João 12
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs ACF
1 Ace ụ́ꞌdụ́ ázíyá ụ̃mụ̃ alịjó ꞌbá drị̃ gâ sĩ rĩ ní acájó, Yẹ́sụ̃ gõ kí vúlé Lázãrõ ándrá ĩꞌdi ꞌbã ingalé ídri rú ị̃dị́ rĩ drị́ko gá, ꞌdĩ Bẽtánĩ gá.
1 Foi, pois, Jesus seis dias antes da páscoa a betânia, onde estava Lázaro, o que falecera, e a quem ressuscitara dentre os mortos.
2 Lị́cọ́ ꞌdĩ agá ꞌdâ aꞌdí kí Yẹ́sụ̃ ní íná nalé. Mãrị́tã fẽ ĩꞌbaní íná méjã tị gâlé nĩ. Ádrị́pị̃ Lázãrõ ĩꞌdi ꞌbá rilépi íná tị gá Yẹ́sụ̃ abe ꞌdã kí agá ꞌdâ ĩndĩ.
2 Fizeram-lhe, pois, ali uma ceia, e Marta servia, e Lázaro era um dos que estavam à mesa com ele.
3 Mãríyámũ aꞌdụ́ ãdu ãjị́ ngụ̃lépi vĩrĩ ãjẹ̃ nalépi ãmbógó la, ũsũ ĩꞌdi Yẹ́sụ̃ pá gá ãzíla li ãdu kí ĩꞌdi ꞌbã drị̃ꞌbị́ sĩ. Ãdu ꞌdã ꞌbã ngụ̃ŋá vĩrĩ rĩ ꞌdụ jó ꞌa ĩꞌbã kí rijó ꞌdã pírí.Mãríyámũ ũsũ ãdu Yẹ́sụ̃ pá gá.|alt="Mary poured oil on Jesus’ feet" src="WA03839b.tif" size="col" ref="12:3"
3 Então Maria, tomando um arrátel de ungüento de nardo puro, de muito preço, ungiu os pés de Jesus, e enxugou-lhe os pés com os seus cabelos; e encheu-se a casa do cheiro do ungüento.
4 ꞌBá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé rĩ kí ꞌbã ãzí ãlu umvelé Yụ́dãsị̃ Ị̃sị̃kãrị́yọ́tị̃ ꞌi rĩ ĩꞌba abe ꞌdãá ĩndĩ, wó ĩꞌdi vâ ꞌbá mụlépi Yẹ́sụ̃ ꞌbã mẹ́lẹ́ mbelépi rĩ ꞌi. Jọ,
4 Então, um dos seus discípulos, Judas Iscariotes, filho de Simão, o que havia de traí-lo, disse:
5 “Ãdu ngụ̃lépi vĩrĩ ꞌdĩ úzị́ tá ĩꞌdi ãjẹ̃ ĩyõ sĩ, séndẽ la fẽjó ꞌbá lẽmẽrí rĩ ꞌbaní ku la ãꞌdu ị́jọ́ sĩ?”
5 Por que não se vendeu este ungüento por trezentos dinheiros e não se deu aos pobres?
6 Yụ́dãsị̃ jọ ị́jọ́ ꞌdĩ íni la adru ꞌbá lẽmẽrí rĩ kí ꞌbã ãzá la fijó ĩꞌdi ásị́ gá rĩ sĩ ku, wó rá la ĩꞌdi ꞌbã adrujó ꞌbá ụ̃gụ́ꞌbá ru la rĩ sĩ. Ĩꞌdi jõ séndẽ ãfẽlé Yẹ́sụ̃ ꞌbaní ꞌbá ĩꞌdi ꞌbã imbálé rĩ abe rĩ kí tãmba nĩ, wó ri jõ séndẽ ãzí rĩ kí ayúlé ị́jọ́ ĩꞌdi ãni la kí agá ụ̃gụ̃ rú.
6 Ora, ele disse isto, não pelo cuidado que tivesse dos pobres, mas porque era ladrão e tinha a bolsa, e tirava o que ali se lançava.
7 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌdiní, “Ĩmi aꞌbe ꞌdĩ cã! Mba ãdu ngụ̃lépi vĩrĩ ãjẹ̃ nalépi ãmbógó ꞌdĩ tã cí la, sĩ ụ́ꞌdụ́ drụ́zị́ áma ị̃sị̃jó rĩ tẽjó.
