João 20
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NTLH
1 Ụ́ꞌdụ́ drị̃drị̃ Sãbátũ drị̂ sĩ ụ̃ꞌbụ́tịnị́nị́, Mãríyámũ Mãgãdẽlénã fũ mụlé ị̃nádrị̃ Yẹ́sụ̃ ị̃sị̃jó rĩ ndrelé, ndre úgũ írã ꞌbụ́ tị ụ̃pị̃jó rĩ rá.
1 Domingo bem cedo, quando ainda estava escuro, Maria Madalena foi até o túmulo e viu que a pedra que tapava a entrada tinha sido tirada.
2 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, uja ru cẹ̃lé vúlêlé ụ́ngụ́lẹ́ sĩ, Sị̃mọ́nị̃ Pétẽrõ rụ́ ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé ĩꞌdi ꞌbã lẽlé ambamba rĩ be, jọ ĩꞌbaní, “ꞌBá ãzí nze kí ãmaní Úpí ꞌbã ãvũ ị̃nádrị̃ gá ꞌdãá rá! Ánị̃ dó ꞌdụ kí ĩꞌdi íngõlé yã rĩ gá ku!”
2 Então foi correndo até o lugar onde estavam Simão Pedro e outro discípulo, aquele que Jesus amava, e disse: — Tiraram o Senhor Jesus do túmulo, e não sabemos onde o puseram!
3 Pétẽrõ cẹ̃ kí ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé ĩꞌdi ꞌbã ándrá lẽlé ambamba rĩ be ụ́ngụ́lẹ́ sĩ ị̃nádrị̃ gâlé.
3 Então Pedro e o outro discípulo foram até o túmulo.
4 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé ãzí rĩ ndẽ Pétẽrõ ụ́ngụ́lẹ́ sĩ rá, ca ị̃nádrị̃ gâlé drị̃drị̃.
4 Os dois saíram correndo juntos, mas o outro correu mais depressa do que Pedro e chegou primeiro.
5 Ãvụ̃ vụ̃rụ́, ndre bõngó imve sĩ ãvũ umbéjó rĩ ꞌbụ́ agá ꞌdãá áꞌdụ̂sĩ, wó gẹ̃rị̃ sĩ fi ꞌbụ́ agâlé ku.
5 Ele se abaixou para olhar lá dentro e viu os lençóis de linho; porém não entrou no túmulo.
6 Sị̃mọ́nị̃ Pétẽrõ dó mụ acálé ꞌbo, alị cọtị filé ꞌbụ́ agâlé, ịsụ́ bõngó imve sĩ Yẹ́sụ̃ umbéjó rĩ kí ꞌdãá áꞌdụ̂sĩ,
6 Mas Pedro, que chegou logo depois, entrou. Ele também viu os lençóis colocados ali
7 ãzíla bõngó sĩ Yẹ́sụ̃ ꞌbã drị̃kã umbéjó rĩ útra ĩꞌdi ngúlú ru bụ́lụ́ gá áꞌdụ̂sĩ.
7 e a faixa que tinham posto em volta da cabeça de Jesus. A faixa não estava junto com os lençóis, mas estava enrolada ali ao lado.
8 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé tá calépi drị̃drị̃ rĩ fi dó vâ Pétẽrõ rụ́ ꞌbụ́ agâlé, ndre dó bõngó ꞌdã kí, ãꞌị̃ dó rá.
8 Aí o outro discípulo, que havia chegado primeiro, também entrou no túmulo. Ele viu e creu.
9 Wó ị́jọ́ sĩlé, Yẹ́sụ̃ la angá ídri drã agá rá rĩ agá ꞌbá ꞌdĩ ꞌbaní ku.
9 (Eles ainda não tinham entendido as Escrituras Sagradas , que dizem que era preciso que Jesus ressuscitasse.)
10 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé ị̃rị̃ ꞌdĩ inga kí dó ru gõlé vúlé lị́cọ́ gá.
10 E os dois voltaram para casa.
11 Mãríyámũ ru ujalépi vúlé ꞌbụ́ tị gâlé rĩ tu pá awálé ãmvé ꞌdãá, ĩꞌdi ꞌbã awá agá ũcõgõ sĩ, ãvụ̃ ãngũ ãlụ̃lé ꞌbụ́ agâlé.
11 Maria Madalena tinha ficado perto da entrada do túmulo, chorando. Enquanto chorava, ela se abaixou, olhou para dentro
12 Ndre mãlãyíkã ru sulépi bõngó imve agá la kí ị̃rị̃, ri kí ãngũ sĩ Yẹ́sụ̃ ꞌbã ãvũ ꞌbãjó rĩ gá, ãlu rĩ drị̃ gâlé ru ãzí rĩ ándrá pá gâlé ru.
