Hebreus 11
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs VC
1 Ãꞌị̃táŋá ĩꞌdi ãko ãma ásị́ ꞌbãlépi ũkpó ru ị́jọ́ ãmaní ásị́ ꞌbãjó rĩ la ru idé rá rĩ ꞌi, ãzíla ĩꞌdi ãma ásị́ imbá ãko ãmaní ndrelé ku ꞌdĩ kí drị̃ gá ásị́ ꞌbãjó rá.
1 A fé é o fundamento da esperança, é uma certeza a respeito do que não se vê.
2 Ị́jọ́ ꞌdĩ bãsĩ Ãdróŋá ꞌbã ꞌbá ándrá ãma áyị́pịka rú rĩ kí vú nzejó ũniyambamba rú ãꞌị̃táŋá ĩꞌbadrị̂ sĩ ꞌdĩ.
2 Foi ela que fez a glória dos nossos, antepassados.
3 Ãꞌị̃táŋá sĩ ãnị̃ rá Ãdróŋá ꞌbã ꞌbụ̃ kí ụ̃nọ́kụ́ be ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã jọlé tị sĩ rĩ sĩ. Ãꞌdusĩku ãko iꞌdalépi cé ꞌdĩ kí idé kí ãko iꞌdalépi ku la kí agá.
3 Pela fé reconhecemos que o mundo foi formado pela palavra de Deus e que as coisas visíveis se originaram do invisível.
4 Ãꞌị̃táŋá sĩ Hãbị́lị̃ fẽ Ãdróŋá ní ãko ídétáŋá ru ndẽ Kãyị́nị̃ ꞌbã fẽlé rĩ rá. Ãꞌị̃táŋá sĩ únze Hãbị́lị̃ vú ꞌbá kpị la ru, Ãdróŋá ní ị́jọ́ jọjó fẽtáŋá ĩꞌdi ꞌbã fẽlé rĩ drị̃ gá rĩ sĩ. Ãzíla ãꞌị̃táŋá sĩ Hãbị́lị̃ drĩ táni drã agá rá tí, ĩꞌdi drĩ kpere ị́jọ́ ũlũ.
4 Pela fé Abel ofereceu a Deus um sacrifício bem superior ao de Caim, e mereceu ser chamado justo, porque Deus aceitou as suas ofertas. Graças a ela é que, apesar de sua morte, ele ainda fala.
5 Ãꞌị̃táŋá sĩ úꞌdụ Ínõkã ꞌi ídri rú, ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ꞌbị̃ drã ãjị́ ku, úndre vâ ĩꞌdi ị̃dị́ ku, ãꞌdusĩku Ãdróŋá ꞌbã ĩꞌdi ꞌdụjó nị̃ rĩ sĩ. Ãꞌdusĩku úꞌdụ drĩ ĩꞌdi ku rú, únze ĩꞌdi ꞌbã ị́jọ́ vú ĩꞌdi ꞌbá ãlu ãyĩkõ fẽlépi Ãdróŋá ní rá rĩ rú.
5 Pela fé Henoc foi arrebatado, sem ter conhecido a morte: e não foi achado, porquanto Deus o arrebatou; mas a Escritura diz que, antes de ser arrebatado, ele tinha agradado a Deus {Gn 5,24}.
6 Wó ãꞌị̃táŋâ kóru ꞌbá ãzị́ icó ãyĩkõ fẽlé Ãdróŋá ní ku, ãꞌdusĩku ꞌbá amụ́lépi Ãdróŋá rụ́ ꞌdõlé rĩ lẽ ꞌbã ãꞌị̃ ĩꞌdi cí ãzíla ĩꞌdi ũyá ũfẽ ꞌbá ĩꞌdi ndrụ̃lépi ásị́ pírí sĩ rĩ ꞌbaní rá.
6 Ora, sem fé é impossível agradar a Deus, pois para se achegar a ele é necessário que se creia primeiro que ele existe e que recompensa os que o procuram.
