Gálatas 3
Ị́jọ́ Úꞌdí rĩ (LUC) vs NVT
1 Ĩmi ꞌbá Gãlãtị́yã gá azalépi azâ ꞌdĩ! Má iꞌda ándrá ĩminí ị́jọ́ Yẹ́sụ̃ Kúrísĩtõ ꞌbã drãjó mũsãláꞌbã sị́ gá rĩ mgbọ rú ũꞌbí kí agá pịrị-pịrị rá. Ãꞌdi iza ĩmi drị̃ cécé úndrị ꞌbã rĩ ĩmi ndrị̃-ndrị̃ rĩ áni nĩ?
1 Ó gálatas insensatos! Quem os enfeitiçou? Jesus Cristo não lhes foi explicado tão claramente como se tivessem visto com os próprios olhos a morte dele na cruz?
2 Álẽ ị́jọ́ ãlu ꞌdĩ nị̃lé angájó ĩmidrị́. Ĩmi ịsụ́ ándrá Úríndí Ãlá Ãdróŋá drị́ gá rĩ ĩminí ãzị́táŋá kí vú ũbĩjó rĩ sĩ yã jõku ĩminí ị́jọ́ Yẹ́sụ̃ drị́ gá rĩ ãꞌị̃jó ãzíla arejó rĩ sĩ?
2 Deixem-me perguntar apenas uma coisa: vocês receberam o Espírito porque obedeceram à lei ou porque creram na mensagem que ouviram?
3 Ĩmi aza-azâ yã? Ĩmi iꞌdó ándrá ị́jọ́ Úríndí Ãlá rĩ drị̂ kí vú ũbĩlé rá, wó ĩlẽ dó delé la ũkpõ ụrụꞌbá drị̂ sĩ ꞌbá ꞌbá yã?
3 Será que perderam o juízo? Tendo começado no Espírito, por que agora procuram tornar-se perfeitos por seus próprios esforços?
4 Ĩminí Yẹ́sụ̃ ãꞌị̃jó ꞌbo rĩ ꞌbã vúlé gá, ĩmi ịsụ́ cãndí ambamba. Ĩmi dó ĩmi ĩcãndĩ úyé yã?
4 Será que foi à toa que passaram por tantos sofrimentos? É claro que não foi à toa!
5 Ãdróŋá ꞌbã ándrá Úríndí Ãlá rĩ fẽjó ãzíla tálí kí idéjó ĩmi drĩdríŋĩ gá rĩ sĩ, idé ándrá kí ĩminí ãzị́táŋá ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbadrị̂ kí vú ũbĩjó rĩ sĩ yã? Yụ! Idé ị́jọ́ ꞌdĩ íni la ĩminí ị́jọ́ mgbã Yẹ́sụ̃ drị́ gá rĩ ãꞌị̃jó rĩ sĩ.
5 Volto a perguntar: acaso aquele que lhes deu o Espírito e realizou milagres entre vocês agiu assim porque vocês obedeceram à lei ou porque creram na mensagem que ouviram?
6 Cécé ị́jọ́ sĩlé rĩ ꞌbã jọlé rĩ áni, “Ịbụrahị́mụ̃ ãꞌị̃ Ãdróŋá ꞌi rá, lã dó sĩ ĩꞌdi ꞌbá mgbã rú.”
6 Da mesma forma, “Abraão creu em Deus, e assim foi considerado justo”.
7 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, lẽ ĩnị̃ rá ꞌbá ásị́ ꞌbãlépi Ịbụrahị́mụ̃ áni Ãdróŋá drị̃ gá rĩ, kí acá ãꞌị̃táŋá sĩ Ịbụrahị́mụ̃ ꞌbã anzị rú.