12 e viu dois anjos vestidos de branco, sentados onde tinha sido posto o corpo de Jesus. Um estava na cabeceira, e o outro, nos pés.
13 Mãlãyíkã zị kî ĩꞌdi, “Ũkú ꞌdĩ, mi awá ãꞌdu sĩ?” Umvi ĩꞌbaní jọ, “ꞌBá ãzí ꞌdụ kí mání Úpí mádrị̂ ꞌbã ãvũ rá, wó ánị̃ dó mụ kí ꞌbãlé la íngõlé yã rĩ gá ku!”
13 Os anjos perguntaram: — Mulher, por que você está chorando? Ela respondeu: — Levaram embora o meu Senhor, e eu não sei onde o puseram!
14 Mãríyámũ la mụ ị́jọ́ ꞌdĩ kí delé jọ agá ꞌbo, uja ru ãngũ ndrelé ĩꞌdi ꞌbã ũngúkú gâlé, ndre Yẹ́sụ̃ tu pá ĩꞌdi ũngúkú gá ꞌdãá, wó nị̃ ꞌdĩ Yẹ́sụ̃ ꞌi yã rĩ gá ku.
14 Depois de dizer isso, ela virou para trás e viu Jesus ali de pé, mas não o reconheceu.
15 Yẹ́sụ̃ zị ĩꞌdi, “Ũkú ꞌdĩ, mi awá ãꞌdu sĩ? Mi ãꞌdi ndrụ̃?” Ũrã Yẹ́sụ̃ ꞌi ꞌbá ámvụ́ sõlépi la, umvi ĩꞌdiní, “Úpí, ídrĩ ꞌdụ la mi ꞌi yã áni, ílũ mání ãngũ la ma sĩ mụ aꞌdụ́lé la benĩ.”
15 Então Jesus perguntou: Ela pensou que ele era o jardineiro e por isso respondeu: — Se o senhor o tirou daqui, diga onde o colocou, e eu irei buscá-lo.
16 Yẹ́sụ̃ umve ĩꞌdi ꞌi, “Mãríyámũ!”
16 — Maria! — disse Jesus. Ela virou e respondeu em — “Rabôni!” (Esta palavra quer dizer “Mestre”.)
17 Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌdiní, “Mí aló áma ụrụꞌbá ku, ãꞌdusĩku átụ drĩ mâ Átẹ́pị rụ́ ꞌbụ̃ gâlé ku. Wó ímụ mâ ádrị́pịka ꞌba rụ̂lé, ílũ ĩꞌbaní ị́jọ́ ꞌdĩ ꞌi. Ma mụ tụlé mâ Átẹ́pị rụ́ vâ Átẹ́pị ĩmidrị̂ ꞌi, Ãdróŋá mâ rĩ ꞌi, ãzíla Ãdróŋá ĩmidrị̂ ꞌi.”
17 Jesus disse:
18 Mãríyámũ Mãgãdẽlénã mụ dó ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé rĩ ꞌba rụ̂lé ị́jọ́ ꞌdĩ trũ, jọ ĩꞌbaní, “Ándre Úpí ꞌi áma mịfị́ sĩ rá.” Ãzíla nze dó ị́jọ́ Úpí ꞌbã jọlé ĩꞌdiní rĩ kí vú ĩꞌbaní.
18 Então Maria Madalena foi e disse aos discípulos de Jesus: — Eu vi o Senhor! E contou o que Jesus lhe tinha dito.
19 Sãbátũ ꞌbã ĩndró sĩ, ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé rĩ tra kí ru jó agá, icí kí kẹ̃jị́tị cí ụ̃rị̃ ꞌbá ãmbogo ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbadrị̂ sĩ. Yẹ́sụ̃ afí jó agá ꞌdõlé, tu pá kí drĩdríŋĩ gá! Jọ ĩꞌbaní, “Ásị́ ị̃gbẹ̃ ꞌbã adru ĩminî.”
19 Naquele mesmo domingo, à tarde, os discípulos de Jesus estavam reunidos de portas trancadas, com medo dos líderes judeus. Então Jesus chegou, ficou no meio deles e disse:
20 Ĩꞌdi mụ ị́jọ́ ꞌdĩ kí delé jọlé ꞌbo, iꞌda ru drị́ kí lúmã abe. Ãyĩkõ fụ dó ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ kí ĩꞌbã kí Úpî ndrejó rĩ sĩ.