7 Ãꞌị̃táŋá sĩ Ãdróŋá ꞌbã Núwã bị́lẹ́-ị̃ndụ́ li agá ị́jọ́ ndrelé ku rĩ kí sĩ, ụ̃rị̃ ãlá rĩ sĩ Núwã sị íꞌbó sĩ ꞌbá ĩꞌdidrị́ lị́cọ́ gá rĩ kí pajó. Núwã ꞌbã ãꞌị̃táŋá sĩ lị ị́jọ́ ụ̃nọ́kụ́ drị̂ rá, ãzíla acá dó ꞌbá kpị azịjó ĩꞌdiní rĩ rú ãꞌị̃táŋá sĩ.
7 Pela fé na palavra de Deus, Noé foi avisado a respeito de acontecimentos imprevisíveis; cheio de santo temor, construiu a arca para salvar a sua família. Pela fé ele condenou o mundo e se tornou o herdeiro da justificação mediante a fé.
8 Ãꞌị̃táŋá sĩ Ịbụrahị́mụ̃ Ãdróŋá la mụ ĩꞌdi umvelé ꞌbo, mụ ãngũ ĩꞌdi ꞌbã mụlé ịsụ́lé ãwítã rú rĩ gá, ãꞌị̃ rá, ãzíla mụ rá, ĩꞌdiní táni nị̃ agá ĩꞌdi mụ íngõlé yã rĩ gá ku rĩ gá.
8 Foi pela fé que Abraão, obedecendo ao apelo divino, partiu para uma terra que devia receber em herança. E partiu não sabendo para onde ia.
9 Ãꞌị̃táŋá sĩ Ịbụrahị́mụ̃ sị lị́cọ́ ĩꞌdidrị́ gá rĩ ãngũ azịlé ĩꞌdiní rĩ gá cécé ꞌbá amụ́lépi ãngũ ãzí gá ãmị́yọ́ŋá ru sụ́rụ́ ãzí gá rĩ áni, ri uꞌálé jó hémã rú rĩ kí agá, cécé Ĩsákã ãzíla Yãkóꞌbõ ꞌbã kí adrujó ĩꞌdi ꞌbã drị̃lẹ́ rú ị́jọ́ azịlé ĩꞌbaní ãlu ꞌdĩ sĩ rĩ sĩ.
9 Foi pela fé que ele habitou na terra prometida, como em terra estrangeira, habitando aí em tendas com Isaac e Jacó, co-herdeiros da mesma promessa.
10 Ãꞌdusĩku ri ãngũ ndrelé drị̃lẹ́ gá lị́cọ́ táwụ̃nị̃ ãmbógó Ãdróŋá ꞌbã ị̃ndụ́ ꞌbãlé ãzíla sịlé nĩ rĩ drị̃ gá.
10 Porque tinha a esperança fixa na cidade assentada sobre os fundamentos {eternos}, cujo arquiteto e construtor é Deus.
11 Ãꞌị̃táŋá sĩ Ịbụrahị́mụ̃ ꞌbã ílí drĩ táni alị agá rá tí ãzíla Sárã ꞌbã mgbã drị̃ táni tị ku, ịsụ́ ngọ́tị́ Ịbụrahị́mụ̃ be rá fẽjó la Ịbụrahị́mụ̃ ní acájó átẹ́pị ru ãꞌdusĩku ĩꞌdi ꞌbã ásị́ ꞌbãjó ãꞌị̃táŋá sĩ Ãdróŋá ándrá azịŋá ꞌdĩ azịlépi rĩ drị̃ gá rĩ sĩ.
11 Foi pela fé que a própria Sara cobrou o vigor de conceber, apesar de sua idade avançada, porque acreditou na fidelidade daquele que lhe havia prometido.
