João 13

Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NTLH

Sair da comparação
NTLH Nova Tradução na Linguagem de Hoje 2000
1 Ụ́ꞌdụ́ ụ̃mụ̃ alịjó ꞌbá drị̃ gâ sĩ acá drĩ ku rú, Yẹ́sụ̃ nị̃ dó cé sáwã ĩꞌdi sĩ mụjó ụ̃nọ́kụ́ ꞌdĩ aꞌbejó gõjó Átẹ́pị̃ Ãdróŋá rụ́ ꞌbụ̃ gâlé rĩ acá ꞌbo. Lẽ ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé ꞌdĩ kí ambamba, iꞌda vâ ĩꞌbaní lẽtáŋá ĩꞌdi ꞌbã kí lẽjó ꞌdã ãsị̃ŋâ kóru.
1 Faltava somente um dia para a Festa da Páscoa . Jesus sabia que tinha chegado a hora de deixar este mundo e ir para o Pai. Ele sempre havia amado os seus que estavam neste mundo e os amou até o fim.
2 Yẹ́sụ̃ ꞌbã kí íná ĩndró sĩ rĩ na agá ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã ĩꞌdi imbálé rĩ abe ꞌdĩ gá ꞌdâ, Sĩtánĩ fi Yụ́dãsị̃ Sị̃mọ́nị̃ Ị̃sị̃kãrị́yọ́tị̃ ngọ́pị ásị́ gá Yẹ́sụ̃ ꞌbã mẹ́lẹ́ mbejó, ĩꞌdi ꞌbã mẹ́rọ́ꞌbá ꞌbaní ĩꞌdi rụjó.
2 Jesus e os seus discípulos estavam jantando. O Diabo já havia posto na cabeça de Judas, filho de Simão Iscariotes, a ideia de trair Jesus.
3 Wó Yẹ́sụ̃ nị̃ cé ꞌî amụ́ angájó Ãdróŋá drị́ ꞌbụ̃ gâlé ãzíla ꞌi vâ mụ gõlé ĩꞌdi rụ́ vúlé ꞌbụ̃ gâlé. Nị̃ vâ Átẹ́pị̃ Ãdróŋá fẽ ĩꞌdiní ũkpõ ị́jọ́ pírí ru idélépi ĩꞌdi rụ́ ꞌdĩ kí ndẽjó rá rĩ rá.
3 Jesus sabia que o Pai lhe tinha dado todo o poder. E sabia também que tinha vindo de Deus e ia para Deus.
4 Sáwã ĩꞌbã kí íná najó rĩ sĩ, Yẹ́sụ̃ angá ụrụgá, ãtrũ ĩꞌdi ꞌbã bõngó sulé ụrụꞌbá gá ãmvé sĩ rĩ rá, ali táwụ̃lọ̃ ụ́pị́cẹ́ gá.
4 Então se levantou, tirou a sua capa , pegou uma toalha e amarrou na cintura.
5 ꞌDã ꞌbã ũngúkú gá, ũsũ ị̃yị́ báfũ agá. Iꞌdó dó ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ kí pá ũjĩlé ãzíla ri kí lilé táwụ̃lọ̃ tá ĩꞌdi ꞌbã alilé ụ́pị́cẹ́ gá ꞌdã sĩ.
5 Em seguida pôs água numa bacia e começou a lavar os pés dos discípulos e a enxugá-los com a toalha.
6 Wó Yẹ́sụ̃ la mụ acálé Sị̃mọ́nị̃ Pétẽrõ rụ́ ꞌbo, Pétẽrõ zị ĩꞌdi, “Úpí, ílẽ vâ ími irilé vụ̃rụ́ áma pá kí ũjĩlé ĩndĩ yã?”
6 Quando chegou perto de Simão Pedro, este lhe perguntou: — Vai lavar os meus pés, Senhor?
7 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌdiní, “Ívã ị́jọ́ mání idélé ĩminí úꞌdîꞌda ꞌdĩ ꞌbã ífí ku, wó mi amụ́ vãlé la vúlé vúlé ru rá.”
7 Jesus respondeu:
8 Pétẽrõ jọ ĩꞌdiní, “Má icó ãꞌị̃lé míní áma pá kí ũjĩlé mi ꞌi ku!”
8 — O senhor nunca lavará os meus pés! — disse Pedro.
9 Sị̃mọ́nị̃ Pétẽrõ jọ ĩꞌdiní, “Úpí, ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, mí ũjĩ dó lú áma pá kí áyụ ku. Lẽ mí ũjĩ áma drị́ kí áma drị̃kã trũ ĩndĩ!”
