João 13
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NVT
1 Ụ́ꞌdụ́ ụ̃mụ̃ alịjó ꞌbá drị̃ gâ sĩ acá drĩ ku rú, Yẹ́sụ̃ nị̃ dó cé sáwã ĩꞌdi sĩ mụjó ụ̃nọ́kụ́ ꞌdĩ aꞌbejó gõjó Átẹ́pị̃ Ãdróŋá rụ́ ꞌbụ̃ gâlé rĩ acá ꞌbo. Lẽ ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé ꞌdĩ kí ambamba, iꞌda vâ ĩꞌbaní lẽtáŋá ĩꞌdi ꞌbã kí lẽjó ꞌdã ãsị̃ŋâ kóru.
1 Antes da festa da Páscoa, Jesus sabia que havia chegado sua hora de deixar este mundo e voltar para o Pai. Ele tinha amado seus discípulos durante seu ministério na terra, e os amou até o fim.
2 Yẹ́sụ̃ ꞌbã kí íná ĩndró sĩ rĩ na agá ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã ĩꞌdi imbálé rĩ abe ꞌdĩ gá ꞌdâ, Sĩtánĩ fi Yụ́dãsị̃ Sị̃mọ́nị̃ Ị̃sị̃kãrị́yọ́tị̃ ngọ́pị ásị́ gá Yẹ́sụ̃ ꞌbã mẹ́lẹ́ mbejó, ĩꞌdi ꞌbã mẹ́rọ́ꞌbá ꞌbaní ĩꞌdi rụjó.
2 Estava na hora do jantar, e o diabo já havia instigado Judas, filho de Simão Iscariotes, a trair Jesus.
3 Wó Yẹ́sụ̃ nị̃ cé ꞌî amụ́ angájó Ãdróŋá drị́ ꞌbụ̃ gâlé ãzíla ꞌi vâ mụ gõlé ĩꞌdi rụ́ vúlé ꞌbụ̃ gâlé. Nị̃ vâ Átẹ́pị̃ Ãdróŋá fẽ ĩꞌdiní ũkpõ ị́jọ́ pírí ru idélépi ĩꞌdi rụ́ ꞌdĩ kí ndẽjó rá rĩ rá.
3 Jesus sabia que o Pai lhe dera autoridade sobre todas as coisas e que viera de Deus e voltaria para Deus.
4 Sáwã ĩꞌbã kí íná najó rĩ sĩ, Yẹ́sụ̃ angá ụrụgá, ãtrũ ĩꞌdi ꞌbã bõngó sulé ụrụꞌbá gá ãmvé sĩ rĩ rá, ali táwụ̃lọ̃ ụ́pị́cẹ́ gá.
4 Assim, levantou-se da mesa, tirou a capa e enrolou uma toalha na cintura.
5 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ũsũ ị̃yị́ báfũ agá. Iꞌdó dó ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ kí pá ũjĩlé ãzíla ri kí lilé táwụ̃lọ̃ tá ĩꞌdi ꞌbã alilé ụ́pị́cẹ́ gá ꞌdã sĩ.
5 Depois, derramou água numa bacia e começou a lavar os pés de seus discípulos, enxugando-os com a toalha que estava em sua cintura.
6 Wó Yẹ́sụ̃ la mụ acálé Sị̃mọ́nị̃ Pétẽrõ rụ́ ꞌbo, Pétẽrõ zị ĩꞌdi, “Úpí, ílẽ vâ ími irilé vụ̃rụ́ áma pá kí ũjĩlé ĩndĩ yã?”
6 Quando Jesus chegou a Simão Pedro, este lhe disse: “O Senhor vai lavar os meus pés?”.
7 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌdiní, “Ívã ị́jọ́ mání idélé ĩminí úꞌdîꞌda ꞌdĩ ꞌbã ífí ku, wó mi amụ́ vãlé la vúlé vúlé ru rá.”
7 Jesus respondeu: “Você não entende agora o que estou fazendo, mas algum dia entenderá”.
8 Pétẽrõ jọ ĩꞌdiní, “Má icó ãꞌị̃lé míní áma pá kí ũjĩlé mi ꞌi ku!”
8 “Lavar os meus pés? De jeito nenhum!”, protestou Pedro. Jesus respondeu: “Se eu não os lavar, você não terá comunhão comigo”.
9 Sị̃mọ́nị̃ Pétẽrõ jọ ĩꞌdiní, “Úpí, ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, mí ũjĩ dó lú áma pá kí áyụ ku. Lẽ mí ũjĩ áma drị́ kí áma drị̃kã trũ ĩndĩ!”