12 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, angájó ꞌbá ãlu ꞌdĩ rụ̂ sĩ ꞌbá drãlépi rá rĩ áni tí drị̃lẹ́ ãfũ kí ĩꞌdi rụ̂ sĩ wẽwẽ rú cécé lẽlẽgó ꞌbụ̃ gá ꞌdĩ kí áni ãzíla cécé cínákí kãlãfe lãlé ku mĩrĩ tị gá rĩ áni.
12 Assim, de um só homem quase morto nasceu uma posteridade tão numerosa como as estrelas do céu e inumerável como os grãos de areia da praia do mar.
13 ꞌBá ꞌdĩ ri kí uꞌálé ídri ãꞌị̃táŋá agá kpere drã tị gá. ꞌBá ꞌdĩ ịsụ́ kí ãko Ãdróŋá ꞌbã azịlé ĩꞌbaní rĩ kí ku, ndre kí kí ãzíla ãꞌị̃ kí ị́jọ́ ꞌdĩ kí rá-rá ru. Ãzíla ãꞌị̃ kí rá kí ꞌbá ãmị́yọ́ŋá amụ́lépi amụ̂ ãzíla ụ̃nọ́kụ́ gá ꞌdâ.
13 Foi na fé que todos {nossos pais} morreram. Embora sem atingir o que lhes tinha sido prometido, viram-no e o saudaram de longe, confessando que eram só estrangeiros e peregrinos sobre a terra {Gn 23,4}.
14 ꞌBá ị́jọ́ ꞌdĩ ꞌbã áni rĩ jọlépi rĩ kí iꞌdá tọndọlọ kí sụ́rụ́ ĩꞌbã kí umvelé ĩꞌba ãni rĩ ndrụ̃.
14 Dizendo isto, declaravam que buscavam uma pátria.
15 Drĩ kí ándrá ị́jọ́ ũrã agá sụ́rụ́ ĩꞌba kí aꞌbelé rĩ drị̃ gá, ịsụ́ kí tá nõ drị̃lẹ́ba gõjó vúlêlé rá.
15 E se se referissem àquela donde saíram, ocasião teriam de tornar a ela...
16 Kẹ̃jị́ la gá ri kí ásị́ ꞌbãlé sụ́rụ́ múké la drị̃ gá ꞌdĩ Sụ́rụ́ ꞌBụ̃ gá rĩ gá. Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, Ãdróŋá uꞌá dó sĩ drị̃nzá sĩ ĩꞌdi umvejó ĩꞌbã Ãdróŋá ru ku. Ãꞌdusĩku idé ĩꞌbaní táwụ̃nị̃ ãmbógó la.
16 Mas não. Eles aspiravam a uma pátria melhor, isto é, à celestial. Por isso, Deus não se dedigna de ser chamado o seu Deus; de fato, ele lhes preparou uma cidade.
17 Ãꞌị̃táŋá sĩ Ịbụrahị́mụ̃ ꞌi Ãdróŋá la mụ ĩꞌdi ụ̃ꞌbị̃lé ãꞌị̃ Ĩsákã fẽjó ídétáŋá ru rá. Ịbụrahị́mụ̃ ịsụ́ ị́jọ́ azịŋá ĩꞌdi ãni rú rĩ ĩꞌdi ꞌbã lẽ agá ngọ́tị́ ĩꞌdi ãni ãlu ãzíla kílímgbí rĩ fẽ agá ídétáŋá ru ꞌdĩ gá ꞌdĩ.
17 Foi pela sua fé que Abraão, submetido à prova, ofereceu Isaac, seu único filho,
18 Táni Ãdróŋá ꞌbã jọ agá Ịbụrahị́mụ̃ ní, ị́jọ́ azịŋá Ãdróŋá ãmadrị́ Ịbụrahị́mụ̃ mí be rĩ gá, “Drị̃lẹ́ mídrị̂ kí ãfũ Ĩsákã rụ̂ sĩ.”
18 depois de ter recebido a promessa e ouvido as palavras: Uma posteridade com o teu nome te será dada em Isaac {Gn 21,12}.