7 Logo, os verdadeiros filhos de Abraão são aqueles que creem.
8 Ị́jọ́ sĩlé bụ́kụ̃ Ãdróŋá drị̂ agá ídu rĩ jọ, Ãdróŋá la ꞌbá ãngũ drị̃ gá ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku ꞌdĩ kí lã ꞌbá ãlá ru la ãꞌị̃táŋá sĩ. Ị́jọ́ ꞌdĩ nị̃ ru ụ́ꞌdụ́ ándrá Ãdróŋá ꞌbã ị́jọ́ mgbã rĩ kí lũjó Ịbụrahị́mụ̃ nî rĩ sĩ: “Ma rú sụ̃sụ́ wi ꞌbá pírí ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá ꞌdĩ ꞌbaní mí rụ̂ sĩ.”
8 As Escrituras previram esse tempo em que Deus declararia os gentios justos por meio da fé. Ele anunciou essas boas-novas a Abraão há muito tempo, quando disse: “Todas as nações da terra serão abençoadas por seu intermédio”.
9 Ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ, ꞌbá pírí ásị́ ꞌbãlépi Kúrísĩtõ drị̃ gá rĩ ꞌbaní Ãdróŋá la sụ̃sụ́ wi cécé ĩꞌdi ꞌbã ándrá wilé Ịbụrahị́mụ̃ ní ãꞌị̃táŋá ĩꞌdidrị̂ sĩ rĩ áni.
9 Portanto, todos os que creem participam da mesma bênção que Abraão recebeu por crer.
10 ꞌBá ásị́ ꞌbãlépi Ãdróŋá la kí lã ꞌbá múké ru ãzị́táŋá ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbadrị̂ kí vú ũbĩŋá sĩ rĩ, úwã ĩꞌdi rá. Ị́jọ́ sĩlé bụ́kụ̃ Ãdróŋá drị̂ agá rĩ jọ, “ꞌBá ãzị́táŋá ꞌdĩ kí vú ũbĩlépi ãzíla ị́jọ́ ala gá rĩ kí idélépi pírí ku rĩ, úwã ĩꞌdi rá.”
10 Contudo, os que confiam na lei para serem declarados justos estão sob maldição, pois as Escrituras dizem: “Maldito quem não se mantiver obediente a tudo que está escrito no Livro da Lei”.
11 Ãndá-ãndá ru, Ãdróŋá ãꞌị̃ ꞌbá ãzí ãluŋá la ꞌbãlé ꞌbá ãlá ru ĩꞌdi drị̃lẹ́ gá ĩꞌdiní ãzị́táŋá vú ũbĩjó rĩ sĩ ku, ájọ ị́jọ́ ꞌdĩ íni la ãꞌdusĩku ị́jọ́ sĩlé bụ́kụ̃ Ãdróŋá drị̂ agá rĩ jọ, “ꞌBá ãlá rĩ la uꞌá ídri rú ãꞌị̃táŋá sĩ.”
11 É evidente, portanto, que ninguém pode ser declarado justo diante de Deus pela lei. Pois as Escrituras dizem: “O justo viverá pela fé”.
12 Wó ꞌbá uꞌálépi ãzị́táŋá ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú rĩ ꞌbadrị̂ kí sĩ rĩ ãꞌị̃táŋá ĩꞌdiní ãzí kóru, ꞌbã ásị́ ãzã koma Ãdróŋá drị́ rĩ drị̃ gá ku. Kẹ̃jị́ la gá ĩꞌdi ásị́ ꞌbã ị́jọ́ pírí ãzị́táŋá ꞌbã lẽlé rĩ ngalé. Ị́jọ́ sĩlé rĩ ꞌbã jọlé rĩ áni, “Ídrĩ lẽ adrulé ídri míní ãzị́táŋá kí vú ũbĩjó rĩ sĩ, lẽ mí ũbĩ ị́jọ́ ala gá rĩ kí vú idélé pírí.”
