João 2
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NVT
1 Ụ́ꞌdụ́ na la agá, Yẹ́sụ̃ ꞌbã ãndrẽ ĩꞌdi ándrá ãjẹ̃ ãzí ũkú ĩgbãjó la naŋá gá ĩndĩ tọ̃rọ́mẹ́ Kána gá, ꞌdĩ ãngũ Gãlị́lị̃ drị̂ agá.
1 Três dias depois, houve uma festa de casamento no povoado de Caná da Galileia. A mãe de Jesus estava ali,
2 Yẹ́sụ̃ kí ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ abe ûmve vâ kí ãjẹ̃ ũkú ĩgbãjó ꞌdã gá ĩndĩ.
2 e Jesus e seus discípulos também foram convidados para a celebração.
3 Wáyĩnĩ awalé ꞌbá ꞌbaní rĩ la mụ ukólé pírí rá, Yẹ́sụ̃ ãndrẽ amụ́ ĩꞌdi rụ́ ꞌdõlé, jọ ĩꞌdiní, “Wáyĩnĩ ukó ĩꞌbaní rá.”
3 Durante a festa, o vinho acabou, e a mãe de Jesus lhe disse: “Eles não têm mais vinho”.
4 Yẹ́sụ̃ umvi, “Má ãndrẽ, ílẽ áma sulé ị́jọ́ ꞌdĩ agá ĩndĩ la ãꞌdu sĩ yã? Ụ́ꞌdụ́ mádrị́ ãzị́ Ãdróŋá drị̂ ngajó rĩ acá drĩ ku.”
4 “Mulher, isso não me diz respeito”, respondeu Jesus. “Minha hora ainda não chegou.”
5 Wó Yẹ́sụ̃ ꞌbã ãndrẽ jọ ꞌbá íyóŋá iyólépi rĩ ꞌbaní, “Ĩmi idé ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã jọlé ĩminí rĩ vúŋá áyụ.”
5 Sua mãe, porém, disse aos empregados: “Façam tudo que ele mandar”.
6 Úmvú ị̃yẹ́lẹ́mvụ́ idélé írã sĩ ázíyá la kí ãngũ sĩ ãjẹ̃ najó ꞌdã gá ꞌdãá cí, ꞌdĩ kí ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ꞌdĩ kí ị̃yị́ lãꞌbĩ ãni ru ũjĩjó ãlá rĩ kí ũsũjó rĩ kî. Úmvú ãlu-ãlu la ị̃yị́ sũ lítã túrú ãlu kãlị́ ị̃rị̃ ꞌdĩpí.
6 Havia ali perto seis potes de pedra usados na purificação cerimonial judaica. Cada um tinha capacidade entre 80 e 120 litros.
7 Úpí Yẹ́sụ̃ jọ ꞌbá íyóŋá iyólépi rĩ ꞌbã ũsũ kí úmvú ꞌdĩ kí ị̃yị́ sĩ tré-tré.
7 Jesus disse aos empregados: “Encham os potes com água”. Quando os potes estavam cheios,
8 Jọ dó ĩꞌbaní, “Ĩmi ãbĩ ãzí la agụlé ãmbógó ãjẹ̃ drị̃lẹ́ gá rĩ nî.” ꞌBá íyóŋá iyólépi rĩ idé kí cécé ĩꞌdi ꞌbã jọlé rĩ áni.
8 disse: “Agora tirem um pouco e levem ao mestre de cerimônias”. Os empregados seguiram suas instruções.
9 Ãmbógó ãjẹ̃ drị̃lẹ́ gá rĩ ꞌbị̃ ị̃yị́ ru ujalépi wáyĩnĩ rú rĩ. Wó nị̃ angá íngõlé yã rĩ gá ku, ꞌbá íyóŋá gá rĩ nị̃ kí cé. Umve ị́zị́gọ́ ãjẹ̃ ꞌdị́pị bụ́lụ́ gá,
9 O mestre de cerimônias provou a água transformada em vinho, sem conhecer sua procedência (embora os empregados obviamente soubessem). Então chamou o noivo.
