João 12
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NAA
1 Ace ụ́ꞌdụ́ ázíyá ụ̃mụ̃ alịjó ꞌbá drị̃ gâ sĩ rĩ ní acájó, Yẹ́sụ̃ gõ kí vúlé Lázãrõ ándrá ĩꞌdi ꞌbã ingalé ídri rú ị̃dị́ rĩ drị́ko gá, ꞌdĩ Bẽtánĩ gá.
1 Seis dias antes da Páscoa, Jesus foi para Betânia, onde estava Lázaro, a quem ele tinha ressuscitado dentre os mortos.
2 Lị́cọ́ ꞌdĩ agá ꞌdâ aꞌdí kí Yẹ́sụ̃ ní íná nalé. Mãrị́tã fẽ ĩꞌbaní íná méjã tị gâlé nĩ. Ádrị́pị̃ Lázãrõ ĩꞌdi ꞌbá rilépi íná tị gá Yẹ́sụ̃ abe ꞌdã kí agá ꞌdâ ĩndĩ.
2 Prepararam-lhe, ali, uma ceia. Marta servia, e Lázaro era um dos que estavam à mesa com Jesus.
3 Mãríyámũ aꞌdụ́ ãdu ãjị́ ngụ̃lépi vĩrĩ ãjẹ̃ nalépi ãmbógó la, ũsũ ĩꞌdi Yẹ́sụ̃ pá gá ãzíla li ãdu kí ĩꞌdi ꞌbã drị̃ꞌbị́ sĩ. Ãdu ꞌdã ꞌbã ngụ̃ŋá vĩrĩ rĩ ꞌdụ jó ꞌa ĩꞌbã kí rijó ꞌdã pírí.Mãríyámũ ũsũ ãdu Yẹ́sụ̃ pá gá.|alt="Mary poured oil on Jesus’ feet" src="WA03839b.tif" size="col" ref="12:3"
3 Então Maria, pegando um frasco de perfume de nardo puro, muito precioso, ungiu os pés de Jesus e os enxugou com os seus cabelos. E toda a casa se encheu com o cheiro do perfume.
4 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé rĩ kí ꞌbã ãzí ãlu umvelé Yụ́dãsị̃ Ị̃sị̃kãrị́yọ́tị̃ ꞌi rĩ ĩꞌba abe ꞌdãá ĩndĩ, wó ĩꞌdi vâ ꞌbá mụlépi Yẹ́sụ̃ ꞌbã mẹ́lẹ́ mbelépi rĩ ꞌi. Jọ,
4 Mas Judas Iscariotes, um dos seus discípulos, aquele que estava para trair Jesus, disse:
5 “Ãdu ngụ̃lépi vĩrĩ ꞌdĩ úzị́ tá ĩꞌdi ãjẹ̃ ĩyõ sĩ, séndẽ la fẽjó ꞌbá lẽmẽrí rĩ ꞌbaní ku la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ?”
5 — Por que este perfume não foi vendido por trezentos denários e o valor não foi dado aos pobres?
6 Yụ́dãsị̃ jọ ị́jọ́ ꞌdĩ íni la adru ꞌbá lẽmẽrí rĩ kí ꞌbã ãzá la fijó ĩꞌdi ásị́ gá rĩ sĩ ku, wó rá la ĩꞌdi ꞌbã adrujó ꞌbá ụ̃gụ́ꞌbá ru la rĩ sĩ. Ĩꞌdi jõ séndẽ ãfẽlé Yẹ́sụ̃ ꞌbaní ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ abe rĩ kí tãmba nĩ, wó ri jõ séndẽ ãzí rĩ kí ayúlé ị́jọ́ ĩꞌdi ãni la kí agá ụ̃gụ̃ rú.
6 Ele disse isso não porque se preocupava com os pobres, mas porque era ladrão e, tendo a bolsa do dinheiro, tirava o que era colocado nela.
7 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌdiní, “Ĩmi aꞌbe ꞌdĩ cã! Mba ãdu ngụ̃lépi vĩrĩ ãjẹ̃ nalépi ãmbógó ꞌdĩ tã cí la, sĩ ụ́ꞌdụ́ drụ́zị́ áma ị̃sị̃jó rĩ tẽjó.