12 A lei, porém, não é baseada na fé, pois diz: “Quem obedece à lei viverá por ela”.
13 Kúrísĩtõ unze ãma áwãtáŋá ãzị́táŋá drị̂ pálé gá ĩꞌdiní ãꞌị̃jó áwãtáŋá ãmadrị̂ ꞌdụjó ĩꞌdi ꞌbã ụrụꞌbá gá sĩ drãjó ãma kẹ̃jị́ gá rĩ sĩ, ãꞌdusĩku ị́jọ́ sĩlé bụ́kụ̃ Ãdróŋá drị̂ agá rĩ jọ, “ꞌBá ipalé drãlépi mũsãláꞌbã ife sị́ gá rĩ ĩꞌdi ꞌbá wãlé rá la.”
13 Mas Cristo nos resgatou da maldição pronunciada pela lei tomando sobre si a maldição por nossas ofensas. Pois as Escrituras dizem: “Maldito todo aquele que é pendurado num madeiro”.
14 Unzeŋá Kúrísĩtõ Yẹ́sụ̃ ꞌbã ãma unzejó rĩ sĩ, Ãdróŋá wi sụ̃sụ́ ꞌbá pírí ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku ụ̃nọ́kụ́ drị̃ gá rĩ ꞌbaní cécé ándrá ĩꞌdi ꞌbã azịlé Ịbụrahị́mụ̃ nî rĩ áni. Ãma ꞌbá Yẹ́sụ̃ ãꞌị̃lépi rá ꞌdĩ ãma ịsụ́ Úríndí Ãlá Ãdróŋá drị́ ĩꞌdi ꞌbã azịlé rĩ ãꞌị̃táŋá sĩ.
14 Por meio de Cristo Jesus, os gentios foram abençoados com a mesma bênção de Abraão, para que recebêssemos, pela fé, o Espírito prometido.
15 Má ádrị́pịka ãzíla má ámvọ́pịka, álẽ drĩ ĩminí ícétáŋá ị́jọ́ ãma kí idélé ụ́ꞌdụ́ pírí la iꞌdalé ꞌdĩ. ꞌBá drĩ ị́jọ́ ãsị̃jó rĩ azị ꞌbo, ꞌbá ãzí uja ị́jọ́ ĩꞌdi ꞌbã azịlé ꞌbo ꞌdã ị̃dị́ ku.
15 Irmãos, apresento-lhes um exemplo da vida diária. Ninguém pode anular ou fazer acréscimos a uma aliança irrevogável.
16 Ãdróŋá azị ị́jọ́ ĩꞌdidrị̂ kí Ịbụrahị́mụ̃ ní drị̃lẹ́ ĩꞌdidrị̂ be. Ị́jọ́ Ãdróŋá drị́ sĩlé bụ́kụ̃ agá rĩ adru jọ “drị̃lẹ́ Ịbụrahị́mụ̃ drị̂ kí,” ífí la ꞌbá ũꞌbí kî la ku, wó rá la jọ, “drị̃lẹ́ Ịbụrahị́mụ̃ drị̂ nî,” ífí la lú ꞌbá ãlu, drị̃lẹ́ ꞌdĩ bãsĩ Kúrísĩtõ ꞌi.
16 Pois bem, Deus fez a promessa a Abraão e a seu descendente. Observem que as Escrituras não dizem “a seus descendentes”, como se fosse uma referência a muitos, mas sim “a seu descendente”, isto é, Cristo.
17 Ị́jọ́ mání jọlé rĩ ꞌbã ífí, ãzị́táŋá icó azịŋá Ãdróŋá drị́ gá ĩꞌdi ꞌbã azịlé Ịbụrahị́mụ̃ ní ílí 430 ꞌdĩ sĩ fẽ drĩ ãzị́táŋá Mụ́sã drị́ ku rĩ ujalé ku.
17 É isto que quero dizer: a lei, que veio 430 anos depois, não pode anular a aliança que Deus estabeleceu com Abraão, pois nesse caso a promessa seria quebrada.