19 Ịbụrahị́mụ̃ ũrã ị́jọ́ Ãdróŋá la ꞌbá drãlépi rá rĩ ínga ídri, ị́jọ́ jọlé ꞌdĩ ꞌbã ífí ãndá áꞌị́ Ĩsákã vúlé ídri angájó drã agá.
19 Estava ciente de que Deus é poderoso até para ressuscitar alguém dentre os mortos. Assim, ele conseguiu que seu filho lhe fosse devolvido. E isso é um ensinamento para nós!
20 Ãꞌị̃táŋá sĩ Ĩsákã wi sụ̃sụ́ Yãkóꞌbõ ꞌbaní Ị́sãwụ̃ be, azị ị́jọ́ drị̃lẹ́ gá rĩ kî.
20 Foi inspirado pela fé que Isaac deu a Jacó e a Esaú uma bênção em vista de acontecimentos futuros.
21 Ãꞌị̃táŋá sĩ Yãkóꞌbõ ꞌbã lẽ agá drã agá, wi sụ̃sụ́ Yụ̃sụ́fụ̃ ngọ́pịka ꞌbanî, ãzíla ị̃nzị̃ Ãdróŋá ꞌi kpere ĩꞌdiní acị́ agá gbẹ̃lẹ́kẹ sĩ.
21 Foi pela fé que Jacó, estando para morrer, abençoou cada um dos filhos de José e venerou a extremidade do seu bastão.
22 Ãꞌị̃táŋá sĩ Yụ̃sụ́fụ̃ la mụ ndrelé la ụ́ꞌdụ́ ĩꞌdidrị́ drãjó rĩ kí ãni rú, nze ị́jọ́ drụ́zị́ Ãdróŋá ꞌbã sĩ ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ kí ũfũjó Mị̃sị́rị̃ gá rĩ drị̃ gá, ãzíla azị ị́jọ́ ĩfãkã ĩꞌdidrị̂ kí drị̃ gá.
22 Foi pela fé que José, quando estava para morrer, fez menção da partida dos filhos de Israel e dispôs a respeito dos seus despojos.
23 Ãꞌị̃táŋá sĩ ꞌbá Mụ́sã tịlépi rĩ ụ̃zị̃ kí ĩꞌdi ĩmbá na ĩꞌdi tịjó ꞌbo rĩ vúlé gá, ĩꞌbã kí ndrejó la ĩꞌdi ngọ́tị́ ãzí ndrĩlépi ambamba la rĩ sĩ, idé kí ụ̃rị̃ sĩ úpí ꞌbã ãzị́táŋá kí sĩ ku.
23 Foi pela fé que os pais de Moisés, vendo nele uma criança encantadora, o esconderam durante três meses e não temeram o edito real.
24 Ãꞌị̃táŋá sĩ Mụ́sã la mụ zolé ꞌbo, gã ru umvelé Fãráwũ ꞌbã ị̃zẹ́pị ꞌbã ngọ́tị́ ru úmgbé.
24 Foi pela fé que Moisés, uma vez crescido, renunciou a ser tido como filho da filha do faraó,
25 Mụ́sã pẽ ũcõgõ ịsụ́jó ꞌbá Ãdróŋá drị́ Ịsịrayị́lị̃ rú rĩ abe ndẽ ãyĩkõ ịsụ́lé ị́jọ́ ũnzí sĩ sáwã were agá ꞌdĩ rá.
25 preferindo participar da sorte infeliz do povo de Deus, a fruir dos prazeres culpáveis e passageiros.
26 Ndre ãngũ drị̃ gâlé ĩꞌdi múké drị̃nzá ịsụ́jó Kúrísĩtõ sĩ ĩꞌdi ụ̃rọ̃drị́ ãzí ãmbógó la ndẽ málĩ Mị̃sị́rị̃ gá rĩ kí rá, ãꞌdusĩku ĩꞌdi ãngũ ndre agá drị̃lẹ́ gâlé ụ̃rọ̃drị́ ịsụ́jó.