7 Mas Jesus disse:
8 Ĩmi ri uꞌálé ꞌbá lẽmẽrí rĩ kí abe kí ãzã kojó ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá ꞌdâ jã ꞌdâ, wó má icó uꞌálé ĩmi abe ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá ꞌdâ jã ꞌdâ la ku.”
8 Porque os pobres estão sempre com vocês, mas a mim vocês nem sempre terão.
9 ꞌBá Yãhụ́dị̃ rú ũꞌbí amụ́lépi ꞌdĩ, kí mụ arelé la Yẹ́sụ̃ ĩꞌdi Bẽtánĩ gá ꞌdãá cí. Amụ́ kí lú Yẹ́sụ̃ ndrelé la ku, wó amụ́ kí vâ Lázãrõ Yẹ́sụ̃ ꞌbã ingalé ídri rú ị̃dị́ rĩ ndre trũ.
9 Uma numerosa multidão dos judeus ficou sabendo que Jesus estava em Betânia. Eles foram até lá não só por causa dele, mas também para ver Lázaro, a quem ele tinha ressuscitado dentre os mortos.
10 Ãtalo ãmbogo rĩ itú kí ị́jọ́ lẽjó Lázãrõ ꞌdịjó ĩndĩ,
10 Mas os principais sacerdotes resolveram matar também Lázaro,
11 ãꞌdusĩku ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ũꞌbí iꞌdó kí kí aꞌbelé rá, sĩ mụjó Yẹ́sụ̃ rụ́, ãzíla vâ sĩ ị́jọ́ ĩꞌdidrị́ gá rĩ kí ãꞌị̃jó, ĩꞌbã kí ị́jọ́ ru idélépi Lázãrõ ụrụꞌbá gá rĩ ndrejó cé rĩ sĩ.
11 porque muitos dos judeus, por causa dele, voltavam crendo em Jesus.
12 Drụ̃sị̃ íni ꞌbá ũꞌbí wẽwẽ rú, amụ́lépi Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ụ́ꞌdụ́ ụ̃mụ̃ alịjó ꞌbá drị̃ gâ sĩ rĩ ị̃nzị̃jó rĩ are kí ꞌbá ꞌbaní jọ agá la Yẹ́sụ̃ la amụ́ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ụ́ꞌdụ́ ụ̃mụ̃ ꞌdã drị̂ ị̃nzị̃ŋá gá ĩndĩ rĩ sĩ.
12 No dia seguinte, a numerosa multidão que tinha vindo à festa, tendo ouvido que Jesus estava a caminho de Jerusalém,
13 Agá kí káci ꞌbã bị́ kí rụlé drị́ gá cící, fũ kí táwụ̃nị̃ agá ꞌdãá rĩ sĩ mụlé Yẹ́sụ̃ aꞌị́lé. Ri kí uzálé ụ́ꞌdụ́kọ́ ụrụgá sĩ,
13 pegou ramos de palmeiras e saiu ao encontro dele, clamando: “Hosana! Bendito o que vem em nome do Senhor e que é Rei de Israel!”
14 Yẹ́sụ̃ la mụ acálé ãni rú Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ꞌbo, ịsụ́ kãyĩnõ mváŋá, tụ drị̃ la gâ sĩ mụjó táwụ̃nị̃ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ drị̂ agâlé. Ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã idélé ꞌdĩ fẽ kí ị́jọ́ nábị̃ ꞌbã sĩlé rĩ ꞌbã acá kí dó sĩ ãndá-ãndá ru,
14 E Jesus, tendo conseguido um jumentinho, montou-o, segundo está escrito:
15 “Ĩmi ꞌbá táwụ̃nị̃ Zị̃yọ́nị̃ gá ꞌdĩ, ĩmi idé ụ̃rị̃ sĩ ku!
15 “Não tema, filha de Sião, eis que o seu Rei está vindo, montado num filho de jumenta.”
