João 4

Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NVT

Sair da comparação
NVT Nova Versão Transformadora
1 ꞌBá Fãrĩsáyĩ rú rĩ are kí ꞌbá ĩꞌdi vú bĩlépi ãzíla bãbụ̃tị́zị̃ bĩlépi rĩ kí ũꞌbĩkãnã sĩ ndẽ kí Yõhánã drị́ rĩ kí rá.
1 Jesus sabia que os fariseus tinham ouvido dizer que ele batizava e fazia mais discípulos que João,
2 Ị́jọ́ mgbã sĩ rĩ gá, Yẹ́sụ̃ fẽ bãbụ̃tị́zị̃ ku, ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ kí fẽ agá la nĩ.
2 embora Jesus mesmo não os batizasse, e sim seus discípulos.
3 Ị́jọ́ ꞌdĩ kí mụ akụ́lé ĩꞌdi bị́lẹ́ gá ꞌdĩ ꞌbã áni ꞌbo, aꞌbe Yụ̃dị́yã rá, gõ dó vúlé Gãlị́lị̃ gá.
3 Assim, deixou a Judeia e voltou para a Galileia.
4 Ĩꞌdiní gõ agá vúlé Gãlị́lị̃ gâlé, pẽ alịlé ãngũ Sãmãríyã agâ sĩ.
4 No caminho, teve de passar por Samaria.
5 Acá dó táwụ̃nị̃ Síkã ꞌdĩ ãngũ Sãmãríyã drị̂ agá. ꞌDĩ ãni rú ãngũ ándrá Yãkóꞌbõ ꞌbã fẽlé ngọ́pị̃ Yụ̃sụ́fụ̃ ní rĩ.
5 Chegou ao povoado samaritano de Sicar, perto do campo que Jacó tinha dado a seu filho José.
6 Yẹ́sụ̃ acá dó kídí ándrá Yãkóꞌbõ ꞌbã galé rĩ tị gá, ãndẽ dó ácị̃ sĩ rá. Ri dó ị̃yị́tị gá ꞌdãá vụ̃rụ́. ꞌDĩ dó ãni rú sáwã ázíyá ị̃tụ́ sĩ.
6 O poço de Jacó ficava ali, e Jesus, cansado da longa caminhada, sentou-se junto ao poço, por volta do meio-dia.
7 Ũkú ãzí Sãmãríyã rú la amụ́ dó ị̃yị́ kolé, Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌdiní, “Ífẽ mání ị̃yị́ mvụlé.”
7 Pouco depois, uma mulher samaritana veio tirar água, e Jesus lhe disse: “Por favor, dê-me um pouco de água para beber”.
8 Ịsụ́ íni ꞌdĩ ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé rĩ mụ kí ãkónã ĩgbãlé táwụ̃nị̃ agâlé, ꞌdĩ sĩ Yẹ́sụ̃ ace dó ru ꞌdãá áꞌdụ̂sĩ.
8 Naquele momento, seus discípulos tinham ido ao povoado comprar comida.
9 Ũkû acá ụ̃sụ̃táŋá sĩ ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ kí jõ ãko kí alejó kí drĩdríŋĩ gá ꞌbá Sãmãríyã gá rĩ abe ku rĩ sĩ, jọ, “Mi mî ngá Yãhụ́dị̃, wó ma mâ ngá ꞌbá Sãmãríyã gá la, ãzíla ma vâ ũkú. Ízị ma ị̃yị́ mvụlé mvụ̃-mvụ̃ la sĩ ãꞌdu ị́jọ́ sĩ?”
9 A mulher ficou surpresa, pois os judeus se recusam a ter qualquer contato com os samaritanos. “Você é judeu, e eu sou uma mulher samaritana”, disse ela a Jesus. “Como é que me pede água para beber?”
10 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌdiní, “Ídrĩ tá ãko Ãdróŋá ꞌbã fẽlé míní rĩ nị̃ cé, ãzíla ma ị́jọ́ jọlépi míní ꞌdĩ ãꞌdi ꞌi yã rĩ nị̃ rá, mi tá áma zị, ma tá sĩ míní ị̃yị́ ídri drị́ gá rĩ fẽ.”