18 Ãdróŋá la sụ̃sụ́ wi ĩminí adru ĩminí ãzị́táŋá vú ũbĩjó rĩ sĩ ku, wó ĩꞌdi fẽ la rá la ĩꞌdiní ị́jọ́ la azịjó ꞌi fẽ la rá rĩ sĩ. Ãdróŋá la ị́jọ́ idé ãma abe cécé ĩꞌdi ꞌbã ándrá idélé Ịbụrahị́mụ̃ be rĩ áni: ĩꞌdi ꞌbã ị́jọ́ sụ̃sụ́ wijó ꞌdĩ azịjó Ịbụrahị́mụ̃ ní ꞌbo rĩ sĩ, wi dó ĩꞌdiní sụ̃sụ́ ꞌdĩ lẽtáŋá uyaŋâ kóru rĩ sĩ.
18 Portanto, se a herança pudesse ser recebida pela obediência à lei, ela não viria pela aceitação da promessa. No entanto, Deus, em sua bondade, a concedeu a Abraão como promessa.
19 Ásị́sị́ŋá ándrá Ãdróŋá ꞌbã ãzị́táŋá fẽjó Mụ́sã drị́ gá rĩ ãꞌdu? Ásị́sị́ŋá ándrá ãzị́táŋá fẽjó rĩ ĩꞌdi ꞌbá ꞌdĩ kí tãmbajó ádrízã ĩꞌbaní ị́jọ́ ũnzí idéjó siri rĩ sĩ. Úfẽ ĩꞌdi uꞌálé ụ́ꞌdụ́ were kpere drị̃lẹ́ Ịbụrahị́mụ̃ drị́ azịjó ĩꞌdiní rĩ ꞌbã amụ́ agá. Ãdróŋá iyó mãlãyíkã kí ãzị́táŋá ꞌdĩ kí ajílé Mụ́sã rụ́ ꞌdõlé, Mụ́sã acá dó léꞌdi rú ꞌbá Ịsịrayị́lị̃ rú rĩ kí drĩdríŋĩ gá Ãdróŋâ be.
19 Qual era, então, o propósito da lei? Ela foi acrescentada à promessa para mostrar às pessoas seus pecados. Mas a lei deveria durar apenas até a vinda do descendente prometido. Por meio de anjos, a lei foi entregue a um mediador.
20 ꞌBá léꞌdi rú rĩ la adru cí la ꞌbá ị̃rị̃ drĩ kí lẽ tị icílé rĩ gá, wó Ãdróŋá tu ándrá pá ĩꞌdi sĩ áꞌdụ̂sĩ sáwã ĩꞌdi ꞌbã ị́jọ́ azịjó Ịbụrahị́mụ̃ ní rĩ sĩ.
20 O mediador, porém, só é necessário quando dois ou mais precisam chegar a um acordo, e Deus é um só.
21 Ãzị́táŋá Ãdróŋá ꞌbã ándrá fẽlé Mụ́sã drị́ rĩ uja kí dó vâ ị́jọ́ ándrá ĩꞌdi ꞌbã azịlé rĩ kí rá yã? Yụ, adru ꞌdĩ ꞌbã áni ku! Ãzị́táŋá drĩ ándrá ídri ukólépi ku rĩ fẽ nĩ la, Ãdróŋá icó ándrá ꞌbá kí ꞌbãlé ãlá ru la ĩꞌbã kí ãzị́táŋá kí vú ũbĩjó rĩ sĩ.
21 Existe, portanto, algum conflito entre a lei e as promessas de Deus? De maneira nenhuma! Se a lei fosse capaz de nos conceder nova vida, seríamos declarados justos pela obediência a ela.
22 Ị́jọ́ sĩlé bụ́kụ̃ Ãdróŋá drị̂ agá rĩ jọ ãmaní, ị́jọ́ ũnzí rụ ꞌbá pírí, ị́jọ́ ꞌdĩ sĩ ị́jọ́ azịlé ídri ukólépi ku rĩ drị̂ ĩꞌdi ꞌbãngá lú Yẹ́sụ̃ sĩ ídrĩ ãꞌị̃táŋá mídrị́ gá rĩ ꞌbã Yẹ́sụ̃ Kúrísĩtõ drị̃ gá rĩ gá.