7 Disse, pois, Jesus: Deixai-a; para o dia da minha sepultura guardou isto;
8 Ĩmi ri uꞌálé ꞌbá lẽmẽrí rĩ kí abe kí ãzã kojó ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá ꞌdâ jã ꞌdâ, wó má icó uꞌálé ĩmi abe ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá ꞌdâ jã ꞌdâ la ku.”
8 Porque os pobres sempre os tendes convosco, mas a mim nem sempre me tendes.
9 ꞌBá Yãhụ́dị̃ rú ũꞌbí amụ́lépi ꞌdĩ, kí mụ arelé la Yẹ́sụ̃ ĩꞌdi Bẽtánĩ gá ꞌdãá cí. Amụ́ kí lú Yẹ́sụ̃ ndrelé la ku, wó amụ́ kí vâ Lázãrõ Yẹ́sụ̃ ꞌbã ingalé ídri rú ị̃dị́ rĩ ndre trũ.
9 E muita gente dos judeus soube que ele estava ali; e foram, não só por causa de Jesus, mas também para ver a Lázaro, a quem ressuscitara dentre os mortos.
10 Ãtalo ãmbogo rĩ itú kí ị́jọ́ lẽjó Lázãrõ ꞌdịjó ĩndĩ,
10 E os principais dos sacerdotes tomaram deliberação para matar também a Lázaro;
11 ãꞌdusĩku ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ũꞌbí iꞌdó kí kí aꞌbelé rá, sĩ mụjó Yẹ́sụ̃ rụ́, ãzíla vâ sĩ ị́jọ́ ĩꞌdidrị́ gá rĩ kí ãꞌị̃jó, ĩꞌbã kí ị́jọ́ ru idélépi Lázãrõ ụrụꞌbá gá rĩ ndrejó cé rĩ sĩ.
11 Porque muitos dos judeus, por causa dele, iam e criam em Jesus.
12 Drụ̃sị̃ íni ꞌbá ũꞌbí wẽwẽ rú, amụ́lépi Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ụ́ꞌdụ́ ụ̃mụ̃ alịjó ꞌbá drị̃ gâ sĩ rĩ ị̃nzị̃jó rĩ are kí ꞌbá ꞌbaní jọ agá la Yẹ́sụ̃ la amụ́ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ụ́ꞌdụ́ ụ̃mụ̃ ꞌdã drị̂ ị̃nzị̃ŋá gá ĩndĩ rĩ sĩ.
12 No dia seguinte, ouvindo uma grande multidão, que viera à festa, que Jesus vinha a Jerusalém,
13 Agá kí káci ꞌbã bị́ kí rụlé drị́ gá cící, fũ kí táwụ̃nị̃ agá ꞌdãá rĩ sĩ mụlé Yẹ́sụ̃ aꞌị́lé. Ri kí uzálé ụ́ꞌdụ́kọ́ ụrụgá sĩ,
13 Tomaram ramos de palmeiras, e saíram-lhe ao encontro, e clamavam: Hosana! Bendito o Rei de Israel que vem em nome do Senhor.
14 Yẹ́sụ̃ la mụ acálé ãni rú Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ꞌbo, ịsụ́ kãyĩnõ mváŋá, tụ drị̃ la gâ sĩ mụjó táwụ̃nị̃ Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ drị̂ agâlé. Ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã idélé ꞌdĩ fẽ kí ị́jọ́ nábị̃ ꞌbã sĩlé rĩ ꞌbã acá kí dó sĩ ãndá-ãndá ru,
14 E achou Jesus um jumentinho, e assentou-se sobre ele, como está escrito:
15 “Ĩmi ꞌbá táwụ̃nị̃ Zị̃yọ́nị̃ gá ꞌdĩ, ĩmi idé ụ̃rị̃ sĩ ku!