9 Simão Pedro exclamou: “Senhor, então lave também minhas mãos e minha cabeça, e não somente os pés!”.
10 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌdiní, “ꞌBá ru ũjĩlépi ãlá ru pírí ꞌbo rĩ, lẽ kí ũjĩŋá sĩ ru ụrụꞌbá ũjĩjó pírí ị̃dị́ rĩ ku. Be la rá la kí ru pá kí ũjĩ áyụ. Ĩmi ãndá la kí ãlápítí ru, pẽ lú ꞌbá ãlu ĩmi drĩdríŋĩ gá ꞌdâ la ꞌbã ãzí.”
10 Jesus respondeu: “A pessoa que tomou banho completo só precisa lavar os pés para ficar totalmente limpa. E vocês estão limpos, mas nem todos”.
11 Yẹ́sụ̃ nị̃ ĩꞌdi mụ ĩꞌdi ꞌbã mẹ́lẹ́ mbelé rĩ yã rĩ gá cé. Ị́jọ́ ꞌdĩ bãsĩ fẽlépi la ĩꞌdi ꞌbã sĩ jọjó la, “Ĩmi pírí kí ãlá ru pẽ lú ꞌbá ãlu ĩmi drĩdríŋĩ gá ꞌdâ la ꞌbã ãzí” ꞌdĩ.
11 Pois Jesus sabia quem o trairia. Foi a isso que se referiu quando disse: “Nem todos vocês estão limpos”.
12 Yẹ́sụ̃ la mụ ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé ꞌdĩ kí pá delé ũjĩlé ꞌbo, ãzíla ĩꞌdi mụ ĩꞌdi ꞌbã bõngó ꞌbelé ụrụꞌbá gá ãmvé sĩ rĩ alilé vúlé ꞌbo, gõ dó rilé ãngũ ĩꞌdidrị́ ĩꞌdi tá sĩ rijó íná najó rĩ gá vúlêlé. Ĩꞌdi mụ rilé ꞌbo, zị kí, “Ĩvã kí ị́jọ́ mání idélé ĩmi ụrụꞌbá gá ꞌdĩ ꞌbã ífí rá yã?
12 Depois de lavar os pés deles, Jesus vestiu a capa novamente, retornou a seu lugar e perguntou: “Vocês entendem o que fiz?
13 Ĩmi áma umve ‘Ímbápị’ ãzíla ‘Úpí,’ ꞌdĩ ị́jọ́ mgbã la, ãꞌdusĩku ꞌdĩ bãsĩ ma ãꞌdi ꞌi yã rĩ.
13 Vocês me chamam ‘Mestre’ e ‘Senhor’, e têm razão, porque eu sou.
14 Ma ĩmĩ Úpí ru ãzíla Ímbápị rú ꞌdĩ drĩ dó ĩmi pá kí ũjĩ ꞌdĩ ꞌbã áni rá, lẽ ĩnga vâ ãzị́ kí ĩmi ãlu-ãlu ní cécé mání ĩmi pá ũjĩjó ꞌdĩ ꞌbã áni.
14 E uma vez que eu, seu Senhor e Mestre, lavei seus pés, vocês devem lavar os pés uns dos outros.
15 Áꞌbã ĩminí ị́jọ́ ꞌdĩ ícétáŋá ru, lẽ dó sĩ ĩmi idé ị́jọ́ kí ꞌbá ãzí ꞌbaní cécé mání idélé ĩminí ꞌdĩ ꞌbã áni.
15 Eu lhes dei um exemplo a ser seguido. Façam como eu fiz a vocês.
16 Ĩmi are ị́jọ́ ꞌdĩ múké-múké: ꞌbá ãtiꞌbo rú rĩ ndẽ kí ĩꞌbã ãmbogo kí rá la ku, ãzíla ꞌbá tị pẽlé pẽ-pẽ rĩ ndẽ kí ꞌbá kí tị pẽlépi rĩ kí ku.
16 Eu lhes digo a verdade: o escravo não é maior que o seu senhor, nem o mensageiro é mais importante que aquele que o envia.
17 Ĩminí ị́jọ́ ꞌdĩ kí nị̃jó cé rĩ sĩ, Ãdróŋá la ĩminí sụ̃sụ́ wi rá ĩdrĩ ị́jọ́ ꞌdĩ kí ꞌbã ídétáŋá agá rĩ gá!
