João 20
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NAA
1 Ụ́ꞌdụ́ drị̃drị̃ Sãbátũ drị̂ sĩ ụ̃ꞌbụ́tịnị́nị́, Mãríyámũ Mãgãdẽlénã fũ mụlé ị̃nádrị̃ Yẹ́sụ̃ ị̃sị̃jó rĩ ndrelé, ndre úgũ írã ꞌbụ́ tị ụ̃pị̃jó rĩ rá.
1 No primeiro dia da semana, de madrugada, quando ainda estava escuro, Maria Madalena foi ao túmulo e viu que a pedra da entrada tinha sido removida.
2 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, uja ru cẹ̃lé vúlêlé ụ́ngụ́lẹ́ sĩ, Sị̃mọ́nị̃ Pétẽrõ rụ́ ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé ĩꞌdi ꞌbã lẽlé ambamba rĩ be, jọ ĩꞌbaní, “ꞌBá ãzí nze kí ãmaní Úpí ꞌbã ãvũ ị̃nádrị̃ gá ꞌdãá rá! Ánị̃ dó ꞌdụ kí ĩꞌdi íngõlé yã rĩ gá ku!”
2 Então correu e foi até onde estavam Simão Pedro e o outro discípulo, a quem Jesus amava, e disse-lhes: — Tiraram o Senhor do túmulo, e não sabemos onde o colocaram.
3 Pétẽrõ cẹ̃ kí ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé ĩꞌdi ꞌbã ándrá lẽlé ambamba rĩ be ụ́ngụ́lẹ́ sĩ ị̃nádrị̃ gâlé.
3 Com isso, Pedro e o outro discípulo saíram e foram até o túmulo.
4 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé ãzí rĩ ndẽ Pétẽrõ ụ́ngụ́lẹ́ sĩ rá, ca ị̃nádrị̃ gâlé drị̃drị̃.
4 Ambos corriam juntos, mas o outro discípulo correu mais depressa do que Pedro e chegou primeiro ao túmulo.
5 Ãvụ̃ vụ̃rụ́, ndre bõngó imve sĩ ãvũ umbéjó rĩ ꞌbụ́ agá ꞌdãá áꞌdụ̂sĩ, wó gẹ̃rị̃ sĩ fi ꞌbụ́ agâlé ku.
5 E, abaixando-se, viu os lençóis de linho, mas não entrou.
6 Sị̃mọ́nị̃ Pétẽrõ dó mụ acálé ꞌbo, alị cọtị filé ꞌbụ́ agâlé, ịsụ́ bõngó imve sĩ Yẹ́sụ̃ umbéjó rĩ kí ꞌdãá áꞌdụ̂sĩ,
6 Simão Pedro, seguindo-o, chegou e entrou no túmulo. Ele também viu os lençóis
7 ãzíla bõngó sĩ Yẹ́sụ̃ ꞌbã drị̃kã umbéjó rĩ útra ĩꞌdi ngúlú ru bụ́lụ́ gá áꞌdụ̂sĩ.
7 e o lenço que tinha estado sobre a cabeça de Jesus, e que não estava com os lençóis, mas enrolado num lugar à parte.
8 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé tá calépi drị̃drị̃ rĩ fi dó vâ Pétẽrõ rụ́ ꞌbụ́ agâlé, ndre dó bõngó ꞌdã kí, ãꞌị̃ dó rá.
8 Então o outro discípulo, que havia chegado primeiro ao túmulo, também entrou. Ele viu e creu.
9 Wó ị́jọ́ sĩlé, Yẹ́sụ̃ la angá ídri drã agá rá rĩ agá ꞌbá ꞌdĩ ꞌbaní ku.
9 Pois ainda não tinham compreendido a Escritura, que era necessário que ele ressuscitasse dentre os mortos.
10 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé ị̃rị̃ ꞌdĩ inga kí dó ru gõlé vúlé lị́cọ́ gá.
10 E os discípulos voltaram outra vez para casa.
11 Mãríyámũ ru ujalépi vúlé ꞌbụ́ tị gâlé rĩ tu pá awálé ãmvé ꞌdãá, ĩꞌdi ꞌbã awá agá ũcõgõ sĩ, ãvụ̃ ãngũ ãlụ̃lé ꞌbụ́ agâlé.
11 Maria, no entanto, permanecia junto à entrada do túmulo, chorando. Enquanto chorava, abaixou-se e olhou para dentro do túmulo.
12 Ndre mãlãyíkã ru sulépi bõngó imve agá la kí ị̃rị̃, ri kí ãngũ sĩ Yẹ́sụ̃ ꞌbã ãvũ ꞌbãjó rĩ gá, ãlu rĩ drị̃ gâlé ru ãzí rĩ ándrá pá gâlé ru.