15 Não temas, ó filha de Sião; eis que o teu Rei vem assentado sobre o filho de uma jumenta.
16 Drị̃drị̃ rĩ gá, ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé ꞌdĩ vã kí ị́jọ́ ru idélépi ꞌdĩ kí ku. Wó vúlé vúlé ru, Yẹ́sụ̃ la mụ angálé dị̃zã rú ꞌbá ũdrãlépi rá rĩ kí drĩdríŋĩ gá rĩ sĩ tụlé ꞌbụ̃ gâlé ꞌbo, ị́jọ́ nãbịya ꞌbã kí sĩlé bụ́kụ̃ Ãdróŋá drị̂ agá Yẹ́sụ̃ drị̃ gá rĩ, agá kí dó ĩꞌbaní pírí.
16 Os seus discípulos, porém, não entenderam isto no princípio; mas, quando Jesus foi glorificado, então se lembraram de que isto estava escrito dele, e que isto lhe fizeram.
17 ꞌBá ũꞌbí ándrá Yẹ́sụ̃ trũ ĩꞌdi ndrelépi Lázãrõ ingaŋá gá ídri rú ị̃dị́ cé rĩ, ri kí ị́jọ́ ꞌdã vú nzelé ꞌbá ꞌbanî.
17 A multidão, pois, que estava com ele quando Lázaro foi chamado da sepultura, testificava que ele o ressuscitara dentre os mortos.
18 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ꞌbá ị́jọ́ tálí ru Yẹ́sụ̃ ꞌbã idélé rĩ kí arelépi rá ꞌdĩ, fũ kí mụlé Yẹ́sụ̃ aꞌị́lé nĩ.
18 Por isso a multidão lhe saiu ao encontro, porque tinham ouvido que ele fizera este sinal.
19 ꞌBá Fãrĩsáyĩ rú ꞌdĩ jọ kí ị́jọ́ kí drĩdríŋĩ gá, “Ãzị́ ãma kí ngalé rĩ kí úgólé acálé ífí kóru! Ĩndre drĩ, ꞌbá pírí ụ̃nọ́kụ́ gá ꞌdĩ ꞌde kí úꞌdîꞌda Yẹ́sụ̃ vú gâ sĩ!”
19 Disseram, pois, os fariseus entre si: Vedes que nada aproveitais? Eis que toda a gente vai após ele.
20 Ụ́ꞌdụ́ ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbã kí ru trajó Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gá ãwãꞌdĩfô fẽjó Ãdróŋá ní ụ̃mụ̃ umvelé ụ̃mụ̃ alịjó ꞌbá drị̃ gâ sĩ rĩ sĩ, ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku ꞌdĩ mụ kí Yẹ̃rụ́sãlẹ́mụ̃ gâlé Ãdróŋá ị̃nzị̃lé ĩndĩ.
20 Ora, havia alguns gregos, entre os que tinham subido a adorar no dia da festa.
21 Fị́lị́pọ̃ ꞌbá Yẹ́sụ̃ ꞌbã imbálé rĩ ꞌbã ãzí angálépi Bẽtẽsãyídã gá, ꞌdĩ ãngũ Gãlị́lị̃ gá rĩ ꞌdãá cí. ꞌBá Yãhụ́dị̃ rú ku ꞌdĩ mụ kí ĩꞌdi rụ́, jọ kí, “ꞌBá ãmbógó, ãlẽ tá ãmaní Yẹ́sụ̃ ndrelé.”
21 Estes, pois, dirigiram-se a Filipe, que era de Betsaida da Galiléia, e rogaram-lhe, dizendo: Senhor, queríamos ver a Jesus.
22 Fị́lị́pọ̃ lũ ị́jọ́ ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku ꞌdĩ ꞌbã kí lẽjó Yẹ́sụ̃ ndrejó ꞌdĩ ĩꞌbã ãzí ãlu Ãndẽríyã nî. Mụ kí dó ị̃rị̃ trá ị́jọ́ ꞌdĩ lũlé Yẹ́sụ̃ nî.
22 Filipe foi dizê-lo a André, e então André e Filipe o disseram a Jesus.
23 Yẹ́sụ̃ umvi ị́jọ́ ĩꞌbaní jọ, “Sáwã acá dó ꞌbo Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ ní dị̃zã ĩꞌdidrị̂ rĩ iꞌdajó rĩ.
23 E Jesus lhes respondeu, dizendo: É chegada a hora em que o Filho do homem há de ser glorificado.
24 Ma ĩminí ị́jọ́ mgbã jọ, ma cécé ũri áni, údrĩ sa la ꞌbụ́ gá ĩꞌdiní sĩ angájó ku, ĩꞌdi ꞌbãngá ace ãná ífí ru ãlu. Drĩ dó angá kalé ꞌbo, ĩꞌdi ífí ka ũꞌbí ru.