9 — Então, Senhor, não lave somente os meus pés; lave também as minhas mãos e a minha cabeça! — pediu Simão Pedro.
10 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌdiní, “ꞌBá ru ũjĩlépi ãlá ru pírí ꞌbo rĩ, lẽ kí ũjĩŋá sĩ ru ụrụꞌbá ũjĩjó pírí ị̃dị́ rĩ ku. Be la rá la kí ru pá kí ũjĩ áyụ. Ĩmi ãndá la kí ãlápítí ru, pẽ lú ꞌbá ãlu ĩmi drĩdríŋĩ gá ꞌdâ la ꞌbã ãzí.”
10 Aí Jesus disse:
11 Yẹ́sụ̃ nị̃ ĩꞌdi mụ ĩꞌdi ꞌbã mẹ́lẹ́ mbelé rĩ yã rĩ gá cé. Ị́jọ́ ꞌdĩ bãsĩ fẽlépi la ĩꞌdi ꞌbã sĩ jọjó la, “Ĩmi pírí kí ãlá ru pẽ lú ꞌbá ãlu ĩmi drĩdríŋĩ gá ꞌdâ la ꞌbã ãzí” ꞌdĩ.
11 Jesus sabia quem era o traidor. Foi por isso que disse: “Todos menos um.”
12 Yẹ́sụ̃ la mụ ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé ꞌdĩ kí pá delé ũjĩlé ꞌbo, ãzíla ĩꞌdi mụ ĩꞌdi ꞌbã bõngó ꞌbelé ụrụꞌbá gá ãmvé sĩ rĩ alilé vúlé ꞌbo, gõ dó rilé ãngũ ĩꞌdidrị́ ĩꞌdi tá sĩ rijó íná najó rĩ gá vúlêlé. Ĩꞌdi mụ rilé ꞌbo, zị kí, “Ĩvã kí ị́jọ́ mání idélé ĩmi ụrụꞌbá gá ꞌdĩ ꞌbã ífí rá yã?
12 Depois de lavar os pés dos seus discípulos, Jesus vestiu de novo a capa, sentou-se outra vez à mesa e perguntou:
13 Ĩmi áma umve ‘Ímbápị’ ãzíla ‘Úpí,’ ꞌdĩ ị́jọ́ mgbã la, ãꞌdusĩku ꞌdĩ bãsĩ ma ãꞌdi ꞌi yã rĩ.
13 Vocês me chamam de “Mestre” e de “Senhor” e têm razão, pois eu sou mesmo.
14 Ma ĩmĩ Úpí ru ãzíla Ímbápị rú ꞌdĩ drĩ dó ĩmi pá kí ũjĩ ꞌdĩ ꞌbã áni rá, lẽ ĩnga vâ ãzị́ kí ĩmi ãlu-ãlu ní cécé mání ĩmi pá ũjĩjó ꞌdĩ ꞌbã áni.
14 Se eu, o Senhor e o Mestre, lavei os pés de vocês, então vocês devem lavar os pés uns dos outros.
15 Áꞌbã ĩminí ị́jọ́ ꞌdĩ ícétáŋá ru, lẽ dó sĩ ĩmi idé ị́jọ́ kí ꞌbá ãzí ꞌbaní cécé mání idélé ĩminí ꞌdĩ ꞌbã áni.
15 Pois eu dei o exemplo para que vocês façam o que eu fiz.
16 Ĩmi are ị́jọ́ ꞌdĩ múké-múké: ꞌbá ãtiꞌbo rú rĩ ndẽ kí ĩꞌbã ãmbogo kí rá la ku, ãzíla ꞌbá tị pẽlé pẽ-pẽ rĩ ndẽ kí ꞌbá kí tị pẽlépi rĩ kí ku.
16 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: o empregado não é mais importante do que o patrão, e o mensageiro não é mais importante do que aquele que o enviou.
17 Ĩminí ị́jọ́ ꞌdĩ kí nị̃jó cé rĩ sĩ, Ãdróŋá la ĩminí sụ̃sụ́ wi rá ĩdrĩ ị́jọ́ ꞌdĩ kí ꞌbã ídétáŋá agá rĩ gá!