16 Drị̃drị̃ rĩ gá, ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé ꞌdĩ vã kí ị́jọ́ ru idélépi ꞌdĩ kí ku. Wó vúlé vúlé ru, Yẹ́sụ̃ la mụ angálé dị̃zã rú ꞌbá ũdrãlépi rá rĩ kí drĩdríŋĩ gá rĩ sĩ tụlé ꞌbụ̃ gâlé ꞌbo, ị́jọ́ nãbịya ꞌbã kí sĩlé bụ́kụ̃ Ãdróŋá drị̂ agá Yẹ́sụ̃ drị̃ gá rĩ, agá kí dó ĩꞌbaní pírí.
16 Seus discípulos a princípio não compreenderam isso. Mas, quando Jesus foi glorificado, então eles se lembraram de que essas coisas estavam escritas a respeito dele e também de que tinham feito isso com ele.
17 ꞌBá ũꞌbí ándrá Yẹ́sụ̃ trũ ĩꞌdi ndrelépi Lázãrõ ingaŋá gá ídri rú ị̃dị́ cé rĩ, ri kí ị́jọ́ ꞌdã vú nzelé ꞌbá ꞌbanî.
17 A multidão que estava com Jesus quando ele chamou Lázaro do túmulo e o levantou dentre os mortos dava testemunho.
18 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ꞌbá ị́jọ́ tálí ru Yẹ́sụ̃ ꞌbã idélé rĩ kí arelépi rá ꞌdĩ, fũ kí mụlé Yẹ́sụ̃ aꞌị́lé nĩ.
18 Por causa disso, também, a multidão saiu ao encontro de Jesus, pois ouviu que ele tinha feito esse sinal.
19 ꞌBá Fãrĩsáyĩ rú ꞌdĩ jọ kí ị́jọ́ kí drĩdríŋĩ gá, “Ãzị́ ãma kí ngalé rĩ kí úgólé acálé ífí kóru! Ĩndre drĩ, ꞌbá pírí ụ̃nọ́kụ́ gá ꞌdĩ ꞌde kí úꞌdîꞌda Yẹ́sụ̃ vú gâ sĩ!”
19 Então os fariseus disseram entre si: — Vocês podem ver que não estão conseguindo nada! Eis que o mundo vai atrás dele.
20 Ụ́ꞌdụ́ ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbã kí ru trajó Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ãwãꞌdĩfô fẽjó Ãdróŋá ní ụ̃mụ̃ umvelé ụ̃mụ̃ alịjó ꞌbá drị̃ gâ sĩ rĩ sĩ, ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku ꞌdĩ mụ kí Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gâlé Ãdróŋá ị̃nzị̃lé ĩndĩ.
20 Ora, entre os que foram para adorar durante a festa, havia alguns gregos.
21 Fị́lị́pọ̃ ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé rĩ ꞌbã ãzí angálépi Bẽtẽsãyídã gá, ꞌdĩ ãngũ Gãlị́lị̃ gá rĩ ꞌdãá cí. ꞌBá Yãhụ́dị̃ rú ku ꞌdĩ mụ kí ĩꞌdi rụ́, jọ kí, “ꞌBá ãmbógó, ãlẽ tá ãmaní Yẹ́sụ̃ ndrelé.”
21 Estes se dirigiram a Filipe, que era de Betsaida da Galileia, e lhe pediram: — Senhor, queremos ver Jesus.
22 Fị́lị́pọ̃ lũ ị́jọ́ ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku ꞌdĩ ꞌbã kí lẽjó Yẹ́sụ̃ ndrejó ꞌdĩ ĩꞌbã ãzí ãlu Ãndẽríyã nî. Mụ kí dó ị̃rị̃ trá ị́jọ́ ꞌdĩ lũlé Yẹ́sụ̃ nî.
22 Filipe foi dizê-lo a André, e André e Filipe o comunicaram a Jesus.
23 Yẹ́sụ̃ umvi ị́jọ́ ĩꞌbaní jọ, “Sáwã acá dó ꞌbo Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ ní dị̃zã ĩꞌdidrị̂ rĩ iꞌdajó rĩ.