24 Na verdade, na verdade vos digo que, se o grão de trigo, caindo na terra, não morrer, fica ele só; mas se morrer, dá muito fruto.
25 ꞌBá ídri ĩꞌdidrị̂ lẽlépi ambamba rĩ la ãvĩ la rá, wó ꞌbá ídri ĩꞌdidrị̂ ngụ̃lépi áma ị́jọ́ sĩ ụ̃nọ́kụ́ ꞌdĩ drị̃ gá ꞌdâ rĩ la tã la mba ídri ukólépi ku rĩ ịsụ́jó rá.
25 Quem ama a sua vida perdê-la-á, e quem neste mundo odeia a sua vida, guardá-la-á para a vida eterna.
26 Ĩdrĩ lẽ ãzị́ ngalé mání rá, ĩmi aꞌdé áma vú gâ sĩ. ꞌBá lẽlépi ãzị́ ngalépi mání rá rĩ, ĩꞌdi mụ adrulé ãngũ mání sĩ uꞌájó rĩ gá. Má Átẹ́pị la mụ ꞌbá ãzị́ ngalépi mání rĩ ꞌbaní ị̃nzị̃táŋá ãmbógó la fẽlé.
26 Se alguém me serve, siga-me, e onde eu estiver, ali estará também o meu servo. E, se alguém me servir, meu Pai o honrará.
27 “Áma ásị́ ga tré cãndí sĩ, ánị̃ dó ma ãꞌdu ị́jọ́ jọ yã rĩ gá ku. Wó lẽ ázị má Átẹ́pị ꞌi áma trũjó cãndí ꞌdĩ agá ꞌdâ rá la ku, má amụ́jó ụ̃nọ́kụ́ ꞌdĩ drị̃ gá ꞌdâ cãndí ꞌdĩ ịsụ́jó rĩ sĩ.
27 Agora a minha alma está perturbada; e que direi eu? Pai, salva-me desta hora; mas para isto vim a esta hora.
28 Má Átẹ́pị, ífẽ dó ími rụ́ ꞌbã kụ-kụ̃.”
28 Pai, glorifica o teu nome. Então veio uma voz do céu que dizia: Já o tenho glorificado, e outra vez o glorificarei.
29 Ũꞌbí kí mụ ụ́ꞌdụ́kọ́ ꞌdã arelé ꞌbo, ũrã kí ꞌbãngá ĩꞌdi ãvi. Ãzí rĩ ũrã kí mãlãyíkã jọ ị́jọ́ Yẹ́sụ̃ ní nĩ.
29 Ora, a multidão que ali estava, e que a ouvira, dizia que havia sido um trovão. Outros diziam: Um anjo lhe falou.
30 Yẹ́sụ̃ jọ ũꞌbí ꞌbaní, “Ụ́ꞌdụ́kọ́ ĩminí arelé ꞌdĩ ꞌi, újọ ĩꞌdi ángírí ĩmi ị́jọ́ sĩ, adru áma ị́jọ́ sĩ ku.
30 Respondeu Jesus, e disse: Não veio esta voz por amor de mim, mas por amor de vós.
31 Ụ́ꞌdụ́ ꞌbá ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá ꞌdĩ kí ị́jọ́ lịjó rĩ acá ãni rú ꞌbo, ãzíla ãmbógó ụ̃nọ́kụ́ ꞌdĩ drị́ gá Sĩtánĩ ála ĩꞌdi ndẽ rá.
31 Agora é o juízo deste mundo; agora será expulso o príncipe deste mundo.
32 ꞌBá drĩ kí dó áma ipa mũsãláꞌbã sị́ gá ingajó vụ̃rụ́ ꞌdâ ụrụgâlé ꞌbo, ma dó ꞌbá pírí ꞌbaní gẹ̃rị̃ nzị̃ amụ́jó má rụ́ ꞌdõlé.”