12 Ela viu dois anjos vestidos de branco, sentados onde o corpo de Jesus tinha sido colocado, um à cabeceira e outro aos pés.
13 Mãlãyíkã zị kî ĩꞌdi, “Ũkú ꞌdĩ, mi awá ãꞌdu sĩ?” Umvi ĩꞌbaní jọ, “ꞌBá ãzí ꞌdụ kí mání Úpí mádrị̂ ꞌbã ãvũ rá, wó ánị̃ dó mụ kí ꞌbãlé la íngõlé yã rĩ gá ku!”
13 Então eles perguntaram: — Mulher, por que você está chorando? Ela respondeu: — Porque levaram o meu Senhor, e não sei onde o puseram.
14 Mãríyámũ la mụ ị́jọ́ ꞌdĩ kí delé jọ agá ꞌbo, uja ru ãngũ ndrelé ĩꞌdi ꞌbã ũngúkú gâlé, ndre Yẹ́sụ̃ tu pá ĩꞌdi ũngúkú gá ꞌdãá, wó nị̃ ꞌdĩ Yẹ́sụ̃ ꞌi yã rĩ gá ku.
14 Depois de dizer isso, ela se virou para trás e viu Jesus em pé, mas não reconheceu que era Jesus.
15 Yẹ́sụ̃ zị ĩꞌdi, “Ũkú ꞌdĩ, mi awá ãꞌdu sĩ? Mi ãꞌdi ndrụ̃?” Ũrã Yẹ́sụ̃ ꞌi ꞌbá ámvụ́ sõlépi la, umvi ĩꞌdiní, “Úpí, ídrĩ ꞌdụ la mi ꞌi yã áni, ílũ mání ãngũ la ma sĩ mụ aꞌdụ́lé la benĩ.”
15 Jesus lhe perguntou: Ela, supondo que ele fosse o jardineiro, respondeu: — Se o senhor o tirou daqui, diga-me onde o colocou, e eu o levarei.
16 Yẹ́sụ̃ umve ĩꞌdi ꞌi, “Mãríyámũ!”
16 Jesus disse: Ela, voltando-se, lhe disse, em hebraico: — Raboni! (“Raboni” quer dizer “Mestre”.)
17 Yẹ́sụ̃ jọ ĩꞌdiní, “Mí aló áma ụrụꞌbá ku, ãꞌdusĩku átụ drĩ mâ Átẹ́pị rụ́ ꞌbụ̃ gâlé ku. Wó ímụ mâ ádrị́pịka ꞌba rụ̂lé, ílũ ĩꞌbaní ị́jọ́ ꞌdĩ ꞌi. Ma mụ tụlé mâ Átẹ́pị rụ́ vâ Átẹ́pị ĩmidrị̂ ꞌi, Ãdróŋá mâ rĩ ꞌi, ãzíla Ãdróŋá ĩmidrị̂ ꞌi.”
17 Jesus continuou:
18 Mãríyámũ Mãgãdẽlénã mụ dó ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé rĩ ꞌba rụ̂lé ị́jọ́ ꞌdĩ trũ, jọ ĩꞌbaní, “Ándre Úpí ꞌi áma mịfị́ sĩ rá.” Ãzíla nze dó ị́jọ́ Úpí ꞌbã jọlé ĩꞌdiní rĩ kí vú ĩꞌbaní.
18 Então Maria Madalena foi e anunciou aos discípulos: — Eu vi o Senhor! E contava que Jesus lhe tinha dito essas coisas.
19 Sãbátũ ꞌbã ĩndró sĩ, ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé rĩ tra kí ru jó agá, icí kí kẹ̃jị́tị cí ụ̃rị̃ ꞌbá ãmbogo ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbadrị̂ sĩ. Yẹ́sụ̃ afí jó agá ꞌdõlé, tu pá kí drĩdríŋĩ gá! Jọ ĩꞌbaní, “Ásị́ ị̃gbẹ̃ ꞌbã adru ĩminî.”
19 Ao cair da tarde daquele dia, o primeiro da semana, estando trancadas as portas da casa onde estavam os discípulos, com medo dos judeus, Jesus veio e se pôs no meio deles, dizendo:
20 Ĩꞌdi mụ ị́jọ́ ꞌdĩ kí delé jọlé ꞌbo, iꞌda ru drị́ kí lúmã abe. Ãyĩkõ fụ dó ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ kí ĩꞌbã kí Úpî ndrejó rĩ sĩ.
