọ́pị ꞌi ku yã? Ãnị̃ átẹ́pị̃ kí ãndrẽ be cé. Icó dó jọlé la ꞌí angá ꞌbụ̃ gâlé asị́lé vụ̃rụ́ ꞌdõlé la íngoní ru?”
42 Diziam: “Este não é Jesus, filho de José? Conhecemos seu pai e sua mãe. Como ele pode dizer: ‘Desci do céu?’”.
43 Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌbaní, “Ĩmi aꞌbe ununuŋá ĩmi drĩdríŋĩ gá rĩ cã.
43 Jesus, porém, respondeu: “Parem de me criticar.
44 ꞌBá ãzí icólépi amụ́lépi má rụ́ ꞌdõlé la yụ, má Átẹ́pị áma tị ãpẽlépi rĩ drĩ kí ají nĩ ku rĩ gá. Ma dó sĩ drụ́zị́ kí inga ídri rú ụ́ꞌdụ́ ꞌbá kí ị́jọ́ lịjó rĩ sĩ.
44 Pois ninguém pode vir a mim se o Pai, que me enviou, não o trouxer a mim; e no último dia eu o ressuscitarei.
45 Ị́jọ́ nábị̃ ãzí ꞌbã sĩlé rĩ jọ, ‘Ãdróŋá la drụ́zị́ ꞌbá pírí kí imbá nĩ.’ Ãzíla ꞌbá pírí má Átẹ́pị tị arelépi ãzíla ị́jọ́ ụ̃nị̃lépi ĩꞌdidrị́ rĩ kí amụ́ má rụ́ ꞌdõlé rá.
45 Como dizem as Escrituras: ‘Todos eles serão ensinados por Deus’. Todo aquele que ouve o Pai e aprende dele vem a mim.
46 ꞌBá ãzí ãlu má Átẹ́pị ndrelépi rá la ꞌdáyụ, pẽ lú ꞌBá angálépi Ãdróŋá rụ́ ꞌbụ̃ gâlé rĩ ndre ĩꞌdi cé la nĩ.
46 Não que alguém tenha visto o Pai; somente eu, que fui enviado por Deus, o vi.
47 Ájọ ĩminí ị́jọ́ mgbã, ꞌbá pírí áma ãꞌị̃lépi rá rĩ kí ídri ukólépi ku rĩ ịsụ́ nĩ.
47 “Eu lhes digo a verdade: quem crê tem a vida eterna.
48 Ma cécé íná ídri ꞌdã fẽlépi rĩ áni.
48 Sim, eu sou o pão da vida!
49 Ĩmĩ áyị́pịka drĩ kí táni ándrá mãnã na agá ãngũ kõtórõ rĩ agâlé rá tí, wó ꞌdã ũngúkú gá ũdrã kí ándrá ꞌbãngá rá.
49 Seus antepassados comeram maná no deserto, mas morreram;
50 Wó ma íná angálépi ꞌbụ̃ gâlé asị́lépi vụ̃rụ́ ꞌdõlé rĩ ꞌi. ꞌBá áma nalépi rĩ icó drãlé úríndí agá ị̃dị́ ku.
50 quem comer o pão do céu, no entanto, jamais morrerá.
51 Ma íná ídri drị̂ angálépi ꞌbụ̃ gâlé rĩ ꞌi. ꞌBá pírí íná ꞌdĩ nalépi rá rĩ kí mụ uꞌálé ídri rú jã ꞌdâ. Íná mâ fẽlé ĩminí ꞌdĩ ꞌi, ĩꞌdi ụrụꞌbá mádrị́ mâ fẽlé ꞌbá ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá ꞌdĩ ꞌbã adru kí ídri rĩ ꞌi.”
51 Eu sou o pão vivo que desceu do céu. Quem comer deste pão viverá para sempre; e este pão, que eu oferecerei para que o mundo viva, é a minha carne”.
52 Ị́jọ́ ꞌdĩ ají ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ꞌdĩ kí drĩdríŋĩ gá ãgátã ũmbá la, zị kí, “Ágọ́bị́ ꞌdĩ icó ãmaní ĩꞌdi ꞌbã ụrụꞌbá fẽlé nalé íngoní ru?”
52 Então os judeus começaram a discutir entre si a respeito do que ele queria dizer. “Como pode esse homem nos dar sua carne para comer?”, perguntavam.