22 Mas as Escrituras afirmam que somos todos prisioneiros do pecado, de modo que nós, os que cremos, recebemos a promessa de libertação apenas pela fé em Jesus Cristo.
23 Ãma ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ꞌdĩ ãzị́táŋá Mụ́sã drị̂ umbé ándrá ãma mãbụ́sụ̃ gá kpere sáwã ãmaní ãmã ãꞌị̃táŋá ꞌbãjó Kúrísĩtõ amụ́lépi rĩ agá rĩ sĩ.
23 Antes que o caminho da fé se tornasse disponível, fomos colocados sob a custódia da lei e mantidos sob a sua guarda, até que essa fé fosse revelada.
24 Ãzị́táŋá ri ãma tãmbalé kpere Kúrísĩtõ ꞌbã amụ́ agá. Ị́jọ́ ꞌdĩ dó mụ ru idélé ꞌbo, Ãdróŋá icó dó úꞌdîꞌda ãma lãlé ꞌbá ãlá ru rá ãmaní ásị́ ꞌbãjó Yẹ́sụ̃ Kúrísĩtõ drị̃ gá rĩ sĩ.
24 Em outras palavras, a lei foi nosso guardião até a vinda de Cristo; ela nos protegeu até que, por meio da fé, pudéssemos ser declarados justos.
25 Ãmaní dó ãma ásị́ ꞌbãjó Yẹ́sụ̃ drị̃ gá rĩ sĩ, ãma adru dó ãzị́táŋá Mụ́sã drị́ rĩ pálé gá ku.
25 Agora que veio o caminho da fé, não precisamos mais da lei como guardião.
26 Ĩmi dó pírí anzị Ãdróŋá ãni ĩminí ĩmi ãꞌị̃táŋá ꞌbãjó Kúrísĩtõ Yẹ́sụ̃ drị̃ gá rĩ sĩ.
26 Pois todos vocês são filhos de Deus por meio da fé em Cristo Jesus.
27 Ĩmi pírí ꞌbá bãbụ̃tị́zị̃ bĩlépi sĩ ru icíjó Kúrísĩtõ be ãlu ꞌdĩ, ĩsụ̃ dó ídri úꞌdí Kúrísĩtõ drị́ rĩ cécé bõngó úꞌdí sụ̃lé rĩ áni.
27 Todos que foram unidos com Cristo no batismo se revestiram de Cristo.
28 Ãꞌị̃táŋá Yẹ́sụ̃ agá rĩ sĩ, ị́jọ́ ãzí ĩmi awalépi ndú-ndú táni ĩmi ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú la jõku ꞌbá Yãhụ́dị̃ rú ku la, ꞌbá ãtíꞌbó ru jõku ꞌbá ãtíꞌbó ru ku la, ágọ́bị́ jõku ũkú la yụ, ãꞌdusĩku ĩmi pírí ãlu Kúrísĩtõ Yẹ́sụ̃ agá.
28 Não há mais judeu nem gentio, escravo nem livre, homem nem mulher, pois todos vocês são um em Cristo Jesus.
29 Ĩmi dó pírí adrujó ꞌbá Kúrísĩtõ ãni la rĩ sĩ, ĩmi acá dó pírí Ịbụrahị́mụ̃ ꞌbã drị̃lẹ́ ãzíla ĩmi dó ị́jọ́ Ãdróŋá ꞌbã azịlé Ịbụrahị́mụ̃ nî rĩ kí ịsụ́ pírí ĩndĩ.
29 E agora que pertencem a Cristo, são verdadeiros filhos de Abraão, herdeiros dele segundo a promessa de Deus.
Atalhos do teclado
- Capítulo anterior←
- Próximo capítulo→
- Versículo anteriork
- Próximo versículoj
- Limpar seleçãoEsc
- Esta ajuda?
Estude este capítulo no WhatsApp
Peça à IA da Bíblia Fala para explicar Gálatas 3, comparar traduções ou montar um estudo — tudo direto pelo WhatsApp.