17 Já que vocês conhecem esta verdade, serão felizes se a praticarem.
18 “Ị́jọ́ mání jọlé ꞌdĩ adru ĩmi pírí ní la ku. Ánị̃ ꞌbá mání ũpẽlé rĩ kí cé. Wó ị́jọ́ sĩlé bụ́kụ̃ agá rĩ ꞌbã idé ru nĩ, ‘ꞌBá drị́ usúlépi ãkónã nalépi má be ãlu rĩ, uja ru mání mẹ́rọ́ꞌbá ru,’ rĩ ní ru idéjó ãndá-ãndá ru.
18 — Não estou falando de vocês todos; eu conheço aqueles que escolhi. Pois tem de se cumprir o que as
19 Ma ĩminí ị́jọ́ ꞌbá ãzí ꞌbã mụjó áma mẹ́lẹ́ mbejó ꞌdĩ lũ idé drĩ ru ku rú íni la, drĩ dó amụ́ ru idélé ꞌbo, ĩmi dó sĩ amụ́ ãꞌị̃lé la ma Kúrísĩtõ ꞌi.
19 Digo isso a vocês agora, antes que aconteça, para que, quando acontecer, vocês creiam que “
20 Ma ĩminí ị́jọ́ mgbã rĩ jọ: ꞌbá ꞌbá mání tị pẽlé rĩ ãꞌị̃lépi rá rĩ, ãꞌị̃ ma ꞌi, ãzíla ꞌbá áma ãꞌị̃lépi rĩ ãꞌị̃ ꞌbá áma tị ãpẽlépi rĩ ꞌi.”
20 Eu afirmo a vocês que isto é verdade: quem receber aquele que eu enviar estará também me recebendo; e quem me recebe recebe aquele que me enviou.
21 Yẹ́sụ̃ la mụ ị́jọ́ ꞌdĩ jọlé ꞌbo, ásị́ la azá trẹ̃yị́ jọ, “Ma ĩminí ị́jọ́ mgbã jọ, ꞌbá ãzí ãlu ĩmi agá ꞌdâ la mụ áma mẹ́lẹ́ mbelé nĩ.”
21 Depois de dizer isso, Jesus ficou muito aflito e declarou abertamente aos discípulos:
22 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé ꞌdĩ undré kí ru mịfị́ gá mịfị́ gá, drị̃ la iza kí ru ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã jọlé ꞌdĩ sĩ rá.
22 Então eles olharam uns para os outros, sem saber de quem ele estava falando.
23 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé la ꞌbã ãzí ĩꞌdi ꞌbã lẽlé ambamba rĩ ri ãni rú Yẹ́sụ̃ rụ́ sĩ.
23 Ao lado de Jesus estava sentado um deles, a quem Jesus amava.
24 Sị̃mọ́nị̃ Pétẽrõ iꞌda ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé ĩꞌdi ꞌbã lẽlé ambamba rĩ ní drị́ sĩ jọ ĩꞌdiní, “Ízị ĩꞌdi pịrị la ị́jọ́ jọ ãꞌdi drị̃ gá.”
24 Simão Pedro fez um sinal para ele e disse: — Pergunte de quem o Mestre está falando.
25 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé ꞌdã asé dó ru Yẹ́sụ̃ rụ́ ãníŋágá zị ĩꞌdi, “Úpí, ꞌbá ãmgbã rĩ gá ãꞌdi ꞌi?”
25 Então aquele discípulo chegou mais perto de Jesus e perguntou: — Senhor, quem é ele?
26 Yẹ́sụ̃ umvi, “Ma íná ãtĩ dũlé tẹ́bị́ gá, ma fẽ la ĩꞌdinî, ꞌbá dó bãsĩ gápi ꞌdĩ!” Yẹ́sụ̃ ãtĩ dó íná ꞌi, dũ dó ĩꞌdi, fẽ dó ĩꞌdi Yụ́dãsị̃ Ị̃sị̃kãrị́yọ́tị̃ Sị̃mọ́nị̃ ngọ́pị nî.
26 — É aquele a quem vou dar um pedaço de pão passado no molho! — respondeu Jesus. Em seguida pegou um pedaço de pão, passou no molho e deu a Judas, filho de Simão Iscariotes.
27 Yụ́dãsị̃ la mụ íná nalé ꞌbo, gbõgbõ Sĩtánĩ fi dó ala gá drị̃ la ujílé nĩ.
27 E assim que Judas recebeu o pão, Satanás entrou nele. Então Jesus disse a Judas:
28 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé rilépi ĩꞌdi trũ íná tị gá ꞌdĩ vã kí ị́jọ́ Yẹ́sụ̃ ꞌbã jọlé ĩꞌdiní ꞌdĩ ꞌbã ífí ku.