10 Jesus respondeu: “Se ao menos você soubesse que presente Deus tem para você e com quem está falando, você me pediria e eu lhe daria água viva”.
11 Ũkû jọ, “Ãmbógó, ãko ãzí ími drị́ gá ꞌdâ sĩ ị̃yị́ akójó la ꞌdáyụ, ị̃yị́ ꞌdĩ vâ mgbi vụ̃rụ́lé ꞌdã. Mi ị̃yị́ ídri drị́ gá rĩ ịsụ́ íngõlé?
11 “Mas você não tem corda nem balde, e o poço é muito fundo”, disse ela. “De onde tiraria essa água viva?
12 Ãmã áyị́pị Yãkóꞌbõ ga ándrá ị̃yị́ ꞌdĩ nĩ, anzị ĩꞌdidrị̂ kí ãnãkpá abe ị̃yị́ mvụ ala gá ꞌdâ, ĩmi Yãkóꞌbõ be ꞌbá ãndânĩ rĩ ãꞌdi ꞌi?”
12 Além do mais, você se considera mais importante que nosso antepassado Jacó, que nos deu este poço? Como pode oferecer água melhor que esta que Jacó, seus filhos e seus animais bebiam?”
13 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌdiní, “ꞌBá pírí ị̃yị́ ꞌdĩ mvụlépi rĩ kí ị̃yị́ vị́ la kí fụ úꞌdí ru.
13 Jesus respondeu: “Quem bebe desta água logo terá sede outra vez,
14 Wó ị̃yị́ mâ mụlé fẽlé mvụlé ꞌbá ꞌbanî rĩ, ĩꞌdi fẽ ị̃yị́ vị́ fụ kí ị̃dị́ ku, ĩꞌdi mụ adrulé kídí agálépi agâ rĩ rú, ĩꞌdi dó sĩ ĩꞌbaní ídri ukólépi ku rĩ fẽ.”
14 mas quem bebe da água que eu dou nunca mais terá sede. Ela se torna uma fonte que brota dentro dele e lhe dá a vida eterna”.
15 Ũkû umvi ĩꞌdiní, “Ãmbógó, ífẽ mání ị̃yị́ ꞌdĩ mvụlé, ị̃yị́ vị́ ꞌbã fụ rú sĩ ma ku, ãzíla má amụ́ dó sĩ ị̃yị́ ꞌdĩ kolé ị̃dị́ ku.”
15 “Por favor, senhor, dê-me dessa água!”, disse a mulher. “Assim eu nunca mais terei sede nem precisarei vir aqui para tirar água.”
16 Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌdiní, “Ímụ mî ágô umvelé.”
16 “Vá buscar seu marido”, disse Jesus.
17 — ausente —
17 “Não tenho marido”, respondeu a mulher. Jesus disse: “É verdade. Você não tem marido,
18 — ausente —
18 pois teve cinco maridos e não é casada com o homem com quem vive agora. Certamente você disse a verdade”.
19 Ũkû jọ, “Ãmbógó, ãndá-ãndá ru ánị̃ dó rá mi nábị̃.
19 “O senhor deve ser profeta”, disse a mulher.
20 Ãmã áyị́pịka kí ándrá jõ Ãdróŋá ị̃nzị̃ ꞌbé ꞌdĩ drị̃ gá, wó ĩmi ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ꞌdĩ ĩjọ ãngũ pịrị ꞌbá pírí ꞌbã kí sĩ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ ĩꞌdi Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá.”
20 “Então diga-me: por que os judeus insistem que Jerusalém é o único lugar de adoração, enquanto nós, os samaritanos, afirmamos que é aqui, no monte Gerizim, onde nossos antepassados adoraram?”
21 Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌdiní, “Ũkú ꞌdĩ, mí ãꞌị̃ ị́jọ́ mání jọlé ꞌdĩ ꞌi. Sáwã ãzí la amụ́ lé ꞌdĩ drụ́zị́ ꞌbá icó kí sĩ Ãdróŋá ị̃nzị̃lé ꞌbé ꞌdõ drị̃ gá, jõku Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ku.