53 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌbaní, “Ma ĩminí ị́jọ́ mgbã jọ, ĩdrĩ Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ ꞌbã ụrụꞌbá na, ãzíla ãrí la mvụ ku, ĩmi icó adrulé ídri ku.
53 Então Jesus disse novamente: “Eu lhes digo a verdade: se vocês não comerem a carne do Filho do Homem e não beberem o seu sangue, não terão a vida em si mesmos.
54 ꞌBá áma ụrụꞌbá nalépi ãzíla áma ãrí mvụlépi rĩ, la adru ídri ukólépi ku rĩ trũ, ãzíla ma ĩꞌdi inga ídri rú ụ́ꞌdụ́ ꞌbá kí ị́jọ́ lịjó rĩ sĩ,
54 Mas quem come minha carne e bebe meu sangue terá a vida eterna, e eu o ressuscitarei no último dia.
55 ãꞌdusĩku áma ụrụꞌbá kí áma ãrí be, kí íná mgbã ídri ukólépi ku rĩ fẽlépi ꞌbá ní rĩ kî.
55 Pois minha carne é a verdadeira comida, e meu sangue é a verdadeira bebida.
56 ꞌBá áma ụrụꞌbá nalépi ãzíla áma ãrí mvụlépi rĩ kí adru áma agá Úríndí sĩ, ãzíla ma vâ adru kí agá Úríndí sĩ.
56 Quem come minha carne e bebe meu sangue permanece em mim, e eu nele.
57 Má Átẹ́pị ãko pírí ꞌbã ídri ꞌbã ꞌdị́pị rú rĩ, ãpẽ áma tị nĩ, fẽ mání uꞌálé ídri rú nĩ. ꞌBá pírí áma ụrụꞌbá nalépi ãzíla áma ãrí mvụlépi rĩ, la adru ídri rú áma ị́jọ́ sĩ úríndí agá.
57 Eu vivo por causa do Pai, que vive e me enviou; da mesma forma, quem se alimenta de mim viverá por minha causa.
58 Íná angálépi ꞌbụ̃ gâlé asị́lépi vụ̃rụ́ ꞌdõlé rĩ, adru íná ándrá ĩmĩ áyị́pịka ꞌbã kí nalé ũngúkú la gá ĩꞌbã kí ũdrãjó rĩ ꞌi ku. Wó ꞌbá íná ꞌdĩ nalépi rĩ kí mụ uꞌálé ídri rú jã ꞌdâ.”
58 Eu sou o verdadeiro pão que desceu do céu. Seus antepassados comeram maná e morreram; quem comer este pão não morrerá, mas viverá para sempre”.
59 Yẹ́sụ̃ jọ ị́jọ́ ꞌdĩ kí ĩꞌdiní ꞌbá kí imbá agá ãngũ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó Kãpẹ̃rẹ̃nãwụ́mị̃ gá rĩ gá.
59 Ele disse essas coisas quando ensinava na sinagoga de Cafarnaum.
60 ꞌBá ũꞌbí Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé ꞌdĩ are kí ị́jọ́ tá ĩꞌdi ꞌbã jọlé drị̃drị̃ ꞌdã kí, jọ kí, “Ímbátáŋá ꞌdĩ ũkpó-ũkpó, ãꞌdi la ífí la nị̃ nĩ yã?”
60 Muitos de seus discípulos disseram: “Sua mensagem é dura. Quem é capaz de aceitá-la?”.
61 Yẹ́sụ̃ nị̃ ꞌbá ĩꞌdiní imbálé rĩ kí unu unû rĩ gá cé, zị kí, “Ị́jọ́ ĩmĩ arelé ꞌdĩ iza kí ĩmi ásị́ rá yã?
61 Jesus, sabendo que seus discípulos reclamavam, disse: “Isso os ofende?
62 Ĩmi dó drụ́zị́ ị́jọ́ íngõ ũrã ĩdrĩ Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ ndre tụ agá vúlé ãngũ ĩꞌdi bã sĩ angájó rĩ gâlé?
62 Então o que pensarão se virem o Filho do Homem subir ao céu, onde estava antes?
63 Úríndí Ãdróŋá drị́ rĩ la ídri ukólépi ku rĩ fẽ nĩ, ꞌbá ꞌbã ũkpó fẽjó la ꞌdáyụ. Ị́jọ́ mâ jọlé ꞌdĩ kí bãsĩ Úríndí Ãdróŋá drị́ ídri ukólépi ku rĩ fẽ ĩmi agá nĩ.