28 Nenhum dos que estavam à mesa entendeu por que Jesus disse isso.
29 Yụ́dãsị̃ ꞌbã séndẽ kí tãmbajó nĩ rĩ sĩ, ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé rĩ ꞌbã ãzí rĩ ũrã kí pẽ nõ tị la mụlé ãko ụ̃mụ̃ drị̂ kí ĩgbãlé jõku ꞌbã fẽ séndẽ ãzí ꞌbá lẽmẽrí rĩ ꞌbanî.
29 Como era Judas que tomava conta da bolsa do dinheiro, alguns pensaram que Jesus tinha mandado que ele comprasse alguma coisa para a festa ou desse alguma ajuda aos pobres.
30 Yụ́dãsị̃ la dó mụ ínâ aꞌị́lé tilé ꞌbo, inga dó ru cọtị fũlé ãmvé. Ãngũ nị dó ꞌdĩ sĩ rá.
30 Judas recebeu o pão e saiu logo. E era noite.
31 Yụ́dãsị̃ la mụ mụlé ꞌbo, Yẹ́sụ̃ jọ, “Úꞌdîꞌda ála dó mụ Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ ní ũkpõ fẽlé, ãzíla Ãdróŋá dó mụ rụ́kụma ịsụ́lé ĩꞌdi sĩ.”
31 Quando Judas saiu, Jesus disse:
32 Ãdróŋá drĩ dó rụ́kụma ịsụ́ ĩꞌdi sĩ ꞌbo, Ãdróŋá dó vâ ũkpõ fẽ ĩꞌdinî. Ãdróŋá la dó idé la gbõrú.
32 E, se por meio dele a natureza gloriosa de Deus for revelada, então Deus revelará em si mesmo a natureza divina do Filho do Homem. E Deus fará isso agora mesmo.
33 “Anzị mádrị́ ꞌdĩ, má icó dó uꞌálé ĩmi abe ụ́ꞌdụ́ ãzo rú ku. Ĩmi mụ áma ndrụ̃lé rá, wó ájọ ĩminí úꞌdîꞌda, ĩmi icó mụlé ãngũ mání mụjó rĩ gá ku, ꞌdĩ jõ ị́jọ́ mání jọlé ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbã drị̃lẹ́ ꞌbaní rĩ.
33 Meus filhos, não vou ficar com vocês por muito tempo. Vocês vão me procurar, mas eu digo agora o que já disse aos líderes judeus: vocês não podem ir para onde eu vou.
34 Ma dó mụ ĩminí ãzị́táŋá úꞌdí la fẽlé: ĩlẽ ĩmi ĩmi drĩdríŋĩ gá lẽlẽ. Mání ĩmi lẽjó ꞌbo rĩ áni, ĩlẽ ĩmi lẽlẽ.
34 Eu lhes dou este novo mandamento: amem uns aos outros. Assim como eu os amei, amem também uns aos outros.
35 Ĩdrĩ ĩmi lẽ ĩmi drĩdríŋĩ gá lẽlẽ, ꞌbá pírí kí nị̃ la ĩmi ꞌbá mání imbálé rĩ kî.”
35 Se tiverem amor uns pelos outros, todos saberão que vocês são meus discípulos.
36 Sị̃mọ́nị̃ Pétẽrõ zị, “Úpí, mi mụ íngõlé yã?”
36 Simão Pedro perguntou a Jesus: — Senhor, para onde é que o senhor vai? Jesus respondeu:
37 Pétẽrõ umvi, “Úpí, má icó mụlé úꞌdîꞌda mí be ku la ãꞌdu sĩ? Ma bábá drãjó ími ị́jọ́ sĩ!”
37 Pedro tornou a perguntar: — Senhor, por que eu não posso segui-lo agora? Eu estou pronto para morrer pelo senhor!
38 Yẹ́sụ̃ zị ĩꞌdi, “Mi íni gá mụ drãlé áma ị́jọ́ sĩ ãndá-ãndá ru yã? Ájọ míní ị́jọ́ mgbã, ãꞌụ́gọ́ ꞌbe drĩ cẹ̃rẹ́ ku rú, mi jọ la ími tị sĩ pâlé na, ínị̃ ma ku.”
38 — Está mesmo? — perguntou Jesus. — Pois eu afirmo a você que isto é verdade: antes que o galo cante, você dirá três vezes que não me conhece.

Ler em outra tradução

Comparar com outra

Estude este capítulo no WhatsApp

Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 13, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.