23 Então Jesus se dirigiu a eles, dizendo:
24 Ma ĩminí ị́jọ́ mgbã jọ, ma cécé ũri áni, údrĩ sa la ꞌbụ́ gá ĩꞌdiní sĩ angájó ku, ĩꞌdi ꞌbãngá ace ãná ífí ru ãlu. Drĩ dó angá kalé ꞌbo, ĩꞌdi ífí ka ũꞌbí ru.
24 Em verdade, em verdade lhes digo: se o grão de trigo, caindo na terra, não morrer, fica ele só; mas, se morrer, produz muito fruto.
25 ꞌBá ídri ĩꞌdidrị̂ lẽlépi ambamba rĩ la ãvĩ la rá, wó ꞌbá ídri ĩꞌdidrị̂ ngụ̃lépi áma ị́jọ́ sĩ ụ̃nọ́kụ́ ꞌdĩ drị̃ gá ꞌdâ rĩ la tã la mba ídri ukólépi ku rĩ ịsụ́jó rá.
25 Quem ama a sua vida perde-a; mas aquele que odeia a sua vida neste mundo irá preservá-la para a vida eterna.
26 Ĩdrĩ lẽ ãzị́ ngalé mání rá, ĩmi aꞌdé áma vú gâ sĩ. ꞌBá lẽlépi ãzị́ ngalépi mání rá rĩ, ĩꞌdi mụ adrulé ãngũ mání sĩ uꞌájó rĩ gá. Má Átẹ́pị la mụ ꞌbá ãzị́ ngalépi mání rĩ ꞌbaní ị̃nzị̃táŋá ãmbógó la fẽlé.
26 Se alguém me serve, siga-me, e, onde eu estou, ali estará também o meu servo. E, se alguém me servir, meu Pai o honrará.
27 “Áma ásị́ ga tré cãndí sĩ, ánị̃ dó ma ãꞌdu ị́jọ́ jọ yã rĩ gá ku. Wó lẽ ázị má Átẹ́pị ꞌi áma trũjó cãndí ꞌdĩ agá ꞌdâ rá la ku, má amụ́jó ụ̃nọ́kụ́ ꞌdĩ drị̃ gá ꞌdâ cãndí ꞌdĩ ịsụ́jó rĩ sĩ.
27 — Agora a minha alma está angustiada, e o que direi? “Pai, salva-me desta hora”? Não, pois foi precisamente com este propósito que eu vim para esta hora.
28 Má Átẹ́pị, ífẽ dó ími rụ́ ꞌbã kụ-kụ̃.”
28 Pai, glorifica o teu nome. Então veio uma voz do céu: — Eu já o glorifiquei e ainda o glorificarei.
29 Ũꞌbí kí mụ ụ́ꞌdụ́kọ́ ꞌdã arelé ꞌbo, ũrã kí ꞌbãngá ĩꞌdi ãvi. Ãzí rĩ ũrã kí mãlãyíkã jọ ị́jọ́ Yẹ́sụ̃ ní nĩ.
29 A multidão que ali estava e que ouviu aquela voz dizia ter havido um trovão. Outros diziam: — Foi um anjo que lhe falou.
30 Yẹ́sụ̃ jọ ũꞌbí ꞌbaní, “Ụ́ꞌdụ́kọ́ ĩminí arelé ꞌdĩ ꞌi, újọ ĩꞌdi ángírí ĩmi ị́jọ́ sĩ, adru áma ị́jọ́ sĩ ku.
30 Então Jesus explicou:
31 Ụ́ꞌdụ́ ꞌbá ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá ꞌdĩ kí ị́jọ́ lịjó rĩ acá ãni rú ꞌbo, ãzíla ãmbógó ụ̃nọ́kụ́ ꞌdĩ drị́ gá Sĩtánĩ ála ĩꞌdi ndẽ rá.
31 Chegou o momento de este mundo ser julgado, e agora o seu príncipe será expulso.
32 ꞌBá drĩ kí dó áma ipa mũsãláꞌbã sị́ gá ingajó vụ̃rụ́ ꞌdâ ụrụgâlé ꞌbo, ma dó ꞌbá pírí ꞌbaní gẹ̃rị̃ nzị̃ amụ́jó má rụ́ ꞌdõlé.”