21 Jesus respondeu: “Creia em mim, mulher, está chegando a hora em que já não importará se você adora o Pai neste monte ou em Jerusalém.
22 Ĩmi ꞌbá Sãmãríyã gá ꞌdĩ, ĩnị̃ ị́jọ́ mgbã sĩ ĩmi ãꞌdi ị̃nzị̃ yã rĩ gá ku, wó ãma ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ꞌdĩ ãnị̃ ãma ãꞌdi ị̃nzị̃ yã rĩ gá rá, ãꞌdusĩku patáŋá amụ́ Yãhụ́dị̃ ꞌbã rụ̂ sĩ.
22 Vocês, samaritanos, sabem muito pouco a respeito daquele a quem adoram. Nós adoramos com conhecimento, pois a salvação vem por meio dos judeus.
23 Wó ájọ míní, ụ́ꞌdụ́ amụ́lépi rĩ, acá dó bãsĩ bábá úꞌdîꞌda ꞌbo. ꞌDĩ ụ́ꞌdụ́ ꞌbá ị̃nzị̃táŋá ru rĩ kí Bãbá ị̃nzị̃jó úríndí sĩ, ãzíla ị́jọ́ mgbã rĩ sĩ. Bãbá la ꞌbá ĩꞌdi ị̃nzị̃lépi gẹ̃rị̃ kpị ꞌdĩ sĩ rĩ kí ndrụ̃.
23 Mas está chegando a hora, e de fato já chegou, em que os verdadeiros adoradores adorarão o Pai em espírito e em verdade. O Pai procura pessoas que o adorem desse modo.
24 Ãdróŋá ĩꞌdi Úríndí, ꞌbá ĩꞌdi ị̃nzị̃lépi rĩ ꞌbã ị̃nzị̃ kí ĩꞌdi úríndí ĩꞌbadrị̂ agá ãzíla ị́jọ́ mgbã sĩ, ãꞌdusĩku ĩꞌdi ꞌbã adrujó Úríndí rĩ sĩ.”
24 Pois Deus é Espírito, e é necessário que seus adoradores o adorem em espírito e em verdade”.
25 Ũkû jọ Yẹ́sụ̃ ní, “Má ãꞌị̃ rá Mãsíyã la drụ́zị́ amụ́ rá.” (Mãsíyã ꞌdĩ umvelé Kúrísĩtõ ꞌi rĩ.) “Drĩ amụ́ ꞌbo, ĩꞌdi ãmaní ị́jọ́ pírí kí vú nze rá.”
25 A mulher disse: “Eu sei que o Messias (aquele que é chamado Cristo) virá. Quando vier, ele nos explicará tudo”.
26 Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌdiní, “Ma ị́jọ́ jọlépi mí be úꞌdîꞌda ꞌdĩ bãsĩ ĩꞌdi ꞌi.”
26 Então Jesus lhe disse: “Sou eu, o que fala com você!”.
27 Cọtị ꞌdãá ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé rĩ acá kí dó rá, ụrụꞌbá la ũdrã kí dó tõyĩ ĩꞌbã kí ĩꞌdi ịsụ́jó ị́jọ́ jọjó ũkú be rĩ sĩ. Wó ꞌbá ãzí kí drĩdríŋĩ gá ị́jọ́ ãzí zịlépi, ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã idélé íni rĩ ãꞌdu la yụ, jõku kí ị́jọ́ jọ agá ãꞌdu drị̃ gá la ꞌdáyụ.
27 Naquele momento, seus discípulos voltaram. Ficaram surpresos de encontrá-lo falando com uma mulher, mas nenhum deles se atreveu a perguntar: “O que o senhor quer?” ou “Por que conversa com ela?”.