10 jọ, “Wáyĩnĩ ãjị́ ambamba rĩ, ála sáwã pírí sĩ fẽ la mvụlé drị̃drị̃. ꞌBá drĩ kí dó aga ꞌbo, ĩꞌdi dó ãzí ãjị́ gã rĩ kí fẽ mvụlé ĩndõ. Wó ímba mî ngá wáyĩnĩ ãjị́ ambamba rĩ tã kpere ị́jọ́ ꞌbã kí ukóŋá gá.”
10 “O anfitrião sempre serve o melhor vinho primeiro”, disse ele. “Depois, quando todos já beberam bastante, serve o vinho de menor qualidade. Mas você guardou o melhor vinho até agora!”
11 ꞌDĩ tálí Yẹ́sụ̃ ꞌbã idélé drị̃drị̃ Kána ãngũ Gãlị́lị̃ gá rĩ ꞌi. Yẹ́sụ̃ iꞌda ũkpõ ĩꞌdidrị̂, ãzíla ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ ꞌbã kí ĩꞌbã ãꞌị̃táŋá ĩꞌdi agá.
11 Esse sinal em Caná da Galileia foi o primeiro milagre que Jesus fez. Com isso ele manifestou sua glória, e seus discípulos creram nele.
12 Yẹ́sụ̃ mụ kí dó ãndrẽ trũ, ádrị́pịka abe, ãzíla ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ kí abe táwụ̃nị̃ Kãpẹ̃rẹ̃nãwụ́mị̃ gâlé sĩ ụ́ꞌdụ́ ãzí kí uꞌájó were.
12 Depois do casamento, foi a Cafarnaum, onde passou alguns dias com sua mãe, seus irmãos e seus discípulos.
13 Ụ́ꞌdụ́ ụ̃mụ̃ ándrá Ãdróŋá ꞌbã sĩ ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbadrị̂ kí anzéjó Mị̃sị́rị̃ gá, umvelé ụ̃mụ̃ alịjó ꞌbá drị̃ gâ sĩ rĩ la mụ acálé ãni rú, Yẹ́sụ̃ mụ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá.
13 Era quase época da festa da Páscoa judaica, de modo que Jesus subiu a Jerusalém.
14 Lị́cọ́ Ãdróŋá drị̂ ꞌbã ãngũ ãmvélé-ãmvélé ru rĩ gâ sĩ, ịsụ́ ꞌbá kí tị́, kãbĩlõ, ãzíla ãmámũ kí ị̃tụ̃ndã. ꞌBá ãzí rĩ ri kí méjã ĩꞌbaní sĩ séndẽ ujajó rĩ agagá.
14 No pátio do templo, viu comerciantes que vendiam bois, ovelhas e pombas para os sacrifícios; também viu negociantes, em mesas, trocando dinheiro estrangeiro.
15 Yẹ́sụ̃ idé íníríkó kẹ̃lị́ká ru, iꞌdó dó sĩ ꞌbá pírí kí adrolé ĩꞌbã tị́ kí abe, kãbĩlõ kî trũ lị́cọ́ Ãdróŋá drị̂ agá ꞌdãá. Iré vâ ꞌbá séndẽ ujalépi rĩ ꞌbã séndẽ kí kpékpé, uze vâ méjã kí uꞌde kí ụ̃lị-ụ̃lị rú.
15 Jesus fez um chicote de cordas e os expulsou a todos do templo. Pôs para fora as ovelhas e os bois, espalhou as moedas dos negociantes no chão e virou as mesas.
16 Yẹ́sụ̃ jọ ꞌbá ãmámũ ị̃tụ̃ndãlépi ꞌdã ꞌbaní, “Ĩmi iyá ĩmĩ ãmámũ ꞌdĩ kí ꞌdâ rá! Ĩmi aꞌbe jó má Átẹ́pị drị́ gá rĩ ujajó sụ̂ rú rĩ cã.”
16 Depois, foi até aqueles que vendiam pombas e lhes disse: “Tirem essas coisas daqui! Parem de fazer da casa de meu Pai um mercado!”.