20 E, dizendo isso, lhes mostrou as mãos e o lado. Então os discípulos se alegraram ao ver o Senhor.
21 Yẹ́sụ̃ jọ vâ ĩꞌbaní ị̃dị́, “Ásị́ ị̃gbẹ̃ ꞌbã adru ĩminî. Mâ Átẹ́pị ꞌbã áma tị ãpẽjó rĩ áni, ápẽ vâ ĩmi tị.”
21 E Jesus lhes disse outra vez:
22 Vu ãvẹ̃vị̃ kí drị̃ gá, jọ ĩꞌbaní, “Ĩmi aꞌị́ Úríndí Ãlá ꞌdĩ ꞌi.
22 E, havendo dito isso, soprou sobre eles e disse-lhes:
23 ꞌBá ĩmĩ ị́jọ́ ũnzí la trũjó ụ̃nọ́kụ́ gá ꞌdâ rá rĩ, ála ĩꞌdi trũ ꞌbụ̃ gâlé rá. Wó ꞌbá ĩmĩ ị́jọ́ ũnzí la trũjó ụ̃nọ́kụ́ gá ꞌdâ ku rĩ, útrũ ĩꞌdi ꞌbụ̃ gâlé ku.”
23 Se de alguns vocês perdoarem os pecados, são-lhes perdoados; mas, se os retiverem, são retidos.
24 Tómãsĩ Dị̃dị́mã ꞌi rĩ, ándrá ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé mụdrị́ drị̃ ị̃rị̃ ꞌdã ꞌbã ãzí. Ụ́ꞌdụ́ Yẹ́sụ̃ ꞌbã ru iꞌdajó ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé ãzí rĩ ꞌbaní rĩ sĩ ĩꞌdi ꞌdáyụ.
24 Tomé, um dos doze, chamado Dídimo, não estava com eles quando Jesus veio.
25 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé ãzí rĩ jọ kí ĩꞌdiní, “Ãndre Úpí ꞌi rá.”
25 Então os outros discípulos disseram a Tomé: — Vimos o Senhor. Mas ele respondeu: — Se eu não vir o sinal dos pregos nas mãos dele, ali não puser o dedo e não puser a minha mão no lado dele, de modo nenhum acreditarei.
26 Sãbị́tị̃ ãlu ꞌbã vúlé gá, ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé rĩ tra kí vâ ru ãngũ ãlu ꞌdã gá, Tómãsĩ dó kí drĩdríŋĩ gá ꞌdãá cí, icí kí vâ ꞌdĩ sĩ kẹ̃jị́tị cí. Cécé ándrá drị̃drị̃ rĩ áni, Yẹ́sụ̃ tu pá kí drĩdríŋĩ gá, jọ ĩꞌbaní, “Ásị́ ị̃gbẹ̃ ꞌbã adru ĩminî.”
26 Passados oito dias, os discípulos de Jesus estavam outra vez reunidos, e Tomé estava com eles. Estando as portas trancadas, Jesus veio, pôs-se no meio deles e disse:
27 Jọ dó Tómãsĩ ní, “Índre áma drị́ kí, ísu ími tĩndrímváŋá kí agá ꞌdâ ãzíla mí ĩjũ ími drị́ sulé áma lúmã sõlé ãjụ́ sĩ rĩ gá. Mí adru ãꞌị̃táŋâ kóru ku, mí ãꞌị̃ ị́jọ́ mádrị̂ ꞌi.”
27 E logo disse a Tomé:
28 Tómãsĩ umvi Yẹ́sụ̃ ní jọ, “Mi Úpí mádrị̂ ꞌi ãzíla Ãdróŋá mádrị̂ ꞌi.”
28 Ao que Tomé lhe respondeu: — Senhor meu e Deus meu!
29 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌdiní, “Mí ãꞌị̃ ma mî áma ndrejó mịfị́ sĩ rá rĩ sĩ. Drị̃lẹ́ba ꞌbá áma ndrelépi ku, wó ị́jọ́ mádrị̂ ãꞌị̃lépi rá rĩ ꞌbanî.”
29 Jesus lhe disse:
30 Yẹ́sụ̃ idé tálí kí ũꞌbí ru ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ ꞌbã kí ndrelé cé rĩ kí, ãzí rĩ kí vâ ũꞌbí ru wó sĩlé vụ̃rụ́ bụ́kụ̃ ꞌdĩ agá ku rĩ kî.
30 Na verdade, Jesus fez diante dos seus discípulos muitos outros sinais que não estão escritos neste livro.
31 Wó úsĩ ị́jọ́ ꞌdĩ kí míní sĩ ãꞌị̃jó la Yẹ́sụ̃ ĩꞌdi Kúrísĩtõ ꞌi, Ãdróŋá Ngọ́pị ꞌi, ãzíla míní ĩꞌdi ãꞌị̃jó rĩ sĩ, mi dó sĩ adru ídri mgbã rĩ trũ ĩꞌdi rụ́ sĩ.
31 Estes, porém, foram registrados para que vocês creiam que Jesus é o Cristo, o Filho de Deus, e para que, crendo, tenham vida em seu nome.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 20, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.