26 Com os olhos fixos na recompensa, considerava os ultrajes por amor de Cristo como um bem mais precioso que todos os tesouros dos egípcios.
27 Ãꞌị̃táŋá sĩ Mụ́sã aꞌbe ãngũ Mị̃sị́rị̃ drị́ gá rĩ rá, idé ụ̃rị̃ sĩ ku, Mụ́sã ꞌbã ị́jọ́ ꞌdĩ ũkpó ru ĩꞌdi ásị́ gá ãꞌdusĩku ĩꞌdi ꞌbã Ãdróŋá ndrelé ku rĩ ndrejó rá rĩ sĩ.
27 Foi pela fé que deixou o Egito, não temendo a cólera do rei, com tanta segurança como estivesse vendo o invisível.
28 Ãꞌị̃táŋá sĩ mba ị́jọ́ azịŋá ụ̃mụ̃ alịjó ꞌbá drị̃ gâ sĩ ãzíla ãrí ũyãjó rĩ tã, ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, mãlãyíkã drã drị́ ꞌbá kãjãní rĩ kí ụꞌdị́lépi ꞌbã aló rú anzị ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ rú rĩ ꞌbadrị̂ kí ku benĩ.
28 Foi pela fé que mandou celebrar a Páscoa e aspergir {os portais} com sangue, para que o anjo exterminador dos primogênitos poupasse os dos filhos de Israel.
29 Ãꞌị̃táŋá sĩ ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ alị kí mĩrĩ ika rĩ agâ sĩ cécé ãngũ ãꞌí gâ sĩ rĩ áni, wó ꞌbá Mị̃sị́rị̃ gá rĩ kí mụ ụ̃ꞌbị̃lé afílé kí vú gâ sĩ, ịmvụ́ kí rá.
29 Foi pela fé que os fez atravessar o mar Vermelho, como por terreno seco, ao passo que os egípcios que se atreveram a persegui-los foram afogados.
30 Ãꞌị̃táŋá sĩ bõrõ Yẹ̃rị́kọ̃ drị̂ aꞌdé rá ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị̂ ꞌbã kí acị́jó ãga la gâ sĩ trộkị́lịrị pâlé ázị̂rị̃ rĩ sĩ.
30 Foi pela fé que desabaram as muralhas de Jericó, depois de rodeadas por sete dias.
31 Ãꞌị̃táŋá sĩ ũkú ãwụ́ꞌbá ru Rãhábụ̃ pa ru drã agá ꞌbá Ãdróŋâ tị gãlépi úmgbé rĩ kí agá rá la ĩꞌdi ꞌbã ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ drị́ ãngũ undrélépi rĩ kí ãꞌị̃jó tãmbajó rĩ sĩ.
31 Foi pela fé que Raab, a meretriz, não pereceu com aqueles que resistiram, por ter dado asilo aos espias.
32 Ị́jọ́ ãzí mâ jọlé ị̃dị́ rĩ íngõ ꞌi? Sáwã mání ꞌdáyụ, ị́jọ́ nzejó Gị́dị̃yọ̃nị̃ ꞌi, Bãrákĩ ꞌi, Sámísõnĩ ꞌi, Yéfĩtã ꞌi, Dãwụ́dị̃ ꞌi, Sámụ̃wẹ̃lị̃ ꞌi ãzíla nãbịya kí drị̃ gá.
32 Que mais direi? Faltar-me-á o tempo, se falar de Gedeão, Barac, Sansão, Jefté, Davi, Samuel e dos profetas.
33 Ãꞌị̃táŋá sĩ ꞌdị kí ãꞌdị́ ndẽ kí kí sụ́rụ́ abe rá, rụ kí ꞌbá kí ị́jọ́ kpị sĩ ãzíla ịsụ́ kí ị́jọ́ azịlé rĩ rá ãzíla amvu kí kẹ̃mị̃ ꞌbã tị kí cí,
33 Graças à sua fé conquistaram reinos, praticaram a justiça, viram se realizar as promessas. Taparam bocas de leões,
34 anụ́ kí ãcí idraká velépi bẹ̃kụ̃-bẹ̃kụ̃ rĩ ãzíla pa kí ru ménéŋá sị́ gá, ũkpó ãkõ ĩꞌbadrị̂ uja ru ĩꞌbaní ũkpõ rú, ãzíla acá kí ũkpó ru ãꞌdị́ gá ãzíla iré kí ãmị́yọ́ŋá ꞌbã ãsĩkárĩ kí rá.