32 E eu, quando for levantado da terra, atrairei todos a mim.
33 Yẹ́sụ̃ jọ ị́jọ́ ꞌdĩ ꞌi ũví ĩꞌdi ꞌbã mụjó drãjó rĩ iꞌdajó.
33 Ele dizia isto, significando com que tipo de morte estava para morrer.
34 Ũꞌbí zị kí Yẹ́sụ̃ ꞌi, “Ị́jọ́ sĩlé bụ́kụ̃ Ãdróŋá drị̂ agá rĩ jọ, Kúrísĩtõ la uꞌá ídri rú jã ꞌdâ. Ị́jọ́ míní jọlé, Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ ála ĩꞌdi ipa mũsãláꞌbã sị́ gá ingalé ụrụgâlé ri ífí la íngoní? Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ ꞌdĩ ĩꞌdi ãꞌdi ꞌi?”
34 A multidão disse: — Nós ouvimos da Lei que o Cristo permanece para sempre. Como, então, você diz que é necessário que o Filho do Homem seja levantado? Quem é esse Filho do Homem?
35 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌbaní, “Ị́jọ́ mádrị̂ la ãngũ ji cécé dị̃zã áni, ma mụ uꞌálé ĩmi drĩdríŋĩ gá ꞌdâ ụ́ꞌdụ́ were. Ĩmi acị́ ãngũ ꞌbã drĩ adru agá dị̃zã rú ule rú ꞌdĩ gá ꞌdĩ, ãngũ ꞌbã nị sĩ ĩmi drị̃ gá ku, ãꞌdusĩku ãngũ ịnị sĩ úndre ãngũ ku.
35 Jesus respondeu:
36 Ĩmi ãꞌị̃ ị́jọ́ mádrị́ ãngũ jilépi cécé dị̃zã áni ꞌdĩ ꞌi, mâ drĩ adru agá ĩmi abe cí ꞌdĩ gá ꞌdĩ, ĩmi dó sĩ adru anzị dị̃zã ãni la rú.” Yẹ́sụ̃ la mụ ị́jọ́ ꞌdĩ delé ꞌbo, aꞌbe ãngũ ꞌdã ꞌi zị̃ ru ĩꞌbaní cí.
36 Enquanto vocês têm a luz, creiam na luz, para que se tornem filhos da luz. Depois de dizer isso, Jesus foi embora e ocultou-se deles.
37 Yẹ́sụ̃ ꞌbã tálí wẽwẽ rú ꞌdĩ kí idé gá ꞌbá kí mẹ́lẹ́tị gá ꞌdâ tí, ꞌbá ãꞌị̃ kí ị́jọ́ ĩꞌdidrị̂ kí ku.
37 E, embora tivesse feito tantos sinais na presença deles, não creram nele,
38 Ị́jọ́ ꞌdĩ idé kí ru íni la ị́jọ́ ándrá nábị̃ Ĩsáyã ꞌbã jọlé rĩ ꞌbã adru kí sĩ ãndá:
38 para se cumprir a palavra do profeta Isaías, que diz: “Senhor, quem creu em nossa pregação? E a quem foi revelado o braço do Senhor?”
39 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ꞌbá ãꞌị̃ kí Yẹ́sụ̃ ꞌbã ị́jọ́ ku, cécé ị́jọ́ nábị̃ Ĩsáyã ꞌbã jọlé rĩ áni,
39 Por isso, não podiam crer, porque Isaías disse ainda:
40 “Ãdróŋá ãzụ̃ ꞌbá ꞌdĩ kí mịfị́ cí,
40 “Cegou os olhos deles e endureceu-lhes o coração, para que não vejam com os olhos, nem entendam com o coração, e se convertam, e sejam por mim curados.”
41 Ĩsáyã jọ ị́jọ́ ꞌdĩ, ãꞌdusĩku ndre ị́jọ́ icélé dị̃zã Yẹ́sụ̃ drị́ gá ĩꞌdiní sĩ ị́jọ́ la jọjó drị̃drị̃ ꞌdĩ sĩ idé drĩ ru ku rú ꞌdĩ.