17 ꞌBá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ agá kí ị́jọ́ sĩlé bụ́kụ̃ Ãdróŋá drị̂ agá jọlépi la, “Lẽtáŋá áma ásị́ gá ꞌbá ꞌbã ru kí jó mídrị́ gá rĩ rũrũ rĩ, la ve áma ásị́ gá ãcíꞌbíríto rú cécé ãcí áni,” rĩ ꞌi.
17 Então os discípulos se lembraram desta profecia das Escrituras: “O zelo pela casa de Deus me consumirá”.
18 ꞌBá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbã drị̃lẹ́ ru ꞌdĩ zị kí Yẹ́sụ̃ ꞌi, “Mi ãmaní tálí íngoní la idé, sĩ ũkpõ míní ãko ꞌdĩ kí idéjó rĩ icéjó angá kí Ãdróŋá drị́?”
18 “O que você está fazendo?”, questionaram os líderes judeus. “Que sinal você nos mostra para comprovar que tem autoridade para isso?”
19 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌbaní, “Ĩdrĩ jó Ãdróŋá drị́ ꞌdĩ andi rá, ma ĩꞌdi sị úꞌdí ru ụ́ꞌdụ́ na agá.”
19 “Pois bem”, respondeu Jesus. “Destruam este templo, e em três dias eu o levantarei.”
20 ꞌBá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbã drị̃lẹ́ ru ꞌdĩ umvi kí, “Jó ꞌdĩ sịjó ꞌdụ ílí kãlị́ sụ drị̃ ázíyá, mí icó ĩꞌdi sịlé ụ́ꞌdụ́ na agá íngoní ru?”
20 Eles disseram: “Foram necessários 46 anos para construir este templo, e você o reconstruirá em três dias?”.
21 Wó ị́jọ́ Yẹ́sụ̃ ꞌbã jọlé ꞌdĩ jọ ĩꞌdi ụrụꞌbá ĩꞌdidrị́ ĩꞌdi ꞌbã ꞌbãlé cécé jó Ãdróŋá drị̂ áni rĩ drị̃ gá.
21 Mas quando Jesus disse “este templo”, estava se referindo a seu próprio corpo.
22 Ãdróŋá la dó mụ ĩꞌdi ingalé ídri rú ụ́ꞌdụ́ na agá ꞌbo, ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ ꞌbaní ị́jọ́ ándrá ĩꞌdi ꞌbã jọlé rĩ agá dó rá. ꞌBã kí ãꞌị̃táŋá ị́jọ́ Yẹ́sụ̃ drị̂ drị̃ gá, ãzíla ãꞌị̃ kí ị́jọ́ sĩlé bụ́kụ̃ Ãdróŋá drị̂ agá rĩ kí rá.
22 Depois que ele ressuscitou dos mortos, seus discípulos se lembraram do que ele tinha dito e creram nas Escrituras e em suas palavras.
23 Yẹ́sụ̃ ꞌbã adrujó ụ̃mụ̃ alịjó ꞌbá drị̃ gâ sĩ rĩ najó Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ꞌdãá rĩ sĩ, ꞌbá ũꞌbí ꞌbã kí ĩꞌbã ãꞌị̃táŋá rụ́ ĩꞌdi drị̂ agá, ãꞌdusĩku ndre kí tálí ĩꞌdi ꞌbã idélé rĩ kí rá.
23 Por causa dos sinais que Jesus realizou em Jerusalém durante a festa da Páscoa, muitos creram nele.
24 Wó Yẹ́sụ̃ ꞌbã ị́jọ́ kí agá rĩ nị̃jó cé rĩ sĩ, ꞌbã ásị́ kí drị̃ gá ku.
24 Jesus, porém, não confiava neles, pois conhecia a todos.
25 Ĩꞌdiní ị́jọ́ ꞌbá ásị́ agá rĩ kí nị̃jó pírí cé rĩ sĩ, lẽ ꞌbá ãzí ꞌbã lũ ĩꞌdiní ị́jọ́ ãzí ku.
25 Ninguém precisava lhe dizer como o ser humano é de fato, pois ele conhecia a natureza humana.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 2, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.