28 Ũkû aꞌbe dó kére ĩꞌdi bãsĩ ị̃yị́ kojó rĩ ị̃yị́tị gá ꞌdãá ũgũgõ, ko dó drị̃ mụlé vúlé táwụ̃nị̃ gâlé ꞌbá ꞌbaní ị́jọ́ ru idélépi rĩ kí vú nzelé. Jọ ĩꞌbaní,
28 A mulher deixou sua vasilha de água junto ao poço e correu de volta para o povoado, dizendo a todos:
29 “Ĩmi amụ́ ꞌbá ị́jọ́ pírí mâ idélé rĩ kí vú nzelépi mání rĩ ndrelé, ĩꞌdi nõ dó Kúrísĩtõ ꞌi yã áni!”
29 “Venham ver um homem que me disse tudo que eu já fiz na vida! Será que não é ele o Cristo?”.
30 ꞌBá ãkpẹ̃ kí dó táwụ̃nị̃ agâlé amụ́lé Yẹ́sụ̃ ndrelé.
30 Então as pessoas saíram do povoado para vê-lo.
31 Ị́jọ́ ꞌdĩ ꞌbã kí ru idé agá ꞌdĩ gá ꞌdâ, ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé rĩ jọ kí ĩꞌdiní, “Rábị̃, íꞌbị̃ drĩ ãko ãzí nalé ráká.”
31 Enquanto isso, os discípulos insistiam com Jesus: “Rabi, coma alguma coisa”.
32 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌbaní, “Ãkónã mâ nalé ĩmĩ ị́jọ́ nị̃jó drị̃ la gá ku la cí.”
32 Ele, porém, respondeu: “Eu tenho um tipo de alimento que vocês não conhecem”.
33 ꞌBá ĩꞌdi ꞌbã imbálé ꞌdĩ iꞌdó kí ru undrélé mịfị́ gá mịfị́ gá, jọ kí kí drĩdríŋĩ gá, “ꞌBá ãzí ndú ĩꞌdiní ãkónã ajílépi la cí yã?”
33 Os discípulos perguntaram uns aos outros: “Será que alguém lhe trouxe comida?”.
34 Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌbaní, “Ãkónã mádrị́ gá rĩ ĩꞌdi ị́jọ́ ꞌBá áma tị ãpẽlépi rĩ ꞌbã lẽlé rĩ idéjó ãzíla dejó rĩ ꞌi.
34 Então Jesus explicou: “Meu alimento consiste em fazer a vontade daquele que me enviou e em terminar a sua obra.
35 Ĩmi adru ꞌbá áyi nị̃lépi cé, jọlépi la ace ĩmbá sụ ãkónã kí ũkũnãjó rĩ kí ku yã? Ájọ ĩminí, ị̃nzị̃ mịfị́, ĩndre drĩ ãngũ ámvụ́ agâlé ãkónã kí dó ãni rú bábá sĩ kí ũkũnãjó.
35 Vocês não costumam dizer: ‘Ainda faltam quatro meses para a colheita’? Mas eu lhes digo: despertem e olhem em volta. Os campos estão maduros para a colheita.
36 ꞌBá ãkónã ũkũnãlépi rĩ kí ála kí ũfẽ ĩꞌbaní ãkónã kí tralé ídri ukólépi ku rĩ gá rĩ sĩ. ꞌBá ũri kí salépi ãzíla tralépi rĩ kí dó sĩ uꞌá ãyĩkõ sĩ ãngũ ãlu gá.
36 Os que colhem já recebem salário, e os frutos que ajuntam são as pessoas que passam a ter a vida eterna. Que alegria espera tanto o que semeia como o que colhe!
37 Ị́jọ́ jọlé ꞌbá ãzí rĩ la ũri sa ãzí rĩ la ũkũnã la rĩ ꞌbãngá ị́jọ́ mgbã.
37 Vocês conhecem o ditado: ‘Um semeia e outro colhe’. E é verdade.
38 Ápẽ ĩmi tị ãkónã ĩmĩ ãzị́ ngalé ĩmi ꞌi ku la gá, ꞌbá ãzí nga kí ãzị́ la nĩ. Ĩmi dó mụ ũkũnãlé la vâ ũyá la ịsụ́lé.”