41 Isaías disse isso porque viu a glória dele e falou a respeito dele.
42 Ị́jọ́ ꞌdĩ agá ꞌdãá, ꞌbá ũꞌbí ãzíla ꞌbá ãmbogo Yãhụ́dị̃ rú rĩ kî trũ ãꞌị̃ kí ị́jọ́ Yẹ́sụ̃ drị̂ rá. Lẽ kí ru iꞌdalé tọndọlọ ku, ãꞌdusĩku nị̃ kí ị́jọ́ ꞌbá Fãrĩsáyĩ rú rĩ ꞌbã kí lẽjó ꞌbá Yẹ́sụ̃ ãꞌị̃lépi rá rĩ kí adrojó ãngũ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ kí agá rĩ sĩ rá rĩ rá.
42 No entanto, muitos dentre as próprias autoridades creram em Jesus, mas, por causa dos fariseus, não o confessavam, para não serem expulsos da sinagoga.
43 ꞌBá ꞌdĩ lẽ kí ị̃nzị̃táŋá ꞌbá ꞌbadrị́ ndẽ ĩꞌbaní ị̃nzị̃táŋá ịsụ́jó Ãdróŋá drị́ rĩ rá.
43 Porque amaram mais a glória dos homens do que a glória de Deus.
44 Yẹ́sụ̃ jọ ụ́ꞌdụ́kọ́ ụrụgá sĩ, “ꞌBá ị́jọ́ mádrị́ gá rĩ ãꞌị̃lépi rá rĩ ãꞌị̃ ma áꞌdụ̂sĩ ku, ãꞌị̃ vâ ꞌbá áma tị ãpẽlépi rĩ ĩndĩ.
44 E Jesus clamou, dizendo:
45 ꞌBá áma ndrelépi rĩ ndre vâ ꞌbá áma tị ãpẽlépi rĩ ĩndĩ.
45 E quem vê a mim vê aquele que me enviou.
46 Má amụ́ ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá ꞌdõlé ãngũ jilé cécé dị̃zã áni, ꞌbá áma ãꞌị̃lépi rá rĩ ꞌbã uꞌá rú sĩ ị́nị́ agá ku.
46 Eu vim como luz para o mundo, a fim de que todo aquele que crê em mim não permaneça nas trevas.
47 ꞌBá drĩ kí ị́jọ́ mádrị́ rĩ are rá, ãzíla ãꞌị̃ kí ĩꞌdi tãmbalé rá, má icó kí ị́jọ́ lịlé ku. Má amụ́ ꞌbá kí ị́jọ́ lịlé ku, wó rá la ꞌbá kí pajó.
47 Se alguém ouvir as minhas palavras e não as guardar, eu não o julgo. Porque eu não vim para julgar o mundo, e sim para salvá-lo.
48 ꞌBá ị́jọ́ mádrị̂ kí gãlépi úmgbé ãzíla áma ãꞌị̃lépi ku rĩ, ꞌbá ị́jọ́ lịlépi kí drị̃ gá la cí. Ị́jọ́ mání jọlé ꞌdĩ kí drụ́zị́ ị́jọ́ lị drị̃ la gá ụ́ꞌdụ́ ị́jọ́ pírí ꞌbã kí ãsị̃jó rĩ sĩ.
48 Quem me rejeita e não recebe as minhas palavras tem quem o julgue; a própria palavra que falei, essa o julgará no último dia.
49 Ájọ ị́jọ́ áma drị̃ sĩ ku, ma ị́jọ́ mâ Átẹ́pị áma tị ãpẽlépi rĩ ꞌbã ũkpõ fẽlé mání rá rĩ kí jọ.
49 Porque eu não falei por mim mesmo, mas o Pai, que me enviou, esse me ordenou o que dizer e o que anunciar.
50 Ánị̃ dó sĩ cé, ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã ũkpõ fẽlé azịlé rĩ la ídri ukólépi ku rĩ fẽ. Ị́jọ́ mání jọlé rĩ dó sĩ ị́jọ́ má Átẹ́pị ꞌbã lũlé mání ájọ rĩ ꞌi.”
50 E sei que o seu mandamento é a vida eterna. Portanto, as coisas que eu digo, digo exatamente assim como o Pai me falou.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.