63 Somente o Espírito dá vida. A natureza humana não realiza coisa alguma. E as palavras que eu lhes disse são espírito e vida.
64 Wó ꞌbá ãzí kí ĩmi agá ꞌdĩ, ãꞌị̃ kí ị́jọ́ mádrị̂ kí ku.” Yẹ́sụ̃ jọ ị́jọ́ ꞌdĩ íni la nị̃ ꞌbá ĩꞌdi ãꞌị̃lépi ku rĩ kí rá, ãꞌdusĩku nị̃ kí cé iꞌdóŋá gâlé ꞌbá ãzí ãꞌị̃ kí ĩꞌdi ku, ãzíla kí ãzí ãlu la mụ mụlé ĩꞌdi mẹ́lẹ́ mbelé nĩ.
64 Mas alguns de vocês não creem em mim”. Pois Jesus sabia, desde o princípio, quem não acreditava nele e quem iria traí-lo.
65 Mụ ị́jọ́ jọŋâ trũ drị̃ gá, jọ, “Ásị́sị́ŋá mání ị́jọ́ ꞌdĩ jọjó rĩ, má Átẹ́pị drĩ fẽ la ꞌbá ãzí ní amụ́jó má rụ́ ꞌdõlé nĩ ku, ꞌbá ꞌdĩ icó ị́jọ́ mâ jọlé rĩ ãꞌị̃lé ku.”
65 E acrescentou: “Por isso eu disse que ninguém pode vir a mim a menos que o Pai o dê a mim”.
66 Ị́jọ́ Yẹ́sụ̃ ꞌbã jọlé ꞌdĩ sĩ ꞌbá ũꞌbí ĩꞌdiní imbálé ꞌdĩ aꞌbe kí ĩꞌdi vú bĩŋá rá, atrị kí drị̃ sĩ gõjó vúlé ãzíla mụ dó ĩꞌdi trũ drị̃ gá ị̃dị́ ku.
66 Nesse momento, muitos de seus discípulos se afastaram dele e o abandonaram.
67 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, Yẹ́sụ̃ uja dó tị ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé mụdrị́ drị̃ ị̃rị̃ ꞌdĩ ꞌbã rụ́, zị kí, “Ĩmi vâ áma aꞌbe ĩndĩ yã?”
67 Então Jesus se voltou para os Doze e perguntou: “Vocês também vão embora?”.
68 Sị̃mọ́nị̃ Pétẽrõ umvi ĩꞌdiní, jọ, “Úpí, ãma dó mụ ãꞌdi rụ́? Ị́jọ́ ídri ukólépi ku rĩ fẽlépi rĩ kí mídrị́.
68 Simão Pedro respondeu: “Senhor, para quem iremos? O senhor tem as palavras da vida eterna.
69 Ãma ãꞌị̃ rá ãzíla ãnị̃ rá, mi Ãdróŋá ꞌbã ngọ́tị́ ãlápítí angálépi ĩꞌdi rụ̂lé rĩ ꞌi.”
69 Nós cremos e sabemos que o senhor é o Santo de Deus”.
70 Yẹ́sụ̃ umvi, jọ ĩꞌbaní, “Má ũpẽ ándrá ĩmi ꞌbá mụdrị́ drị̃ ị̃rị̃ ꞌdĩ kí ma ꞌi ku yã? Wó ꞌbá ãzí ĩmi agá ꞌdĩ ãlu ũnzí la úríndí ũnzí trũ!”
70 Então Jesus disse: “Eu escolhi vocês doze, mas um de vocês é um diabo”.
71 Yẹ́sụ̃ la ị́jọ́ ꞌdĩ kí jọ agá, Yụ́dãsị̃ Sị̃mọ́nị̃ Ị̃sị̃kãrị́yọ́tị̃ ngọ́pị drị̃ gá. ꞌDĩ ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé mụdrị́ drị̃ ị̃rị̃ ꞌdã ꞌbã ãzí ãlu ru ujalépi ĩꞌdi mẹ́lẹ́ mbelépi nĩ rĩ ꞌi.
71 Ele se referia a Judas, filho de Simão Iscariotes, um dos Doze, que mais tarde o trairia.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 6, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.