32 E eu, quando for levantado da terra, todos atrairei a mim.
33 Yẹ́sụ̃ jọ ị́jọ́ ꞌdĩ ꞌi ũví ĩꞌdi ꞌbã mụjó drãjó rĩ iꞌdajó.
33 E dizia isto, significando de que morte havia de morrer.
34 Ũꞌbí zị kí Yẹ́sụ̃ ꞌi, “Ị́jọ́ sĩlé bụ́kụ̃ Ãdróŋá drị̂ agá rĩ jọ, Kúrísĩtõ la uꞌá ídri rú jã ꞌdâ. Ị́jọ́ míní jọlé, Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ ála ĩꞌdi ipa mũsãláꞌbã sị́ gá ingalé ụrụgâlé ri ífí la íngoní? Ngọ́tị́ ꞌBádrị̂ ꞌdĩ ĩꞌdi ãꞌdi ꞌi?”
34 Respondeu-lhe a multidão: Nós temos ouvido da lei, que o Cristo permanece para sempre; e como dizes tu que convém que o Filho do homem seja levantado? Quem é esse Filho do homem?
35 Yẹ́sụ̃ umvi ĩꞌbaní, “Ị́jọ́ mádrị̂ la ãngũ ji cécé dị̃zã áni, ma mụ uꞌálé ĩmi drĩdríŋĩ gá ꞌdâ ụ́ꞌdụ́ were. Ĩmi acị́ ãngũ ꞌbã drĩ adru agá dị̃zã rú ule rú ꞌdĩ gá ꞌdĩ, ãngũ ꞌbã nị sĩ ĩmi drị̃ gá ku, ãꞌdusĩku ãngũ ịnị sĩ úndre ãngũ ku.
35 Disse-lhes, pois, Jesus: A luz ainda está convosco por um pouco de tempo. Andai enquanto tendes luz, para que as trevas não vos apanhem; pois quem anda nas trevas não sabe para onde vai.
36 Ĩmi ãꞌị̃ ị́jọ́ mádrị́ ãngũ jilépi cécé dị̃zã áni ꞌdĩ ꞌi, mâ drĩ adru agá ĩmi abe cí ꞌdĩ gá ꞌdĩ, ĩmi dó sĩ adru anzị dị̃zã ãni la rú.” Yẹ́sụ̃ la mụ ị́jọ́ ꞌdĩ delé ꞌbo, aꞌbe ãngũ ꞌdã ꞌi zị̃ ru ĩꞌbaní cí.
36 Enquanto tendes luz, crede na luz, para que sejais filhos da luz. Estas coisas disse Jesus e, retirando-se, escondeu-se deles.
37 Yẹ́sụ̃ ꞌbã tálí wẽwẽ rú ꞌdĩ kí idé gá ꞌbá kí mẹ́lẹ́tị gá ꞌdâ tí, ꞌbá ãꞌị̃ kí ị́jọ́ ĩꞌdidrị̂ kí ku.
37 E, ainda que tinha feito tantos sinais diante deles, não criam nele;
38 Ị́jọ́ ꞌdĩ idé kí ru íni la ị́jọ́ ándrá nábị̃ Ĩsáyã ꞌbã jọlé rĩ ꞌbã adru kí sĩ ãndá:
38 Para que se cumprisse a palavra do profeta Isaías, que diz: Senhor, quem creu na nossa pregação? E a quem foi revelado o braço do Senhor?
39 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ꞌbá ãꞌị̃ kí Yẹ́sụ̃ ꞌbã ị́jọ́ ku, cécé ị́jọ́ nábị̃ Ĩsáyã ꞌbã jọlé rĩ áni,
39 Por isso não podiam crer, entào Isaías disse outra vez:
40 “Ãdróŋá ãzụ̃ ꞌbá ꞌdĩ kí mịfị́ cí,
40 Cegou-lhes os olhos, e endureceu-lhes o coração, A fim de que não vejam com os olhos, e compreendam no coração, E se convertam, E eu os cure.
41 Ĩsáyã jọ ị́jọ́ ꞌdĩ, ãꞌdusĩku ndre ị́jọ́ icélé dị̃zã Yẹ́sụ̃ drị́ gá ĩꞌdiní sĩ ị́jọ́ la jọjó drị̃drị̃ ꞌdĩ sĩ idé drĩ ru ku rú ꞌdĩ.