17 Agora que vocês sabem estas coisas, serão felizes se as praticarem.”
18 “Ị́jọ́ mání jọlé ꞌdĩ adru ĩmi pírí ní la ku. Ánị̃ ꞌbá mání ũpẽlé rĩ kí cé. Wó ị́jọ́ sĩlé bụ́kụ̃ agá rĩ ꞌbã idé ru nĩ, ‘ꞌBá drị́ usúlépi ãkónã nalépi má be ãlu rĩ, uja ru mání mẹ́rọ́ꞌbá ru,’ rĩ ní ru idéjó ãndá-ãndá ru.
18 “Não digo estas coisas a todos vocês; conheço os que escolhi. Mas isto cumpre as Escrituras que dizem: ‘Aquele que come do meu alimento voltou-se contra mim’.
19 Ma ĩminí ị́jọ́ ꞌbá ãzí ꞌbã mụjó áma mẹ́lẹ́ mbejó ꞌdĩ lũ idé drĩ ru ku rú íni la, drĩ dó amụ́ ru idélé ꞌbo, ĩmi dó sĩ amụ́ ãꞌị̃lé la ma Kúrísĩtõ ꞌi.
19 Eu lhes digo isso de antemão, para que, quando acontecer, vocês creiam que eu sou aquele de quem falam as Escrituras.
20 Ma ĩminí ị́jọ́ mgbã rĩ jọ: ꞌbá ꞌbá mání tị pẽlé rĩ ãꞌị̃lépi rá rĩ, ãꞌị̃ ma ꞌi, ãzíla ꞌbá áma ãꞌị̃lépi rĩ ãꞌị̃ ꞌbá áma tị ãpẽlépi rĩ ꞌi.”
20 Eu lhes digo a verdade: quem recebe aquele que envio recebe a mim, e quem recebe a mim recebe o Pai, que me enviou”.
21 Yẹ́sụ̃ la mụ ị́jọ́ ꞌdĩ jọlé ꞌbo, ásị́ la azá trẹ̃yị́ jọ, “Ma ĩminí ị́jọ́ mgbã jọ, ꞌbá ãzí ãlu ĩmi agá ꞌdâ la mụ áma mẹ́lẹ́ mbelé nĩ.”
21 Então Jesus sentiu profunda angústia e exclamou: “Eu lhes digo a verdade: um de vocês vai me trair!”.
22 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé ꞌdĩ undré kí ru mịfị́ gá mịfị́ gá, drị̃ la iza kí ru ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã jọlé ꞌdĩ sĩ rá.
22 Os discípulos olharam uns para os outros, sem saber a quem ele se referia.
23 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé la ꞌbã ãzí ĩꞌdi ꞌbã lẽlé ambamba rĩ ri ãni rú Yẹ́sụ̃ rụ́ sĩ.
23 O discípulo a quem Jesus amava ocupava o lugar ao lado dele à mesa.
24 Sị̃mọ́nị̃ Pétẽrõ iꞌda ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé ĩꞌdi ꞌbã lẽlé ambamba rĩ ní drị́ sĩ jọ ĩꞌdiní, “Ízị ĩꞌdi pịrị la ị́jọ́ jọ ãꞌdi drị̃ gá.”
24 Simão Pedro lhe fez um sinal para que perguntasse a quem Jesus se referia.
25 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé ꞌdã asé dó ru Yẹ́sụ̃ rụ́ ãníŋágá zị ĩꞌdi, “Úpí, ꞌbá ãmgbã rĩ gá ãꞌdi ꞌi?”
25 Então o discípulo se inclinou para Jesus e perguntou: “Senhor, quem é?”.
26 Yẹ́sụ̃ umvi, “Ma íná ãtĩ dũlé tẹ́bị́ gá, ma fẽ la ĩꞌdinî, ꞌbá dó bãsĩ gápi ꞌdĩ!” Yẹ́sụ̃ ãtĩ dó íná ꞌi, dũ dó ĩꞌdi, fẽ dó ĩꞌdi Yụ́dãsị̃ Ị̃sị̃kãrị́yọ́tị̃ Sị̃mọ́nị̃ ngọ́pị nî.
26 Jesus respondeu: “É aquele a quem eu der o pedaço de pão que molhei na tigela”. E, depois de molhar o pedaço de pão, deu-o a Judas, filho de Simão Iscariotes.
27 Yụ́dãsị̃ la mụ íná nalé ꞌbo, gbõgbõ Sĩtánĩ fi dó ala gá drị̃ la ujílé nĩ.
27 Quando Judas comeu o pão, Satanás entrou nele. Então Jesus lhe disse: “O que você vai fazer, faça logo”.
28 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé rilépi ĩꞌdi trũ íná tị gá ꞌdĩ vã kí ị́jọ́ Yẹ́sụ̃ ꞌbã jọlé ĩꞌdiní ꞌdĩ ꞌbã ífí ku.