34 extinguiram a violência do fogo, escaparam ao fio de espada, triunfaram de enfermidades, foram corajosos na guerra e puseram em debandada exércitos estrangeiros.
35 Ãꞌị̃táŋá sĩ ũkú kí înga ĩꞌbã ꞌbá drãlépi rá rĩ kí vúlé kí ídri rú ị̃dị́. Ãzí rĩ kí îcãndĩ kí rá ãꞌị̃ kí ru trũlé ku, ĩꞌbaní sĩ angáŋá ídri rú múké ãndânĩ rĩ ịsụ́jó benĩ.
35 Devolveram vivos às suas mães os filhos mortos. Alguns foram torturados, por recusarem ser libertados, movidos pela esperança de uma ressurreição mais gloriosa.
36 ꞌBá ãzí rĩ ịsụ́ kí îde kî, ãzí rĩ kí úgụ kí ãzíla úco kí, úmbé ãzí rĩ kí nõrórõ sĩ ãzíla úsú kí mãbụ́sụ̃ gá.
36 Outros sofreram escárnio e açoites, cadeias e prisões.
37 ꞌBá ãzí rĩ kí úꞌbé kí írã sĩ, ãzí rĩ kí âsi kí mũsũménõ sĩ ị̃rị̃ ãzí rĩ kí ụ́ꞌdị́ kí ménéŋá sĩ. Ãzí rĩ kí ãko ãkõ sĩ ri kí kãbĩlõ íníríkó sụ̃ ãzíla ị̃ndrị́ íníríkó trũ, kí lẽmẽrĩ ĩꞌbadrị̂ kí sĩ ĩꞌbaní ũcõgõ ãzíla idé ị́jọ́ ũnzí la kí kí ụrụꞌbá gá,
37 Foram apedrejados, massacrados, serrados ao meio, mortos a fio de espada. Andaram errantes, vestidos de pele de ovelha e de cabra, necessitados de tudo, perseguidos e maltratados,
38 ụ̃nọ́kụ́ ꞌbã mũkẽ ĩꞌbaní ꞌdáyụ. ꞌBá ꞌdĩ ri kí acị́lé ru ụ̃zị̃lé ãngũ kõtórõ rú rĩ agâ sĩ, ꞌbé agâ sĩ, ãzíla ụ̃jị́gọ́ kí agâ sĩ ãngũ ꞌbụ́ ru vũ gá rĩ kí agâ sĩ.
38 homens de que o mundo não era digno! Refugiaram-se nas solidões das montanhas, nas cavernas e em antros subterrâneos.
39 ꞌBá ꞌdĩ kí pírí Ãdróŋá nze ị́jọ́ ĩꞌbadrị̂ kí vú múké la ãꞌị̃táŋá ĩꞌbadrị̂ sĩ. Wó ĩꞌbã ãzí ãlu ị́jọ́ Ãdróŋá ꞌbã azịlé ꞌdĩ ịsụ́lépi rá la ꞌdáyụ.
39 E, no entanto, todos estes mártires da fé não conheceram a realização das promessas!
40 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, Ãdróŋá itú ãmaní ãko ãzí múké la rá, ĩꞌdi dó sĩ kí ꞌbã kpị ãma abe ãngũ ãlu gá.
40 Porque Deus, que tinha para nós uma sorte melhor, não quis que eles chegassem sem nós à perfeição {da felicidade}.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Hebreus 11, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.