41 Isaías disse isto quando viu a sua glória e falou dele.
42 Ị́jọ́ ꞌdĩ agá ꞌdãá, ꞌbá ũꞌbí ãzíla ꞌbá ãmbogo Yãhụ́dị̃ rú rĩ kî trũ ãꞌị̃ kí ị́jọ́ Yẹ́sụ̃ drị̂ rá. Lẽ kí ru iꞌdalé tọndọlọ ku, ãꞌdusĩku nị̃ kí ị́jọ́ ꞌbá Fãrĩsáyĩ rú rĩ ꞌbã kí lẽjó ꞌbá Yẹ́sụ̃ ãꞌị̃lépi rá rĩ kí adrojó ãngũ Ãdróŋá ị̃nzị̃jó rĩ kí agá rĩ sĩ rá rĩ rá.
42 Apesar de tudo, até muitos dos principais creram nele; mas não o confessavam por causa dos fariseus, para não serem expulsos da sinagoga.
43 ꞌBá ꞌdĩ lẽ kí ị̃nzị̃táŋá ꞌbá ꞌbadrị́ ndẽ ĩꞌbaní ị̃nzị̃táŋá ịsụ́jó Ãdróŋá drị́ rĩ rá.
43 Porque amavam mais a glória dos homens do que a glória de Deus.
44 Yẹ́sụ̃ jọ ụ́ꞌdụ́kọ́ ụrụgá sĩ, “ꞌBá ị́jọ́ mádrị́ gá rĩ ãꞌị̃lépi rá rĩ ãꞌị̃ ma áꞌdụ̂sĩ ku, ãꞌị̃ vâ ꞌbá áma tị ãpẽlépi rĩ ĩndĩ.
44 E Jesus clamou, e disse: Quem crê em mim, crê, não em mim, mas naquele que me enviou.
45 ꞌBá áma ndrelépi rĩ ndre vâ ꞌbá áma tị ãpẽlépi rĩ ĩndĩ.
45 E quem me vê a mim, vê aquele que me enviou.
46 Má amụ́ ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá ꞌdõlé ãngũ jilé cécé dị̃zã áni, ꞌbá áma ãꞌị̃lépi rá rĩ ꞌbã uꞌá rú sĩ ị́nị́ agá ku.
46 Eu sou a luz que vim ao mundo, para que todo aquele que crê em mim não permaneça nas trevas.
47 ꞌBá drĩ kí ị́jọ́ mádrị́ rĩ are rá, ãzíla ãꞌị̃ kí ĩꞌdi tãmbalé rá, má icó kí ị́jọ́ lịlé ku. Má amụ́ ꞌbá kí ị́jọ́ lịlé ku, wó rá la ꞌbá kí pajó.
47 E se alguém ouvir as minhas palavras, e não crer, eu não o julgo; porque eu vim, não para julgar o mundo, mas para salvar o mundo.
48 ꞌBá ị́jọ́ mádrị̂ kí gãlépi úmgbé ãzíla áma ãꞌị̃lépi ku rĩ, ꞌbá ị́jọ́ lịlépi kí drị̃ gá la cí. Ị́jọ́ mání jọlé ꞌdĩ kí drụ́zị́ ị́jọ́ lị drị̃ la gá ụ́ꞌdụ́ ị́jọ́ pírí ꞌbã kí ãsị̃jó rĩ sĩ.
48 Quem me rejeitar a mim, e não receber as minhas palavras, já tem quem o julgue; a palavra que tenho pregado, essa o há de julgar no último dia.
49 Ájọ ị́jọ́ áma drị̃ sĩ ku, ma ị́jọ́ mâ Átẹ́pị áma tị ãpẽlépi rĩ ꞌbã ũkpõ fẽlé mání rá rĩ kí jọ.
49 Porque eu não tenho falado de mim mesmo; mas o Pai, que me enviou, ele me deu mandamento sobre o que hei de dizer e sobre o que hei de falar.
50 Ánị̃ dó sĩ cé, ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã ũkpõ fẽlé azịlé rĩ la ídri ukólépi ku rĩ fẽ. Ị́jọ́ mání jọlé rĩ dó sĩ ị́jọ́ má Átẹ́pị ꞌbã lũlé mání ájọ rĩ ꞌi.”
50 E sei que o seu mandamento é a vida eterna. Portanto, o que eu falo, falo-o como o Pai mo tem dito.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar João 12, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.