20 Em seguida lhes mostrou as suas mãos e o seu lado. E eles ficaram muito alegres ao verem o Senhor.
21 Yẹ́sụ̃ jọ vâ ĩꞌbaní ị̃dị́, “Ásị́ ị̃gbẹ̃ ꞌbã adru ĩminî. Mâ Átẹ́pị ꞌbã áma tị ãpẽjó rĩ áni, ápẽ vâ ĩmi tị.”
21 Então Jesus disse de novo:
22 Vu ãvẹ̃vị̃ kí drị̃ gá, jọ ĩꞌbaní, “Ĩmi aꞌị́ Úríndí Ãlá ꞌdĩ ꞌi.
22 Depois soprou sobre eles e disse:
23 ꞌBá ĩmĩ ị́jọ́ ũnzí la trũjó ụ̃nọ́kụ́ gá ꞌdâ rá rĩ, ála ĩꞌdi trũ ꞌbụ̃ gâlé rá. Wó ꞌbá ĩmĩ ị́jọ́ ũnzí la trũjó ụ̃nọ́kụ́ gá ꞌdâ ku rĩ, útrũ ĩꞌdi ꞌbụ̃ gâlé ku.”
23 Se vocês perdoarem os pecados de alguém, esses pecados são perdoados; mas, se não perdoarem, eles não são perdoados.
24 Tómãsĩ Dị̃dị́mã ꞌi rĩ, ándrá ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé mụdrị́ drị̃ ị̃rị̃ ꞌdã ꞌbã ãzí. Ụ́ꞌdụ́ Yẹ́sụ̃ ꞌbã ru iꞌdajó ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé ãzí rĩ ꞌbaní rĩ sĩ ĩꞌdi ꞌdáyụ.
24 Acontece que Tomé, um dos discípulos, que era chamado de “o Gêmeo”, não estava com eles quando Jesus chegou.
25 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé ãzí rĩ jọ kí ĩꞌdiní, “Ãndre Úpí ꞌi rá.”
25 Então os outros discípulos disseram a Tomé: — Nós vimos o Senhor! Ele respondeu: — Se eu não vir o sinal dos pregos nas mãos dele, e não tocar ali com o meu dedo, e também se não puser a minha mão no lado dele, não vou crer!
26 Sãbị́tị̃ ãlu ꞌbã vúlé gá, ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé rĩ tra kí vâ ru ãngũ ãlu ꞌdã gá, Tómãsĩ dó kí drĩdríŋĩ gá ꞌdãá cí, icí kí vâ ꞌdĩ sĩ kẹ̃jị́tị cí. Cécé ándrá drị̃drị̃ rĩ áni, Yẹ́sụ̃ tu pá kí drĩdríŋĩ gá, jọ ĩꞌbaní, “Ásị́ ị̃gbẹ̃ ꞌbã adru ĩminî.”
26 Uma semana depois, os discípulos de Jesus estavam outra vez reunidos ali com as portas trancadas, e Tomé estava com eles. Jesus chegou, ficou no meio deles e disse:
27 Jọ dó Tómãsĩ ní, “Índre áma drị́ kí, ísu ími tĩndrímváŋá kí agá ꞌdâ ãzíla mí ĩjũ ími drị́ sulé áma lúmã sõlé ãjụ́ sĩ rĩ gá. Mí adru ãꞌị̃táŋâ kóru ku, mí ãꞌị̃ ị́jọ́ mádrị̂ ꞌi.”
27 Em seguida disse a Tomé:
28 Tómãsĩ umvi Yẹ́sụ̃ ní jọ, “Mi Úpí mádrị̂ ꞌi ãzíla Ãdróŋá mádrị̂ ꞌi.”
28 Então Tomé exclamou: — Meu Senhor e meu Deus!
29 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌdiní, “Mí ãꞌị̃ ma mî áma ndrejó mịfị́ sĩ rá rĩ sĩ. Drị̃lẹ́ba ꞌbá áma ndrelépi ku, wó ị́jọ́ mádrị̂ ãꞌị̃lépi rá rĩ ꞌbanî.”
29 — Você creu porque me viu? — disse Jesus. — Felizes são os que não viram, mas assim mesmo creram!
30 Yẹ́sụ̃ idé tálí kí ũꞌbí ru ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ ꞌbã kí ndrelé cé rĩ kí, ãzí rĩ kí vâ ũꞌbí ru wó sĩlé vụ̃rụ́ bụ́kụ̃ ꞌdĩ agá ku rĩ kî.
30 Jesus fez diante dos discípulos muitos outros milagres que não estão escritos neste livro.
31 Wó úsĩ ị́jọ́ ꞌdĩ kí míní sĩ ãꞌị̃jó la Yẹ́sụ̃ ĩꞌdi Kúrísĩtõ ꞌi, Ãdróŋá Ngọ́pị ꞌi, ãzíla míní ĩꞌdi ãꞌị̃jó rĩ sĩ, mi dó sĩ adru ídri mgbã rĩ trũ ĩꞌdi rụ́ sĩ.
31 Mas estes foram escritos para que vocês creiam que Jesus é o Messias , o Filho de Deus. E para que, crendo, tenham vida por meio dele.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.