38 Eu envio vocês para colher onde não semearam; outros realizaram o trabalho, e agora vocês ajuntarão a colheita”.
39 ꞌBá wẽwẽ rú Sãmãríyã gá táwụ̃nị̃ agá ꞌdãá rĩ ãꞌị̃ kí Yẹ́sụ̃ rá, ãꞌdusĩku ũkú ꞌdã jọ ĩꞌbaní, “Ágọ́bị́ ꞌdã nze mání ị́jọ́ jõ mâ idélé rĩ vú pírí.”
39 Muitos samaritanos do povoado creram em Jesus por causa daquilo que a mulher relatou: “Ele me disse tudo que eu já fiz!”.
40 ꞌBá Sãmãríyã rú rĩ kí mụ acálé Yẹ́sụ̃ rụ́ ꞌdõlé ꞌbo, ꞌbã kí dó mãmálá ĩꞌdidrị́ sĩ uꞌájó ĩꞌba abe. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, Yẹ́sụ̃ uꞌá dó sĩ ĩꞌba abe ụ́ꞌdụ́ ị̃rị̃.
40 Quando saíram para vê-lo, insistiram que ficasse no povoado. Jesus permaneceu ali dois dias,
41 ꞌBá wẽwẽ rú Sãmãríyã gá rĩ ꞌbã ãzí ãꞌị̃ kí Yẹ́sụ̃ ꞌi ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã jọlé ĩꞌbaní rĩ kí sĩ.
41 e muitos outros ouviram sua palavra e creram.
42 ꞌBá Sãmãríyã rú ĩꞌdi ãꞌị̃lépi rá rĩ jọ kí ũkû ní, “Ãma ãꞌị̃ ĩꞌdi ꞌbã ị́jọ́ rá la adru mî lũjó la ãmaní mi ꞌi rĩ sĩ la ku, wó ãma ãꞌị̃ ĩꞌdi ꞌbã ị́jọ́ rá la, ãꞌdusĩku ãma are dó ị́jọ́ ĩꞌdi tị gá rĩ ãmã bị́lẹ́ sĩ, ị́jọ́ ꞌdĩ ĩꞌdi dó ãndá-ãndá ru, ꞌdĩ ꞌBá ꞌbá ụ̃nọ́kụ́ gá rĩ kí Palépi rĩ ꞌi.”
42 Então disseram à mulher: “Agora cremos, não apenas por causa do que você nos contou, mas porque nós mesmos o ouvimos. Agora sabemos que ele é, de fato, o Salvador do mundo”.
43 Ụ́ꞌdụ́ ị̃rị̃ ĩꞌdi ꞌbã uꞌálé Sãmãríyã gá rĩ kí vúlé gá, ko dó drị̃, mụ dó Gãlị́lị̃ gá.
43 Depois daqueles dois dias, Jesus partiu para a Galileia.
44 Yẹ́sụ̃ jọ ándrá vâ tị ĩꞌdidrị̂ sĩ, “Úfẽ nábị̃ ní ị̃nzị̃táŋá ãngũ ĩꞌdi ꞌbã sĩ ãfũjó rĩ gá ku.”
44 Ele mesmo tinha dito que um profeta não é honrado em sua própria terra.
45 Ĩꞌdi mụ calé Gãlị́lị̃ gâlé ꞌbo, ꞌbá Gãlị́lị̃ gá rĩ aꞌị́ kí ĩꞌdi ãyĩkõ sĩ, ãꞌdusĩku mụ kí ándrá ĩꞌdi trũ ụ̃mụ̃ alịjó ꞌbá drị̃ gâ sĩ rĩ nalé Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gâlé, ãzíla ndre kí tálí ĩꞌdi ꞌbã idélé ꞌdãá rĩ kí pírí rá.
45 Mas, uma vez que os galileus haviam estado em Jerusalém para a festa da Páscoa e visto tudo que Jesus fizera, eles o receberam.