28 Nenhum dos outros à mesa entendeu o que Jesus quis dizer.
29 Yụ́dãsị̃ ꞌbã séndẽ kí tãmbajó nĩ rĩ sĩ, ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé rĩ ꞌbã ãzí rĩ ũrã kí pẽ nõ tị la mụlé ãko ụ̃mụ̃ drị̂ kí ĩgbãlé jõku ꞌbã fẽ séndẽ ãzí ꞌbá lẽmẽrí rĩ ꞌbanî.
29 Como Judas era o tesoureiro, alguns imaginaram que Jesus tinha mandado que ele comprasse o necessário para a festa ou desse algum dinheiro aos pobres.
30 Yụ́dãsị̃ la dó mụ ínâ aꞌị́lé tilé ꞌbo, inga dó ru cọtị fũlé ãmvé. Ãngũ nị dó ꞌdĩ sĩ rá.
30 Judas saiu depressa, e era noite.
31 Yụ́dãsị̃ la mụ mụlé ꞌbo, Yẹ́sụ̃ jọ, “Úꞌdîꞌda ála dó mụ Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ ní ũkpõ fẽlé, ãzíla Ãdróŋá dó mụ rụ́kụma ịsụ́lé ĩꞌdi sĩ.”
31 Assim que Judas saiu, Jesus disse: “Chegou a hora de o Filho do Homem ser glorificado e, por causa dele, Deus será glorificado.
32 Ãdróŋá drĩ dó rụ́kụma ịsụ́ ĩꞌdi sĩ ꞌbo, Ãdróŋá dó vâ ũkpõ fẽ ĩꞌdinî. Ãdróŋá la dó idé la gbõrú.
32 Uma vez que Deus recebe glória por causa do Filho, ele dará ao Filho sua glória, de uma vez por todas.
33 “Anzị mádrị́ ꞌdĩ, má icó dó uꞌálé ĩmi abe ụ́ꞌdụ́ ãzo rú ku. Ĩmi mụ áma ndrụ̃lé rá, wó ájọ ĩminí úꞌdîꞌda, ĩmi icó mụlé ãngũ mání mụjó rĩ gá ku, ꞌdĩ jõ ị́jọ́ mání jọlé ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbã drị̃lẹ́ ꞌbaní rĩ.
33 Meus filhos, estarei com vocês apenas mais um pouco. E, como eu disse aos líderes judeus, vocês me procurarão, mas não poderão ir para onde eu vou.
34 Ma dó mụ ĩminí ãzị́táŋá úꞌdí la fẽlé: ĩlẽ ĩmi ĩmi drĩdríŋĩ gá lẽlẽ. Mání ĩmi lẽjó ꞌbo rĩ áni, ĩlẽ ĩmi lẽlẽ.
34 Por isso, agora eu lhes dou um novo mandamento: Amem uns aos outros. Assim como eu os amei, vocês devem amar uns aos outros.
35 Ĩdrĩ ĩmi lẽ ĩmi drĩdríŋĩ gá lẽlẽ, ꞌbá pírí kí nị̃ la ĩmi ꞌbá mání imbálé rĩ kî.”
35 Seu amor uns pelos outros provará ao mundo que são meus discípulos”.
36 Sị̃mọ́nị̃ Pétẽrõ zị, “Úpí, mi mụ íngõlé yã?”
36 Simão Pedro perguntou: “Para onde o Senhor vai?”. Jesus respondeu: “Para onde vou vocês não podem ir agora, mas me seguirão mais tarde”.
37 Pétẽrõ umvi, “Úpí, má icó mụlé úꞌdîꞌda mí be ku la ãꞌdu sĩ? Ma bábá drãjó ími ị́jọ́ sĩ!”
37 “Senhor, por que não posso ir agora?”, perguntou ele. “Estou disposto a morrer pelo senhor.”
38 Yẹ́sụ̃ zị ĩꞌdi, “Mi íni gá mụ drãlé áma ị́jọ́ sĩ ãndá-ãndá ru yã? Ájọ míní ị́jọ́ mgbã, ãꞌụ́gọ́ ꞌbe drĩ cẹ̃rẹ́ ku rú, mi jọ la ími tị sĩ pâlé na, ínị̃ ma ku.”
38 “Morrer por mim?”, disse Jesus. “Eu lhe digo a verdade, Pedro: antes que o galo cante, você me negará três vezes.”
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.