46 Yẹ́sụ̃ gõ vúlé Kána Gãlị́lị̃ gâlé ị̃dị́, ꞌdĩ ãngũ ándrá ĩꞌdi ꞌbã sĩ ị̃yị́ ujajó wáyĩnĩ rú rĩ gá. ꞌBá ãmbógó gãmétẽ gá Kãpẹ̃rẹ̃nãwụ́mị̃ gá la ꞌbã ngọ́pị ãyánĩ rú ꞌdĩ sĩ ꞌdãá cí.
46 Enquanto Jesus viajava pela Galileia, chegou a Caná, onde tinha transformado água em vinho. Perto dali, em Cafarnaum, havia um oficial do governo cujo filho estava muito doente.
47 Ãmbógó la mụ arelé la Yẹ́sụ̃ ĩꞌdi Gãlị́lị̃ gá ꞌdĩ angájó Yụ̃dị́yã gá rĩ sĩ, mụ kpere ĩꞌdi rụ̂lé, mãmálá ꞌbãjó Yẹ́sụ̃ drị́ sĩ amụ́jó ĩꞌdi ꞌbã ngọ́pị ãyánĩ rú rĩ adríjó, ĩꞌdi ꞌbã úgólé drãjó drã-drã rĩ sĩ.
47 Quando soube que Jesus viera da Judeia para a Galileia, foi até ele e suplicou que fosse a Cafarnaum para curar seu filho, que estava à beira da morte.
48 Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌdiní, “Ĩdrĩ ícétáŋá kí ndre tálí abe ku, ĩmi icó drĩ ị́jọ́ mádrị̂ ãꞌị̃lé ku.”
48 Jesus exclamou: “Jamais crerão, a menos que vejam sinais e maravilhas!”.
49 Ãmbógó umvi, “Úpí, mí amụ́ drĩ ꞌdĩ sĩ mâ ngọ́pị drã drĩ ku rú fô!”
49 O oficial implorou: “Senhor, por favor, venha antes que meu filho morra”.
50 Yẹ́sụ̃ jọ dó ĩꞌdiní, “Mí uja mi vúlé lị́cọ́ gâlé, mî ngọ́pị la acá múké rá.”
50 “Volte!”, disse Jesus. “Seu filho viverá.” O homem creu nas palavras de Jesus e partiu para casa.
51 Drụ̃sị̃ íni ãmbógô ꞌbã gõ agá vúlé lị́cọ́ gâlé, ụfụ kí drị̃ ãtiꞌbo ĩꞌdidrị̂ abe, jọ kí ĩꞌdiní, “Mî ngọ́pị adrí rá.”
51 Enquanto estava a caminho, alguns de seus servos vieram a seu encontro com a notícia de que seu filho estava vivo e bem.
52 Ãmbógó zị kí, “Ngọ́tị̂ adrí dó sáwã íngõ agá?” Umvi kí ĩꞌdiní, “Ájệ ị̃tọ́lọŋá sĩ sáwã ázị̂rị̃.”
52 Ele perguntou quando o menino havia começado a melhorar, e eles responderam: “Ontem à tarde, à uma hora, a febre subitamente desapareceu!”.
53 Ị́jọ́ ꞌdĩ agá dó átẹ́pị̃ ní, jọ dó ꞌdĩ bãsĩ ájệ sáwã Yẹ́sụ̃ ꞌbã jọjó la ĩꞌdiní, “Mî ngọ́pị la adrí rá” rĩ ꞌi. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ãmbógó kí ꞌbá ĩꞌdidrị́ lị́cọ́ gá rĩ abe ãꞌị̃ dó ị́jọ́ Yẹ́sụ̃ drị́ gá rĩ rá.
53 Então o pai percebeu que havia sido naquele exato momento que Jesus tinha dito: “Seu filho viverá”. E o oficial e todos de sua casa creram em Jesus.
54 ꞌDĩ tálí pâlé ị̃rị̃ Yẹ́sụ̃ ꞌbã idélé Gãlị́lị̃ gá ĩꞌdi ꞌbã ãgõjó angájó Yụ̃dị́yã gâlé rĩ ꞌbã vúlé gá rĩ ꞌi.
54 Esse foi o segundo sinal que Jesus realizou na Galileia, depois que veio da Judeia.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 4, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.